Necrotongue

Když už jsem u hodnocení epizod tohoto seriálu váhal nad hodnocením, nevěděl jsem jestli mám udělit čtyři nebo pět kousků, v poslední době se začínám rozhodovat mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Proč? Protože se prakticky vytratily Dexterovy cynické komentáře a až nebezpečně narůstá počet romantických scén. Pokud ale můžu někoho pochválit, je to Titus Pullo, jeho Isaaka jsem mu věřil.

Dostal jsem se do vyloženě paradoxní situace, zatímco mě potěšila postava Hannah McKay (nejen pro Yvonne Strahovski), její vztah s Dexterem mě netěší vůbec, protože se titulní postava z emočně vyprahlého cynika začíná měnit v někoho úplně jiného a já si myslím, že to není dobře.

Šestá epizoda nebyla v žádném případě akční, ale naprostá většina rozhovorů nebyla nudná, zato byla k věci. Po celou dobu jsem se tedy slušně bavil, jen závěr mě poněkud rozhodil. Když Dexter do někoho bodne, končí to smrtí, tady se bodalo opakovaně a nikdo nezemřel, navíc Dexter projevil na sociopata značné množství emocí.

Na to, že se, kromě vystřílení baru, v podstatě nedostalo na akci, mě epizoda až překvapivě bavila. Tvůrci zajímavě zkomplikovali děj dalšími vedlejšími liniemi, navíc jsem je ještě nepochválil za obsazení role Hannah McKay, takže to dělám až teď při jejím třetím výskytu, na Yvonne Strahovski se mi dívá hodně dobře.

Poprvé jsem šel v sedmé sezóně s hodnocením pod pět hvězdiček, protože na mě epizoda nezanechala tak silný dojem jako předchozí díly. Hlavně mě zklamalo rozuzlení případu Raye Speltzera, po tom postupném vývoji jsem očekával něco propracovanějšího.

Sedmá sezóna se zatím nese v tom správném duchu. I na třetí pokus mě tvůrci bezvýhradně potěšili, i když mě tentokrát zaujalo hlavně dění kolem Louise i lov na Raye Speltzera a vztah mezi Debrou a Dexterem v tomto případě události spíše doplňoval.

Druhá epizoda sympaticky navázala na předchozí díl, a dopadlo to s ní u mě proto podobně. Přestože se dělo ledacos, vnímal jsem většinu záležitostí jen jako kvalitní doplněk k hlavní dějové linii. Tou pro mě byla i tentokrát interakce mezi Dexterem a Debrou, hlavně Debřin vnitřní boj byl skvělý.

To bylo asi poprvé, kdy mě u Dextera bavily rozhovory více než tajný koníček hlavní postavy (no, i když tajný...). Bavilo mě sledovat, jak se Debra zvolna propracovává ke konečnému zjištění, a zúčtování s dalším vrahem na mě tentokrát působilo spíš jako rušivý element. A ani v tomto případě se tvůrci nevyhnuli podivnému ukrajinskému jménu. Kaja? Hmm, Káťu by asi herci nezvládli, chápu, ty háčky dělají v anglicky mluvících zemích potíže.

Šestá sezóna byla pro mě tak trochu nevyrovnaná. Já mám osobně rád vrahy, kteří si myslí, že jejich ruku vede vyšší moc, protože to nahrává mému názoru na náboženství, problémy se dostavily až s postavou bratra Sama a jeho cestou ke Světlu. Ty náboženské žvásty s překroucením čehokoli tak, aby to odpovídalo té které pasáži z Bible, to bylo opravdu otravné. Ani taťka Dexter mě nenaplnil nadšením, ale vždycky, když se na chvíli zbavil potomka, začal jsem se bavit.

Mé pocity z finální epizody šesté sezóny nebyly úplně jednoznačné. Bylo tady všechno, co mám u tohoto seriálu rád: tvůrci dokázali opět přijít s kvalitní atmosférou, nechybělo ani slušné napětí a došlo i na akci, na druhou stranu na mě děj působil místy překombinovaně, ale závěr byl přímo dokonalý.