major.warren

Takže Bumblebee, můj první film ze série Transformers v kině. Dozor Spielberga je znát úplně všude. Stejně jako Knightova iniciativa. Provedení skvělého příběhu, je tu však pohřbeno a nedoceněno. No, čekal jsem mnohem lepší film. Nejsem fanouškem série a viděl jsem jen pár útržků, ale jelikož má jít o prequel, tak to zřejmě ani nevadí. Poté, co se tohoto projektu na místo Michaela Baye ujal Travis Knight to vypadalo dost nadějně. Obsazení v čele s kráskou Hailee Steinfeld též ušlo a píseň Back to Life, kterou sama vydala, mi před měsícem a půl řekla, že tohle bude hodně zajímavý film. Byl by, ale jen kdyby měl stejný charakter jako ta píseň. Nečekal jsem pohádku, ale doufal jsem, že to bude mnohem prostší dějově, a paradoxně dramatičtější z hlediska vztahů (vývoj postav - a ne, že se z nich hned po prvním setkání stanou kámoši), a představoval jsem si ideálně nějaký vývin příběhu, trochu lidského zamyšlení a půvabu. Šlo tam vymyslet dost věcí. Travis Knight režijně neselhává, i když ovšem občas má také dost. Vizuálně Bumblebee ujde, kamera, i ty umělé efekty a bezduché akční scény dělané pro blockbusterického řadového diváka taky sem tam jdou. Hudba Daria Marianelliho skvěle funguje a soundtrack sám včetně oné úchvatné finální písničky příběh perfektně doprovází. Herecké výkony, no pohroma. Hailee Steinfeld vévodí. Sice je trochu dětinská, ale pořád si udržuje dobrou hereckou kvalitu a hraje jak tělem a slovy, tak duší. Bohužel ji svazuje scénář a nemůže nám předvést výkon sobě hodný. John Cena (zralý na Razzies) a spol. už to tak tak lehké nemají, lépe řečeno jim to tak lehce neprojde:-(. Největší chybou není ani tak příběh. Sice je podstatně slabší než jsem čekal, ale zase je jasný, a pochopí ho snad každý a má i dobré tempo a stopáž. Ale scénář v podobě dialogů a vyprávění je naprostá katastrofa. Že to bude E.T. transformer jsem čekal, a dokonce jsem se i trochu těšil, ale takhle vykrádat kultovní klasiku, no, že se ti scenáristé nestydí:-). A navíc tak potupným způsobem, protože E.T. měl alespoň nějaký vývoj. Christina Hodson si vzala vždy pár útržků, které poskládala k sobě, ale nedala jim myšlenku. Ale když jsem viděl v titulcích jméno Steven Spielberg, tak jsem pochopil, že krádež to asi úplně nebyla. Jeho dozor je znán skoro všude (atmosféra 80. let a mnoho scén), avšak chvílemi se zdá, že nejspíš od natáčení odklonil zrak. A na tomhle pak máme filmově vychovávat děti? Proč furt něco dalšího? Proč pořád to samé akorát moderněji? Naprosto zbytečná práce. Filmy o superhrdinech a všechny tyhle efekty - kdyby se to dělalo jednou provždy s duší a nejen pro akci a "mainstreemovou" zábavu, máme pokoj. Nejde ani tak o nějaké akce a efekty, jako o fakt, že Bumblebee mohl být nádherný příběh, bez scén na efekt a současného hollywoodského vyprávění. Bumblebee se alespoň snaží být lidštějším příběhem, ale buď mu to nejde, nebo to zase přežene do fáze trapnosti. Kdyby děj nijak nesouvisel s naší planetou máme taky plus. Jsme dnes prostě závislí na umělé zábavě, efektech, akci, a nechápeme, že i z na pohled klasického příběhu se dá vytlačit mnohem více, než se zdá. Mohl to být jeden z nejlepších filmů roku, ale prostě ho tím stylem psaní a efekty pohřbili. Je to sám o sobě dobrý příběh, a i mě, přestože nejsem fanouškem série, by dostal správným zpracováním na kolena, ale těmi prázdnými dialogy, umělým humorem, mnoha zcela nezapadajícími scénami (viz. scéna na útesu), a prostě tím znehodnocením a formou ztratil veškerý půvab a krásu. Není to dle mě ani tak vina scenáristky Hodsonové. Spíš se bojím, že zasáhlo studio, které až příliš hovoří s diváky, a chce jít takzvaně na jistotu, ale autorské provedení by Bumblebeemu, po fiasku s bezduchou Bayovou sérií, která je tak vnímána na první pohled, slušelo daleko více. 60% a tři hvězdičky. Je mi toho filmu svým způsobem líto, protože ho prostě znehodnotili. Ale i tak jsou mnohem horší filmy než Bumblebee, a rozhodně bych to na propadák neviděl:-), protože z něj srčí mnohem více duchaplnosti a lidskosti, než z žádného Bayova filmu série a hlavně se snaží mluvit trochu o životě. Ale bohužel to utne v nepravý moment:-(. A krásná Hailee, tam jinak není co vytknout. Bumblebee je nejspíš počátkem nové pre-série této ságy, a začne to nedej-bože zase od začátku, ale když už, mělo by se to držet alespoň na této úrovni, a ideálně i na vyšší, ale to už nejspíš nikdo nedokáže, protože Bumblebee je co se série jako celku týče hodně vysoko. Nejlepší scéna? No, asi s montováním rádia v garáži, protože akční sekvence fakt nestáli za moc. Charlie lezoucí jako Spider Man's Wife na stožár opravdu neohromí. Ale Oscara za písničku moc přeji:-).

Butch Cassidy a Sundance Kid patří mezi moje nejmilovanější filmy z dětství. Na téhle dvojce (Paul Newman/Robert Redford) jsem vyrostl a už tehdy jsem to vnímal poněkud jinak než většinu ostatních westernů. Je to zábavné, vtipné i realistické. Těžko říct, zda je lepší tento (ne)typický western nebo pozdější gangsterský Podraz. Krom legendární herecké dvojice oba filmy spojuje i jméno neméně slavného režiséra. George Roy Hill byl výborný filmař. William Goldman je zase skvělý scenárista a nebál bych se Butche Cassidyho a Sundance Kida označit za jeho nejslavnější dílo. Goldman, Hill a oba herci (společný výkon!) udělali z těch dvou lupičů divácké hrdiny, kterým fandíme od začátku do konce (bohužel smutného). Osobně mám nejraději druhou polovinu filmu, která se odehrává v Bolívii. Z hereckého obsazení vyniká ještě půvabná Katherine Ross v roli Kidovy přítelkyně. Je to film, který dodnes neztratil nic ze svého kouzla ani energie. Za mě to nejlepší hodnocení. Čtyři Oscary za nejlepší píseň, hudbu, kameru a původní scénář. Finální scéna je nezapomenutelná.

Dovršení neorealistické filmové tradice. Fellini je věčný mág, který dokáže pobavit i rozplakat navzdory tomu, že jeho dílo oslaví letos 70 let. Cabiriiny noci navazují tam, kde Silnice skončila. Giulietta Masina je tu stejně dojemně-tragickou bytostí, vytrvale toužící po troše štěstí. Tam, kde klaunka Gelsomina byla typem mnohem prostším a z podstaty srdečnějším, je prostitutka Cabiria rozvernější i hysteričtější. Přesto obě postavy pojí jakási tragika vlastního osudu, leč Cabiriin závěrečný přechod (tak trochu na cestě do "sladkého života") vybízí k lepším vyhlídkám.

Ikonický hollywoodský snímek 40. let, který propojil účelovou složku (propagandistický film spojenců) s tou uměleckou, dodnes neztratil nic ze svého kouzla. Curtizova režie je přesná ve všech detailech (kamera, hudba, práce s tempem i mizanscénou, vedení herců). Napínavý zvrat na konci a závěrečná usmiřovací douška mezi Rickem a kapitánem Renaultem je pro mě jedním z nejsilnějších závěrů, jaké jsem v klasické hollywoodské kinematografii viděl. Humphrey Bogart (Rick) a Ingrid Bergmanová (Ilsa) jsou v romanci na pozadí války zkrátka nezapomenutelní. Jejich vzájemná jiskřivost ve spojení s třetím Paulem Henreidem (Viktor Lazslo) ještě více sílí a v závěru při scéně rozloučení jim emoce zatraceně věříte.

Casino je Scorseseho strhující příběh na pozadí kriminality Las Vegas, ale je příliš rozsáhlé. Neškodí mu ani tak forma vyprávění, mísící se s komentováním z pohledu De Nira a Pesciho, jako jeho rozsáhlost. Kdyby byl snímek zkrácen o půl hodiny, prospělo by to, ale Scorsese si s dlouhými filmy poradit vždy uměl. Casino není klasická gangsterka, ale úspěšně a stylově navazuje na předchozí Scorseseho Mafiány a ostatní krimi snímky a zároveň se zde znovu sešli Scorsese a italský autor Nicholas Pileggi, a znovu společně využili potenciál skutečného příběhu, obměnili jména a vrhli se na to. Režijně se Martinu Scorsesemu nedá nic vytknout. Jako vždy používá svůj autorský styl vyprávění, skvěle pracuje s vizuálem a hudbou, perfektně vede herce a příběh vypráví zajímavou formou. Největší škoda je obsah scénáře. Příběh sám je hodně strhující a osobní, a ještě podložen neutichajícím násilím a nelegalitou. Osobně jsem vlastně čekal úplně jiný film, nebo lépe řečeno zcela jinou formu a obsah. První hodina je hodně dlouhým rozjezdem, který však De Niro s Pescim perfektně komentují a zasvětí nás do podniku Casina. Druhá hodina, kde dojde ke zvratům s Rothsteinovou ženou Ginger je dobrá, ale příliš zdlouhavá a rozsáhlá. A poslední třetí část je doslova epická. Nabere rychlost a nepustí dokud v titulcích nezačne znít Delerueova úžasná hudba. Nejde o klasickou gangsterku. To je hlavní, s čím se musí počítat. Násilí a kriminalita v podání Scorseseho režie je zde jako vždy neskutečné. Ale osobní pohled snímku o zradě, přátelství a penězích přinesou až herci. Robert De Niro je jako vždy výborný. Jeho Sam "Ace" Rothstein je nejkladnější postavou snímku a stejně taky i svou lidskostí a touze po lásce k neméně skvělé Sharon Stone, jež Ginger zahrála výtečně. Její počáteční půvabné sekvence, kde díky svému šarmu a eleganci diváka odzbrojí, se náhle změní v drsnou manželskou krizi, zradu a touhu po penězích zakončenou tvrdým zásahem policie. Ale snímek netáhne ani jeden z aktérů. Herecky vévodí Joe Pesci coby Nicky Santora, který tentokrát De Nira herecky přebil. K jeho výkonu se nedá dodat vůbec nic. Jeho monology a dialogy podložené skvělým Prágrovým dabingem jsou nezapomenutelné a Nicky je výtečně napsaná postava a opravdový mafián. A není divu, že skončí špatně, protože divák katastrofu cítí od chvíle, kdy se na scénách objeví dvě postavy. James Woods coby Gingerin bývalý pasák, a italský obchod, coby jedna velká postava, otočí příběh naruby. Robert Richardson se Scorseseho náhledem na vizualitu skvěle ladí, a jeho dlouhé rozsáhlé záběry na Nevadskou poušť a důkladné sekvence v casinu, kde si všímá nejrůznějších detailů jsou nezapomenutelné. Stejně tak výběr hudby velmi ujde. Kostýmy a drahá výprava dotváří celkový obraz boháčského života, o kterém divák neví, zda by chtěl takový život mít ve skutečnosti, či ne. Martin Scorsese je velký režisér a Casinem si rozhodně ostudu neudělal. Jeho rukopis je cítit každým záběrem. Některé scény jsou vyloženě navíc, ale zase dotváří atmosféru, především v osobním příběhu De Nira a Stoneové, a dá se pochopit, že režisér jako je Scorsese měl důvod je ve snímku ponechat. Ale obsah je napsán až tak rozsáhle, že i scény, které tam vyloženě patří, by divák raději vynechal a nezbavuje se pocitu, koukat na čas. Mám pocit, že když bychom se podívali na Leoneho Tenkrát v Americe a na Casino, Leonův snímek vám uteče rychleji. Ale Casino je stejně jako jeho film silně osobní podívanou s výtečnou atmosférou a vyjádřením. U mě 75% a pěkné čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou dle mě ty finální.

Casino Royale pro mě (a asi i pro další statisíce fanoušků agenta 007) odstartovalo zcela nový styl bondovek. Daniel Craig poprvé jako "nový" Bond. V dětství jsem ho moc nemusel, byl totiž až příliš jiný než ostatní bondovští představitelé. Čím jsem ale starší, tím více bondovky s Craigem chápu a přicházím jim na chuť. Martin Campbell přinesl skutečně revoluční styl bondovek, podobně jako kdysi se Zlatým okem, když do role uváděl Pierce Brosnana. S Casinem Royale se však změnila i celková koncepce Bonda jako filmové série. Zarputilí fanoušci staré klasiky Craiga jako Bonda nejspíš nikdy nepřijmou (ano, taky mi to chvíli trvalo), ale je třeba uznat, že jeho obsazení a celková povaha restartu byly pro sérii nesmírně přínosné. Bond v Craigově pojetí má nejblíže k Bondovi George Lazenbyho, byť mu až úzkostlivě chybí humor, vyjímaje pár konkrétních okamžiků, zato emocemi a adrenalinem oplývá, díkybohu. Chybí mi "Q" a Monneypenny! Mads Mikkelsen je ukázkový padouch a Eva Green jednou z nejlepších Bond girl všech dob! Casino Royale je dle mě jednou z nejlepších bondovek, byť pravdou je, že Craig se lepší film od filmu a Skyfall už opravdu přináší skutečný bondovský ohňostroj a plnokrevné dobrodružství. U mě 85%. Spolu s OHMSS a Quatum of Solace je to jednoznačně nejemotivnější bondovka. Pravdou je, že teprve s Casinem Royale (po dlouhých letech od premiéry OHMSS v roce 1969) se na plátna vrací podstata Flemingových románů. Nejlepší scény jsou úvod, honička na Madagaskaru, poker, bouračka Aston Martinu a finále. Ale smrt Vesper, to je na mě moc.

Něžný a laskavý film o lásce, rodinných vztazích a bolestivé ztrátě. James L. Brooks je výborný režisér a jsem rád, že si za Cenu za něžnost odnesl Oscara. V hlavních rolích matky a dcery se představují fantastická Shirley MacLaine (Aurora) a neméně výborná Debra Winger (její dcera Emma). A pak je tu samozřejmě Jack Nicholson v parádní roli astronauta Garretta, Aurořina nového přítele (také zasloužený Oscar). Lepší tragikomedii, než je Cena za něžnost jsem v americké kinematografie snad nikdy neviděl. Moje nejoblíbenější scéna je zřejmě projížďka Aurory s Garrettem na pláži. U mě to nejlepší hodnocení. Pět Oscarů za adaptovaný scénář, vedlejšího herce, hlavní herečku, režii a film. Krásný a dojemný příběh.

RECENZE: Neskonale upřímné. Cestou domů zakončil Vorel část své tvorby - Českokrumlovský deník Závěrečný díl trilogie „Cesta“ se režiséru Tomášovi Vorlovi nevyvedl úplně nejlépe. Jeho Cesta domů totiž postrádá určitý element, jenž by jí dodal na soudržnosti. Film jako takový je až příliš rozházený na to, aby mohl dobře fungovat, a ve skutečnosti jej drží pohromadě pouze krásné záběry, příjemná poetika a v neposlední řadě sympatičtí hrdinové v čele s Bolkem Polívkou a Evou Holubovou. Snímek je z největší části prostou mozaikou drobných příběhů (odehrávajících se navíc v různých obdobích), kde si každá postava urve kousek svého místa. Ne všichni jsou ovšem automaticky zábavní. Například hrdinové Báry Nimcové a Tomáše Hanáka tentokrát zrovna dvakrát nezaujmou, na rozdíl od prvního dílu Cesta z města, kde byli ústřední dvojicí právě oni dva. Zato Polívka s Holubovou si jedou po svých kolejích, zcela oproštěni ode všech hloupostí, duchovních odboček i klišé, a celému filmu dodávají potřebné koření, jež v ostatních liniích až úzkostlivě chybí. To svým způsobem dokazuje „hlavní příběh“ revírníka Ludvy (Tomáš Vorel mladší) a jeho ženy (Lucie Šteflová), který jako by se celý točil v začarovaném kruhu rutinní nudy. Cesta domů si v kinech přílišnou pozornost zřejmě nenajde. I tak se ji chce doporučit, byť má značné nedostatky a plně docenit ji dokážou spíše jen zasvěcení fanoušci Vorlova osobitého stylu nežli masové publikum. Pořád se ale jedná o hezký film, z něhož nevyzařuje ani náznak kalkulu, a který zůstává díkybohu upřímný sám k sobě, což je zejména u nás dosti vzácné. Snad jenom neustálé opakování písně Matko země… si mohl režisér opravdu odpustit. 60%.

Road to Perdition je slušná gangsterka, ale chce se víc. Především od scénáře. Sam Mendes mi už mnohokrát dokázal, že je výtečný režisér, což platí i v tomto případě. Nicméně film jako celek je dosti nesoudržný, v jiných linkách pak příliš zjednodušující. Hanks v hlavní roli neselhává, leč koncert zde předvádí jen odcházející Paul Newman. Škoda, čekal jsem zkrátka trochu více, zvláště od režiséra Skyfall a American Beauty. 65%

Zásadní dílo, které pomohlo vysvětlit "co je to film" a významně přispělo k popularizaci kinematografie coby nového druhu umění, leč v té době stále považovaného primárně za pouťovou atrakci a chvilkový trend. Jen těžko si lze představit, že jej Georges Méliés natočil v roce 1902...