Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenze (212)

plakát

Duna (2021) 

Obávám se, že zfilmování tohoto oblíbeného románu bylo velké sousto i pro někoho tak schopného, jako je Denis Villeneuve (nar. 1967, Kanada) . Odcházím s rozporuplnými pocity. Na jedné straně jsme zklamán tím, že nepříliš tlustá kniha se nevešla do takto dlouhého filmu ani způli, na druhé straně jsem zklamán tím, jak zkratkovité vyprávění bylo. Což je vlastně protimluv, ale tak to prostě je. Velmi rychlým tempem odvyprávěný začátek knihy, který končí úplně ničím. Tohle musí zachránit pokračování jehož existence je však nejistá. Jako samostatný film mi to bohužel nedává smysl.

plakát

Mlsné medvědí příběhy (2020) (TV seriál) 

Tenhle večerníček zbožňuje nejen syn, ale těšíme se na něj i my, rodiče. Děkujeme za něj.

plakát

Mlsné medvědí příběhy (2020) 

Tohle je moc pěkná a poctivá výtvarná i režijní práce. Hezky se na to kouká, syna příběhy ohromně baví. Uvidíme, jak dlouho nás bude bavit točit ty stejné příběhy pořád dokola, chtělo by to další :)

plakát

I Am Easy To Find (2019) 

Nepatřím mezi sentimentální lidi, a to ani náznakem. Ale tomuhle jsem totálně podlehl.

plakát

Premiér (2019) (TV seriál) odpad!

Viděl jsem pouhých 9 minut a teď čekám na pohotovosti s krvácením z prdele. Nedoporučuji.

plakát

Godzilla II Král monster (2019) 

Pokračování, které se skutečně nepovedlo. Godzilla Geretha Edwardse z roku 2014 byla navzdory průměrnému hodnocení fenomenální. Scénář nás dokázal překvapit, kamera pomáhala vyprávět příběh tím, jak nás zdatně přenášela z jedné části příběhu do další, byla kreativní a spolu se zvukem a hudbou dodávala správnou apokalyptickou atmosféru. Dvojka nemá vůbec nic z toho. Zápletka je tupá a děj předvídatelný. Postavy mají debilní dialogy a dělají opravdu hodně dementní věci. Kamera je naprosto nezajímavá a dostaneme jen rychlé střihy statických záběrů. Ale když pominu řemeslné provedení, tak je nejhorší opravdu ta dementnost toho, co se na plátně odehrává. Michael Dougherty spolknul pár Kaiju, Žralokonádo a Veru Farmiga a prostě je vyblil na plátno. Dokonce se několikrát pokusil o humor, protože to teď frčí, ale nikdo se nesmál. Zato jsme se v kině hodně nasmáli v místech, kde to tvůrci s pravděpodobností hraničící s jistotou nezamýšleli. Celkově na mě film působil po všech stránkách stejně tupě, jako pecky typu Mega Shark vs. Mecha Shark, jen s dražšími efekty a velkou pachutí, že na rozdíl od nich to režisér u tohoto filmu myslel naprosto vážně. Největší zklamání roku.

plakát

Solo: Star Wars Story (2018) 

Solo vůbec neměl vzniknout. Ani po těch peripetiích při natáčení není špatně natočený, ale je prostě zbytečný a okatě prvoplánový. Zápletka je tupá přesně do takové míry, aby se tam vešly všechny postavy, které tam tvůrci prostě potřebovali mít. Některé scény do děje vůbec nezapadají a vznikly jen proto, aby si některé postavy mohly v klidu pokecat. Narozdíl od Rogue One se Solo snaží svézt na vlně spíše vtipných, než temných blockbusterů, ale ke vtipu používá jen recykláty hlášek z původní trilogie.

plakát

Bufo Alvarius (2017) 

Velmi vzácně jsem měl problém projekci vůbec přetrpět do konce. Velmi špatně natočené tlachání (prostřihy během rozhovoru pokaždé v jiném barevném podání, nepasující zvuk na obraz). Chápu, že musí být extrémně těžké popsat vnitřní prožitek, natož zachytit na kameru, ale zvolený způsob - tedy nechat to donekonečna opakovat mnoho různých lidí po sobě - na mě vůbec nefungoval. Vůbec mě nebavilo to poslouchat pořád dokola, až se z toho stal zážitek nesnesitelný. Sorry. SPOILER ALERT Nedozvíte se vůbec nic o žábách.

plakát

Nikdys nebyl (2017) 

Tenhle film má koule. Asi jiné koule, než myslel POMO, podle kterého filmu gule naopak chybí. Tenhle film má totiž koule na to do žánru, který běžně staví na akci a zpomalených záběrech odletujících částí těl, vnést naopak empatii k postavám (ať už kladným nebo záporným, i když je vůbec ve filmu nějaký klaďas a záporák?), trochu toho citu a vizuálu, který má momenty, kdy by se dal nazvat i krásným. Celé to dohromady náramně funguje, tempo je přiměřené, postavy intenzivní. No a pak jedna z postav řekne úplně pitomou klišé hlášku a film skončí. WUT? Vůbec jsem si dopředu nevšiml, že je film na dnešní poměry opravdu krátký a ani mi nepřišlo, že už hodina a půl utekla, ale to vůbec neomlouvá to, jakým způsobem je natočený závěr. To se opravdu hodně nepovedlo. Byla by zároveň škoda se kvůli tomu nechat odradit od té hodiny a půl předtím, protože ta za to opravdu stojí.

plakát

S láskou Vincent (2017) 

Nerozumím umění, naopak se řadím mezi lidi, co tvrdí, že takovou slátaninu by namalovali líp, přestože bych se ve skutečnosti nezvládl ani podepsat. Necítím tak ani žádné pouto k ani jedné z postav tohoto filmu. Ani jsem si žádné nevytvořil jeho shlédnutím. Děj je postavený jako jakási detektivka, kdy se úplně neznámý člověk s pochybnou motivací snaží odhalit pravou příčinu Goghovy smrti. A tahle hlavní dějová linie je k uzoufání nudná. Asi třech nebo 4 lidí se na něco zeptá, ti mu něco odpoví a to je asi tak všechno. Co tenhle film táhne vzhůru je vizuál a asi každému dojde, že o ten tu jde především a nějaký příběh tu je především pro ten vizuál a ne naopak. Co mě při sledování naopak bavilo, bylo odhalování replik jeho skutečných děl. Už jsem vám říkal, že o Goghovi nic nevím? A přesto jsem se vždycky trefil. JSou tam prostě momenty a záběry, kdy jsem si řekl "tohle by určitě mohl být nějaký jeho obraz". A byl. Jedním z taháků filmu pro mě byla i hudba Clinta Mansella, ale nakonec jsem ji ve filmu skoro nepostřehl. To je tím, jak je ten film pomalý. Stejně jako svět, ve kterém se odehrává. Což ale není nutně špatně.

Ovládací panel
5 bodů

Reklama

Reklama