Mouzon

Hlavně ta ryba je hodně cool.

Dalo by se napsat: "pěkně natočený 81 minutový klip na elektronickou muziku". Dalo by se napsat: "velmi zajímavý experiment, který tlačí vzhůru skvělý nápad, neuvěřitelně povedená vizuální stránka, nabušené tempo podpořené krátkou stopáží a vybroušenou hudbou. Muzika duní, váš tep se pomalu srovnává s jejím tempem, taťka, který je ze všeho nejvíce německou obdobou agenta Smithe, soutěží s Clintem Eastwoodem o nejpodmračenější kukuč všech dob, Loliny rudé vlasy se vlní v rytmu taneční hudby, zoufalství by se dalo krájet, během 20 minut se odehrává celý život, a Lola i její přítel Mani začínají chápat, že ty jejich získaly cenu 100 000 marek a na ničem jiném teď nesejde. Všechno, co by jinak mělo význam, těhotná milenka, nákup šampónu, autonehoda, ... to vše najednou získává nulovou hodnotu a my spolu s mileneckou dvojicí poznáváme, že skutečné priority se učíme vidět, až když je vše na hraně anebo když už je příliš pozdě. Dá se během 20 minut vyběhat v ulicích Berlína život? Možná ano, možná ne - jednoznačnou odpověď nakonec nedává ani samotný film. Spíš se nás ptá, čemu přikládáme v životě význam my, a pro co (nebo koho) bychom vyběhli do ulic Berlína, Prahy, Tokia, New Yorku nebo třeba Rožnova pod Radhoštěm a kam bychom při tom byli schopni (a ochotni) zajít. Tom Tykwer zkrátka tuto lahůdku zvládl na výbornou. To samé jsme ostatně měli možnost vidět například i v Paříži, miluji Tě, kde byste po shlédnutí "Loly" jeho povídku bezpečně poznali, aniž by vám fakt, že ji natočil on museli promítnout na plátno. A stejně jako v "Paříži..." i v "Lole" je už pouze samotná společnost Tykwerova díla pastvou pro oči i pro uši." Dalo by se ale napsat i: "zkrátka pořádně cool záležitost!!!"

Škoda, že nebylo přítomno více finančních prostředků. Některé triky působí příliš okatě (což je ale v Boormanově verzi jakbysmet - na rozdíl od Barrona je ale v Excaliburu dovedli poměrně nápaditě zakrýt). Jinak - jedná se o film mého mládí, skvěle natočený, s výbornou hudbou, poutavě odvyprávěný a především - perfektně zahraný. Uznávám, že své zde dělá i špetka nostalgie, ale co... Minimálně Martin Short a Rutger Hauer si jí plně zaslouží.

Tohle můžete pouze buď milovat nebo nenávidět... Některé momenty působí jako nefalšované absurdní drama (Lucie Vondráčková na závěr dílu hovoří o svém nedávno narozeném synu a Jiří Krampol to celé zakončí recitací básně Josefa Kajetána Tyla), některé jako scény z porevolučních komedií Marie Poledňákové (přehnaně artikulující Krampol, kterýžto fakt přisuzuji buď tomu, že má nové zuby, nebo tomu, že má ve zvyku si před každým natáčením přivodit v zákulisí decentní opičku), některé jako Rumburakovo alternativní vysílání - a celé to působí jako dokonalý brainwashing. Což o to, byl bych pokrytec, kdybych se nepřiznal, že se také rád zasměji na cizí účet, ale jsem si vědom, že by se dal čas trávit užitečněji. To je slušná bilance. Nebo ne? Co?.......Po zhlédnutí prvních pár minut z premiérových dílů vysílaných v současnosti na TV Prima Family musím poupravit svůj komentář - Krampolovi už definitivně, s prominutím, hráblo. Jinak si nedokážu vysvětlit stupňující se "nesofistikovanost" (chtěl jsem být slušný, kdyby si to náhodou Jirka četl, proto využívám eufemismu) pořadu. Bylo mi stydno, ale zároveň jsem si uvědomoval, že jsem svědkem něčeho naprosto neopakovatelného. Takový blázinec by si jeden nevymyslel, ani kdyby chtěl. Kdysi jsem na to koukal, jelikož mne upřímně fascinovalo, jak ze sebe Jiří na začátku vždycky vypálil "A teď příchází PEtr Vojnar". Ale po odchodu PEtra Vojnara už zbyl pouze marasmus a deprese...

Vinterberg zvolil k podání podobenství vizuál, který s tímto nadžánrem obvykle nebývá spojován a dokonce s ním ostře polemizuje. Nadneseně lze říci, že nás formální zpracování snímku vede k bedlivému zkoumání tématu a jednotlivých linií a zabraňuje nám kochat se jím samým - tedy obvyklými vizuálními vychytávkami, které v RODINNÉ OSLAVĚ takřka absentují (výjimkou mohou být snad pouze snové sekvence a noční hra světel ve scéně tanečního "chill-outu" dvou sourozenců a jejich partnerů při svíčkách). Formální stránka filmu je tu tedy přítomna jen proto, aby odváděla pozornost od sebe samé. Vinterberg do svého opus magnum vměstnal nejenom téma dětských traumat, ale brilantně a s podivuhodnou lehkostí podal vyčerpávající obraz celého světa, resp. soumraku civilizace. Jeden z filmů, z nichž mrazí.

Guy to umí i mnohem lépe. Postavičky londýnských gangsterů a "gangsterů z nutnosti" nejsou dostatečně pitoreskní, hlášky působí trochu jako přípravka na PODFU(C)K - osobně pro mne tento film z průměru (nejen na Ritchieho poměry) vytahují pouze absurdní situace, které si se svým slavnějším sourozencem v ničem nezadají. A ten hořící chlápek na začátku byl zcela geniální......Sting je překvapivě velmi, velmi dobrý.....+ hudba, samozřejmě

Tyhle ženy opravdu nejsou pro společnost žádným přínosem - pro mne ale ano! České pokusy - mladistvě "citlivé" a "emancipované" (ROMÁN PRO ŽENY) či gerontofilní (LÍBÁŠ JAKO BŮH) - považuji za velmi chabé.

Tom Stoppard je génius!......Tento film si mě našel velkou oklikou a zhlédl jsem ho celkem nepřipraven (projekce v rámci anglického semináře ve škole). A proti němu v tu chvíli hrály snad všechny možné okolnosti, z nichž nejvíce bylo promítání ovlivněno velmi špatnou zvukovou kvalitou záznamu (kazeta), jež byla ještě umocněna českým dabingem. Ten patří sám o sobě k tomu lepšímu, co je u nás "k slyšení", ale ve chvíli, kdybyste rádi hercům rozuměli a nemůžete si to ani přečíst na titulkovacím páse, přichází mučení skoro až fyzické. Další okolností "proti filmu" byl fakt, že z důvodu konce hodiny (no jo, škola) muselo dojít k utnutí těsně před rozuzlením a dokoukali jsme to až po čase. Proč se zde ale o všech těchto peripetiích tak obšírně rozepisuji? No, jednoduše proto, že se mi i přes všechny mínusy a rušivé elementy, co se projekce týče, film velmi velmi VELMI líbil. Děj je jednoduchý, má švih a spád a odsýpá tak perfektně, že je člověku skoro až líto, jak to letí. Film založený na myšlence "co by se asi tak stalo s tímhle a tímhle dílem, člověkem, čímkoliv, kdyby nebylo této shody okolností...etc." a natočený takovýmto způsobem - to je (chtěl bych se vyhnout klišovitému, ale nelze jinak) balzám na duši. Fikce protíná realitu (obzvláště se mi pak líbil motiv Shakespeara vydávajícího se za Christophera Marlowa a vůbec celá myšlenka jeho spoluautorství některých Shakespearových děl), vše je skloubeno brilantním způsobem, výsledek působí vzdušně a lehce, ale NE přesládle, což je další plus. Herecké party jsou napsány a zahrány velmi vkusně, protagonisté je sice chvílemi dovádějí až na hranici parodie, ale to jsou opravdu jenom místečka, která někdy navíc působí i dobře (např. Colin Firth a jeho aritokrat aristokratický více, než je zdrávo, či Geoffrey Rush jako mírně přitroublý "producent", dá-li se tak jeho postava nazvat). Joseph Fiennes je nádherně rozervaný, Tom Wilkinson i Ben Affleck zde (sice v menších rolích, ale o to více) rovněž excelují a celý ansámbl tentokráte nejen zdobí, ale i o úroveň výš pozvedají hlavní ženské představitelky - Gwyneth Paltrow (která je skutečně neskutečně nádherná - tomu Willovi se to psalo, s takovou múzou), Judi Dench (pravá královna Alžběta - skvěle vystihnutá staropanenská zatrpklost a sucharství, které je přímo cítit z každého momentu, kdy se na plátně objeví) a rovněž Imelda Staunton (takový rozdíl - zatímco v HP a Fénixův řád zatrpklá ježibaba, tady je to taková ta stará známá "pohádková kmotřička"). Zkrátka a dobře - tento snímek mě zasáhl tam, kam měl a já se tomu ale vůbec nebráním. Tolik dobrých herců, zápletka plná nádherných scenáristických nápadů a konec, který se zajímavým způsobem distancuje od klišovitých romantických slaďáren = paráda, bomba, nádhera. A ten pověstný britský styl života a humoru mě potěšil dvojnásob. Jak by nejspíše pronesla postava Geoffreyho Rushe - "Ono to vždycky nějak dopadne..." Nezbývá, než dodat, že tentokrát to dopadlo na jedničku z hvězdičkou.

Nemohu hodnotit, jelikož mám Batmana příliš rád - i když vím, že zde bych nehodnotil kult, ale film, a že i sám můj nejoblíbenější netopýr by za tohle Schumachera posadil do batmobilu a poslal na Sibiř. Tohle se nemělo stát. Clooneyho a spol. neřeším, jelikož ti přišli, viděli a zase odešli. Ale pro takové batmanovské stálice, jakými jsou Michael Gough a Pat Hingle, je to rána z (ne)milosti.

Pořád mi mezi těmito akčními spektákly nejvíce sedí FACE/OFF (opět Cage), ale tento se pravděpodobně bere nejméně vážně.......Film založený čistě na atrakci (napínavé scény, hodně výbuchů, adrenalin, spousta nesmyslných scén (přivázané auto, silnice v Las Vegas), špičkové herecké obsazení) s sebou naštěstí nese i bonusy mimo sféru čisté atrakce (skvělá hudba, několik aluzí Nicolase Cage a Steve Buscemi, jehož postava je scenáristicky hodně nasměrovaná do Anthonyho Hopkinse z jednoho nejmenovaného snímku, ale který je naštěstí natolik dobrý a soběstačný, že to podal po svém). CON AIR je skvělá zábava - ale už těsně na hranici........Úplný konec dává smysl jedině, pokud je celý film myšlený ironicky (a tady opravdu nevím - chvíli myslím, že úplně, chvíli poté mi zase přijde, že ne) - jinak jsou tvůrci úchylní. + mi není úplně jasný ten motiv s americkou armádou, kdy do nich nejdříve cpou, jak si jich USA váží apod., aby tam následně nakráčel agent, který se nechá slyšet, že bývalý voják (ve vězení nešťastnou náhodou), je odpad společnosti (což mi přijde minimálně trochu podvratné). Vlastně - čím víc nad CON AIR přemýšlím, tím víc je ten film a) podvratný, b) lehkovážný nebo c) obojí.