J*A*S*M

(50th KVIFF) Nahlédnutí do zkažených vnitřností katolické církve. Dům na kraji maličké chilské rybářské vesničky a v něm skupina exkomunikovaných kněží, které sem církev ukryla dřív, než by se kolem jejich prohřešků mohl v civilizovaném světě rozpoutat nějaký skandál. Dohlíží na ně jeptiška, nudný život zde si skupina krátí cvičením závodního chrta. Zvrat nastává ve chvíli, kdy jeden z knězů, obviněný ze sexuálního zneužívání malých chlapců, spáchá sebevraždu. Tehdy na scénu nastupuje jakýsi vyslanec Vatikánu, který má situaci vyřešit. Jak se ale postupně ukáže, ani on se nebude za každé situace chovat v souladu se svým ctnostným křesťanským učením. Klub je filmem na pohled nepříjemným a nevstřícným, od diváka vyžaduje trpělivost. Na rozdíl od mnohých jiných festivalových filmů ale opravdu má co říct a také to říká. Bez kompromisů, bez zjednodušování. Finále zdrcující, byť mohlo být ukončeno o pár minut dříve. 80 %

(50th KVIFF) Zábavnější film, než by se u námětu o závislácích na hazardních hrách dalo očekávat. Vyššímu hodnocení nahrává především skutečnost, že miluji americké road movie. V Mississippi Grind se na cestu za štěstím vydávají dvě ztracené existence. První z nich je sympaťák Ryan Reynolds (kterého jsem letos viděl už v druhém dobrém filmu, super!), který působí free a cool, ale postupně se ukazuje, že i on má své problémy. Druhým je absolutně vynikající Ben Mendelsohn, jehož postava o sobě jedním pohledem sdělí úplně všechno. On je hlavním tahákem filmu. Smutný člověk se smutným osudem, kterému i přes jeho nemalé chyby přejete trochu toho štěstí, ačkoli tušíte, že až se ho dočká, udělá beztak zase nějakou pitomost, aby o něj přišel. To už film nezobrazuje, ale myslím si, že je to neodvratné. 70 %

(50th KVIFF) Dobrá úleťácká zábava. Dormael je sice tak trochu kýčař, který hodně obětuje všeobecné líbivosti (ať už jde o některé zdejší humory či imitování jezera hlubokých životních pravd, ačkoli se spíš brodí v kaluži), ale Zbrusu Nový zákon má naštěstí tolik bizarních nápadů a s nekorektností koketujících fórů, že mi to nezabránilo si projekci užít. Kdyby se z filmu vypustily všechny ty rádoby oduševnělé kecy o vnitřní hudbě atp., mohlo se jednat o opravdu pamětihodný snímek. I tak ale spokojenost - divácky rozhodně jeden z nejpřístupnějších a nejpříjemnějších (přitom současně ne hloupých) zážitků festivalu. 75 %

(50th KVIFF) Na letošním festivalu jsem měl docela šťastné střely naslepo při zaplňování programových mezer mezi filmy, které jsem chtěl bezpodmínečně vidět. Petting Zoo je právě jednou z nich. Malý nezávislý film s autobiografickými prvky o středoškolačce, která v potratům neholdujícím Texasu nechtěně otěhotní a musí se vypořádat s nastalou situací. Jako režijní i herecký debut beze sporu uspokojivý kousek, který sice přímo neoslní, ale rozhodně ani neurazí. 65 %

(50th KVIFF) Tou spoustou nenápadného humoru, který na sebe nijak neupozorňuje a spousta lidí ho v rámci jinak vážného dramatu o vážných vecěch může přehlédnout, mi Tělo lehce evokovalo Hausnerovou. Film na mě působil zvláštně odtažitě, přitom ovšem laskavě - což se tak trochu popírá a sám netuším, jak to Szumowská udělala. Určitě festivalový nadprůměr. 70 %

(50th KVIFF) Krásná kamera, krásné pouštní prostředí. Dýchá z toho atmosféra Arábie, na Lawrence opravdu nejde nevzpomenout. V první polovině mě Theeb velmi bavil, putování britského důstojníka a jeho průvodců pouští, skrývání se před nepřáteli, má to náběh na napínavé pouštní dobrodružství. Bohužel vrchol filmu přijde zhruba v polovině stopáže ve scéně přepadení. Jak klesne počet postav, tak klesne i zábavnost, do konce jsem se pak spíše pronudil. 65 %

(50th KVIFF) Já v tomhle příběhu žádné velké morální dilema nenalezl. Žánr drama těžko funguje, když divák nevidí hlavní postavě do hlavy - a zdejší hlavní hrdina Patrascu je odtažitý, jak to jen jde. Projde dějem s jedním výrazem ve tváři, člověk neví, co si myslí, proč jedná, tak jak jedná. Jeho motivace si musí domýšlet. A protože film neobsahuje žádné indicie, které by ukazovaly na jinou motivaci, než na jeho vlastní jednoduchou pohodlnost (přesto to příliš nedává smysl - vždyť mu muselo být jasné, že když policii nic neřekne, nadělá sobě a své rodině mnohem větší problémy, protože to setkání s možným vrahem bylo ... ehm ... jaksi oboustranné), skončí divák brzo s neodbytným pocitem, že hrdina byl prostě jen kokot. Záměr ukázat mentalitu starších lidí odrostlých v prostředí komunistické země filmu neberu, ale nemyslím si, že je v tomto případě šťastně (přesvědčivě) zpracován. Celkově film navíc obsahuje až neuvěřitelné množství zbytečných scén a samotný závěr je jak výsměch lidem, kteří dosud trpělivě čekali, že z toho snad něco bude. Kámoš řekl, že to celé působilo, jako kdyby bylo O patro níž sestříháno z nepoužitých záběrů jiného filmu, a já s ním celkem souhlasím. Something is missing. 40 %

(50th KVIFF) Dřímajícího obra jsem zahrnul do svého karlovarského programu v podstatě jen proto, že to byla první projekce, kterou jsem v den příjezdu stíhal. Sázka naslepo ale kupodivu vyšla nad očekávání dobře. Jedná se o příjemný prázdninový film, klukovské letní dobrodružství u jezera s příjemnou atmosférou. Kluci se flákají, dělají blbosti, řeší své první lásky a problémy s rodinou. Film je kvalitně natočen, ozvučen, svižně sestříhán. Od podobných letních teenagerských coming-of-age story se liší tím, že v druhé polovině začnou na povrch vystupovat i docela temné tóny, kdy některé lži a špatná rozhodnutí mají fatální následky a postavy s nimi musí dál žít. Bezstarostné letní flákání končí a film v divákovi zůstane. 70 %

(50th KVIFF) Můj poslední film padesátého karlovarského festivalu měl být i jeho vrcholem. Ale nebyl. Zklamal. Hodně. Mládí je pro mě bohužel nakonec umělý neupřímný kýč, přeplněný vizuální a audiální nádherou, otrávenou rádoby hlubokými frázemi a vzletnými, ale falešnými životními pravdami. Zkrátka sem tam scéna hodná pohlazení (především ty méně vzletné, humorné rozhovory mezi Cainem a Keitelem), sem tam scéna hodná facky. Minimálně v jednom momentě, kdy se herec robota Q baví v obchodě s moudrou malou holčičkou, mi ruka s hlavou samovolně provedly facepalm, nešlo to zastavit. Po pompézní Velké nádheře, která měla vypovídací hodnotu možná právě navzdory sobě samé a svému režisérovi, představuje Mládí pád na držku. Kvůli dechberoucímu řemeslu Sorrentinovi méně než tři hvězdy dát nemůžu, nutkání by ale bylo. 60 %

(50th KVIFF) Zatraceně stylový, metaforický, existencialní thriller s jednou z nejkrásněji natočených přestřelek posledních let. Škoda, že trvá hodinu filmu, než tento thriller začne. A taky jsem měl bohužel trochu maglajz ve vedlejších postavách - kdo, co, jak, proč. Tři hvězdy s potenciálem růstu, uvidím, jak se to rozleží. 65 %