Chata

Fiala & Franz: Ari Aster wannabe. Mají na to? Snad. Kdo ví.. Pozvolné stahovaní přikrývky tajemna, slow burn tempíčko a psychologické šachy jsou fajn, pokud atmosféra dokáže vtáhnout a tady, když už to vypadalo, že se jí to podaří, vždycky přišla hluchá pasáž, která jen zvýraznila, jak to má Austrian Anti-kid duo celé postavené jen na hliněných nohou. Navození sklíčenosti a znepokojení by měl být prostředek a ne vše, co mohu nabídnout.. Na rady je teď už asi pozdě, ale pan Pavéza by si měl uvědomit, že nechat své děti na odlehlém místě s psychicky nestabilní pacientkou a nabitým revolverem, je stejně netaktické, jako sednout si před Šmaka na kanystr s benzínem a nadávat mu do tupých červů.. (30.04.2020)

možná nejde o film s nejoriginálnější pointou pod sluncem a odhadl jsem jí celkem brzo,ale nakonec to vůbec nevadí (a třeba je to úmysl).Prim tady totiž hraje atmosféra,která po pozvolném rozjezdu postupně vygraduje do hutné psychárny a finálních cca 10 minut tomu všemu nasadí korunu.Je tu sice pár věcí,které mě docela zarazily,ale o těch se nedá úplně napsat bez většího spolieru a vzhledem k tomu,že jde o film od kterého jsem vlastně nic nečekal to finální dobrý dojem nedokáže zkazit...80% (01.05.2020)

Už hodně dlouho jsem se necítil tak podvedený, jako při sledování tohoto filmu. Všechna ty vysoká hodnocení i chvalozpěvy slibovali excelentní psycho jízdu s úžasně vystupňovanou atmosférou a nezapomenutelnou podívanou, přesto jsem se dočkal spíše přesného opaku. Že nejsem vadný já, se navíc projevilo i v tom, že za poslední dny - týdny šlo hodnocení napříč internetem rapidně dolů a já se vůbec nedivím. Našlo se totiž dost diváků, kteří odhodili růžové brýle a mají na to podobný názor jako já. Vždyť prvních cca 40 minut bylo tak nudných, že jsem měl sto chutí to vypnout už „v poločase“. Jediná kdo mě více zaujala, byla už dosti zestárlá a napuchlá Alicia Silverstone, která má však už svá nejlepší léta už dávno za sebou, leč ta se tu moc dlouho neohřála. Po odjezdu otce konečně došlo ke zlepšení, ale ani tak jsem se žádných zázraků nedočkal. Je však pravda, že celý film táhla hlavně Elvisova vnučka Riley Keough, která si nevedla vůbec špatně a hlavně díky ní to nakonec tahle Chata dotáhla alespoň na průměrnou úroveň, i když to bylo doslova o „její prsa“. Navíc si tu na chvíli zahrál i její skutečný otec Danny Keough (jak jinak než jejího sektářského fotříka). Jaeden Martell (Lieberher) si mnohem lépe vedl v novém TO, ale společně se svou filmovou sestrou taky předvedli jakžtakž snesitelné výkony. Teprve po polovině filmu se konečně dostavila i ona slibovaná atmosféra, která sebou skutečně kromě mrazu přinesla i několik světlejších okamžiků. Psychický nátlak na macechu však postrádal pořádnou šťávu, přesto to na její nakřáplou palici nakonec stačilo. Byla celkem škoda, že tvůrci nepustili nohu z brzdového pedálu a nedali více průchod své fantazii. Potenciál by se tu určitě našel a rozhodně se z toho dalo vymačkat mnohem více. I z toho důvodu tomu prostě nedám víc jak průměrné ohodnocení. 50% (17.05.2020)

Treba k tomu spraviť pár krokov vpred, pretože tie postavy sú príliš nesympatické a zápletka nie úplne uveriteľná. Ale všetko to vynahrádza veľmi fajn atmosféra, dobrá myšlienka, silné finále a hlavne opäť skvelá Riley Keough. Film, pri ktorom je možno lepšie poznať zvraty dopredu aby emočne fungovali naplno (nemám odskúšané, nepoznal som ich) 7/10 (18.05.2020)

Sile pôsobenia náboženskej sekty sa môžete vysmievať. Môžete sa z nej liečiť. Môžete sektu zosmiešňovať. Môžete ňou aj strašiť a dovádzať iných do zúfalstva. No ak ide naozaj do tuhého a sekta má/ mala včele mimoriadne nadaného psychopata (spravidla so silnými schopnosťami ovládať vôľu a konanie iných) tak máte popiči. Hoci ste psychiater. No a zhruba o tomto je Chata. Dobre vystavaná, s pevnými základmi v odľahlej horskej prírode, nespoliehajúca na lacné ľakačky. (22.07.2020)