DJ_bart

Brace for impact!

Leonard předtím než potkal Sheldona.

Kráska a zvíře hadr.

Původně jsem k live-action reimaginaci legendárního AVATAR: THE LAST AIRBENDER přistupoval dost skepticky, jelikož původní animovaný seriál je fakt bezchybnej klenot a pomyslný etalon svýho žánru. Po pár minutách ale moje předsudky a skepse zmizely jak pára nad hrncem, a já věděl, že sleduju seriálovou událost sezóny [a to máme teprve konec února].... Ať už jde o neskutečně poutavý world-building, orientální nádech [viz. halucinogenní a spirituální scény; jmenovitě třeba excelentní pátá epizoda kterou lze přirovnat snad jen k IT na tripu], prvotřídní choreografii soubojů skoro až ve střihu Hongkongské školy, meta-témata [otázky militarismu či chyb minulosti], a v neposlední řadě o epickou stylizaci s prvotřídním filmovým audiovizuálem stírající pomyslnou hranici mezi seriálovým a filmovým formátem, production values a velkolepou výpravou a dramaturgií – v tom všem nemá live-action verze AVATARA ve svým seriálovým rybníčku (nebo spíš rybníku?) sebemenší konkurenci.... Hlavním nosným pilířem jsou zde však postavy, jejich mezi-vztahy a ohromně lidský přístup tvůrců k jejich character issues, díky nimž se divák dokáže jak s Aangem, Katarou, Sokkem, ale i impulzivním Zukem a jeho strýčkem Irohem [kteří ambivalentně lamentují mezi rolemi sympatických záporáků a anti-hrdinů] dokonale ztotožnit... Druhým hlavním pilířem jsou zde perfektní kreativní využívití klasického příběhového schématu mýtu o cestě hrdiny, který přirozeně kooperuje s až pohádkovými meta-motivy o dobru a zlu – stejně tak platí o motivu kamarádství, rodiny, a vypravěčskýho principu morálního ponaučení, díky čemuž si seriál užijí jak dospělí, tak dospívající, tak i děti, kteří se s původním animovaným seriálem dosud nesetkaly.... co dodat víc? Snad jen: perfektní prolog; 9 větrů z 10 🩵

Konečně hollywoodská situation-ship romanťárna, která splňuje škatulku "klišé ze života". Sydney Sweeney ftw!

"Fear is the mind killer." ____________ Jestliže Star Wars: Empire Strikes Back bylo největším sci-fi pro 20. století, tak druhá DUNA je zcela beze srandy největším sci-fi tohoto století, a stejně tak novodobou vědecko-fantastickou verzí příběhu o Mojžíšovi. Stejně přelomový, a stejně tak velkolepý.... Protože zatímco první část byla skvělým psychedelicko-halucinogenním prologem k druhé kapitole – zabývající se mocenskými intrikami na pozadí ideologicko-politických machinací o ovládnutí planety Arakkis – samotná druhá kapitola je epickým osudovým příběhem o revoluci, pomstě a naději. Druhá DUNA je tak ve všech ohledech velkolepější, napínavější, daleko víc audiovizuálně imerzivní a celkově vzato kvalitnější [a to už je co říct, vzhledem k tomu, že první část bylo hotový zjevení nejen v rámci sci-fi žánru]. Spojuje totiž tolik témat, motivů, mytologických meta-konceptů a postav [Austin Butler jako psychopatický Feyd-Rautha ftw!], že je skoro až nepochopitepný, jak se tohle všechno režisérovi Denisi Villeneuvovi nerozpadlo pod rukama jak hrad z písku.... Druhá filmová DUNA je totiž zcela beze srandy nejepičtějším příběhem o pomstě od dob Hamleta, a zároveň i největší love-story od dob Romea a Julie. Snímek svým vizuálním vyprávěním, formálním jazykem, opulentní výpravou a megalomanskou stylizací zároveň staví na původní tvůrčí vizi psychedelického mága Alejandra Jodorowskyho – jehož nenaplněná kreativní vize [viz. dokument Jodorowsky's Dune anebo komiks KASTA METABARONŮ] ovlivnila filmový sci-fi žánr jako takový a jako máloco podobného. Nejsilnější a nejkomplexnější je však druhá DUNA v těch nejvíc minimalistických, subtilních momentech a drobných detailech a nuancích, díky nimž ono vizuální vyprávění ještě víc vyniká a dokáže říct víc než tisíci slovy potažmo monology či dialogy.... to vše a nejen to dělá z DUNE: PART II takřka tříhodinový audiovizuální transcendentální opus, který fakt nemá nejen v rámci sci-fi žanru, ale i v rámci hollywoodských blockbusterů, sebemenší obdoby. Co dodat? Nadčasovej meta-fyzickej kolektivní zážitek jaxviňa at its finest, dokonalý cinefilní koření a filmová událost týhle generace; beze srandy.... no nic, já se jdu teď zhulit a vajbovat na Pink Flody. 10 červíků z 10

"Secrets on secrets. And the only thing I cared about was holding on to mine." ____________ Když už jsem si fakt myslel, že ani komiksové, ani televizní univerzum THE WALKING DEAD nám už prostě nemůže nabídnout nic kvalitního, tenhle velkolepej comeback Andrewa Lincolna aka Ricka Grimese mě přesvědčil o opaku.... TWD: THE ONES WHO LIVE totiž hned v první epizodě diváka vrhá do neskutečně intenzivního turbulentního emocionálního kolotoče – tedy pět let od doby, co Rick Grimes [ať už řečnicky nebo doslovně] zmizel do neznáma – a nechává ho vykoupat se v kaluži plný krve, potu a slz. Divák je tak svědkem toho, co všechno si musel náš starý známý vytrpět [nemluvě o Rickově temné minulosti, která měla výrazný dopad na jeho charakter], a skrze flashbacky osvětluje co všechno si museli naopak vytrpět jeho nejbližší. Do třetice všeho dobrýho je však divák i svědkem zcela nový kapitoly celý TWD franšízy, která doslova redefinuje vše co jsme doposud znali a přepisuje tak samotný pravidla hry.... Tvůrci se [stejně jako Rick Grimes] poučili ze svých chyb z minulosti [viz. episode insider], respektive chyb při psaní scénáře původního [a mnou neméně milovaného] TWD seriálu. Inu, i mistr tesař se někdy utne, říká se, jelikož tvůrci vložili do tohohle masivního projektu všechnu svoji snahu, a představují koncept zombie post-apokalypsy v podobě anti-utopické vize, kde je "blahobyt zbytku lidské civilizace / právo a pořádek" dáváno na první místo před vším ostatním, včetně lidskosti a svobody – což je nejenom prosím pěkně prapůvodní motiv celýho zombie subžánru jako takového a kulturního odkazu George Romera [samotného tatínka tohoto žánru], ale zároveň i stěžejní myšlenka původní komiksový předlohy od Roberta Kirkmana.... Ricka Grimese tak po celých 5 letech potkáváme jako zlomeného [a konečně bezrukého! ;) ] muže s post-traumatickým stresovým syndromem a dobrovolníka Občanské republikové armády, který nemá co ztratit, a jehož jediným životním posláním je [krom útěku na svobodu] boj proti hlavnímu smrtelnému živlu: nemrtvým. To vše je zároveň umocněno precizní filmařinou, která stírá pomyslnou hranici mezi čistě seriálovým a filmovým formátem... a já už nemám co bych dodal, protože už teď se nemůžu dočkat na další díly. Jen tak dál! 9,5 čpavku z 10.

emocionální touchdown.

ponaučení: nekuřte a nekraďte koblihy!

IT na tripu.