Fancipal

Nevím, co je větší tragédie. Jestli skutečnost, že film stál téměř 250 milionů dolarů, aniž by se to alespoň v malé míře podepsalo na jeho kvalitě nebo (ne)překvapivý fakt, že pravděpodobně skončí v kladných číslech, což nemalou měrou vypovídá o upadajících preferencích a pokleslých standardech dnešního publika.

Britové opět vládnou světu. Ne, to není eufemismus pro upadající britské hospodářství, ale pochvala kurzu jaký v posledních letech nabrala ostrovní kinematografie. Každá monarchie potřebuje svůj královský klenot a přesně tím je Downton Abbey. Mistrovská symfonie poskládaná z pohnutých životních osudů obyvatel fiktivního venkovského panství. Urozených i neurozených. Příběh plných slz, intrik, zoufalství, osobní odvahy je nejlepší možnou jízdenkou k poznávací jízdě skrze nejvýznamnější historické okamžiky Velké Británie první třetiny 20. století. Při tvorbě kvalitního seriálu není nic důležitějšího než postavy, protože pokud jsou špatně napsané nebo zahrané, těžko Vám můžou přirůst k srdci a pokud Vám ani trochu nezáleží na osudu těch, jejichž příběh je vyprávěn, jak potom můžete mít v oblibě seriál jako celek. A právě to je síla Downton Abbey. Skvěle napsané a ještě lépe ztvárněné postavy. Situace, kterým musí čelit jsou dojímavě lidské, uvěřitelné a bez zbytečné teatrálnosti nebo laciných klišé. Jeden z nejlepších seriálů současnosti s velkým S. 1. Série: 90%, 2. Série: 85%, 3. Série: 85%, 4. série: 80%. Nejoblíbenější postavy: Lady Mary, Violet Crawley, Matthew Crawley

Žijeme v éře hrdinů. Kdo by to před lety řekl, že kinematografie bude jednou definována krví, slzami a slavnými příběhy pavoučích, železných nebo netopýřích mužů. Ikoničtí hrdinové v perfektně padnoucích oblecích jsou možná jenom výplodem bezbřehé lidské fantazie, ale jejich dědictví spočívající v jejich životnosti a atraktivnosti táhnoucí se napříč generacemi nemůže nechat nikoho na pochybách, že stále mají a budou mít co říci. Anonymita je cestou a výtahem k moci. Temná minulost tvoří démony ovlivňující budoucnost. Tony Stark alias Iron Man nebojuje s nepřáteli Iron Mana, je to přesně naopak, Iron Man je nucen bojovat s démony minulosti Tonyho Starka, který netrpí žádnou typickou superhrdinou krizí osobnosti, kdy by s největší chutí pověsil svoje řemeslo na hřebík. Iron Man je neoddělitelnou a vítanou součásti jeho osobnosti, což je kontrast oproti ostatním komiksovým hrdinům. Spiderman nebo Batman se stali, tím kým jsou, na bázi nedobrovolnosti a celou svou hrdinskou kariéru se museli vypořádávat s rozhodnutími, které to sebou přináší. Iron Man je osobní projekcí Tonyho Starka. Ten je zase projekcí výtečného Robeta Downeyho Juniora, který si snad svůj odchod do superhrdinského důchodu rozmyslí a minimálně ještě jednou se ve slavném zlato-červeném obleku proletí. Avengers byly čistokrevná akční jízda s minimem odboček. Iron Man 3 jich má požehnaně a to z něj dělá nejkvalitnější díl železné trilogie s netradičním, ale při hlubším zamyšlení vynikajícím záporákem. Zapamatování hodný přírůstek do žánru komiksových filmů.

Cruise je nejkonzistentnější herec za posledních 25 let. Palcové titulky bulvárních deníků a posměšné komentáře některých zdejších uživatelů s železnou pravidelností informují o jeho demisi již notnou řádku let. Cruise je ale pořád tady a opakovaně dokazuje, že točit kvalitní filmy rozhodně nezapomněl. Jediný pohled na jeho „rudou“ filmotéku vydá za tisíc posměšku z řad jeho odpůrců. I tentokrát předvádí Tom svou třídu. Oblivion je solidním startem do letošní sezóny. Zatímco vnější, audiovizuální obal je dechberoucí, tak vnitřní obsah už trochu pokulhává z důvodu nedostatku originality. Tvůrci posbírali nejzajímavější nápady z poslední doby a poskládali z toho děj, který sice neurazí a není vyloženým průšvihem, ale kterým se zároveň odstřihují od možnosti zanechat v rámci žánru něco trvalého. Výsledkem je tak neoriginální, ale oku nenáročného diváka vysoce lahodící laskomina, což je mimochodem i definice blockbusteru, takže úkol splněn.

Červená versus modrá kravata. Tucker žongluje s pojmy jako spravedlnost, mravní úpadek, pokrytectví a přetvářka nebo společenská netečnost, ale přitom nezapomíná ukazovat prstem. Nevadí mi, že od začátku bylo jasné, kdo je zloduch. Co mi vadí je, že z tvůrců se stává arbitr a z filmu pod rouškou inteligentního krimi-thrilleru další z řady předvolebních agitek, jejíž jediným poselstvím je, že červená strana je zdrojem všeho zla. Neoriginální, rutinní a v konečném výsledku zapomenutelná verze o třídu lepšího State of Play.

Prvotina Camerona Crowa není jeho nejlepším dílem, ale z mého pohledu rozhodně nejcennějším. Vždycky je zajímavé sledovat, jakým způsobem žila a přemýšlela generace před Vámi. Crowe servíruje nezapomenutelnou výpověď své doby. Žánr komedie pro dospívající má hrstku nadčasových filmů. Řekni cokoliv je jedním z nich. Jednoduše proto, že má co říci a činí tak upřímným, inteligentním a nestrojeným způsobem, což je v kontrastu s velkou částí dnešních snímků určených pro mládež, kde slyšíte slova, ale ve skutečnosti Vám jenom zvoní v uších.

Jedna z těch romantických komedií, kterou doceňuji časem. Výjimečná svým výtečným hereckým obsazením. Michal Douglas si svoji mentorskou roli bezpáteřního hedonika užívá v každé scéně. Matthew se pro role zdánlivě bezcitných hejsků narodil. Jennifer Garner je zatraceně sexy (sexismus stranou, ale v podobných filmech bychom u hlavní ženské role těžko hledali nějakou hloubku) a Emma Stone je ve svojí oblíbené komediální poloze doslova k sežrání. Jasně, není to nic objevného, ale je to správě namíchaný koktejl toho, co funguje. Navíc se zase jednou ukázalo, proč je přesládlý konec klíčem k úspěchu i prokletím (terčem kritiky) zároveň.

Moje srdcová záležitost. Už jsem přestal počítat počet repríz, protože GG jsou nadčasový televizní klenot, který mi nikdy nezevšední. Člověk si musí místy připadat jako blázen a bláznem se i stát, pokud chce „přežít“. Řeč je malém městečku Stars Hollow, domovině dvou správně střelených děvčat Gilmorových. Sladká Rory, se kterou jsem prožíval všechny školní a mimoškolní úspěchy a prohry. Nezávislá a nikdy se nevzdávající Lorelai, neustále žijící ve válečném stavu plném ostrých slovních přestřelek se svou stejně tvrdohlavou matkou. Pokud potřebuje dobít baterky, je tady sympatický Luke, vždycky ochoten doplnit „palivo“ a zvednout sebevědomí, které je od posledního střetu s matkou na nižším bodě, než Kirkova schopnost udržet si práci. To je jenom začátek. Celé městečko je plné barvitých, výstředních a často bláznivých postav, které dělají každou strávenou minutu nezapomenutelnou. Už jenom samotný fakt, že můžu sledovat často banální starosti "všedních" lidí jednoho zdánlivě normálního městečka, mi dokáže zvednout náladu o 100 %. Moje TOP 5 . Nejoblíbenější postavy: Všichni, bez vyjímek, snad až na jednu otravnou korejskou rodinu :) . 1. Série: 80%, 2. Série: 90%, 3. Série: 90%, 4. Série: 90%, 5. Série: 95%, 6. Série: 95%, 7. Série: 90%

Nenápadný a neprávem lehce tendenčně zařaditelný seriál, který se může při povrchním a zběžném pohledu jevit jako další tuctová záležitost z prostředí střední školy. Nic není dále od pravdy. Veronica Mars je propracovaný mystery seriál s precizně vybroušenou detektivní zápletkou. Přestože seriál staví na známé koncepci "mystery of the week", tak má něco, co chybí např. Castlovi: souvislý a promyšlený story arc. Těžkopádně se snažím sdělit, že pod povrchem je toho mnohem víc, než jen další bezduchá americká záležitost ... Nikoli v rámci hesla "velikost člověka je definována velikostí jeho nepřátel" řeší Veronica často triviální a zástupné problémy Neptunské smetánky i společenských vyděděnců. To, co dělá tyto přízemní případy, tak atraktivní, je neokoukaný a svěží přístup při jejich řešení, vtip, nadhled a narativní charakter vyprávění, který hlavní představitelka často doprovází celou řadou peprných a vtipných aforismů. Významná část jednotlivých dílů je věnována hlavní příběhové ose, což je osvěžující změna oproti nekonečnému prodlužování a vatě, jak je dneska zvykem. To všechno za asistence široké plejády barvitých a zajímavě vykreslených charakterů. Právě groteskní postavy, často vybalancované na hranici absurdity, jsou zárukou dobré zábavy. Za všechny jmenujme Dicka Casablancu (ať žijí negativní konotace). Stále jsme ovšem na střední škole, plné náctiletých a excentrických jedinců, jednotlivé dialogy jsou protkány vodopádem arogantích, rasistických, xenofobních a ve vyjímečných případech i flagelantních náražek. Nad všemi ovšem ční břitký jazyk hlavní představitelky, kterou nezapomenutelným způsobem ztvárnila Kristen Bell. Výjimečnost obsažená v hloubce a ryzí přirozenosti, dělá z Veroniky jeden z nejlepších fiktivních charakterů, jaký jsem kdy viděl. Co říci závěrem ? Seriál má i slabá místa, která ovšem strategicky vynechám. Nejdůležitější je fakt, že slabiny jsou dostatečně pokryty přednostmi: pohlcující mystery aurou, každodenním kusem poctivé detektivní práce, precizně konstruovaným příběhem, jedním z nejlepších opening credits za poslední léta a výjimečnou hlavní představitelkou. Tyto a další atributy zajišťují této perle místo v moji "výkladní skříni", plné hodnocení a příslib toho, že se jednou k seriálu, který mi ukázal skutečnou hloubku a ambivalenci pohnutých lidských charakterů, velmi rád vrátím. Thanks "V", for everything. 1. Série 95%, 2. Série 90%, 3. Série 80%. Nejoblíbenější postavy: Veronica Mars, Sheriff Lamb, Logan Echolls.

Dokument, který udělal ze slova deregulace sprosté slovo ... informačně hutné, výživné a pro běžného diváka srozumitelné. Nebudu dlouze rozebírat výhody a pozitiva deregulace v ekonomice. Omezím se pouze na konstatování, že každý systém je jenom tak dobrý, jako jsou lidé, kteří vně operují. To, čeho jsme v poslední letech svědky, není důkaz selhání systému, ale prostý následek bezmezné lidské hrabivosti a neukojitelné touhy po moci a penězích, tj. lidí, jejichž vynalézavost dokáže znásilnit a zneužíti každý systém. Nekřižujme systém, resp. deregulaci jako součást ekonomického liberalismus. Na vině jsou lidé a vždycky budou.