Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (1 013)

plakát

Jonah Hex (2010) 

Hodně podvyživený "revenge flick", který doplácí na svou snahu propašovat do westernového žánru trochu nadnesené akce. Pravda, v komiksu (nebo ve Wild Wild West :) to fungovat mohlo, ale v převedení do celuloidu to působí celé násilně a nuceně. Jakoby režisér nevěděl k čemu se to upsal, a když se to dozvěděl, tak začal brutálně přehodnocovat a přestříhávat, aby z toho vzniklo něco aspoň trošku podobného předloze. Marně. Dotáčky a na poslední chvíli nesmyslné přiobsazení jediné ženštiny zajistily filmu absolutní nesmyslnost. Nevím, o čem to bylo, ale ani to vědět nechci (někdo pořád jezdí na koni sem a tam po pláních a do toho hrají řízné kytarové riffy...). Brolinem prošustí pár vtipných hlášek, které se ale ocitly snad na špatném place, Malkovich střílí slepými a modlí se, ať tahle hrůzostrašná maškaráda skončí, stejně jako režisér, který se zase raději stáhne zpět na pole průměrných animovaných filmů, jejichž "barvitostí" Jonah Hex překypuje (= žádné násilí ani krev). Jestli přesto chcete vidět film, jen kvůli Megan v upnutém korzetu, raději zabruste na Google, kde se jejích fotek nasytíte víc než dost a ještě nebudete muset přetrpět haldy hloupých dialogů. 3/10

plakát

Zatím spolu, zatím živi (2010) 

Ubývající star-power a přibývající vrásky na obličeji - Zatím spolu, zatím živí jsou čistá žánrová zábava zaseklá někde v 80. letech minulého století, která se snaží schovávat do moderního hávu i přes to, že nemá dnešnímu divákovi co nabídnout. Tuctová zápletka, vysoce zkratkovitý scénář a žádný příslib "oldschoolovosti", jen zběsilé uhánění ke svému vytouženému cíli v podivném mixu nadnesené akční komedie, která se občas snaží marně hrát na vážnější notu. Mangold má sice v malíku nápaditou akci, kde nechybí humor, nadhled a absurdita, ale chybí to nejdůležitější - chemie mezi hlavními hrdiny. Dinosauři se totiž neprohánějí jen v Expendables. Nezničitelná nápodoba všech agentů s povolením zabíjet Tom sice suše hláškuje o sto šest a Cameron zase hraje roztomilou naivní slečnu (ve čtyřiceti!), ale mezi nimi se neděje nic, co by ospravedlňovalo jejich vzájemné motivace. Spíš to připomíná jako sraz kamarádů po dvaceti letech, než osudovou dvojici, která se bezhlavě vrhne po hlavě pro záchranu toho druhého. Vlastně k tomu mám podobnou výhradu jako ke Slyovu nostalgickému návratu - jedná se o naprosto tuctový/banální akční film, jež by před 20 - 30 lety byl jen "dalším" v dlouhém zástupu svých soukmenovců, ale dnes je ohroženým druhem. A jak je vidět dle tržeb a ohlasů kritiky, asi také zůstane. Možná kdybych se narodil dřív, tak jsem z filmu nadšen, ale co jsem nezažil, to mi také nemůže chybět. 6/10 a takhle si dám radši Mr. and Mrs. Smith :)

plakát

Tekken (2010) 

Lobotomizující hloupost, která zadupává do země i hlavní přednost snímku - souboje. Ty jsou ztraceny ve zmateném a nepřehledném střihu, utopeny v podprůměrných "hereckých" výkonech a následně zničeny svou nelogičností. Jistě, že videoherní Tekken je také přímočará mlátička, ale aspoň od ní víc než pěsti a kopance nemůžete očekávat. Prázdná místa mezi souboji jsou čistá demence, která vás bijou do hlavy a nudí zároveň. Dobrá adaptace videohry se nedá postavit jen na tom, že mají herci podobné vlasy a kostýmy. Pokud totiž hledáte "japonskou šílenost v amerických barvách", sáhněte raději po Dragonball:Evoluce, jež tenhle výplach převyšuje alespoň o dvě hlavy, i když se rozhodně nejedná o dobrý film. Trocha nadhledu a "fantastiky" (firebally, blesky, nadpřirozené charaktery) by také neškodilo, vždyť kvůli tomu nás vždycky bavilo drtit Tekken na Playstationu :) Alespoň že si tvůrci dali záležet na obsazení "hereček" a má to solidní vizuál. Jinak by se jednalo o čiré "straight-to-hell".

plakát

Skafandr a motýl (2007) 

Námět versus forma. Z filmařského hlediska, hlavně za tu geniální práci s kamerou, bych tomuhle filmu udělil metál. Všechny ostatní vizuální hrátky záleží na tom, jak velké empatie si dokážete k hlavnímu hrdinovi vytvořit. Opravdu nedokážu posoudit, kam kvality tohoto snímku sahají. Jednu chvíli mě uchvacuje Amalricovo minimalistické herectví, které dokáže obyčejné srdceryvné scény povznést na zcela novou úroveň, ale zároveň samoúčelné artistní výlevy na skafandry a motýly na mě působí docela chladným, ne-li zbytečným dojmem. Každopádně zvolený "cynický" úhel pohledu je v tomto žánru docela nevídaný. Za tuhle odlišnost patří Schnabelovi jednoznačné plus. 85%

plakát

Karate Kid (2010) 

Holy mother of nature! Nečekal jsem, že se z nového Karate Kida vyklube něco jiného, než trapná variace na originál s otravným hlavním hrdinou, a už vůbec ne, že se mu s jistotou v mnoha ohledech vyrovná. Remake v tomto případě znamená okopírování hlavní dějové kostry a přenesení celého příběhu do nového hávu a prostředí. Proto je originální název nesmyslný. "Kung-fu kid" pro to netlačí na pilu a zbrkle se nenese k finále, jen dávno známé věci obaluje do modernějšího (hudba, nasnímání akčních scén, hlavní hrdina) hávu a nechává věcem svůj volný průběh. Proto, kdo čeká jen kopírování scén s jinými herci, je na omylu. V atraktivním prostředí Číny se nám proto dostává přímo epická podívaná (ve smyslu "pohádky pro 12-leté děti) a díky orchestrálnímu soundtracku dokáže ždímat z diváka emoce po velkých soustech. Svižně natočená, nekonečně naivní, vtipná a se sympatickým Jadenem, jemuž buď odpuštěny všechny minulé nesnesitelné role, a Jackiem Chanem, který se zas za dlouhou dobu někde hodil. Jedině stopáž je poněkud přestřelená na letní popcornovku pro dětské cílové publikum. 7/10

plakát

Otevřené moře (2003) 

Jako dokumentární rekonstrukce událostí působí ve své skromné rovině vcelku autenticky a v jistých okamžicích navozuje i patřičnou atmosféru absolutní bezmoci a zoufalství. Když to budeme brát jako home-video experiment od amatérského filmaře, tak to dopadlo více než dobře. Ale vydávat tohle do kina za plnohodnotný film je snad vtip distributorů. Sledovat něco přes hodinku otravný manželský pár ve vodě řešící standardní dilemata a režisér nemá v rukávu ani jediný dramatický twist, jak z tohohle pokusu udělat nervydrásající podívanou, která by se alespoň trošku přibližovala k festivalovým výkřikům, jež jej srovnávají s něčím tak nedostižným jako Čelistmi. Tohle není ani náhodou žádný "žraločí" nástupce, nýbrž amatérsky nakroucený polodokument, jež balancuje na hranici autentického a fiktivního ztvárnění (divný závěr). Už jen kvůli tomu, jak režisér nesmyslně navyšuje stopáž o nic neříkající turistické prostřihy na pevninu, zabíjí veškerou snahu o nějakou atmosféru. S digitální kamerou sice vše vypadá opravdově, ale veškeré napětí pochází jen z bezvýchodné situace, která stísněné pocity vyvolá, i když si o ní více přečtete v novinách. Můžeme se jen dohadovat, jestli je film příhodným formátem, jak tuto tragédii zachytit. 5/10

plakát

Frozen (2010) 

Překvapením je, že se snímek nesnaží vypadat lacině a home-videově, ale kutí docela zručnou filmařinu, která u podobných filmů hraje druhé housle. Žádná dokumentární kamera, která by byla jen nezaujatý pozorovatel, Frozen se s minimalistickým námětem po filmařské stránce popasovalo nadprůměrně, působivý efekt bezmoci tedy působí víceméně dobře a v určitých pasážích navozuje stísněnou mrazivou atmosféru. Jenže čím déle naši hrdinové visí ve vzduchu (asi 80% snímku), tím se začnou objevovat různé scenáristické kličky, které z postav dělají nemyslící blbce se zamrzlými mozky a celý námět začnou ovlivňovat nelogické nesmysly jen kvůli tomu, aby se nám dostalo dalšího hororového klišé, které v rámci situace naprosto absurdní a iritující diváka. Jistěže v jiném typu hororu chceme, aby se tyto blbosti odehrály, jelikož povedou k dalším jatkám, ale v tomto "snažícím-se-vypadat-jako-podle-skutečné-události" survivalu se jedná o hloupou nádstavbu, která kazí dojem z této "lanovkové konverzačky". Ještě že jsou postavy docela sympatické a závěr i přes svou stupiditu mrazivý, jinak by se z toho vyklubal neřízený céčkový průser typu Hladina adrenalinu. Ale taky jaký scénář chcete vymyslet o třech lidech uvízlých na lanovce, aby diváka neunudil k smrti? 6+/10

plakát

Let's Dance 3D (2010) 

Kdo by řekl, že jedno z nejlepších využití 3D bude mít pravě tenhle taneční flák. Žádné samoúčelné házení věcí do publika, ale v celku originální smršť "cool" vychytávek, které se umějí prodat jako "normální" součást tohoto tanečního nadsvěta v nové dimenzi. Let's dance 3 je opravdu energický snímek, ve kterém všichni ti dokonale vypulírovaní lidé s umělými problémy představují opravdové mistry svého řemesla a pod vlivem výborně slazené choreografie předvádějí vskutku prvotřídní taneční vystoupení jako by z oka vypadlo jakémukoliv potem nasáklého videoklipu z MTV. Jon Chu umí skloubit dohromady cool videoklipovost a poctivou filmařinu, kterou tahá až na hranu třetího rozměru a v celku jeho podívaná odsípá, má grády a ke konci její repro bubnuje tak, že až zapomínáte, že se díváte na film. K tomu soundtrack, který slýcháte každý den v rádiu na Evropě 2 a je jasné, že se vám nic nebude snažit vymluvit, že byste si tuhle prvoplánovou zábavu mohli užít. Jenže ono to má takový háček a tím je lobotomický scénář, jenž ze všech postav dělá ploché figurky, které nemají vlastní hlavu a bezdůvodně jednají i proti své vlastní vůli. Celý příběh je vlastně tak nulový, že až zamrzí, že tam je. Nahradit půlhodinku žvatlací vaty dalšími tanečními peckami a určitě by byli šťastni nejen obyčejní diváci. Fakt, že se ve filmu nic neděje i přes to, že hrdinové řeší neustále své problémy, v tomhle případě nehorázně brzdí tuhle "dance experience", jejíž hodnocení mohlo být klidně vyhnáno i výše. Z toho, jak jsou všichni samoúčelně cool, se až zoufale kazí zuby. Let's dance 3 je i přes to více než uspokojujícím filmem pro cílové publikum a mě samotného překvapuje, jak moc jsem si ho užil. Ale když nad tím tak přemýšlím, bez 3D by to už nebylo ono. 65%

plakát

Až na krev (2007) 

Proč jenom netočí PTA častěji? Každý jeho film je svým způsobem originální, nadčasový a přecpaný režijní invencí, že by se z toho celému Hollywoodu zatočila hlava. Stejně jako Až na krev - v jistých momentech přímo Kubrickovsky strhující freska.

plakát

Čarodějův učeň (2010) 

Další prosím. Bruckheimer a řemeslník Turteltaub spojili své síly a natočili již druhý ambiciózní propadák letošního roku. Jejich podívaná je jen dalším v dlouhém zástupu unylých blockbusterů natočených na zakázku, které na jedno podívání pobaví, ale poté vyšumí z hlavy rychle jako kocovina po ránu. Sympatické obsazení předvádí podprůměrné výkony, jako by se ocitli ve filmu, na který podepsali smlouvu a musí si v něm povinně zahrát. A tak je to ze vším - nápady a originalitu stranou - Učeň hraje jen na efektivitu a je natočen podbízivě pro co nejširší publikum, které za své peníze dostane, co chce. Draky, ocelové orly, blesky a býky, protože o nic jiného se tenhle film ani nesnaží. Ještě že je nabitý trikovou akcí a pořád se v něm něco děje, jinak by se tenhle projekt měl raději ocitnout spolu s Cageovým příčeskem na podlaze střižny. 5/10