Gemini

Cidade De Deus Po Dvaceti Letech - Očima Policie. Tak by vypadal marketingový tah zákeřného kinodistributora (kdyby měl ovšem odvahu to sem vypustit;)). Pravdě ovšem nemůže být nic vzdálenějšího než spojování příhod chlapců z BOPE s životním příběhem mladíka, kterému se podařilo zůstat člověkem. Tropa De Elite je fascinující téměř dokumentární film o tom, že všichni znají příčiny problémů, ale bohužel to takhle vyhovuje příliš mnoha lidem, takže se v tom prostě budeme muset naučit chodit, a pravděpodobně se z toho částečně zbláznit a částečně se stát sviněmi, byť z ušlechtilých pohnutek. A protože se to odehrává až v brazilských favelách, tak se při jeho sledování můžeme utěšovat tím, že u nás se tohle neděje (jenže děje, pouze v jiné rovině, jaksi "kultivovaněji", politicky). Anebo je to taky o tom, že k efektivnímu boji s takhle zakořeněným svinstvem se holt budeme muset smířit s poněkud nedemokratickými metodami a opustit ten náš pseudohumanismus. A pak se třeba nestačit divit, jak se nám to vymklo z rukou a točit filmy, v nichž budeme rozjímat o tom, kdy se to asi stalo;) Tenhle film prostě není jenom naturalistické akční drama, ale má obrovský společenský a vůbec myšlenkový přesah. A je výborně natočený i zahraný. Nemám co řešit, tedy alespoň v ohledu hodnocení. 80% s tím, že tenhle film dokáže nadělat spoustu dobrého i špatného, podle toho, kdo se na něj bude zrovna dívat.

Tak ještě jednou - karma ohřívá vodu, nepohání komediální seriály. Ano, je to tak dementní, že se občas nevyhnu tomu, že se musím zasmát - jak jinak než cizímu (Earlovu) neštěstí - ale pro kristovy rány, lidi, čtyři sezóny pořád toho samého? To nezvládne ani Jason Lee, kterému postava úlisného pablba, který se rozhodl polepšit, sedí jako ulitá. Sice to pořád nemaže jeho zločin proti lidskosti jménem Alvin A Chipmunkové (kde mu navíc přitěžuje speciální recidiva), ale jde to. Bohužel všechno a především všichni tu jdou tak za hranu toho, čím jsem ochoten trávit část svého času vyhrazenou zábavě, že mi z toho bylo až na blití, protože tu máme nepřetržitý záměrný "idiot plot", korunovaný silikonovo-kolagenovou blbkou Jesse Jane, pardon, Jaime Pressly. Rekvizita v podobě retardovaného bratra Ethana Supleeho je pro mě už jen klinická smrt humoru - a to přitom je, jak nás poučil doktor Reiniš v Choking Hazardu, humor na účet hendikepovaných vtipný skoro vždycky. Co na tom, že obdobného, ale podstatně nebezpečnějšího, dementa hrál už v American History X, takže podobně jako Jason Lee herecky opravdu boduje, cu fíl je cu fíl, a tomuhle seriálu se já prostě klanět nedovedu.

Rutinní romantická jakože komedie o tom, jak se na začátku vcelku dost narušený a nesnesitelný Jason Bateman po zklidňujících a zmoudřujících letech nakonec dá dohromady s poněkud stárnoucí Jennifer Aniston, která tady pokračuje ve svém už pár let trvajícím hledání se v poloze "už ne té mladé nezkušené módní kočky z Přátel". Scénárista vsadil na "aktuální téma" blbky, co si není v dnešním šíleném světě schopná najít toho pravého, a tak si poslouží "moderním způsobem". Vyšel přitom z údajně podstatně méně veselé a z hlediska vyššího principu mravního podstatně promakanější (na šesti stránkách;)) povídky Baster od Jeffreyho Eugenida, co napsal třeba Virgin Suicides a dostal Pulitzerovu cenu, takže rozhodně není žádný žabař. Allan Loeb to pro filmové účely víc než jen trošku zlimonádoval a výsledek je Záměna. Vývoj hlavních postav směrem k dospělosti celkem funguje, ale těm dvěma jsem ani na sekundu nevěřil, že tohle mají být ti, co se hledali, až se našli. Pokud má být Switch realistickým pohledem (s nezbytným humorným nadhledem) na to, že žádná šílená romantická láska neexistuje, a že sympatie a sdílené hodnoty zvítězí nad lží a nenávistí, pak to klaplo. Ale moc dobře se mi na to nekouká, a těch necelých 60% průměrného hodnocení svědčí o tom, že to není jen můj problém. Co je můj problém, to je fakt, že bych Anistonovou utřískal za její neexistující výchovu (vysvětlení o původu mrňouse se nepočítá), ale to je problém zřejmě každého rodičovství výhledově očekávajícího chlapa, řekl bych:) Řemeslně pěkné, originalitě dosti vzdálené, bez chemie, zato s Juliette Lewis, která by měla už taky opustit kategorii alternativních diblíků, protože už je na tom spíš jako Barbra Štrajzandová v komediích o Fockerech. 60%.

Od první minuty zaděláno na kriminální crazy komedii (jakkoliv to označení nesnáším, je jediné vhodné), a ono se to poměrně záhy zvrhne v přes pouhých devadesát minut trvání neskutečně nastavovanou vyprávěnku o jednom kouzelně zmateném dni na pražské VB. Tolik skvělých herců předvádí ve svých maličkých segmentech výborné výkony (zejména Josef Bek je perfektní), a hlavní persóna Jiří Sovák neskutečně válí především v poloze cholerického "užnemocdlouhomanžela", ale všechno zabíjí scénář, který ty dobré věci nedovede propojit, pořádně zamíchat, a něco pamětihodného z nich vytěžit. Veliká škoda, ryze průměrných 50%.

Půl století poté, co váš i můj dědeček byli takoví mladí sekáči jako Jiří Vala zde, má Žižkovská Romance hodnotu spočívající ve vyobrazení propracované mozaiky života obyčejných lidí v už tehdy specifické části Prahy, a poskytnutí možnosti obdivovat herecký talent ledva zletilé Jany Brejchové - která tu má ovšem jen vedlejší roli. Společenská kontroverze stigmatu matky samoživitelky a s jejím tehdejším postavením spojenými téměř hysterickými záchvaty všech zúčastněných, když přišlo na nějaké ty vztahy, je v dnešní době nepochopitelná, a musíte si neustále připomínat, že tehdy byla doba zcela jiná, a prostě to tak bylo, i když je to tak (relativně) nedávno. Když člověk uváží, jaké filmy vznikaly v době, kdy už se soudruzi vypořádali s tím zavšiveným třídním nepřítelem, a socialismus v naší zemi už už vítězil (viz "slavná" Ústava z roku 1960), nezbývá než zatleskat Zdeňku Brynychovi, že vykřesal takovéhle nezpolitizované dílo. Ano, samozřejmě, je tu úlitba ve formě celozávodní rady a blablabla, ale hlavní hrdinka nevykřikuje nic o výdobytcích socialismu a emancipaci žen (která je podle ideologů "mírového socialistického tábora" vynálezem VŘSR;)) a jen se snaží být lidsky šťastná. Ponechme stranou, že paní Olárová představovala vizuální prototyp ženy té doby, a že mi přišla značně neatraktivní, svoji roli "splnila" velmi dobře. Běžnému divákovi bych Žižkovskou Romanci nedoporučil, na to je dnes už příliš archaická. Pokud ale máte zájem o nedávnou historii nebo jste nějak zaujati pro filmovou vědu a teorii (nezoufejte, prý se to už dá léčit), pak je to kus pro vás. Já dávám 70%, protože těch sto minut bylo přece jen poněkud mnoho.

První díl mě naprosto rozsekal. Bohužel dalších devět bylo skoro kompletně ztrátou času. Ale jedenáctý mě zase dostal:) Každopádně to není nejlepší poměr, že. Klobouk dolů, jak si s tím borci vyhráli, ale prostě to nefunguje zdaleka tak jak by mohlo - viz první dvě věty. 60%

Naprosto afyzikální (včetně optiky, protože ty barvy jsou k poblití neskutečné) pro epileptiky smrtící a ostatním lidem bolehlav působící dlouhá předlouhá šílenost, která má vše, včetně "srandovní" dvojice opičáka a nemotorného kučeravého tlouštíka. A je mi jedno, jestli je to věrný remake, a jestli to nechápu správně;) Chápu jenom to, že burziánské mamutí společnosti jsou špatné, áááno, a že vláda a její s tímto sport devastujícím zlem bojující orgány jsou dobré, áááno. A že čest a rodina jsou nade vše, ánoánoáno. Hlavou mi (kromě příšerného "kšchukšchukšchu" skákacích zvedáků místních hotvílzů) vrtá jenom jediná věc - kdo by si nechával přišít ksicht Matthewa Foxe (dobře, pro desetileté děti to možná je spoiler, ale dnešní děcka stejně nečtou nic delšího než 180 znaků z čehož půlka musí být znakové sestavy pro emotikony, takže se stejně nic nedozví;)), když se všeobecně ví, že tenhle i po čtyřech měsících na pustém ostrově stále čtyřdenním strništěm vyzbrojený chlapák musí na svoji citlivou pleť používat zvláčňující hydratační gel Nivea, aby po ránu vypadal svěže? Nehledě na to, že jeho postava tady vypadá jako Daredevil, ehm... Tohle je zkrátka naprostý úlet neřízené střely (viz třeba úvodní flashbacková půlhodina), a v kině bych se z něj i bez 3D určitě pozvracel. Jednoznačně pozitivně hodnotím jen totálně k sežrání byvší Christinu Ricci a fakt, že mě příběh dokázal v jednom případě překvapit (a ne, nebylo to v místě souvisejícím s plastickou chirurgií;)). 40% a už nikdy ani v "haz-mat" kvádru.

Fanynky "pro přátele Jerryho" Butlera se konečně dočkaly, z jejich objektu touhy se stal regulérní bůh. Co bůh, kříženec Chucka Norrise se Zlatanem Ibrahimovičem. Má tuny peněz, je expert na zabíjení na dálku, a v jednom člověku zastane práci celé hordy profesionálních vrahounů:) Jo a měl by taky vzbuzovat soucit, protože utrpěl hroznou ztrátu a systém s ním vyjebal. Jamie Foxx je proti němu jen klasickým šablonovitým politikařícím Asistentem Distrikta Etornyho (abych držel českou "překladatelskou" tradici), který trousí prázdné kydy slyšené za posledních padesát let asi tak padesáttisíckrát. Mix "gonna get those bitches a svoji spravedlivou pomstu na systému" a jisté mysterióznosti umírá na vykrvácení z děr ve scénáři, který se bohužel jaksi rozlomil vejpůl a nic nedotáhl do toho správného konce. Do poloviny filmu se nám totiž rýsuje slušné kontroverzní - byť krapet moc na efekt a za každou cenu na krev - kriminální drámo, ale pak se to zvrhne v regulérní fantastiku. G. Butler s J. Foxxem holt nejsou S. L. Jackson s K. Spaceym, a F. Gary Gray holt není dost silná režisérská osobnost, aby dokázal šílenství Kurta Wimmera vykompenzovat, a aby z toho byl pořádný thriller. Škoda, kdyby z toho byla další Ultraviolet, a Butler měl fialové háro, byla by to aspoň sranda, a konečně bychom se dočkali té krve, kterou ze svého pseudokomiksu Wimmer laboratorně odpreparoval:P 60% a víc ani ň.

Hlavně fofrem, fofrem, ať u toho proboha nikoho nenapadne přemýšlet... Tohle si bezpochyby říkal DJ Caruso, když mixoval tenhle svůj set - a kupodivu mu to i celkem vyšlo. Zasmát jsem se dokázal jen na pár místech, jako třeba když se nahackované dráty vysokého napětí roztrhly a efektně usmažily maníka, který se v té scéně objevil, jen aby mohl být efektně usmažen;) Ve zbytku mi to přišlo dostatečně cool a od hlavního záporáka chytře vymyšlené, abych se pobavil tím správným způsobem. A myšlence umělé inteligence korigované americkou Ústavou (která skutečně má vznešené ideje a už Asimov nás naučil, že stroje to chápou daleko lépe než my a nekurví se postupem času a rostoucím počtem svých "nezbytných" kompromisů) tleskám, z nějakého důvodu mi to bylo sympatické. Dost možná to byl kontrast takové malé podivnosti se zhovadilostí überbratra, jeho zhola bezúčelných ale zato všemocných zlatých koulí a úvodní dvojčecí premisy:) Bohužel DJ nemá ten správný beat, kromě těch vtipných a "designových" si nepamatuju jedinou scénu ani záběr, prostě nemít hledajícího a nacházejícího se Shiu aka Jerryho Shawa, může se tenhle jeho Nepřítel Státu Evo 6 jít zahrabat. Váhám mezi šedesáti a sedmdesáti procenty, ale vzpomínka na sprint policajta chodbou do sněmovní síně mě přece jen vede k té vyšší hodnotě. Takže 70%.

Když chvíli po úvodní startovací scéně s nalezením mrtvoly vidíte těsně před úvodními titulky epizody závěrečnou "vraždící" scénu (tedy potenciální vraždu další), nevyhnutelně vám hlavou proběhne kompletní - značně omezený - počet možných rozuzlení. 1) Ten, kdo je ukazován jako vrah, je vrahem původním, a jeho aktuální oběť je v poslední sekundě zachráněna. 2) Totéž, ale další vražda se taky povede. 3) Nejde o původního vraha, ale o oběť nebo komplice, a domnělá oběť je tím původním vrahem - vyústění scény jsou stejná jako v případech 1 a 2. Ano, jsou možné jisté nuance, a nevyhnutelně k nim při vymýšlení dalších a dalších dílů dojde, ale mně osobně to tedy rozhodně nestojí za to, abych čekal přes reklamy před začátkem, a jedny či dokonce dvoje reklamy během dílu. Šokem pro mě bylo zjištění, že ani nejde o původní německé dílo, ale o zakoupenou licenci španělského o dva roky staršího seroše Cuenta Atrás. Ale Němci točí Ingo Lenssena, takže co od nich můžete v ohledu nějaké soudnosti čekat, že?:) Myšlenka "je to něco jako Columbo" je na místě, jenže Columbo měl styl a především stál na deduktivním procesu titulní postavy. Tady sledujeme naprosto normální německou televizní kriminálku, jakých je kýbl (BTW krásné české slovo), ozvláštněnou jen a pouze těmi problesky a odpočítáváním, které je naprosto zbytečné, když znáte myšlenku celého seriálu a umíte hodiny:P Jediné, co je tu pozitivní, je mladá ústřední dvojice, která má šmrnc (byť On je mně celkem nesympatický floutek) a fungující chemii. Rutinní výplň programového vakua, téměř bez chuti a bez zápachu. 50%