Florfila

Nemůžu si pomoci, ale tu tíhu otrokářství jsem necítila... Ani když mě bičovali. Chladné, odtažité, s kamerou, která se od děje odpoutává co to jen jde...

Aneb jak staříci na techno pařili...

Příběh, který si vůbec na nic nehrál. Byl prostě o lásce, byl krásný a usměvavý... Žádné velké drama, jen si tak poklidně plynul a hlavně, udělal mi velkou radost.

Tom Hanks byl naprosto dokonalý... V závěru filmu mi padala čelist, zase jednou ukázal, že je to pán herec.

Tak to je poprvé co mi ten malý skrček Ben Stiller nepil krev a dokázala jsem se s úsměvem koukat až do samého konce. Kéž by tak každý uměl žít... Někdo to pochopí, někdo ne... Skvěle zvládnutý snímek, podtrhující podstatu dnešního bytí... "Krásné věci se o naši pozornost neprosí." Pro krásné věci si občas musíme dojít...

No, nic moc. Nejlepší byla asi muzika. Výprava mi lezla na nervy, kdyby jí nebylo, byl by to poměrně dobrý film.

Takový vážně milý film... Napadlo mě, zvláště u rodičů, že pokud si něco hodně dlouho a hodně moc přejeme, jednoho dne se to vyplní.

Jedna z těch lepších neenek, ale to jejich nesmělé koktání mě občas vážně lezlo na nervy...

Tak Carlo by si zasloužil vyhostit nejen z Verony, ale rovnou z celé hvězdné soustavy... Takhle zasvinit a znesvětit jedno z největších děl, to se hned tak nevidí. O nesourodosti hereckých výkonů ani nemluvím. Připadala jsem si jako ve škole pro dementy, kteří dostali za domácí úkol nacvičit Williamovu hru. Suchá recitace nádherných veršů mi zkroutila všechny kosti v těle. Proč to více rozebírat. Byl to jednoduše hnus nad všechny hnusy, který mi přivodil touhu po lobotomii...

Neuvěřitelný film. Už od páté minuty mi tekly slzy proudem. Tenhle snímek byl natočen tak nefalšovaně a s takovou hloubkou, že se budu vzpamatovávat ještě dlouho. A přeci je tam zakomponována i naděje. Krásná naděje na to, že se z té bolesti dá nějak uzdravit, nebo ji překonat a nebo se snažit, jak to jen jde... Velmi citlivé, s atmosférou a duší...