tomkat

Zážitek z těch, které se neopakují. Dobrá rada: až si budete říkat, jak jsou některé pasáže zdlouhavé, a potlačovat zívání, uvědomte si, že ti lidi v tomhle žijí celý život, a s velkou pravděpodobností to není ani tehdy o moc míň dada. Pozn.: další přírůstek do kategorie PPNSŠ (Promítat Povinně na Středních Školách)

Symptom české filmové současnosti: vezmeme téma co všem něco říká, a zpracujeme ho sledem kýčovitých scén s nepravděpodobnými dialogy. Taky si běžně v restauraci měníte o 180 stupňů outfit na záchodě, opíjíte se s otcem v hospodě, bez řečí necháte zavřít do blázince zdravého známého a vaše děti mluví jako večerníčkové postavy? Kdyby to byl dada experiment, proč ne - jenže ono se to tváří, že je to ze života.

Velmi dobré a v české kotlině vítané 3*. Krásná kamera a hudba, podařené herectví a silné téma, u nás poslední dobou moc nezpracovávané. Tak proč ne 4*? Protože i když film není umělou sterilní křečí, jak se u nás poslední roky často děje, jde svým tématem bohužel pořád jen po povrchu a šablonovitě, bez hlubšího zamyšlení. Ale přesto - víc takových českých.

Jeden z filmů, které bolí... a to je dobře. Průvodce po stínech nedávné minulosti - i té naší, protože evropské. Tenhle vzkaz "Týká se to i tebe!" tvůrci volbou hrdinů a jejich původu dobře podtrhli, stejně jako tu sladce hrůznou snadnost, s jakou všední realita přechází ve zvěrstva, apokalypsu stejně samozřejmou jako ranní noviny. A je úplně jedno, jaké je geopolitické pozadí nebo kdo je v právu - děje se to konkrétním lidem, a o těch to taky celé je. Trocha toho uměleckého afektu pak už vůbec nevadí.

Hou hou hou - cože, 4*? Tak tedy - proč: Stathamův záporák se povedl, Loučení se podařilo citlivě a (pro mě překvapivě) optimistickou cestou, a především si tahle série i po sedmi dílech drží stlačenou páru, nápady a charisma (děje, prostředí, akce i postav), takže stále plní svůj cíl. Ukažte mi jinou takovou filmovou řadu... Palce hore!

Klasifikace: Bakelitový film. Námět s potenciálem, tajemno, prostor pro jaw-dropping efekty, lidi s charismatem do rolí - všechno máte. Ale pak to jako režisér ze samé radosti nestačíte konzistentně propojit tak, aby to bylo o něčem a mělo hloubku. Výsledek? Filmový Cosmopolitan, kde se lacině a samoúčelně míhají jednotlivé prvky, a než stačí zapůsobit, jsou pryč. Kolikrát už jsme tohle v různých žánrech viděli?

Žánr US romantic comedy okořeněný trochou ujetosti - oproti buranskému přístupu některých kousků to ale tady je ujetost sympatická a soucítitelná (komu z nás se někdy nezachtělo ve vztazích udělat trochu adrenalinu a vítr, zvlášť, když jsme se cítili poškození?) A ano, Meg Ryanová se pro tenhle žánr opravdu narodila.

Film, který se z traumatu 11/9 zaměřuje na jeho civilní, intimní rovinu. Že to tu už bylo? Ano a ne. O konkrétních zasažených lidech se točilo i dřív, ale celkem povšechně a obecně (ne, že by to nemělo velký význam). Ale tady vám ukáží a zdůrazní, že skrze jedinečnost každého z nás se můžeme té hrůzy nezměrné (ale i boje s ní, vítězství nad ní a jejích přínosů pro naše příští) dotknout, a pochopit ji ještě trochu víc.

Jak vám to jen říct? Takové snímky dva nenajdete, a to v tom dobrém slova smyslu. Film z těch, které se nevymezují vůči všednímu životu (dějem/formou/idejemi), ale naopak na něj úžasně ukazují a říkají "Tohle máš, člověče, ve svých rukou, a tolik krásy a všeho dalšího se s tím nese." Jasné, občas se trochu moc přednáší a ti, co nemáte rádi "filmy bez děje", si ušetřete osypky - ale jinak vznikl krásný vybroušený filmový křišťál o... o čem že? No o Životě, přeci, o čem menším?

Zmapovat Fenomén - to není jen tak. Pokud vám u tohohle díla chvílemi přijde, že je to celé nesmyslný mišmaš, vzpomeňte si, že tady psala scénář paní Realita - a život učesaný nebývá ani u obyčejných lidí, tož natož tady. O to cennější je, že vznikl důstojný souputník pro Walk the line a další - i zde se toho hodně dozvíte, a budete si poklepávat nohou.