Necrotongue

S příchodem Petra Uhlíka pro mě děj výrazně ožil a atmosféra zhoustla, přitom byl Láďa v podstatě pohodář, na rozdíl od svých nástrojů sice nebyl nejostřejším nožíkem v šuplíku, ale ten jeho nešťastný koníček... Už když jsem četl knihu, nemohl jsem se zbavit pocitu, že byl vztah mezi Ladislavem Hojerem a Jiřím Markovičem poněkud nezdravý (zřejmě ještě uvidíme později), i když uznávám, že byl významným přínosem k objasnění Hojerových zvrhlostí. Druhá epizoda byla místy až mrazivá a na rozdíl od přidušeného Markoviče z úvodního dílu si tvůrci škrcení figurantky při rekonstrukci nevycucali z palce u nohy. / Poučení: Kdo brousí, ten řeže.

Odkládal jsem seriál docela dlouho, příliš se mi do něj nechtělo, protože jsem četl Lovce přízraků od Viktorína Šulce a Jiřího Markoviče a tušil jsem, že bych se mohl místy nespokojeně ošívat. Úvodní epizoda mě ale překvapila spíše příjemně, přestože tvůrci tu a tam ujeli. Hlavně jsem nepochopil změnu některých jmen, zvlášť inženýr Tekverk se za jménem Stahlwerk skrýt nedá, protože nejinteligentnější vrah československé historie může být jen jeden. Teď trochu odbočím, ale v poslední době se můj negativní vztah k osobě Vojtěcha Kotka silně pozměnil, protože zcela nedávno opustil mou množinu "Neoblíbení", momentálně se nachází v neutrální zóně, ale má našlápnuto do "Oblíbených". Seriál samotný se zatím rozjíždí, takže jsem se rozhodl pro své tradiční, trojkové, zahajovací hodnocení. P.S. Pobavila mě zásadní informace o tom, že cesta z Ďáblic do Modřan trvala v roce 1979 zhruba hodinu. Jen jsem nepochopil, k čemu je mi to dobré./ Poučení: I muži mají své dny.

Už se mi nejednou stalo, že mě polští filmaři zklamali; došlo k tomu hlavně proto, že mám vůči nim velká očekávání. Polsko je sice naším sousedem, ale srovnání naší a polské filmové tvorby u mě vyznívá tak, jako bychom byli na různých kontinentech. Jasně, i v zemi pana Wolodyjowského se točí stupidní romantické komedie, jenže vedle nich natočili zachránci Vídně řadu kvalitních krimi thrillerů, což se u nás příliš (spíše vůbec) nedaří. Pravda, tentokrát i mě, starého otrlíka, poněkud zaskočila míra vyobrazené brutality, ale zas na druhou stranu život není pohádka ani komiks od Marvela, že jo. Když holt někoho vezmete přes hlavu sekerou nebo tupým předmětem, musíte počítat s tím, že výsledek nebude pěkný na pohled. Zjemnělý estét by tak mohl mít se snímkem docela vážné problémy, ale realita je taková, že dokud budou existovat lidé, kteří rádi provádějí jiným lidem ohavnosti, měli bychom si všichni na podobné záběry zvyknout, protože zákony jsou k takovým zmrdům krajně vstřícné. Zjevně nejen u nás. No, já jsem si tuhle drsnou exkurzi do Trojměstí opravdu užil, i když k pátému kousku přece jen ještě něco chybělo. / Poučení: Nějakou dobu asi nikomu neřeknu, že je hlava otevřená.

Koho by napadlo, že by měl v dostihu sázet na koně, kteří nepatří k těm nejrychlejším? Mám za sebou třetí sérii a s jistým údivem mohu konstatovat, že mají tvůrci seriálu divákovi stále co nabídnout. Nenudil jsem se ani u jediné z šesti epizod, a přestože se ze scénáře tu a tam na chvilku vytrácela logika, nikterak podstatně mě to neovlivnilo, protože i třetí řada byla pojata jako krajně zábavná záležitost. Bylo zde obsaženo prakticky vše podstatné: romantika, napětí, akce, drama / tragédie, intriky, humor suchý i černý, nechyběla ani skvělá atmosféra a ohnívající třešničku na okorávajícím dortu se žluklým krémem už potřetí fantasticky reprezentoval Gary Oldman. Pro seriál je rozhodně dobrou zprávou, když si po skončení každé řady smutně pomyslím, že bych si nejradši hned dopřál další pokračování. / Poučení: No, není to zrovna nejlepší poselství, ale po dvou finálních epizodách, jsem zjistil, že kokain udělá i z pomalého koně dostihového plnokrevníka.

Pátá a šestá epizoda třetí řady byly zatím těmi nejakčnějšími, s jakými tvůrci seriálu přišli. Ten výřad po ukončení palby by udržel nad vodou i krachující společnost, zabývající se pohřebnictvím. A opět oceňuji, že tvůrci nešli jen do akčního krváku, protože studené betonové chodby zalité krví nejednou prohřála pořádná porce inteligentního, černého humoru. Slušný závěr. / Poučení: Flashky jasně zvítězily nad cédéčky, v životě lidském ale mohou nastat situace, kdy by toho mohl jeden litovat.

Rád bych řekl, že jsem se skvěle bavil, ale John Mulaney si mě tak úplně nezískal. Hlavně finální pasáž se čtením rozhovoru pro GQ mě poněkud míjela. Intervenční část mě bavila mnohem více, ale že bych si v průběhu speciálu namohl bránici, to se říct určitě nedá. No, nemohu říct, že by za mé slabé nadšení mohl John Mulaney, spíš si myslím, že jsem asi nebyl v nejlepším rozpoložení. / Poučení: Konečně vím, jak přijít rychle k penězům, jen nevím o žádné prodejně značky Rolex v mém nejbližším okolí.

Asi by nemělo cenu rozebírat všechny ty podivnosti kolem zásahu ve skladišti, protože když to vezmu kolem a kolem, i přesto, že šlo o výrazně akční epizodu, o tu akci zase až tolik nešlo. Chleba se totiž lámal úplně jinde a "upřímný" potlach dua Tearney / Taverner byl jasnou perlou tohoto dílu. Velmi mě baví, s jakou lehkostí dokázali tvůrci obohatit humorem i ty nejkritičtější situace. Douglasovo: "You shall not pass!", mě téměř zabilo:-D / Poučení: Mlčeti zlato. V některých případech i víc.

Filmy o nezničitelném hlubokomořském monstru, které si čas od času zaskotačí až po kolena v Tokiu, mě nikdy příliš nebraly, takže jsem viděl všeho všudy starou Gappu, americko- japonskou Godzillu z osmadevadesátého a Souboj titánů s Krakenem, který byl takovou usedlou, starořeckou verzí japonské radioaktivní, permanentně nakrknuté potvory. Na tento snímek jsem se tak podíval jen proto, že mi vyjel jako hlavní nabídka na Netflixu, přičemž mě zaujalo, že se mělo jednat o období po skončení války. No, zjistil jsem, že mě nový příběh vzteklé ještěrky překvapivě bavil, aniž by za to mohl samotný předimenzovaný plaz s reaktorem místo jater. Zaujaly mě spíše japonské, ne zcela vydařené snahy popasovat se se svou účastí ve druhé světové válce a taky fakt, že si ke svému filmu dokázali japonští tvůrci na rozdíl od Michaela Baye pozvat opravdu schopné poradce, takže jejich válečná technika vypadala krajně realisticky (torpédoborce, Takao i Šinden byly naprosto vymazlené). Bavil jsem se tak možná nad záležitostmi spíše okrajovými, bez nich by mě ale asi ani nenapadlo, abych snímku věnoval pozornost. / Poučení: Neodpaluj jaderné hlavice, bomby nebo reaktory v Tichém oceánu, nikdy nevíš, co tím nabudíš.

Kdybych si v tomto komentáři / recenzi stěžoval na čas, který jsem u snímku ztratil, choval bych se jako pokrytec, protože mi bylo v podstatě jasné, do čeho jdu. Uljana Donátová a Hana Hendrychová se mě jaly v rámci akce "Ženy sobě" poučovat o tom, jak je průměrný bílý heterosexuál podprůměrnou formou života, protože takhle je to dnes prostě v kurzu. No, rozporovat jim to nebudu, jsem si plně vědom toho, jaký umím být kretén, když se hodně snažím, a navíc vše podstatné k tomuto tématu už sepsal kolega Big Bear. Knihu paní Donátové jsem nečetl, a dokud mi budou zbylé mozkové buňky sloužit, ani číst nebudu, ale příběh, který paní autorka vyplodila, stál vskutku za psí exkrement, a dialogy ve filmu použité mi způsobily bolest hlavy. Chvílemi jsem totiž ve stavu hlubokého zoufalství bušil čelem do desky stolu, až mi poskakoval monitor. Mohu tedy zodpovědně prohlásit, že mi záležitost, za níž stojí obě výše zmíněné tvůrkyně, způsobila doslova fyzickou bolest. Na české komedie, při jejichž sledování mi není způsoben ani letmý úsměv jsem si už zvykl, ale sledovat křečovité výkony vcelku kvalitního hereckého obsazení, bylo až smutné. Tento paskvil vřele nedoporučuji mužům (heterosexuálním) a ženám, pro které nejsou muži nutným (protože rozmnožování) zlem. A než se zeptáte, tak ano, já takové ženy opravdu znám. / Poučení: Z filmů, jako je tento, mohou čerpat poučení jen fanatické feministky.

Tak jsem si dopřál další zajímavý zážitek až z daleké Koreji. Průměrná známka se po šesti epizodách dostala na čtyři pěticípé, ale mám pocit, že by silnější trojka stačila. Pokud byla Jun Seo- ha hlavní postavou (a já si tím vůbec nejsem jistý, ale asi to tak bude), nebyla pro mě figurou příliš sympatickou, protože jsem měl po celou dobu pocit hraničící s jistotou, že se ve frontě na bystré myšlení nedostala mezi prvních několik set. Distributor zapomněl v žánru zmínit komedii, protože mě některé momenty, v nichž figurovali povětšinou policisté, slušně rozesmály. No jo, asijská mentalita je holt jiná než ta naše, dovedl bych si představit, že by se tvůrci postavili k tématu trochu jinak, ale v zásadě jsem dostal to, co jsem očekával. / Poučení: S dědictvím bývají mnohdy problémy. 4*-