Gemini

Lahodně trpký komorní psychologický koncert pro umělecké duo (a retrospektivně vkládaný doprovodný orchestr). Kdo Se Bojí Virginie Woolfové zkombinované s reálným socialismem a normalizační intersoudružskou paranoiou. Bujaré večírky a recepce, Soudruh, morální kvality každého druhého prominenta - tohle prostě nevyhnutelně muselo do trezoru. Syrové, bez poetiky Skřivánků Na Niti nebo Všech Dobrých Rodáků, ale z hlediska výpovědní hodnoty i formy co do výsledku stejně precizní. 90%

Dobrých ročníků vyprodukovalo světové vinařství bezpočet. Tak velký, že vám splývají, pokud nejste skutečný znalec. Tady vám ale ani znalectví nepomůže, žádný jedinečný buket nečekejte. Ridley Scott totiž natočil řemeslně jak jinak než precizní produkt bez chuti či zápachu. Lehce omšelý čtyřicátník Crowe - který tu má s ohledem na věk hlavních romantických postav být možná i mladší než ženská hrdinka - se tu má bezhlavě na první pohled zamilovat (tedy na první pohled fyzicky, na druhý potom i srdcem) do třicetileté Marion, a objevit krásu a pohodu života v Provence. Jako reklama pro zmíněný subdepartement vynikající. Jako romantická komedie nefunkční. Chemie schází, a biofarmařením to rozhodně neodůvodníte;) Příběhové peripetie nebyly špatné,a pokud jde o hlavní linii, tak musíte jednoznačně vědět, do čeho jdete, pokud jste někdy nějaký film z daného žánru viděli, ale byl začátek, byl prostředek, byl konec, a já jsem šel pryč bez jediného okamžiku, kdy bych si řekl "jo, tak tohle je fajn" - jen jsem se uchechtl žlutému Smartu a Lanci Armstrongovi. Znám lidi, kterým to celé přijde úžasné, ale taky znám jejich filmový vkus a lásku k Francii;) Klobouk dolů za odvahu pana Scotta, že se vydal vstříc jemu zatím neznámému žánru, ale odvaha se cení jen do určité míry. A ta míra je rozhodně kratší než pomalu dvě hodiny. O HODNĚ kratší. 60%.

Velmi svérázný způsob - svědčící o kritériích výběru programové náplně - zvolila TV Nova k "uctění památky" srpnové invaze (čtvrthodinový blok reklam a upoutávek před začátkem included;)). ČT nasadila Ucho a poněkud rozporuplné Rebely, ale i tak tento její "výkon" ční do nebeské výše nad tímto snímkem, který byl bezpochyby vedení Novy nabízen jako česko-polská komedie o srpnu 68 s plejádou známých českých tváří. Co na tom, že Jacek Glomb je téměř výhradně divadelní režisér, navíc podle profilu divadla experimentálního, a že si chtěl splnit svou "lidskou povinnost" dát našim národům k pochopení to, jak to tehdy prožívali řadoví vojáci. Takovéto snahy nemusí končit katastrofou - pokud jste Spielberg nebo někdo takový. Ale ani Spielberg toto neprovedl formou zfilmování vlastní divadelní inscenace. Výsledek? Operace Dunaj nabízí v úvodní kasárenské čtvrthodině pouze sled jebání, hoven, prdelí a kurev, což je pro polské osazenstvo příznačné až do konce. Poté, co hlavní hrdinové dorazí do české dědiny, se můžeme "začít kochat" stereotypním humorem a archetypální sestavou vesnických postaviček (byť třeba výkon hysterické revolucionářky Marthy Issové mě v její nesnesitelnosti bavil). S blížícím se koncem se množí návraty manželské dvojice polských důstojníků (fuck genderová jazyková korektnost;)) a Lynchovské momenty s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Některé hlášky jsou zapamatovatelné, ale bez výjimky sledujeme něco, co už tu bylo, a leckdy to hráli i ti samí herci (viz Jaroslav Dušek a Pupendo). Čtvrt hodiny před koncem pak dojde ke zlomu - nikoliv ovšem dějovému, ale žánrovému, kdy máte pocit, že si režisér našlehal kromě zmíněného Lynche i Hlavu XXII, a navrátil se na divadelní scénu, ze které vzešel. Tato Operace zkrátka skončila fatálním neúspěchem a z diváckého hlediska jde o naprostou ztrátu času. Aspoň že dívat se na to dá, polský státní fond pro podporu kinematografie si ale z výsledku musí zoufat. Chvíli jsem uvažoval o 40% za některé izolované herecké momenty, ale vzpomínka na zlověstnou hudbu z invazního úvodu mě přesvědčila o tom, že tohle prostě nemá nárok na nějaké pozitivní ohlasy. Kdybych na to nějakou haluzí vyrazil do kina, litoval bych každičké koruny - takhle lituju jen každé minuty svého času, kterou tento "film" usmrtil. 20%

Porota aneb soudci z Lid(l)u, to je přesně to, co naše justice potřebuje (pomiňme aktuálně fungující přísedící "z civilu"). Alespoň tak to vyznívá z tohoto papundeklového rádobyhustokontroverzního pořadu. Toto sdělení zřejmě (tedy aspoň doufám) není prvotní úmysl tvůrců, tím je ilustrace toho, jak by "pro zajímavost" MOŽNÁ dopadlo řízení, kdybychom u nás měli americký divadelní - pardon, chtěl jsem říci soudní - systém, a tím vyvolání určitých otazníků ohledně důvěryhodnosti naší justice. Nechám stranou, že se za břicho popadám z osudových titulků, dramatické hudby a amerického "looku" celého pořadu, kdy district attorney aka státní zástupce tak jako obhájce nemá talár (u nás vyřešeno opačně, obhájci šup do talárů), případy rozhodované v obou stupních v senátu (protože tu propíráme pravomocně skončené kauzy, v nichž vždy došlo na odvolačky a leckdy i na mimořádné opravné prostředky, což se tu pro jistotu také neřeší) tu má na triku jediný soudce/soudkyně, a tak vůbec. Zásadní problém je ovšem v tom, že divák absolutně netuší, jak dlouho probíhalo hlavní líčení, a co všechno se odehrálo ještě předtím v přípravném řízení. A to jsou hodiny a dny a týdny práce. Natáčení jednoho dílu tak může také vypadat (ale dost o tom pochybuji vzhledem k nákladům a časové vytíženosti známých advokátů, kteří tu vystupují ve všech procesních úlohách), ale výsledný čtyřicetiminutový výcuc je naprostá fraška, ze které i zkušení advokáti nevyhnutelně odcházejí s nálepkou přehrávajících ochotníků, jaké známe z amerických seriálů. A to nechávám stranou různé aktivistické výstupy pana Boka a dalších, kteří s advokacií nemají co do činění. Máme řadu advokátů - a nikdo neříká, že špatných - kteří by byli v porotním systému naprosto excelentní. Pro ně je tento pořad. Bohužel divák, prostý a naprostý to laik, získá z tohohle pořadu jenom svůj zábavný požitek z toho jak jsou tam všichni "vostrý", házej tam námitkama vo sto šest, a nakonec ta porota toho chudáka vosvobodí, a přitom ty dementní soudci ho normálně poslali s takovou paletou do lochu, no to je bordel mámo, podivej se na to! V tom je tahle show - a nic jiného než show to není - tím nejhorším ZLEM jaké se může ze strany médií justici stát, a je úplně jedno, jestli je to od Barrandovské party úmysl nebo jen nechtěný výsledek. Zopakuji doporučení některých dalších hodnotitelů - podívejte se raději na ivysilani.cz na pořad Podle Práva. Tam jsou také na "živých případech" - a zde podobnost končí - vysvětlena východiska, důkazní problémy, cesty k jejich odstranění, a proč a jak soud rozhodl. Ovšem smysl a styl Suďte Je! a Podle Práva jsou naprosto odlišné. Můj závěr? Papundeklová show manipulující veřejné mínění pod zástěrkou justičněsystémového televizního experimentu si nezaslouží ani jediné procento. Z důvodu společenské nebezpečnosti jí ale nemůžu dát odpad, protože ten vyhrazuji věcem, které by měly být viděny - a takového doporučení se při nejlepší vůli neodvažuji. 20% a ještě jednou říkám - ZLO.

Povedené konverzační a vztahové drámo o tom, že "love is in the end all you want"? Rozhodně. "Brilantní film dokonale vystihující ducha naší doby?" No to jste se asi... A ona ani ta první část není tak docela pravda. Reitman mladší je rozhodně dobrý režisér, a obžalovávat společnost mu jde stejně jako práce s herci i s obrázky, to víme. A tady to předvedl opět, o tom žádná. Ale podívejte se, to že zrovna je krize, a že se tvůrci rozhodli použít pro některé rozhovory skutečně vyhozené lidi, a že se z toho udělalo obrovské haló, protože se tím ti chudáci cítili očištění, to už není film, ale propaganda... Reitman stejně jako jeho hrdina bohužel trochu moc propadl létání, a tak si ulítnul ohledně toho, co nám chtěl vlastně říct. Nakonec to vypadá tak, že vlastně nic, protože celou dobu blábolil a blábolil, aby se nakonec rozhodnul to vyřešit jinak - tak jak je to popsáno v první větě. Originálně tak sice vydrbe se svým hrdinou, ale divák (resp. já) má spíš pocit, že se něco stalo špatně. Pokud ovšem nebylo účelem natočit "jiný" film. Možné je leccos, já jenom vím, že mě Up In The Air trochu zklamalo svou falší - a tím nemyslím jen dublování Very Farmigy;) Nicméně dávám 80%, neboť stále platí, že "Life is a bitch...and then you die.";) Napodruhé a v českém dabingu je to tak na 70%, protože vás už nic nepřekvapí a pokud jste na "ty důležité věci" neslyšeli prvně, tak se to rozhodně jen tak nezmění... Třeba taková Juno ale funguje pořád stejně dobře.

Verhoeven opět ve formě, tentokráte budující národní pomník historický i kinematografický. Minimálně do té doby nejdražší film ze země oranžových tulipánů (nebo tak nějak) na ty peníze opravdu vypadá, a to je u válečného filmu vždycky plus - i když tohle je vlastně film špionážní, bez ohledu na to, kolik střel tady vychrlí všechny ty MP-40 a MG 42;) Bohužel ani půvaby Carice van Houten (pokud pravé, tak mám novou bohyni) a naopak dokonale hnusný Waldemar Kobus (Franken) nedokáží zamaskovat přehnanost akce, přílišnou podivnost krom upřeného pohledu ničím nevysvětleného Müntzeho chování, a hlavně úděsnou natahovanost zápletky. Carice sice dokonale hysterčí, když nepříčetně řve: "Copak to nikdy neskončí?!", ale i kdybych přistoupil na to, že je to symbolická obžaloba neutuchající lidské krvežíznivé vygumovanosti - na což poukazuje i finální záběr, ve kterém se počítá s tím, že vám dojde, že jste v první minutě (před dvěma a půl hodinami) viděli titulek Izrael, 1956, a že tudíž začíná Sinajská válka - pořád mě to nezbavuje pocitu, že je to přiléhavé z prostého důvodu chabé práce s nůžkami. Ale to už se dlouhé roky sepisovaným scénářům stává... A kde jinde by si měl Verhoeven dát záležet na svých rukopisných "chuťovkách", než právě tady, kdy mu navíc celá holandská filmová byrokracie líbala řiť za to, že se rozhodl vrátit domů a ukázat světu, zač je toho kolaborace. Jenže tentokrát zkrátka přetáhl strunu, a poslední půlhodina je jeden obrovský tyjátr pro tyjátr. Jenže když on je to prostě řemeslně tak parádní pokuk, a hlavní hrdinka je opravdu jako panenka z plakátu, kvůli kterým si naši dědečkové a pradědečkové mysleli, že stojí za to umírat (kromě svobody, královny, a tak). Prostě budu asi chtě nechtě muset dát osmdesátku, i když nebudu mít úplně čisté svědomí kvůli tomu scénáři.

Also, geben Sie uns den Oscar, oder was? Aniž bych chtěl nějak umenšovat kvality všech komponentů tohohle nepochybně výtečně zvládnutého filmu (navíc celovečerního režijního debutu), je to přesně tahle věta, co si v souvislosti s Životy Těch Druhých vybavím na prvním místě. To jak se Ulrich Mühe vnitřně i projevem dokonale proměňoval (jakkoliv mu to nežeru), to jak jeho život se sluchátky kontrastoval s tím "luxusem", který mu jeho práce přinášela, jak přesná byla Martina Gedeck, co za dokonalé hajzly byli všichni ti potentáti, to všechno se mi hlavou prožene vždycky až poté, co si řeknu, že tohle je sakra přesně ten typ filmu, který si říká o filmové ceny - však jich taky doma posklízel, že až hanba pluť. Lidi prostě chtějí takové nereálné hrdiny (Müheho i Kocha), a melodramatická rozuzlení s pohádkovými tečkami. Na první zhlédnutí to na mě ovšem působilo právě tak, jak podle tvůrců mělo. Míň než 80% by byla urážka, ale pro boha živého, nesrovnávejte tohleto s našimi Pouty. Je to zhruba podobné srovnání jako když si teď v Odvážných Palcích Irena Hejdová ulítla a nadnesla, že by Green Lantern mohl být podobný Pánovi Prstenů;) Tak či onak, tohle - a ne dementní rádobykomedie o Hitlerovi - měla být poslední role Ulricha Müheho, velkého to herce.

Kdo by nechtěl takového pana učitele, jakým tu byl Jan Hartl. Jinak je Pětka S Hvězdičkou jenom dalším filmem o nevšedním všedním životě školou povinných kluků z dědiny. Jistě, nenávist vůči těm, kdo hlavním hrdinům křivdí, se daří vyvolat i po těch letech, ale copak jde tvrdit, že podobných snímků nevznikla spousta? Nutno říct, že tenhle je jedním z povedenějších, a zároveň méně stranickopoliticky výchovných, než byli třeba takoví Indiáni Z Větrova. Stravitelná hodina a čtvrt, 60%.

Sam Raimi can do things...obvykle. V tomhle případě se mi zdá, že "jen" natočil vlastní Fargo (opravdu, najděte deset rozdílů), a že to Paxton s Thorntonem nemohli sami prostě utáhnout tak dobře jako když se u Coenů sešla celá parta velkých jmen. Jenže ono je to ke konci čím dál tím lepší (i když jsem paranoidně čekal jiný/další zvrat), a ty dvě hodiny jsou kupodivu tak akorát. Sice na to musíte mít určitou náladu, a přijde mi to míň přístupné než to dokola omílané Fargo, ale svoji osmdesátku si to zaslouží.

Proměna bydlení bandou gay designérů meets Pošta Pro Tebe. Oprah by všechny určitě pozvala na výlet na Havaj. Buďte pozitivní, tím víc, pokud jste HIV pozitivní!!! Všechny vás milujeme, i Nusurtan Tuljakbaj vás miluje! Aleluja, reklama na americké "stavitelství" a nevkus. Monstrozita. Neuvěřitelné. Ergo 0%.