mcb

Nejslabší "reitmanovka". Žádná indie sonda do duše dospělého dítěte (čili žádná Juno "naruby") se nekoná, Reitman jako by nechal svou typickou lehkost a nadnesenost v kufru George Clooneyho a přináší jen stokrát viděnou variaci na to, jak se chce "looserovitá" postava vyrovnat se svou minulosti. Epizodky, stejně jako celý děj jsou předvídatelné, absence jakéhokoliv závěru či morálního ponaučení nemůže u podobného typu filmu nikoho překvapit, osobní vklad režiséra žádný. Vytrpět bizarní eskapády afektované a deprimované trosky Charlize Theron je opravdu výzva pro diváka.

Už jen pro ten přísun celebrit, které se neštítí si ze sebe dělat nonstop legraci, si nelze Mupety nezamilovat. Překvapilo mě, jak může být dětský film o loutkách tak sebereflexivní, uvědomělý a především inteligentní. Jason Segel jednoduše překypuje nápady - ve výsledku se jedná o roztomile naivní, hravé a důstojné oživení nyní již neatraktivních plyšových postaviček. Navíc se skvělými muzikálovými čísly.

Precizně natočené a odvyprávěné melodrama. Jenom je smutné, že Spielbergovo režijní mistrovství, které tematizuje patetické protiválečné velkofilmy, je odmítáno jako kýčovitá hra na city. U Válečného koně navíc dojemný "lidský" příběh nabývá úplně nového rozměru. Jen ten do oranžova překolorovaný závěr byl už za hranici únosnosti.

Velmi dobře řemeslně zpracovaná hororová žánrovka, která však nepřichází s ničím novým, jen s omíláním starých známých filmových postupů. Kvůli tomu i takové věci, jako nervydrásající chození hrdiny (polo)prázdným starým sídlem ztrácí na působivosti, jelikož díky znalostí žánrových mantinelů (a kvanta jiných duchařských filmů) přesně víme, co se stane. I to samoúčelné lekání založené na zvýšeném zvuku se za chvíli zprotiví. Gotická atmosféra zahalená všudypřítomnou mlhou je však perfektní (stejně jako koncept se zvedáním vodní hladiny), škoda jen, že se režisér nepokusil o nějakou inovaci či nekompromisnost jako v případě svého předchozího survivalu Jezero smrti, jenž řadím k top hororům poslední doby. Když přijde na "lámání chleba", dává pomalé budování atmosféry průchod spíš nevydařeným speciálních efektům či maskám než dalšímu napnutí nervového ústrojí. I přes několik výtečných scén (například tahání kočáru z bažiny) tedy spíše hororová rutina, která je sice v době bezobsažných remaků a vyvražďovaček příjemným zpestřením nabídky kinodistribuce, ale zároveň ničím, co by si stálo za to někdy zopakovat. Už jen kvůli tomu, že když si mimo Ženu v černém pustíte Ty druhé nebo Sirotčinec, o nic nepřijdete. P.S. I když bych Danielovi Radcliffeovi nevěřil, že je otcem čtyřletého dítěte, jeho výkonu (v rámci žánru) nemám co vytknout.

Návrat ke kořenům se osvědčil a i když byly ceny rozdány téměř bez překvapení (trošku wtf je jenom soška za scénář pro Děti moje a vizuální efekty pro Huga), dalo se na ně, na rozdíl od nesnesitelně trapného minulého ročníku, dívat. Může za to hlavně klasik Billy Crystal, pod jehož vedením byl ceremoniál plný vřelého humoru, nostalgického nádechu a ohlížením se za kinematografickou minulostí. Při zvolené dramaturgii tak nebylo možné, aby vyhrál někdo jiný než The Artist (i kdyby cestu k Oscarovi neměl dlážděnou nespočetnými výročními cenami). Stále ale čekám na to, až přijdou tvůrci oscarové show s něčím dynamičtějším, stejně jako s výsledky, které by se přiblížily těm z let 2008 a níže.

Stejná do sebe zahleděná intelektuální hloupost jako Gondryho Slez se stromu. Nekoukatelný bordel na entou.

Potenciální ambice na mnohem propracovanější snímek tam jsou, Můj týden s Marylin se však scvrkl jen na jednoduchou romanci o tom, jak jak se idealistický mladík zamiluje do světového sexsymbolu. Témata nad rámec příběhu se vyskytují v hojném počtu, ale nejsou využity v prospěch co nejklasičtěji zpracovaného dramatu, které si razí cestou jednoduchou sentimentální cestou. Celý film vypadá jako náčrtek toho, jak by měl výsledný film ve skutečnosti vypadat. A to je škoda - hlavně kvůli tomu, kolik narážek a paralel s filmovým průmyslem mohl příběh Marylin Monroe obsahovat.

Důmyslné provázání narativních linií a pro Russella již typické zobrazení tématu rodiny. Tentokrát však vtipně a sarkasticky - průměrná americká rodinka se vydává na road-trip přes státy hledat biologické kořeny svého otce. Vypointované situace a solidní humor napoprvé dokáží pobavit, ale je dost možné, že tato zručně odvedená komedie upadne do zapomnění ihned po závěrečných titulcích.

Definice akademického vkusu a zároveň velmi divácké a milé přiblížení němé éry hollywoodské kinematografie. Stejně jako Hugo činí tak velmi jednoduchým a vřelým způsobem, který mnohým divákům vštěpí mylnou představu o tom, jak moc mají rádi filmy z dob počátků kinematografie, i když ve skutečnosti žádný neviděli (a nikdy by se na něj nepodívali). Tahle přesvědčovací funkce je možná víc než to, že celý příběh Artista je jen prostoduchá báchorka, která přehnaně romantizuje dobu, v níž se odehrává, a která nebude mít v historickém kontextu žádnou jinou hodnotu než tu, že divákům hezky připomene, jak filmy kdysi vypadaly (na rozdíl od Huga). Přesto ale nelze nevynachválit Hazanaviciuse, jak tenhle odvážný projekt dokázal ukočírovat a nestala se z něj jen ubohá a bezobsažná nápodoba (nebo odlesk) věcí minulých. Zápletka i přes svou banalitu funguje, mnoho režijních nápadů lehce inovuje staré vzory (které by v té době paradoxně s žádnými podobnými vychytávkami přijít nemohly), ústřední herecké duo famózní a Jean Dujardin je objev roku Waltzova formátu, který doufám, že prorazí do Hollywoodu (jako záporák samozřejmě :). Třešinkou na tomto dortu je ještě hudba Ludovice Bourceho, která je stěžejním prvkem filmu a perfektně doplňuje hrané sekvence. Dokonce je i příjemná na poslech mimo sledování filmu.__Doufám ale, že jde ojedinělý zjev a příští rok kolem Vánoc se nevyrojí vlna němých bijáků hladově pokukujících po Oscarech. Díru do světa Artist nejspíš neudělá, ale i tak vřelý dík za to, mít v dnešní blockbusterové době možnost zhlédnout něco, co nezavání prvoplánovostí a jednoduše a bez obalu ukazuje to, proč lidi mají (nebo měli) rádi filmy a proč je rádi natáčejí.

Odporný a neuvěřitelně patetický kýč. Předčítač se alespoň mohl opřít o skvělé herecké výkony, tady je jenom nesmírně otravný malý spratek, který mi svými přechytračelými řečmi lezl na nervy přibližně od páté minuty filmu. Nechápu, jak se Daldry mohl od své typické citlivé režie (Hodiny) propadnout až k takové přecitlivělé ubulené hře na umělecký film. Nezajímavá a iritující nuda plná zaslzených očních kanálků, v jejímž těsném závěsu je Stoneovo World Trade Center.