Leira

Kdo holduje hororům, neměl by si Insidious a Insidious 2 nechat ujít. Konečně pořádná kultovka! Dvojka nádherně navazuje na jedničku a perfektně (a přitom nenásilně) se s ní prolíná, vysvětluje některé drobnosti (například rozeznělý alarm) a dává vyniknout osobnostem jednotlivých postav. Hudba od Josepha Bishary v některých momentech lehce klišovitá, ale jinak zcela výborně podkresluje atmosféru, díky které jsme z kina odcházeli příjemně vyklepaní. Stojí za shlédnutí v kině!

Hodně jsem přemýšlela, kolik hvězdiček vlastně dát. Pokud jste milovníky krvavých hororů, Lesní duch by se vám mohl líbit - svým množstvím strčí do kapsy i Kill Billa, neboť obrazně i doslova krev prší z nebe. Citlivější povahy jako já čeká (možná nejedna) cesta na nejbližší záchod zbavit se obsahu toho, co jste neprozřetelně snědli. Navzdory dvouhvězdičkovému hodnocení lze Lesního ducha doporučit - pokud na něj máte žaludek. Předem se ale bojím dvojky...

Za to, jak tenhle film napíná jak kšandy, by si zasloužil mnohem víc hvězdiček. Milovníci nočních stříleček za svitu baterky si přijdou na své, na můj vkus se však postavy (všechny) chovají natolik idiotsky, že je to pro mě ne(do)koukatelné. Proč se kupříkladu bohatí zavírají v baráku a vymýšlejí zabezpečovací systémy, když si můžou za pár šlupek koupit letenku do Kanady nebo rovnou na Tahiti? Nelogická zápletka i chování postav z tohoto filmu pro mě dělají další položku do seznamu "Nepotřebuji vidět víckrát".

Hodně rozporuplný film. Na jednu stranu plně souhlasím s verbalem - je to ohraná písnička, propojení Transformers, Godzilly, Avengers a Dne nezávislosti. Všechno to svítí jak v Avatarovi (stroje, přístroje, obludy, města, moře, kuře, stavení) a ve střižně se vyřádili takovým způsobem, že epileptikům by měl být vstup do kina zakázán. Přesto je to jízda, kterou si lze užít - vizuálně je to žrádlo a vyloženě špatného tam vlastně dohromady není nic. Rozhodně to stojí za to vidět, ale budu váhat, jestli se podívám podruhé.

Takoví Power Rangers v chlupatém kožichu, co morfují cestou na centrálu. Narozdíl od těch barevných panáků nebojují s mimozemšťany, ale plní rozličné úkoly všedního i méně všedního dne a přitom se děti leccos naučí. Odměna přichází po každém výkonu, chybí "reprezentant zla", což se mi jako rodiči líbí. Dvacet minut volna, za mě dobrá volba.

Tohle je tak zvláštní, tak divný, tak vlastně vybočující a přitom současně tak mainstreamový, že je potřeba to vidět a udělat si vlastní názor. Mix všeho, zasazený do japonských mantinelů, je to rozhodně zajímavý kousek. Ale nic pro lidi jako já, co neholdují smutným koncům, co mají vyznít tak nějak pozitivně ve své depresivitě.

Konečně po dlouhé době dávám plný počet hvězdiček. Navzdory stopáži, navzdory složitosti vyznat se v téhle spletité skrumáži časů, postav, situací a událostí, tenhle film vás doslova pohltí a od první do poslední minuty ve vás nechá vířit jedinou myšlenku - "Co má tohle všechno společného?" Knihu jsem vzdala po sto stránkách, film polapí a nepustí. Kdo si chce dopřát nevšední filmový zážitek plný všeho, na co si jen vzpomenete, a zaměstnat pořádně mozkové závity, Atlas mraků se dá jen doporučit.

Z kina jsem odcházela se slanou krustou na obličeji a neschopná slov. A ani teď je nenacházím, zmáčela bych si klávesnici. Tohle prostě musí vidět každý, komu filmová a hudební kultura aspoň něco málo říká.

Hodina a půl ztraceného času. Nechápu, odkud se berou kladné odezvy, co se na tom komu mohlo líbit. Bylo tam několik málo scén, při kterých se mi lehce pozvedly koutky úst a za ty tu jednu hvězdičku vydoluju. Jinak je to slátanina plná nechutného fekálního humoru a idiotsky se chovajících postav (včetně Evy Faris, která sice hraje fantasticky, ale díky debilně napsanému scénáři působí její postava stejně idiotsky nesvéprávná jako všichni ostatní). Tisíckrát omleté téma v rádoby moderním pojetí doplněné o trapné dialogy a trapné scény může nadchnout jen podobně smýšlející jedince, kteří k životu nepotřebují kvalitní humor. Já tedy ano a jen s obtížemi nedávám "odpad".

Vizuálně krásné, má očekávání to však nesplnilo. Tak trochu nevím, co si vlastně myslet (a knihu se mi číst tak nějak nechce). A nemám ráda smutné konce. Ani když jsou šťastné.