major.warren

RECENZE: 1917 jako válečná pohádka. Vskutku překrásná. Sam Mendes je z rodu režisérů, jenž si dokáží poradit s každou látkou. Sám si vyzkoušel rodinné drama Ameriky padesátých let, gangsterku z dob prohibice, či akční podívanou v posledních dvou Bondovkách. Jedná se o filmaře, který dokonale ovládá své řemeslo a každý jeho film představuje událost. Totéž platí i o novince 1917. Jeho debutový majstrštyk Americká krása sice zůstal nepřekonán, ale s jistotou se dá říci, že tímto dílem režisér natočil svůj dosud nejosobnější projekt. 1917 nevyzařuje prvky scenáristické originality. Dva vojáci musí doručit vzkaz s odvoláním útoku. Jednomu je to jedno, bere to jako úkol, povinnost. Druhý má na celé věci osobní zájem, protože v jednotce, jejíž útok má být odvolán, se nachází i jeho starší bratr. Tato prostá zápletka Mendesovi bohatě stačí na to, aby vytvořil nevídanou podívanou. Klíč k 1917 nestojí na obsahu, ale na formě. Film je postaven na třech tvůrčích jednotkách: Vynikající kameře Rogera Deakinse, grandiózní hudbě Thomase Newmana a opravdu mimořádné Mendesově režii. Nápad, že celý děj se bude odehrávat v reálném čase několika hodin, kdy s hrdiny jako diváci ujdeme opravdu každičký krok jejich cesty, je sám o sobě složitý a vyžaduje extrémní přípravy a letité tvůrčí zkušenosti. Právě stálá obrazová perspektiva hlavních hrdinů, vojáků Blakea a Schofielda, dopomůže k tomu, že se po celé dvě hodiny soustředíme pouze na dění na plátně, jdeme s nimi, zažíváme s nimi všechna úskalí. Ne že by se snad tato forma vyprávění tzv. "na jeden záběr" měla stát tradicí, ale při pomyšlení na sílu zážitku nelze nic vytknout. Roger Deakins stárne, ale přesto mi připadá, jako by s každým dalším filmem ještě více objevoval kouzla filmové kamery. Desatero dalších řemesel film skvostně splňuje, ať už se jedná o význačný zvuk nebo dobové dekorace. Líbí se mi, že Mendes navazuje na styl Nolanova Dunkerku, byť ten ještě lépe spojoval rafinovanou strukturu vyprávění s obsahovými prvky, nicméně obdobná stylizace války tzv. v přímém přenosu se mi zamlouvá čím dál více. Rána může přiletět odkudkoli. Čistou podívanou naruší jen pár věcí. Během krátké cesty toho hrdinové zažijí až příliš. Na můj vkus byla zbytečná scéna se ženou a dítětem, popřípadě příliš „bondovský“ skok do peřejí řeky, jenž byl však (z druhé strany) mistrovsky natočen. 1917 zkrátka představuje britskou válečnou „pohádku“ s jasným hrdinou, jenž ve finále musí docílit svého poslání stůj co stůj, i kdyby měl ztratit vlastní život. Navíc vzdává poctu nejednomu muži; nejen vypravěči příběhu Alfredu Mendesovi, který ho kdysi vyprávěl svému vnukovi. 1917 jako pohádka dědy Mendese? Proč by ne? 80%

21 gramů. Silná emoční „rozdýchávačka“ se skvělou ústřední trojicí, Arriagovým podpisem smrti a Iňárritovou stylovou iniciativou. Tak tohle je psycho thriller jako žádný jiný film. Iňárritu mi zase dokázal, že umí. 21 gramů jsou silným lidským příběhem o lásce, neštěstí, štěstí, smůle a pomstě. Duo Iňárritu/Arriaga mě baví čím dál tím více. Škoda, že po Babelovi se ve zlém rozešli. Taky dnešní Iňárritovi filmy scenáristicky trochu strádají. Tenhle film však dokazuje genialitu, jak Iňárritovu, tak Arriagovu. To úžasné proplétání jednotlivých linií příběhů a následné skládání střepů do zrcadla mě baví, stejně jak napsal "golfista." Ale na můj vkus tady toho bylo až moc. Mám to rád, ale pro takový-hle příběh, i když se to rozhodně hodí, to hlavně ze začátku bylo strašně nesrozumitelné. I když jsme se na konec ze všeho perfektně vymotali. Ale zase si Iňárritu pojistil, že udrží po celou délku filmu naši pozornost. Od tohohle filmu, když odejdete na záchod, už se asi nechytíte. Nejvíce je film luxusní v hereckých výkonech. Sean Penn, Naomi Wats a můj oblíbený Benicio Del Toro hrají všichni na Oscara, lemováni úžasnými dobrosrdečnými výkony Charlotte Gainsbourg a Melissy Leo. Prostě super výkony. Příběh je extra. Temný, lidský, hrozný. Je to film o životě. Psychologie ani nelítostnost nechybí. Vizuálně poutavý, od přímo geniální kamery Rodriga Prieta a typického lehce ztmaveného obrazu, přes úžasný střih a zvuk a samozřejmě jako vždy výtečnou hudbu Gustava Santaolally. Jeho kytarové sólo Do We Lose 21 Grams mě neskutečně baví. Iňárritu rozhodně nezklamal, ale Amores Perros mám prostě radši. El Chivo a jeho psi jsou prostě moji hrdinové. Takže bych ho i raději viděl v naší topce tady na ČSFD. Ale 21 gramů je film víc než skvělý. Amores Perros jsem dal na podruhé 90%. 21 gramům dávám krásných 80%. Není to pro mě tak silné jako první jmenovaný film, ale rozhodně se mu blíží. Film má u mě přednost tím, že jsem se od něj nemohl odtrhnout - doslova. Takže svůj účel a poslání splnil. Nejlepší scénu nedokážu určit. Ale nejsilnější jsou ty poslední scény v posledních 20 minutách.

No šlo to. Nebylo to zlé a pod vedením Adély Vinczeové to bylo i celkem vtipné. S Výbornou a jejími lékaři na vyhlašování se to nedá srovnat. Samozřejmě některé výstupy byly slabší, stejně tak hudební doprovod Vladivojny La Chii a její pardon, debilní píšťalky. Hudba co hráli při vyhlašování, ale nebyla jinak špatná a celkem se mi i zamlouvala. Samozřejmě ty politické narážky Olgy Sommerové apod. mě doslova srali. Politika k filmu nepatří. Hned na začátku mě nasrali oceněním vedlejší herečky pro Petru Špalkovou. Hrála skvěle, ale na lva ten její výkon a ani výkon Tatiany Vilhelmové nebyl. Měla vyhrát Sabina Remundová za Zahradnictví. To byl výkon:-). Oldou Kaiserem za Po strništi bod mi zpravili náladu. Výtvarné ceny za Miladu a Lajku mě taky zrovna nenadchli a nejvíc mě nasrala hudba. Ostrouchov složí doslova geniální témata a oni to dají nějakým umělcům neumělcům za to, že zakomponují do hudby zvuk listů a větru. Jsem rád za alespoň jednu cenu pro Špínu a stejně tak za Po strništi bos. Bába z ledu, jak herci, tak scénář a režie mi udělali ohromnou radost. Bohdan Sláma si to zasloužil.

České lvi jsou rozdány. Z 14 typů jsem správně odhadl 8, což ujde, ale uznávám, že těsně před vyhlášením vítězů jsem typy obracel na skutečné vítěze (viz. střih, hudba). Jsem moc rád, že vyhrálo Všechno bude. Olmo Omerzu už je náš režisér, definitivně:-). Všechno bude byl nápaditý film, o svobodě a nespoutanosti. Moc potěšila cena za střih, vedlejší herečku pro Elišku Křenkovou a mladého "Heduše." Ceny byly rozdány spravedlivě. Že Toman a Jan Palach či Zlatý podraz nic nevyhráli, nevidím v tom žádný velký problém. Nevadí mi, že čtyři ceny vyhrál Havelkův Hastrman, plus po jedné ceně pak pohádka Čertí brko, Švankmajerův Hmyz a hlavně jedna krásná cena za Domestik, který si cenu za zvuk zasloužil. Večer byl v dobré atmosféře. Václav Kopta se role moderátora zhostil dobře. Byl to večer filmu, a ne politických narážek. Předávající byli skvělí, hudba také. Celkově bych dal večeru 75%. A jsem rád, že akademici pochopili, že mají oceňovat filmy, a ne témata:-).

Letos se to opravdu vydařilo. Díky, že Nabarvené ptáče, nejlepší film, sahající za hranice ČR, nebyl opomenut a Václav Marhoul a ostatní tvůrci za něj byli náležitě oceněni. Potěšili i Vlastníci, i když to, že tato "divadelní" komedie soutěžila v opravdu hodně kategoriích je bohužel důkaz, jak špatně na tom naše kinematografie je. Ale letos... žádný velký omyl v ocenění. A moderátor Kopta se skvěle osvědčil. Krásné čtyři hvězdy.

Z toho, co jsem měl doposud možnost z kánonu rumunské nové vlny zhlédnout, se mi 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jeví jako nejzásadnější, nejucelenější a rovněž i divácky nejdestruktivnější dílo. Film, jehož realistické hodnoty jsou natolik pravdivé, že se chtě nechtě dostane pod kůži a Vám nezbývá než jej přijmout s nadějí, že to, co jste právě viděli, se už nikdy nebude muset dít. Bohužel děje...

Temný krimi thriller z pera tvůrců Čínské čtvrti. Mé vůbec první setkání s Romanem Polanskim a také můj první film Harrisona Forda mimo sérii s Indiana Jonesem. Ford je skvělý, Emmanuelle Seigner nebezpečně svůdná, zápletka mrazivá, atmosféra dostatečně pochmurná, hudba Ennia Morriconeho jako vždy fantastická. Kdo říká, že jde o průměrný thriller, mýlí se. 48 hodin v Paříži je dle mě klasika žánru. Polanského režie je excelentní! A tanec Walkera (Ford) s Michelle (Seigner)... to už je pro mě jen závěrečné stvrzení toho, abych dal Frantic plný počet. Chytrý, osobitý, geniální film.

Celkem pěkný film. Oceňuji snahu zfilmovat příběh jednoho z nejslavnějších rapperů světa. Film byl udělán ve velice napjatém a sociálním stylu. Pro rapp typické dialogy a napjatá lehce kriminální atmosféra. Já rapp sice moc neposlouchám, ale jsem moc rád, že takovýto hudební žánr existuje. Rapp je svobodná hudba. Žádná cenzura. Vznikl kvůli problémům, neschodům, utlačování. Prostě svobodný styl. Dříve nelegální, ale to jen díky cenzuře. Je to to samé jako když režisér natočí čtyř hodinový film a společnost mu ho zkrátí na necelé dvě hodiny. To je úplně to samé. Film se mi líbil. Nádherná kamera Rodriga Prieta. Pěkná hudba v rappovém stylu. Krásné písně od samotného Eminema. Cením si, že si ve filmu zahrál hlavní roli. U mě film selhal trochu na scénáři. Byl slabší. Herci též nic moc. Ale jinak se mi film líbil a myslím, že si zaslouží uznání. Jeden Oscar za nejlepší píseň.