Necrotongue

V tomto případě nebudu odpadovat, protože jsem nebyl zahlcen přívalem product placementu, a pokud tam ve větším množství byl, pak jsem si ho nevšiml, což považuji za velký klad. Dokážu si představit, že by mohla tato záležitost velice dobře fungovat jako divadelní hra, z níž vychází, ale s tímto filmovým zpracováním jsem příliš spokojen nebyl. Což o to, našel jsem si nějaká ta vtipná místa, ale taky jsem narazil na mnohé klišoidy, snahu o velký patosoid, který vyzněl poněkud nevěrohodně, a Kristýna Hrušínská mě svým hereckým projevem dvakrát nepřesvědčila. Musím ale taky spravedlivě dodat, že jsem se po dlouhé době necítil trapně za to, co předváděl Milan Šteindler a že Zdeněk Žák vypadal dokonale. / Poučení: Pokud bych měl na disku v kompu dvě tera porna, byl bych teď tera a půl v mínusu.

Kdybych si nepřečetl, že se jedná o snímek stejného režiséra, který natočil i mou veleoblíbenou The Thing (1982), nevěřil bych tomu. A ani tak tomu úplně nevěřím. Tento film měl totiž obrovské množství nedostatků a byly chvíle, kdy jsem sebou při sledování až trhnul. Ne, nebylo to leknutím, to mě jen zasáhla nějaká opravdu nepovedená scéna s podivnou akcí nebo až příliš domrvenou logikou. Schválně píšu ’až příliš’, protože logika tady dostávala za uši po celou dobu. Kromě toho vypadala celá řada akčních scén velice nepodařeně, a ani herecké výkony některých zúčastněných nebyly tak úplně na výši, a přesto jsem rozhodil čtyři pěticípé. Proč? Protože šlo o typické akční béčko bez jakéhokoli nadbytečného poselství, kterých je už dnes ve filmech více než samotného děje, nikdo se mě nesnažil ideologicky vést, a ať už jsem měl jakékoli připomínky, příběh samotný nebyl vůbec špatný, takže jsem se navzdory všemu negativnímu dobře bavil. / Poučení: Naštvaná skupina horníků je nebezpečná už sama o sobě, doping tedy není nutný.

Od filmu jsem si asi sliboval víc, než jsem nakonec dostal, takže nebudu zapírat, že jsem byl nemálo zklamán. Po herecké stránce nemůžu snímku vůbec nic vytknout, problém jsem měl se scénářem. Na takovou stopáž se mi zdál být příliš řídký, takže jsem se místy docela nudil, a to byla velká škoda, protože jsem se v jistých momentech skvěle bavil, a kdyby tvůrci udrželi celou záležitost v této rovině, rozhodně bych se štědře rozhvězdičkoval. Obě hlavní mužské postavy byly zajímavě napsané; zatímco Félix byl typickou hvězdou užívající si slávy a všeho s ní spojeném, Iván byl typickým pozérem, a byl mi tak mnohem protivnější. Nejzajímavější (a nejzábavnější) postavou pro mě byla jednoznačně Lola; Penélope Cruz zase zazářila. Ale ani kvalitní herci nedokázali svými výkony zakrýt fakt, že byl film z větší části nezáživný, takže jsem se neodhodlal ani k třetímu kousku. / Poučení: Nikdy nezačínej hádku / rvačku v kuchyni, na schodišti, na střeše nebo nad nádrží s kyselinou či nehašeným vápnem.

Musím přiznat, že jsem se na tuto trnitou cestu za historicky první michelinskou hvězdou těšil. Výsledný dojem ale za mými očekáváními výrazně zaostal. Tvůrci sice poukázali na vztah šlechty k poddaným, ale kromě toho vypadalo všechno ostatní jako naivní selanka. Život prostého člověka v předrevoluční Francii skýtal mnohem strašlivější obraz. Tam nešlo o to, že měli chudí lidé chleba jen tehdy, když ho ukradli, problém byl v tom, že ho neměli kde ukrást, a proto často spásali mech, kůru a kořínky. No, ale zase mohli jíst ty koláče, že ano? Což o to, zboží by bylo, ale aby se dostalo na místo určení, musel by za něj někdo zaplatit. A ať jsem Dumas, jak jsem Dumas, nevydumal jsem, kde bral hlavní hrdina na to své vyvařování prostředky (zvlášť, když k tomu všemu ještě vedl svůj sociální program). Tvůrci se ale v rámci zachování hybnosti svého projektu rozhodli ignorovat takové podružné detaily a pustili se do příběhu restauratéra- průkopníka a skutečného otce- zakladatele reklamního průmyslu, který se neváhal postavit vrchnosti a položil tak základy Velké francouzské revoluce. Nemuselo to být špatné, ale tato forma byla poněkud chabá. / Poučení: Řekni to bramborou. 2*+

Tak to byl poslední film s Cary Grantem z tohoto balíčku (další snad zase příště). A mám z něj dost rozporuplné pocity. Cary Grant byl patřičně skvělý, Grace Kelly byla (pouze) potěchou pro oko, ale abych řekl pravdu, od režiséra Hitchcockova formátu jsem přece jen čekal něco víc. V jistých chvílích se mi zdály být děj i herecký projev až příliš strojené a neubránil jsem se srovnání se včera viděným snímkem Operation Petticoat (1959), který na mě působil mnohem lepším dojmem. Tady jsem měl pocit, že se tvůrci jaksi nemohli rozhodnout, jestli chtěli natočit komedii, romantickou záležitost nebo thriller. Výsledný mix má od každého trochu a zároveň od žádného dost. Od komedie bych čekal více humoru, od thrilleru více napětí a romantická linka byla osekána takovým způsobem, že se jí nedalo věřit. Zčásti se mi na film dobře dívalo a vcelku jsem si ho užíval, ale na druhou stranu jsem byl provedením dost silně zklamán, takže je to tak, jak jsem napsal na začátku- mám z tohoto snímku dost rozporuplné pocity. / "Co tomu říkáte?" "Mou odpověď by cenzura nepovolila." / Poučení: "Tady se bude mamince líbit." Jak výstižné:-) 2*+

Dnes jsem si dopřál další film pro pamětníky a v žádném případě toho nelituji. Američané se totiž naštěstí nepustili francouzskou cestou, která mě nebaví a leze mi na nervy, protože stojí jen na zesměšňování protivníka. Tvůrci tohoto snímku vsadili na mnohem inteligentnější humor, namísto dehonestace Japonců přišli spíše s kritikou zaměřenou do vlastních řad a ono to na mě výborně fungovalo. Kapitán Sherman vlastně neměl dost času na boj proti synům Nipponu, jelikož musel věnovat veškeré úsilí boji proti Vogonům a tomu, aby zabránil nadměrné výměně informací mezi stálou posádkou a jejími dočasnými posilami. No, a mně tak nic nebránilo v tom, abych se skvěle bavil s oběma důstojníky, protože se Cary Grant a Tony Curtis skvěle doplňovali, kapitánův deník mi pěkně hýbal s bránicí, a přestože to celé byla hrozná hovadina, já jsem si to užil. Navíc je nepochybné, že se růžový Mořský tygr zapsal i do dějin hudby, neboť se stal evidentní inspirací pro The Beatles, kteří jen změnili barvu podmořského člunu, aby to nebylo tak okaté. / "Ještě nikdy toho tak málo lidí neukradlo tolik tak mnohým." / "Když je dívce míň jak jedenadvacet, tak ji chrání zákon, když je jí víc jak pětašedesát, tak ji chrání příroda, a v době mezi tím je to lovná zvěř." A feministky, kterým nepraskla cévka v mozku, vzteky ohryzávají nábytek. / Poučení: Chodby v ponorkách a vlacích nejsou konstruovány pro ženy, které jsou nadměrně obdařeny v horní části těla. Poručík Crandale by to jistě potvrdila.

Předchozí počin na toto téma mě mocně bavil, protože měl skvěle vystavěný příběh, kvalitní atmosféru a Anu de Armas. Tentokrát jsem se dočkal hlavně rozmáchlé stopáže, dlouhého polopatického vysvětlování a levičácké agitky (a to nejsem žádný boháč, v současnosti se už řadím spíše mezi chudinu). Finále šlo navíc na ruku všem těm pošahaným přilepovačům, polévkářům, omáčkářům a vypatlancům patlajících po muzejních exponátech bramborovou kaši, kterážto činnost brzy vyřeší veškeré ekologické problémy naší planety. Hlavním problémem, který jsem se snímkem měl, bylo to, že obsahoval občasné momenty, u nichž jsem se bavil, a jen několik zábavných momentů je na více jak dvouhodinový film zoufale málo. Nejsem si jistý, jestli Daniel Craig a Edward Norton předváděli tak dokonale postavy ovlivněné covidovou situací, ale oba na mě působili opravdu unaveným dojmem. Většině postav (pokud ne všem) se jaksi nedostávalo hloubky, dění mě občas nudilo a občas dokonce aktivně prudilo, takže je jasné, že touto Cibulí u mě tvůrci příliš nezabodovali.  / Poučení: Blbec ve vedení není zase takovou výjimkou. 3*-

"Mám jednu otázku. Vykouřila byste ptáka za deset tisíc?" "Cože?!?!" "Euro." "......" Tato krátká konverzace v podstatě shrnula téma snímku. Obchod s bílým (ale i žlutým, černým či rudým) masem je dozajista svinstvo, o tom žádná, ale ty výpovědi v notebooku mi silně připomínaly nynější zvláštní módu revidování životních zkušeností, jak ji dnes praktikují mnohé ženy. Téměř každý sex , jež ta která žena v životě zažila, je zpětně možno prohlásit za nedobrovolný. Dobře, to už jsem pochopil, ale pokud šlo o dohodu něco za něco, pak to snad nemůže být znásilnění? Stačilo na takovou dohodu nepřistoupit, ne? Pokud jde přímo o prostituci, tam je situace složitější. Tam mnohdy není volby, a i když si toto povolání zvolí žena dobrovolně, myslím, že velmi brzy zjistí, že jí přináší mnohem více negativ než pozitivních stránek. Tento film sice nebyl žádným úžasným kulturním zážitkem, ale vcelku s přehledem poukázal na většinu aspektů, které jsou pro tento obor lidské činnosti tak typické. Dost mě štve, jak je čas nemilosrdný; pamatuji si jako dnes, když byla Katarzyna Figura parádní kočka... Nejsem tak úplně vysazený na peníze, ale bez nich to nejde, takže když slyším o padesátitisícovém dýšku v dolarech, napadá mě, že by mi taková částka nebyla úplně jedno. Taky jsem se zase jednou dozvěděl něco nového a jsem rád, že už vím, jaký mezinárodní den se slaví druhého června. / Poučení: S Araby se nepaktuji.

Včera jsem zhlédl snímek, který si prosadil Albert S. Ruddy, a dnes jsem si dal další záležitost, o níž se hodně mluvilo v seriálu The Offer. Tentokrát šlo o vysněné dítě Roberta Evanse a musím spokojeně konstatovat, že to pro mě byl nesrovnatelně lepší zážitek než včera. Nebyl to tak úplně film noir, protože v něm chyběly průvodní monology hlavního hrdiny, spíše mi to celé připomínalo film L.A. Confidential (jasně, já vím, že ten byl podstatně mladší, ale viděl jsem ho dřív). Taky jsem nabyl dojmu, že jsem právě viděl snímek, který inspiroval tvůrce animáku Rango. Příběh byl velice dobře vystavěný, obsazení bylo parádní a režie Romana Polańskiho mi ve většině případů vyhovuje. Takže můžu konstatovat, že se tady všechno sešlo v dokonalém souladu, tvůrci k tomu ještě přidali skvělou atmosféru i napětí, přičemž mě nesmírně potěšili i tím, jak zvládli i samotný závěr. Je holt vidět, že se většina filmových témat mění, ale korupce je pevnou skálou nepodléhající erozi v tom obrovském oceánu změn. / Poučení: Pokud je tvá dcera zároveň tvou sestrou, bude asi někde problém.

Seriál The Offer na mě zapůsobil takovým způsobem, že jsem se rozhodl podívat na něco dalšího, za čím stál tamní hlavní hrdina. No, a začal jsem filmem, který byl důvodem pro to, aby se Albert S. Ruddy nepodílel na pokračování Kmotra. Mé setkání s tímto snímkem nedopadlo úplně nejlépe, protože jsem byl nepříjemně zaskočen tím, jak prkenné herectví obsahovala nejedna scéna. Chvílemi to vypadalo, jako by byl ten který herec vyvolán, dostavil se před kameru a tam odrecitoval požadovaný text. Neměl jsem z toho příliš dobrý pocit, a když připočítám fakt, že nemám rád americký fotbal, bylo jasné, že jsem šlápl vedle. Ani můj vztah k filmům z vězeňského prostředí není tak úplně kladný; mustr je jasný- věznici musí vést záludný a sadistický ředitel, hlavní hrdina musí být buď křivě obviněn, nebo odsouzen za trestný čin, který diváka až tak netrápí, a pak už to jde po linii šikana- smrt blízkého přítele / chráněnce (spoluvězně)- vzdor vůči zkorumpovanému systému- morální vítězství. No, a v těchto mantinelech dokážu hlavnímu hrdinovi fandit, jenže pak u mě dochází ke střetu s realitou, kdy bych skutečným zmrdům, kteří provádějí všechny ty sviňárny, k nimž denně dochází, dopřál bydlení v zařízení, v němž by byl život spíše přežíváním a ne hotelovým pobytem. Podle mě by mělo být vězení takovým trestem, aby se do něj jeho absolventi báli vrátit. / Poučení: Kdo do tebe kamenem, ty do něj mosazným boxerem.