Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (303)

plakát

Zabiják proti své vůli (2019) 

Maličkýmu Danielovi Radcliffovi v nevábnejch spoďárech padouši přišroubovali k rukám obrovský pistole. A to doslova! Dlaně i každej prst mu projeli šroubem takovym způsobem, že si nedokázal nasadit ani kalhoty bez hrozby toho, že si ustřelí koule. Normální člověk by si takhle zmrzačenej nedokázal vymáčknout ani tejden zrajícího beďara. Daniela nic nebolelo, kalhoty mu nasadil bezdomovec před barákem, ten samej bezdomovec mu dal na posilněnou 3 měsíce prošlej párek, protože Daniel nesnídal a před nadcházející akcí mu patřičně vyhládlo. V patách mu totiž byla mega hustá anorektická zabijačka, která unesla větší arzenál zbraní, než sama vážila, protože nejedla prošlý párky. Zní to hrozně co? Ale kupodivu to fungovalo, Daniel byl skvělej a vůbec se nebral vážně, stejně jako celej film. Perfektně jsem se u toho odreagoval.

plakát

Vyproštění (2020) 

Slušná práce na to, že šlo jen o produkci od společnosti Netflix. Podobnej téměř filmovej kousek bych čekal spíš od HBO, ale je dobře, že tyto streamovací společnosti mají mezi sebou vzájemnou konkurenci; alespoň neusnou na hrách o trůny. Chris Hemsworth to solidně drtil, akce bylo dostatek, jen mi tam nesedla kamera, kterou tady všichni chválej. Podle mě byla nepřehledná, chyběla tomu statika, byla se zbytečnejma žlutejma filtrama, asi pro zvýšení pocitu autentičnosti, ale i tak se to dalo. Mělo to i dojemnější pasáže k zamyšlení, či lépe pasáže, na který u akčního filmu sere pes, ale díky nim se to líbilo i mojí partnerce. Co se týče konce, byl přesně takovej, jak to začalo v úvodní scéně a nechápu, proč má scénárista na začátku potřebu vyzradit to, jak to skončí. Mně osobně to ve filmu vadí, protože jsem ochuzen o moment překvapení. Tady jsem byl maximálně překvapen, že jsem překvapen nebyl a koncem by byl zaskočen jen divák debil. Škoda, potenciál to mělo i na 5 hvězd.

plakát

Trick (2019) 

Celý je to sice děravý a levný jak síťka na mejdlo u nás v drogerii, ale je tam snaživej zabiják s nožem a fůra přitroublejch teenagerů, takže o zábavu na nudné pondělní ráno v práci je postaráno. K tomu je tam ještě takovej pomalejší černej policista, kterýmu klidně můžete trošku fandit, protože o co víc je blbější, o to víc je houževnatější. On je v podstatě krutě houževnatej i ten zabiják a s tim nožem to umí líp, než Zdeněk Pohlreich když krájí cibuli do leča. Sice to má uplně debilní pointu, ale to je fuk, protože ta je až na konci a to už má tenhle slasher svůj účel, kterým je zabavit průměrně náročného hororového diváka, splněný.

plakát

Cesta zpátky (2020) 

Ben se do role stavebního dělníka s urputnym nasazenim a každodenní obětavostí pro svého největšího koníčka, kterým byl alkoholismus, výborně hodil. Škoda jen, že jeho obličejová mimika mu nedovolila zahrát víc než jen půl promile, přičemž podle vypitýho množství měl často pod kulichem i tři. Ale Ben neni žádnej blbec, tak si nechal narůst plnovous, aby to nebylo tak vidět. Co se týče příběhu samotného, ono se u sportovních filmů moc z klasické šablony vybočit nedá a záleží tedy jen na jednotlivostech, které zde byly velmi citlivě napsané a celkově to bylo i kvalitně zrežírované. Čtvrtou hvězdu přihazuju za závěr, kterým dal Gavin O'Connor rozhodujicí koš všem podobně laděným sportovním filmům s klišoidními konci.

plakát

Mořská horečka (2019) 

Režisérka Neasa Hardiman vypotila koprodukční horor tím, že vybrala šest levnejch herců z pěti různejch zemí (zajímalo by mě, jak se spolu domluvili) a navíc k tomu sesmolila vlastní cca 5 stránkovej bezdějovej scénář se slizem v hlavní roli. Zprvu jsem tomu chtěl dát silnější odpad, ale pak jsem se nad tim zamyslel a dávám slabší 2 hvězdy, protože ta nesympatická posádka začínala konečně vymírat, poněvadž herci se asi potřebovali z toho nudného natáčení vrátit dřív domů, jelikož někteří to měli na natáčení přes půlku zeměkoule.

plakát

The Dare (2019) 

Hlavní představitelé v hororech snad nikdy nekoukaj na horory. Vždyť je přeci jasný, že když udělám někomu masáž plechovym kýblem, tak ta masáž nekončí odlitkem padouchova výtlemu na tom kýbli, ale končí pečlivou kontrolou zástavy srdce; popřípadě oddělením padouchovy hlavy od jeho padoušského těla a oboje pak spálit. Jsme-li sentimentální, můžeme si v garáži schovat ten kýbl. Ovšem ve všech hororech je to furt jak u blbejch. Tam postupujeme podle osvědčeného návodu: nasraného padoucha jen tak naťuknem, abychom mu moc neublížili, pouze ho ještě víc nasrali a pak jsme se nestačili divit. V tomto hororu jsou všichni tak debilní, že se drží přesně toho, co jsem výše popsal, takže jim sice vůbec nefandíte, ale zase se nemusíte bát, že by padouch, kterému ze zoufalství začnete fandit, zhebnul jako první. A to je dobře, protože se tak dočkáte parádního gore, které přináší i některé novinky, které jsem zatím nikde neviděl.

plakát

Rytmická sekce (2020) 

Říkal jsem si, že by to nemuselo bejt zas tak hrozný, když tam hraje "Džatlof" a tak jsem si to pustil. Zhruba v půlce jsem se musel podívat, kdo že je to ten režisér Reed Morano, kterej vůbec nemá cit pro pořádnou chlapskou akci a helemese: ona je to ženská. Jedno se jí ale musí nechat, nějaké ty akčňáky od úspěšnějších kolegů nakoukat musela, protože sem namatlala od všeho trochu. Akorát s tou padesátikilovou vyzáblotinou coby zabijandou rychlokvaškou už to trošku přehnala. Ale je pravda, že Blake Lively to zase dohání svou výškou a myslím si, že i bez výcviku by hravě sundala třeba Toma Cruise, který je o 8 cm menší a ani by se u toho nemusela klepat kamera, stačí, že by se u toho klepal Tom. Co jsem na tom ale ocenil nejvíc, když už nic, tak to byla docela dobře zvolená hudba, ale to je v dnešní době málo...

plakát

Patients of a Saint (2020) 

Ta "Skinhead O'Connor" v hlavní roli byla fakt rozporuplná. Nejdřív odmítne šanci na doživotí a radši si zvolí smrt na el. křesle a potom bojuje o holej život včetně svý holý hlavy jak vzteklá. I když vzteklá vlastně zas tak moc né, spíš jen tak lážo plážo sem tam někoho sundá a mezitím vzpomíná na pláž, kde se na ni chechtá nějaká zmoklá bába. Asi jsem si někde uprostřed musel dáchnout, pač jsem věděl piču, co to mělo jako znamenat. Dívat se na to ale dalo, kamera zas tak hrozná nebyla a od půlky se to tam různě mydlí a pobíhá se sem a tam, co interiéry několika pronajatejch chodeb věznice dovolej a pro citově labilnějšího diváka je tu připraveno i pár ronicích momentů, takže ty dva pruhy na pyžamu to dá :-D

plakát

Neviditelný (2020) 

Obsadit do hlavní role takhle nepohlednou herečku, to se divákovi prostě nedělá. Osobně jsem chvílema nevěděl, jestli se nedívám spíš na nenalíčenýho travestitu. Celý film tak postrádá smysl, protože tomu, že se pohledný a inteligentní milionář zakouká do něčeho takovéhleho a ještě s tim chce mít dítě, tomu může uvěřit snad jen Enšpígl. Navíc jsem nepochopil, jak se můžete mrtvému po pár týdnech dovolat na mobil. Mě by můj operátor měl někdy sto chutí odstřihnout ještě za živa (i když to je asi oboustranné :-D).

plakát

VFW (2019) 

"Jsem klasický béčko, bereš to?" promlouval na mě film už v úvodních titulcích a já mu odpovídám: "Tak se předveď," a pohodlně se usadím v křesle s pleškou piva. "Né, že se u toho vožereš a usneš a pak nám mrdneš mdlý hodnocení", pokračoval film úvodní scénou plnou dědků kolem sedmdesátky, popíjejících v baru, kdy jeden z nich dokonce hulil. "Vydrž do konce, mladej, a dostaneš vod tohohle filmu takovou prdu, až ti ulítne límec." No, límec mi sice neulítnul, protože jsem to nesledoval v kabátu, pouze v rauši, ale dědci měli pravdu, ke konci jsem jim fakt kurva fandil, protože ta záplava přesily, který museli nakonec čelit kvůli jedný krávě, který poskytli azyl v baru pro seniory, to byla fakt síla.