Fancipal

Začátek pádu tisicileté republiky. Prozkoumejte temná zakoutí galaktického senátu, pochopte pragmatické politické aliance, sledujte průběh válečného konfiktu očima obou soupeřících stran, navštivte bitevní linie ve vzduchu, pod vodou i na pevnině. Clone wars není nejlepší animovaný seriál, je to ovšem seriál o nejlepším možném tématu. Pohodlně se usaďte a nechte se unést životními osudy bezpočtu hlavní i vedlejších charakterů v galaxii plné destrukce, strachu, utrpení, zášti, hrdinství i sebeobětování. Tři nejzajímavější roky v historii jedné vzdálené galaxie právě začínají … 1. série 85 %, 2. série: 80%, 3. série: 85%, 4. série: 90%, 5. série: 90%, 6. série: 75%, Nejoblíbenější postavy: Anakin Skywalker, Generál Griveous, Asajj Ventress P.S. Poslední série jasně dokazuje, že dělící čára mezi dobrem (Jedi) a zlem (Sith) je iluze a není o nic víc skutečná než jsou pohádky na dobrou noc. Sithové nezničily republiku. Republika se svým prohnilým systémem, zkorumpovanými složkami moci, zničila sama. Palec nahoru za nejlepší animovaný seriál všech dob.

Morálka, podnikatelská etika, přátelství ... v dnešním turbulentním světě se jedná o (polo)prázdné pojmy. Film o zakladatelích sociální sítě Facebook je dokonalým příkladem toho, co s člověkem udělá úspěch a rychlá cesta na výslunní. Fincher nezklamal, film nemá žádné hluché místo, a ať je můj názor na Facebook, jako sociální fenomén jakýkoliv, jedná se o výborný film, který mi ukázal, kdo je kdo, v tomto pohádkovém příběhu jako vystříženém ze šablony o americkém snu. Hlavně pamatujte, pokud chcete v dnešní době nahoru, tak nejsnázeji to jde po zádech někoho jiného :)

Ne tak velkolepé a vznešené jako Heroes, ale na druhou stranu osobité a vtipné. 1. série 80%, 2. série: 85%, Nejoblíbenější postavy: Simon Bellamy

Než mě někdo osočí, rád bych předeslal, že jsem velkým fanouškem Raimiho série, přesto se neubráním srovnání staré trilogie, resp. jejího první dílu a aktuálního rebootu z rukou Marca Webba. Obě série mají v tiráži pavouka, ale tím společné poznávací znaky končí. Raimiho verze byla čistokrevná komiksovka – nablýskáná „pohádka“ s černobílým viděním světa. Webb přistupuje ke zkoumané látce komplexněji. Na přetřes se dostává komplikovaná Peterova minulost, tj. nepochybná snaha vykreslit Petera jako člověka, který se nikdy skutečně nepřenesl přes tragickou ztrátu svých rodičů. Z neúplného dětství pramenil pocit prázdnoty, který se později v období težkého dospívání transformoval do společenského odcizení a následně stylizuje hlavního hrdinu do role outsidera. Raimi se těchto témat dotkl pouze povrchně, tj. zaměřil se na důsledky, nikoliv příčiny, které formovaly Petera jako osobnost. Stěžejní a ultimativně sebeurčující bod – smrt strýčka Bena zůstává klíčovou událostí v obou filmových verzích. Právě skutečnost, že Peter Parker řeší během svého života skutečné existencionální problémy, z něj dělá typ hrdiny, se kterým se může běžný člověk ztotožnit nejsnázeji (odtud „your friendly neighbour“). Podobně jako Marvel u drtivé většiny svých comiksových projektů i Sony měl při castingu zlatou ruku. Andrew Garfieldovi věříte v roli zamlklého, nesmělého, uzavřeného a trochu zakřiknutého středoškolského studenta každé gesto, grimasu nebo pnutí obličeje. Okouzlující a charizmatická Emma Stone alias Gwen Stacy je pak přesně tím lékem, který pavoukova bolavá duše potřebuje. Navíc jako postava obstojí sama o sobě a je hlavnímu hrdinovi intelektuálně a příběhově rovnocenným partnerem, nikoliv pouze blonďatou, ukřičenou dámou v nesnázích. Amazing Spiderman je vydařeným restartem série. Webb si úspěšně buduje svou vlastní cestu pro nadcházející pokračování a nezapomíná, že Spiderman je především člověkem z masa a kostí, spíše ikonickým než dramatickým hrdinou, jehož životní cesta je inspirujícím přikladem životnosti a dlouhověkosti komiksového žánru.

Lidsky upřímná reciprocita ve vztahu student - učitel tady funguje bezchybně. Stejně jako kompaktní duo Douglas a Maguire. Nebyl by život jednodušším, a i o něco krásnější místem, kdybychom všichni měli učitele, kteří jsou ochotni nejenom učit, ale i upřímně naslouchat. Již staří antičtí filosofové věděli, že ke vzájemnému intelektuálnímu a kulturnímu obohacení jsou vždy potřeba minimálně dva. P.S. Toho psa mi bylo skutečně líto :)

Osud vs svobodná vůle. Jakou šanci má láska, které nepřál osud ? Existuje něco mezi nebem a zemí. Jistě. Ale jenom hlupáci, blázni a slaboši svádějí své životní neúspěchy na osud, smůlu nebo tisíc jiných slov, která jsou často používána jako alibismus, jehož jediným cílem je tlumit a zlehčovat vlastní neuspěchy. "If you want something. Take it." V hlavní roli výtečný Matt Damon to pochopil. A Emily Blunt ? Ta je s každým novým filmem lepší a lepší.

Avengers jsou vítězstvím pro všechny. Hlavouni Marvelu se právě nyní v alkoholovém opojení poplacávají po zádech. Producenti se širokým úsměvem na tváři počítají procenta z tržeb. Kinosály hlásí překonané rekordy s železnou pravidelnosti každý týden. Filmový kritici se předhánějí v superlativech na adresu naší skupinky nesourodých hrdinů. Josh Wheedon zase jednou ukázal všem remcalům zdvižený prostředníček. A herci, soudě podle jejich vystoupení, si natáčení náramně užily a už se nemůžou dočkat, až si opět, ať již sólově nebo týmově, oblečou sličné a přílehavé neoprénové kostýmy a s hrdou grimasou ve tváři vyrazí znovu zachránit svět. A my, fanoušci, si můžeme oddechnout. Dychtivé očekávání se vyplatilo. Avengers jsou splněným snem, nejen comicsových fanoušků, ale všech diváků holdujících podmanivé, epické a monstrózní podívané. Jednotlivý Avengers jsou charakterově tak odlišní, jak si jen lze představit, každý svým vlastním způsobem jedinečný s unikátní historií a životním příběhem. Co fungovalo u každého z nich samostatně, je tady znásobeno účastí všech najednou. Ryzí comicsový film, se všemi klady i zápory, které k tomu patří.

Surový obraz bezdůvodné lidské krutosti. Snažím se porozumět v jakých intencích některé lidské bytosti uvažují. Nejde to ... Obavám se, že postava, kterou ztvárnila znamenitá Ellen Page měla stejný problém. Měrnou jednotkou kvality každého filmu je schopnost oslovit člověka, dotknout se jeho duše prostřednictvím fiktivního (reálného) příběhu. Dokud se budou točit špatné filmy, zůstávám v klidu, protože to znamená, že se budou zároveň točit i ty výborné. Americký zločin se měl hluboce a upřímně dotkl a to je důvod, proč sledují filmy. Děkuji.

„ ... Nikdy jsi nepochopil...proč to děláme. Publikum zná pravdu. Svět je jednoduchý. Je plný utrpení. Tvrdý... tvrdý skrz naskrz. Ale když je dokážeš ošálit, i kdyby jen na sekundu. Pak v nich, možná, vyvoláš údiv. A pak uvidíš něco velmi výjimečného. Je to výraz v jejich tvářích …“ Christopher Nolan je tím kouzelníkem. Ve dvou hodinách mě dokázal ošálit, uhranout a okouzlit a na závěr mi ve tváři vyčaroval úžas a obdiv. Schopnosti to jedinečné, hodné mistra svého oboru.

Kdo říká, že k hraní šachů je potřeba šachovnice … :) Stejně jako v případě prvního dílu surfuje „neoddělitelná“ dvojice Holmes + Watson na dobrodružné vlně. Tentokrát k tomu Ritchie přidal dechberoucí akční sekvence, několik efektivních zpolamovaček a působivě mrazivé vyvrcholení u chladných vod Reichenbachských vodopádů. V podstatě se jedná o obdobu předchozího filmu, změnily se jenom lokace, řešená problematika dostává celoevropský rozměr, záporák je charizmatičtější a hlavní ženská postava je trestuhodně nevyužitá. Ve skutečnosti mám pocit, že se Rapace objevila ve filmu pouze proto, aby tvůrci umlčeli zástance genderové rovnoprávnosti. Na rozdíl od Rachel McAdams v prvním díle, je její přínos mizivý a její role nepůsobí příběhově kompaktně a uvěřitelně. Svým způsobem nemá smysl žehrat, Sherlock Holmes byl již od svého vzniku, až na čestnou vyjímku v podání Irene Adler, jejíž osud je ve druhém pokračování stejně smutný, jako nevyhnutelný, ryze mužskou záležitostí. Z tohoto důvodu se zajímavé a důstojné ženské role implementují do příběhu s velkými obtížemi, navíc v knižní předloze je silných a zajimavých ženských charakterů opravdu poskromnu. Kolem a kolem Guy Ritchie servíruje přesně to, co od něj mohl uvědomělý divák očekávat. Akční, povrchní a vizuálně prošpikovanou krasojízdu okořeněnou často (ne)uvěřitelnými situacemi. Jestli někteří očekávali něco hlubší, tak si očividně spletli při promítání dveře kinosálu.