Gemini

Ani hippies ani komunismus neukázali tak výstižně, co že to je to porozumění mezi lidmi. Jistě, lecjaký film už použil pro nějakou vtipnou či romantickou scénu situaci, kdy jeden nerozumí řeči druhého, ale Rogožkin toho nevyužívá pro účely komediální. No, sem tam ano, ale tomu se zkrátka vyhnout nedá a navíc - tady je to občas fakt síla:) Přiblížení se k přírodě i člověka k člověku, nakašlání na ty nablbé politickomocenskoválečné tahanice, to vše úhledně zabaleno do krás ruské či finské přírody. A díky té špetce magie navíc to není až tak jednotvárné co do obsahu, i když samozřejmě víme jak to skončí;) Nebude to nejlepší ruský film, nebude ani určen k xnásobnému omílání, které si třeba s Národním Lovem můžete v klidu dovolit (pokud se vám to ovšem napoprvé líbilo). Rozhodně ale neupadne v zapomnění. 80%.

Zkuste Cradle Of Filth, gotici jsou přece taky lidi...nezapomenutelné, úžasné, perfektní, křeče do bránice přinášející zatím poslední a zatím i nejlepší dílo Grahama Linehana, který by sebou měl sakra pohnout a dodělat další sérii!!! Dva typičtí ajťáci, jeden megalodespotický zhýralý boss, jedna setsakra pohledná Angličanka (už zase...asi je to jako s Francouzkami - všechny pěkné jsou u filmu), jeden gotik skvěle nadabovaný do češtiny, a k tomu kýble a kýble a kýble smíchu. Viva la britcom!

Těm, kdo podobně jako já neviděli nic ze sitcomu Father Ted, ukázal Graham Linehan při jízdě ve Velkovlaku, že humor Monty Pythonů není ani zdaleka zapomenut ani mezi současnými tvůrci, a že se mu lze kvalitně přiblížit. U Black Books se vydal cestou klasického britcomu a z partičky lehce asociálních individuí a malého (zpočátku ani ne) knihkupectví dal dohromady něco nového a přece tak důvěrně známého a hlavně chtěného. Občas se něco nezadařilo tak jak by asi mělo, některé díly jsou výrazně slabší než jiné, ale to je jen příprava na skutečnou bombu, která detonovala ve sklepě jisté óóóhromné kancelářské budovy. Ano, Partička IT předčí Black Books díky stabilně vyšší úrovni zábavnosti, ale to neznamená nic jiného, než že je lépe sledovat Linehanovu tvorbu chronologicky. Pro Black Books mám schovaných zasloužených 80%.

Hokej bez pravidel ve slušné rodinné komedii, kterou si asi dost dopředu předplatili Anaheim Mighty Ducks. Mimo hokej je nejlegračnější asi školení o tom, co je Grónsko a co Island. 50%

Premiere League si zaplatila pořádně velkou propagandistickou akci a kupodivu to vyšlo, i když jde jen o další příběh o sportovním snu, jakých je mezi staršími i novějšími filmy dost. Naštěstí sladkobolných a patetických okamžiků není tolik, kolik by jich klidně mohlo být, kdyby se věci ujal poněkud neschopnější režisér a herci. Skvěle sestříhané a atmosféry plné scény ze hřiště se střídají s těmi zákulisními, a divák tak dostává solidní šanci vidět všechny stránky toho boje za fotbalový sen jednoho malého kluka. Bohužel už se mu nedostane smutného ponaučení, že takový kousek se povede opravdu málokdy a příčinou nemusí být jen zranění. A i když už pronikáte k tomu vysněnému vrcholu, je kolem vás spousta zrádných pastí a lákadel, což zvládne obstarat playboy Gavin a zákeřňák Sean Pertwee. Cameo roličky skutečných čutálistů na čele s peroxidovým modelem Beckhamem jsou až na tu jeho, která musí fanouška fotbalu opravdu rozesmát, příjemným zpestřením děje, ale největší zásluhy na kvalitách filmu nese ústřední trojice Kuno Becker, Alessandro Nivola (který od paranoidního sociopata ve Woově americkém velekusu Face/Off ušel opravdu kus cesty) a Marcel Iures. Obzvlášť Iuresova postava generálního manažéra a nejvyššího kouče je mi díky LMA Manageru skutečně blízká a ty jeho brýlky jsou zatraceně cool:) Úlohu toho, kdo musí být mladému talentu tím hodným mentorem a zároveň tím, kdo ho svými nároky požene výš, a přitom ještě musí dbát o blaho celého týmu, plní skvěle. Výborná je i hudba, která se celou story vine a výborné jsou i dobře naklepané roštěnky, které se tu a tam vynořují. Jen nějak nevěřím, že to všechno byly Britky:) To už je ale jedno. Možná je to tím, že se "mému" Celtic Football Clubu tak vede a slunce jasně svítí, ale prostě jsem byl uchvácen a pohlcen a to občasné zaškobrtnutí jsem ochoten přejít mávnutím praporku pomezního rozhodčího. Výsledek je 80%.

Teda, když jsem okolo půlnoci dělal trest (to jako trestní právo, konkrétněji procesní) a nechal si zapnutou televizi, nečekal jsem, že se mi dostane ještě takovéhohle trestu. I když, vezmu-li v úvahu jak jsem se po prvních pěti minutách začal těšit jak se přidám k dloooouhé řadě negativních hodnocení, a pak i to že některé věci už na tom začátku byly tak špatné až byly opravdu, opravdu směšné, koeficient zábavnosti nebyl úplně nejhorší:) Od honu na smrtícího geneticky upraveného megahada plivajícího kyselinu se toho nedá příliš čekat, ale hlavní hrdina baseballový nadhazovač s temným břemenem minulosti čelící jakémusi tragicky rozanimovanému kolosu a nečekaná, od doby Cameronových Alienů děsně coolová tečka s více než jedním kusem nezničitelného zabijáka, to je skutečně nářez všech nářezů:) A to se tu ještě vyskytuje známka té největší lacinosti a odfláknutosti, neboli střih horší než na saku šitém Vasilem Biľakem a opakované použití týchž záběrů. No prostě naprosto sprostá trága oproštěná od všeho kromě té nejprostší prostoty. Svatá prostato:)

Stálo to hodně úsilí zapomenout, že kdy existoval nějaký Isaac Asimov a přestat s úvahami, proč sakra, když už to s předlohou nemá vůbec nic společného, se to musí jmenovat zrovna takhle. Výsledek té snahy byl ve spojení s překvapivě povedeným akčním snímkem docela uspokojivý, na to že narozdíl od Asimova se ve scénáři nějaká ta díra najde a místo filozofických příběhů o třech zákonech a úloze a možnostech strojů je tu jen další umělá inteligence se syndromem Shodan a týpek "já vám to od začátku říkal" stojící proti ní, pochopitelně s fešnou intelektuálkou po boku. Proyasově filmu o robotech nelze upřít nabušený vizuál ani atmosféru, na které má svůj podíl i práce skladatele Marca Beltramiho. Nejde nepřiznat ani to, že některé scény pohltí i dost skeptického diváka (to jsem jako že já). Stejně tak ale nejde nepromluvit o překombinovanosti zběsilého otáčení celými záběry, obzvlášť patrného v závěru filmu a největší pecce do vazu, kterou je neskutečně trapný product placement (tím nemyslím Audi!!!) napasovaný do filmu stylem "hlavní hrdina je čistě náhodou zažraný do přelomu 20. a 21. století". To je nedůstojné i pořádného tak trochu temného akčního nářezu s jakousi myšlenkou, který se Alexu Proyasovi povedlo vytvořit. Ode mě 70% a poznámka, že ASIMOV NAVŽDY ZŮSTANE JEN JEDEN.

Žádná drsná poezie krajiny se nekoná, obzvlášť s vědomím toho, že se tyhle věci více či méně opravdu staly. Výpověď o síle charakteru se naopak koná, stejně tak jako tvrdý střet tohoto charakteru s realitou. Nejde se ubránit obdivu k těm několika "bláznům", kteří natolik milovali svoji zem a snad cítili takovou zodpovědnost k její panenské čistotě, že prakticky vše opustili, jen aby jim zůstala zachována. Pak už se můžete jen vysmát těm "ochráncům", co sepisují petice a pořádají kongresy...

Vidět první díl až po tom druhém leckdy vadí, ne však v případě bourneovské trilogie. Riskujete tak leda to, že pro vás bude oblíbenější ten díl, který jste viděli dříve. V jedničce alespoň díky prostřihům do Langley prakticky od začátku víte, proč se věci dějí tak jak se dějí, ve dvojce se síť i pro oči diváka rozplétá poněkud pozvolněji, což mi sedělo trochu lépe. Jinak jsou všechny klady Bourneovy cesty za minulostí obsaženy ve stejné míře - pohledné a neotřelé akční scény, ať už muž proti muži nebo muž a zbraň proti muži a zbrani, realistické eskapády, špičková honička v autech (i když jsem čekal něco víc - jak u naháněčky po Paříži, tak od Clivea Owena), výborná hudba Johna Powella a především kvalitní herecký výkon Matta Damona. Jen mi tu nějak neseděla Franka Potente, i když jí krátký sestřih sluší moc moc moc:) Tak nějak jako kdyby tu pro ženskou nebylo místo... Anyway, první Bourne si zaslouží svých 80%. Ale Supremacy budu mít prostě tak nějak radši;)

Žen, které obohatily filmovou tvorbu kvalitními díly, je poskrovnu. Ano, mé drahé genderem posedlé feministické obludky, je tomu tak samozřejmě proto, že vás patriarchát již celé věky utlačuje;) Ale o tom se teď a tady bavit nebudeme, řeč totiž bude jen o té jedné ze světlých výjimek a jejím, ač nukleárním žárem rozpáleném, mrazivém (jen okrajově politickém) thrilleru. Paní režisérka dokázala navodit atmosféru honby za plánem, ve které je nějaká bezpečnost jen trapnou podružnou otázkou a následně stejně zručně ukázala, že ve skutečném světě je máloco černobílé a ještě k tomu vzdala čest všem těm mužům tam hluboko v chladné temnotě oceánu, kteří věděli co je třeba a kašlali na to, jestli z nich budou hrdinové, kterými se stali. 80%