Gemini

Naprosto souhlasím s Tylerem, Épouse-moi trpí zvláštní nevyhraněností, a přitom toho, co může nabídnout, není málo. A to nemluvím jenom o půvabech Michèle Laroque a...no dobře, Audrey Tautou taky, i když ta na mě působí tak nějak děsivě, obzvlášť tady:) Některé scény vás naprosto nadchnou, dost možná i odzbrojí svojí bezprostředností, ale jinde budete mít pocit určité nedotaženosti a nevyužitého potenciálu...i tak ale tento film stojí za vidění.

Bezduchá a hloupá akční podívaná, která je tak leda výsměchem všem těm, kteří se z pouti za překonáním sebe sama nevrátili. Pokud se vám první polovina zdá celkem dobrá, počkejte na manželku Scotta Glenna, to vás definitivně uzemní. A ještě k tomu to trvá dvě hodiny, šmarjápano. Já nevím, jestli je to tím Chrisem O'Donnelem, ale víc než 20% by mi přišlo hloupější než tvrdit, že Schumacher je lepší než Senna.

Důkaz toho, že chronologické sledování tvorby režiséra má svůj význam...viděl jsem tuhle Reitmanovu krátkometrážní "prvotinu" až po Up In The Air, Juno a Consentu, a zejména po posledně uvedeném kousku jsem byl poměrně zklamán. Ano, Reitman toto lehce obehrané téma slušně vytěžil během čtvrthodinky, ale ještě to není zdaleka ono a některé věci jsou až moc WTF a závěrečný gag (a tím i celé rozuzlení) příliš předvídatelný na to, aby to vyvážilo pomstychtivého byroandělského šmejda Jeffa Witzkeho a gang krvežíznivých zástupců minorit, což byl upřímně řečeno jediný vtip, který mě opravdu pobavil. 60% a víc ani ránu.

Když si chce banda hereckých veteránů zablbnout, a režie se ujme jeden z nich, nemůže z toho vzejít nic špatného. "Maximálně" jen zcela neškodného, prostého nějakých experimentů - prostě čistá oddechovka. Sice by to sneslo trochu kratší stopáž, ale pro kluky od dvanácti let je to dobrý materiál na zpunktování rodinného posezu před obrazovkou (přece jen se nejde dívat pořád jen na skutečně "rodinné" filmy, že;)). Ryzí sedmdesátka, ze sympatií ke starým sympaťákům.

To co by mohlo podle načrtnutého děje vypadat jako poctivá hongkongská řežba nebo možná i něco míň stylového, se díky Takeshimu Kitanovi odvíjí tempem existenčního dramatu, a rozhodně si nebere servítky. Od začátku do konce nedá vydechnout nikoliv klipovitou sekvencí akčních scén, ale vykreslením postav, typickou "pomalou" atmosférou a hlavně charismatem hlavního představitele.

Mystifikacím je v mé mysli přáno, obzvlášť když v ní budou takovým způsobem jako zde exhibovat páni herci jako Malkovich a Dafoe, kteří jsou naprosto úchvatní. Dokonce i Cary Elwes si to tu dává hezky od podlahy. Kouzlo doby je prostě tu, Nosferatu opět ožívá.

Jakožto samostatný film - hrůza. Jakožto závěr trilogie ucházející. Světlé body - Sidney Prescottová, Gail Weathersová, nekulhající Dewey, účast Lance Henriksena, kouzelná minirole Carrie Fisherové;) a nádherný závěrečný záběr filmu.

Na poprvé viděný Sixth Sense to nemá. Narozdíl od svého předchůdce má ale mnohem vyšší trvalou hodnotu. Superhrdina naší doby, comics přenesený co možná nejblíž realitě, to je nápad vpravdě geniální....i zde má v sobě příběh pár nelogičností, které ale díky dostatečně rychlému vysvětlení v závěru filmu nepostřehnete a uvědomíte si je až doma. A protože jsem fanda comicsu, Garfieldem počínaje a Sandmanem konče, docela jsem místy uslintával. Velké plus Vyvolenému přidává i skvěle gradovaný soundtrack od Jamese Newtona Howarda, takže výsledek je u mě 80%.

Jsem jeden z těch, kterým se převedení legendárního comicsu na filmové plátno líbilo, a to včetně kostýmů, o hudbě Michaela Kamena ani nemluvě...možná mám kliku, že jsem viděl jen titulkovanou verzi, protože Rosomáka bych asi nevydejchal...mám jenom jednu vážnější připomínku - GAMBITE, KDE JSI?????

Jak se tak rozhlížím, nejsem ani zdaleka sám, kdo by jako dárek k Vánocům panu rejžizérovi a Eddie Murphymu doporučil lobotomii a vypolštářovanou cimru...ještě, že jsme normální....