Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (290)

plakát

Věčně tvá nevěrná (2018) odpad!

filmový ekvivalent klystýru... v podstatě jde o zastřený postapokalyptický snímek, v němž místo vody / zdravého ovzduší / surovin / občanské vybavenosti apod. absentuje morálka a jakékoli distinktivní rysy, které by nám umožňovaly domnívat se, že jsme účastni vyprávění o lidských bytostech, nikoli o opicích v říji... Cieslara a Míku ale podobné starosti pouze brzdí v rozletu, proto je hned po startu odhazují jako nepotřebnou zátěž a s elegancí vrchních z Café de Paris nám servírují vybrané menu, na němž jedna krmě je lepší než druhá, od premisy v jádru vyprávění, přes herecké výkony a “vývoj” postav, až po eponymní píseň, která je třešničkou na vrchním patře několikaposchoďového dortu___kopii této “věci” bychom po sobě měli zanechat v černé skříňce, aby budoucí objevitelé naší padlé civilizace lépe pochopili, proč lidstvo vlastně vyhynulo

plakát

Líbáš jako Bůh (2009) odpad!

Dlouho jsem váhal, zdali to k nějakému filmu napsat, ale svým opulentním výkonem mi Marie Poledňáková dala sílu pronést následující slova a rovněž mi sama poskytla pádné argumenty. Ano, tento film je sračka! Marie Poledňáková, coby auteurka v pravém slova smyslu (námět, scénář, režie) stvořila svět, který je myšlenkově koherentní svou naprostou absencí jakékoliv myšlenkové koherentnosti. Bylo by docela zajímavé, kdyby Marie Poledňáková získala nějaký solidní grant a natočila alternativní dějiny 20. století (jelikož tento snímek představuje důsledně alternativní pohled na život padesátníků v současné ČR). Vlastně ne, nebylo by to zajímavé, jelikož bychom si museli rvát vlasy, kdyby se ještě někdy mělo opakovat, že tato auteurka dostane na svůj snímek příspěvek od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie (sic!)........Mám dojem, že nelogičnost v jednání a motivacích postav, příp. nemotivovanost, je absolutní samozřejmostí. Nejvíce mi bylo líto Oldřicha Kaisera, jelikož je to velmi dobrý herec (o čemž mám třeba u takového Romana Vojtka docela pochybnosti) a to, k čemu byl donucen v rámci tohoto filmu, je holá sprostota. A pokud režisérka přešla jeho pitvoření bez mrknutí oka, popřípadě mu je ještě nakazovala, mám obavu o její mentální příčetnost. Jiří Bartoška by se mohl zdát jako hvězda tohoto, ehm, filmu; problém je v tom, že on jediný má (v rámci možností, čili s hooodně, ale opravdu hodně přimhouřenýma očima) jakž takž sympatickou roli, takže i když pronáší často velice dementní hlášky, nevyvolává v nás chuť vraždit, kdykoliv se objeví na plátně (na rozdíl od Holubové, například). Ostatní postavy pomíjím, bylo by to na samostatný rozbor.......Tento snímek funguje jako skvělá skupinová terapie. Sledovali jsme ho v sedmi lidech a smáli jsme se, no, jako protržení. Nejvíce asi ve chvílích, kdy se na scéně objevil ten nepochopitelný hiphopr, který tančil snad pořád a nikdo se ani nepozastavil nad jeho duševním zdravím......Samostatnou kapitolou je hudba, která byla hodně oldschool a hodně nevkusná (v rámci tohoto filmu, jinak jsou to pěkné a dobře vymyšlené písničky). Je docela vtipné, že hudební stránka nás vede k otázce modernity v tomto filmu obecně, resp. k otázce (ne)pochopení modernity autorkou. Nejde pouze o to, že Marie Poledňáková objevila existenci něčeho jako je mobilní telefon, email a skype, čímž pádem se ze všech těchto prvků ve filmu LÍBÁŠ JAKO BŮH stal fetiš. Snímek evidentně vůbec nechápe moderní společnost, její fungování a hodnoty a hlavně - nechápe moderního člověka. Mám takové podezření, že Marie Poledňáková vypadala při vytváření scénáře podobně jako Jiří Bartoška během celonočního pilného psaní své knihy: cigáro za cigárem a neuvěřitelný výtlem z toho, kolik platících lidí na to dorazí do kina......S tímto filmem bych se rozloučil slovy plukovníka Kurtze: "The horror. The horror!"

plakát

Deset malých černoušků (1965) odpad!

Nejpitomější film, co jsem v životě viděl. Scenáristicky absolutně primitivní. Při projekci jsem měl za to, že se jedná o americký snímek a nyní pouze nevěřícně zírám - TAKTO NALOŽILI SE SVOU DETEKTIVKÁŘSKOU VELIČINOU BRITOVÉ??? Film totiž opravdu krásně ukazuje, jak se zachová deset amerických filmových postav, když jsou vrženy do pasti anglické spisovatelky - zmateně pobíhají po domě, pronášejí zjednodušující repliky, svádí se mezi sebou navzájem, chovají se sexisticky... Žádná z postav před ostatními nezakrývá své rozpaky, ba naopak - viníci téměř až s gustem dávají k lepšímu veselé historky o tom, kterak zamordovali toho a toho a jak se z toho suprově vyvlékli........Jestliže jsem ale trpěl při explikativních dialozích typu "hmm, toto je opravdu odlehlé místo" - "hmm, hmm, jsme zde odříznuti od světa", skučel a vyl palčivou, téměř až fyzickou bolestí při brilantních konverzačních finesách - např. "tyjo, další mrtvola, to je nás tu teď už jen devět/osm/sedm/šest/pět/čtyři/tři/dva/jeden... - tak co s tím budeme dělat, hoši", pak v závěru jsem byl na pokraji zhroucení. Celý snímek je hodně primitivní, ale ten konec se zcela nepokrytě vysmívá knižní předloze (kterou naopak považuji za jednu z nejbrilantněji vypointovaných próz vůbec). Myslím, že by mne uspokojilo snad jen to, kdybych mohl tu filmovou kopii osobně spálit. Nelogicky zvolené prostředí, špatné herecké výkony, imbecilní scénář, zkažený konec (ergo pointa) - mně to na odpad! bohatě stačí.......Á propos, to si tvůrci opravdu mysleli, že to Agatha napsala tak blbě, že bylo potřeba něco předělat?

plakát

Botostroj (1954) odpad!

Hmm, tak to je tedy "kus". Hodně tezovité, velmi schematické, nadmíru lživé (to snad ale netřeba zmiňovat). Nejlepší na celé věci je František Peterka, kterého jsem si náhodou všiml v úvodních titulcích a jeho cameo mne opravdu potěšilo. Minietudka s Vlastou Fialovou je taková vtipná česká varianta reklamy na Marlboro - jen místo kovboje tu vystupuje letec a jeho družka + místo nezbytné cigaretky je vyšvihnut duchem nepřítomný úsměv. Čekal jsem na chvíli, kdy Šéf nechá odprodat veškerý materiál a přejde na zbrojní výrobu, aby těch "buržoazních hříchů" náhodou nebylo málo - on totiž člověk, který pendluje mezi USA, Jižní Amerikou, Berlínem a Mussoliniho Itálií, je schopen všeho. Ano, správně, soudruzi! Buržoazní prostředí je líheň zla a erotismu. Pouze dělnická třída je schopna osvěty (a po práci samozřejmě také cudné lásky, zde prezentované uprostřed panenských pastvin mladým jinochem Joskou a nesmělou údernicí Marií). :o) "Haló, tady ŠÉF." Absurdní.

plakát

Zítra se bude tančit všude (1952) odpad!

Ojojoj! No teda... Noční můra George Orwella, řekl bych. Ideologická zrůdnost, znásilnění NAŠÍ (!!!) lidové kultury, schematické a/nebo prázdné postavy (mladík je zlý, protože se potměšile směje, má rád jazz a nechce do Strany), zesměšnění Valachů a vše to vrcholí v extatickém tanečním finále, v jehož rámci požehnají naší "nové mládeži", která v jedné z nezapomenutelných scén s širokým a radostným úsměvem na tváři ukradne jedinci jeho svobodu volby, všechny národnosti světa. Pomoc! Ale sranda byla. "We want peace." - "Aj my."

plakát

Antikrist (2009) odpad!

Lars von Trier ví JAK na to. Myslím tím jeho práci s filmovou stylistikou. Kdyby místo projekce této záležitosti do sálu vstoupil Trier osobně a učinil by přednášku na téma filmový styl, popř. vedl nějaký zajímavý workshop, bylo by to lepší než sledovat toto. Obsahově (a to i obsahem obrazů, nejenom výpovědí) mi totiž tento film ve výsledku přišel neskutečně odporný. Možná tu budu považován za naivního, divného a vůbec, ale mám rád pěkné věci. Ano, přiznávám se, je to tak. Třeba se podobný postoj dnes už nenosí, třeba je vyznávána estetika hnusu, třeba lidstvo degeneruje, to netuším. Mám ve své topce několik ne zrovna krásných (tím, co se v nich děje) filmů a nebojím se napálit 5 hvězdiček takové VĚCI nebo HANEBNEJM PANCHARTŮM. Ale tato zhůvěřilost byla ošklivější než to, co bych do chvíle, kdy jsem ji zhlédnul, označil za ošklivé. A je mi upřímně jedno, jestli to měla být groteska, podobenství či snad nevážně nebo dokonce vážně myšlený snímek. Další z těch filmů, které mne utvrdily v názoru, že opravdu nemusím vidět vše.

plakát

Gympl s (r)učením omezeným (2012) (seriál) 

Zatím bez hodnocení, viděn pilotní díl........Nějak si nedokážu představit, komu má být seriál určen. Řekl bych, že je to zcela nový typ audiovizuálního díla, které je revolučním způsobem určeno celé rodině - v tom smyslu, že se při jeho sledování bude u televize postupně střídat celá rodina. Při scénách s dvanáctiletými dětmi se z pokojíčku zavolají dvanáctileté děti, rodiče si mezitím dojdou udělat kafíčko, starší teenageři zahrají několik kol Mortal Combatu. Následně jsou dvanáctileté děti odeslány zpět k učení na zítřejší písemku, jelikož se na obrazovce objeví Lucie Benešová a začne sexuálně laškovat s tělocvikářem. V té chvíli se vrací rodiče s uvařenou kávou a usedají k televizní obrazovce - aby ji za deset minut opět opustili a předali štafetu náctiletým, kteří sledují životní peripetie učitele Adama a jeho kapely složené z nehrajících neherců, teenagerů bojujících s militantně emancipovanou matikářkou a kluka, který chce na svého třídního učitele sehrát podraz a podfu(c)k v jednom (bohužel bez Redforda a Ritchieho). Jediný moment, kdy se u televize sejde celá rodina naráz, jsou proto závěrečné titulky........Dobrou polovinu herců mám rád, někteří i hrají poměrně dobře, ale co naplat, když tak činí v seriálu, který mi přišel nerealistický a toporný hereckými výkony těch ostatních. Do toho tam osciluje Šteindler, který hraje homosexuála (?!?), Kopta, který hraje školníka (?!?!?) a Petr Kutheil, což je jeden z účastníků talentové soutěže TV Nova, jinak muzikálový zpěvák (?!?!?!?). Tak já už vážně nevím. Na takovéto vylhané blbosti (tvůrci zřejmě neví, co obnáší tvrdit o řediteli, že je alkoholik - Karel Heřmánek si zde decentně zavdává vínka, ale učitelé-alkoholici jsou ve skutečnosti šílené existence, nikoliv romantické duše) si lze skvěle brousit vtip, ale já bych byl mnohem radši, kdyby Libuška a Karel hráli v něčem přímo-úměrném jejich velkým hereckým kvalitám...

plakát

Nikdo není dokonalý (1998) (pořad) 

Tohle můžete pouze buď milovat nebo nenávidět... Některé momenty působí jako nefalšované absurdní drama (Lucie Vondráčková na závěr dílu hovoří o svém nedávno narozeném synu a Jiří Krampol to celé zakončí recitací básně Josefa Kajetána Tyla), některé jako scény z porevolučních komedií Marie Poledňákové (přehnaně artikulující Krampol, kterýžto fakt přisuzuji buď tomu, že má nové zuby, nebo tomu, že má ve zvyku si před každým natáčením přivodit v zákulisí decentní opičku), některé jako Rumburakovo alternativní vysílání - a celé to působí jako dokonalý brainwashing. Což o to, byl bych pokrytec, kdybych se nepřiznal, že se také rád zasměji na cizí účet, ale jsem si vědom, že by se dal čas trávit užitečněji. To je slušná bilance. Nebo ne? Co?.......Po zhlédnutí prvních pár minut z premiérových dílů vysílaných v současnosti na TV Prima Family musím poupravit svůj komentář - Krampolovi už definitivně, s prominutím, hráblo. Jinak si nedokážu vysvětlit stupňující se "nesofistikovanost" (chtěl jsem být slušný, kdyby si to náhodou Jirka četl, proto využívám eufemismu) pořadu. Bylo mi stydno, ale zároveň jsem si uvědomoval, že jsem svědkem něčeho naprosto neopakovatelného. Takový blázinec by si jeden nevymyslel, ani kdyby chtěl. Kdysi jsem na to koukal, jelikož mne upřímně fascinovalo, jak ze sebe Jiří na začátku vždycky vypálil "A teď příchází PEtr Vojnar". Ale po odchodu PEtra Vojnara už zbyl pouze marasmus a deprese...

plakát

Batman a Robin (1997) 

Nemohu hodnotit, jelikož mám Batmana příliš rád - i když vím, že zde bych nehodnotil kult, ale film, a že i sám můj nejoblíbenější netopýr by za tohle Schumachera posadil do batmobilu a poslal na Sibiř. Tohle se nemělo stát. Clooneyho a spol. neřeším, jelikož ti přišli, viděli a zase odešli. Ale pro takové batmanovské stálice, jakými jsou Michael Gough a Pat Hingle, je to rána z (ne)milosti.

plakát

Kněžna Libuše (2008) 

"Why do you eat from an iron table?" - "Bikoz aj vil růl jů viden ajron fist!"