Faidra

Barbar Conan mi silně připomíná tampón. Můžete s tím dělat všechno od hraní Diabla po vysokohorskou turistiku, aniž byste něco zmeškali, ale stejně stejně tak to můžete dělat bez nutnosti ho používat a užijete si to podstatně líp.

Plky.

Ano, dá se říct, že už jsem to všechno někdy někde viděla, ale staré dobré známé vždycky ráda vidím, vy snad ne?

Spánek rozumu plodí monstra... Cthulthu pořádá čajový dýchánek s jižanskou gotikou a mrazivou kriminálkou, branou Carcosy se vchází do věčného zatracení a nihilismus soutěží s žízní po spravedlnosti, kterou neuhasí kalné spodní vody louisianských močálů. Optimista se domnívá, že žijeme v nejlepším z možných světů, pesimista se obává, že tomu skutečně tak je, ale kdo posoudí, zda za nejtemnějším z případů stojí vesmírná hra v kostky nebo jen nepominutelná blbost a hnusnost lidská? Každopádně optimista budu a věřím, že Matthew si k plešounovi na poličku přistaví i Emmy.

Když vám zemřou rodiče, uvědomíte si svou smrtelnost; když vám zemře dítě, ztrácíte svou nesmrtelnost.

Místy silné, místy samoúčelné, místy barvité, místy smutně černobílé (no pun intended) a ke konci jsem byla nucena zkonstatovat, že z Čechovovy pušky se dvakrát opomnělo vystřelit, a zavzpomínat na okamžik, kdy jsem kamarádovi Nigérijci na londýnské policejní stanici, kam nás předvolali coby svědky rvačky Turků se Syřany v pákistánské restauraci, řekla: "Tak teď jsem fakt zvědavá, kdo z toho vyjde jako větší rasista."

Emocionální síla předlohy mi opakovaně podráží nohy, film mě tak nanejvýš zlehka šimrá na chodidlech.

Aneb jak by asi psala Jane Austenová, kdyby se vdala.

Co říct tam, kde už bylo řečeno všechno? לֵךְ עַמִּי, לְשָׁלוֹם שׁוּב לְאַרְצֶךָ, הַצֱּרִי בְגִלְעָד, בִּירוּשָׁלַיִם רוֹפְאֶךָ,רוֹפְאֶךָ יְיָ, חָכְמַת לְבָבוֹ,לֵךְ עַמִּי לְשָׁלוֹם, וּרְפוּאָה קְרוֹבָה לָבוֹא...

Martyho bych nepodezírala, že se takhle odváže, a jízda je to řádně našlapaná, byť poněkud stereotypní a po nějaké době už jsem si přišla spíš jak na pařbě ve Vegas než mezi vrahy z Wall Streetu. Jednou za čas je to osvěžující a vítám, že namísto mravokárného ukazováku pro blbečky se tu zdvihá vedlejší prst. Byť to ve výsledku vychází stejně jako tři hodiny originálního sexu bez orgasmu, pro což se u nás v Sudetech vžilo označení "zbůhdarma promrdanej čas."