Ivo

Po opětovném zhlédnutí dávám jednoznačně 5 hvězdiček. Atmosféra kruté, nemilosrdné a beznadějně nekonečné džungle tady byla zobrazena tak dechberoucím a silně naturalistickým způsobem jako málokde. Ano, pár úvodních scének tam možná být úplně nemuselo i bez některých flashbacků bychom se asi též obešli, ale i tak. A už mi tam teď vůbec nevadil Harry P. (asi proto, že jsem žádného Pottera nikdy neviděl? ) a klobouk dolů před ním - kam se hrabe plazící se oškarový di Kapr (a když to ještě srovnáme s dementním Městem Z, kde se k pramenu řeky jede po proudu :) Když jsem byl malý, moc se mi líbil film Zázraky se dějí - dnes už ale působí trošku naivně ... existuje ještě nějaký podobně skvělý film o (ne)přežití v džungli ? Samozřejmě nemám na mysli Prdátora apod. :))

Bosch se nám už natrvalo propadl do unyle nudné a sterilní konzervačky, kde se stále dokola a na pravidelnou přeskáčku pořád jen rutinně žvaní: v kanceláři, v hospodě, v domácí chatce (kterou jsme mimochodem loni v LA navštívili) nebo někde na návštěvě s odznakem a potom znovu nazpět v kanceláři atd. a člověk u poloviny postav už zase za chvíli ani neví kdo je kdo a co a proč se tam vlastně řeší a s čím to souvisí. A jednou za losangeleský rok tam někdo na chvíli zamává pistolí. A to je tak vše. Nepoučil jsem se z minula a myslel si že by se to snad mohlo zase nějak vylepšit. Tak bohužel. Je zjevné že tenhle kdysi nadějný Boschomlýnek už hodně přesluhuje a točí se a klepe naprázdno. Může ale zase účinně nahradit večerní počítání oveček... tak aspoň něco no ... pro mě bezkonkurenčně nejslabší série (a to už předchozí dvě nebyly nic moc) ... už se ani nenamáhali udělat náznak nějaké slušnější akce aspoň na konci ... La Casa de Boschel ... V příští sérii bude Bosch spolu s lojtenantkou a tou vysloužile přetučnělou dvojicí Laurel a Hardy asi už jen vysedávat na zahrádce domova důchodců a s pistolí na zadku řešit ukradenou pampersku ?

Je docela zvláštní a trošku zarážející naplno a po pravdě si uvědomit že hlavní a převažující náplní činnosti zmatených lidí na téhle planetce je zejména "boj s nepřáteli", obrana, útok, zabíjení, špiclování, komploty a násilí vůči ostatním, kteří ten kousek svého imaginárního políčka nazvali nějakým jiným jménem "vlasti" - a celé to je vlastně v součtu jen o těchto legračních, super vážně se tvářících a striktně byrokraticky organizovaných parcelách a těch, kteří se dočasně prohlásili za jejich šéfy i těch, kteří za ně budou do poslední kapky krve přihlouple "bojovat" (na frontě nebo v kanceláři), případně si v katastru chtějí nechat připsat nějakou další. A berou to většinou jako nesmírně vážnou a nejdůležitější náplň celého svého krátkého lidského života (a iluzorní "kariéry") a věnují tomu největší část dostupných hmotných zdrojů, včetně osobní i globální destruktivní energie. Celé dějiny "lidstva" jsou vlastně převážně jen o tom jak se lidé někde pořád mlátili a zabíjel kvůli nějakému kousku políčka a dnes se o tom vznešeně učíme - a stále se nepoučíme. A přitom ta chvilička, kterou tu strávíme, zmizí tak rychle (mnohem rychleji než bychom čekali)... a beze stopy... jako když se probudíme ze sna... a pořád nám to nedochází a budeme se tu bez přestání navzájem ručně i hi tech mydlit a usilovně bojovat o ty své imaginární osobní i skupinové hovniválské kuličky, které se na závěr mrknutím oka nenávratně rozplynou jako produkt bublifuku, i ty sebevětší (a může to být klidně i v následující vteřině) a nakonec ani celá ta naše zemská kulička tu jistě nevydrží napořád (a kde pak budou všechny ty naše "vlasti" ?) ... a při jejich posedlém, marném a iluzorním koulení nám tak nějak unikají ty opravdu podstatné a reálné věci a dimenze ... ale zpátečku už nezařadíme... PS: nedává někde Carrie online kurz jak se naučit to rychlé chvění a třepání špičkou brady? :)

Takže konec úspěšně nakoupen v nejlevnějších výprodejích: vše unifikovaně pocukrováno, bleskurychle shrábnuto ze stolu (včetně hromady jídla, které už se nestihlo sníst), zapito chutným projímavým čajíkem a ještě rychle uprdnuto "back to the future" ... Na smetiště odhozená dcerka vyrůstající bez otce a matky byla natrvalo vyměněna za ukradenou fotku, permanentní pelešení s chudákem fešákem Jevgenijem a další přiblblou a zbytečnou službu "vlasti" (a to je na tom celém to nejvíce zarážející a možná už i lehce psychopatické - sorry, Carrie) .... A na sopránový saxofon nám na závěr procítěně v pozadí zahrál vzkříšený profesor Rainbow... a vlast bude dále dojemně vzkvétat ...

Sladce projímavá kompjútrová střílečka (Honza Vik a Iko Auvajs z dálky pochvalně kynou) kdy kvůli objednanému vyproštění mafiánského školáčka je rutinně odkulkováno, odkopáno a reinkarnováno minimálně 10 000 zlých animovaných domorodých postaviček, tvořících však v součtu pouze tak 0,0000001% obyvatel idylické Bangladéše. Z toho 9900 samotným neohroženým drsným hrdinou s nepřebernou dávkou střeliva a širokým repertoárem neomylných útočně fatálních chvatů a současně i světovým rekordmanem ve skocích do vody z vysokých útesů a následné poklidné meditaci vsedě na mořském dně (s virtuálními závažími). Hlavní konzoloví stříleči jsou tu opět obdařeni zázračně expresními regeneračními schopnostmi (kdy zlomené ruce, průstřely, kompletní okopání i pády ze 3.patra se beze stopy léčí max. do 30 minut). Jako bonus se o přestávkách mezi jednotlivými třetinami zápasu můžeme zaposlouchat do tisíckrát omletých močopudných akordů sférického piána a s tlukoucím srdcem sledovat zrod dojemně hlubokých mezilidských vztahů, kdy peníze přestávají být podstatné. To vše ďábelsky a zcela věrohodně řídí vychrtlý Pablo Es-Choudhuri se svým nadějným žákem se zmenšujícím se počtem prstů a proradným generálem schopným vyhlásit nouzový stav v celé Bangladéši rychleji než duo Bureš-Svetráček. Na závěr pak nastává tradiční slavnostní odchod z kolosea, kdy z fosforeskující nebeské dálky se již zářivě usmívá ztracený blonďatý synek ze Strážné Věže (po manželce prý ještě pátrají)... Chyběl už jen závěrečný hromadný tanec všech zúčastněných (včetně lokálních prodavačů banánů a řidičů rikší) a bylo by to dokonalé... no pěkné... To se v roce 2020 fakt nezmůžou na něco aspoň o chloupek sofistikovanějšího než na tohle tisíckrát profláklé a jednorozměrné "akční" déčko ? To ještě zlaté Kokotmando ....

"Virová" mediální fraška dosedla i na divoké Tygry a chlapci museli poněkud zvolnit. Ozdobeni Burešovými uslintanými náhubky teď svorně hledají cestu jak tuto světovou mentální pandemii ve zdraví a aspoň s pár sousty tempehu přežít. Pocukrováno typickými buransko-ostrawskymi žertíky, obohaceno členem Národního Divadla bez kostýmu i veselým bonusovým telefonátem herci Langmajerovi, je to zároveň i smutný odraz současné přiblblé kokotavirové lobotomie, která dělá z občanů snadno manipulovatelné bezmocné (a ve většině případů i bezmozkové) ovce - což je vedle plánovaných mega $$ zisků jedna z hlavních point celé této prolhané a násilně zvrácené globální taškařice (kdy se obludně zveličuje a nafukuje jedna drobnost a tisíckrát závažnější věci se s nezájmem ignorují, za uznalého potlesku úspěšně zmedializovaných nemyslících mas). Vybraných 700 Kč na 2 pizzy je ale fajn, tak uvidíme jak bude divadelní příběh dále pokračovat. Vypadá ale že technický tým měl tentokrát roušky na očích i uších - jinak nevím jak si vysvětlit desynchronizaci zvuku a obrazu v některých místech videa...

Tentokrát jen super nudná konverzačka s mikroskopickými studiemi obličejů, otravným legem z červených knížek, Saulem vyplňujícím přihlášku do Bohnic, odřenou agentkou v depresi a Cimrmanem opakovaně reportujícím - "tak takhle to tedy bylo v roce 1986 př.n.l." ... ale žádný tajný agent v Rusku samozřejmě neexistuje a tu krabici taky nemáme ... Tlačítko fwd mělo drobnou práci (ale o nic jsme nepřišli) ... tak to jste se soudruzi moc nevytáhli. Z black boxu se pomalu stává už docela silný alergent a jediný existující zachránce a spasitel světa a vesmíru - fakt už nic lepšího nemáte? Aspoň ten Jevgenij dostal rozum a komunikuje s Carrie raději už jen přes skype... A to všechno chtějí beze zbytku vyřešit v posledním díle ? Ten bude potom muset trvat aspoň tak 3 hodiny :) Jolanda říká: velký dobrý - dostanou od Rusů black box, Saul přežije, Pakistán se uklidní, Kvakaniho lokálně podříznou, Carrie obdrží 28.10. státní vyznamenání (a od Jevgenije online pusinku), černovousatý proradce bude vyhozen a prezident pro neschopnost rezignuje :) A Glum ? Na toho se nějak zapomene ... až prý v další sérii zase ... Druhá možnost - nic se nevyřeší a vše bude pokračovat v dalších sériích až do skonání věků ...

Hmm, takže minule započatá telenovela se zatím překvapivě odkládá na neurčito ? A vypadá že všechny palčivé světově destruktivní problémy Carrie úspěšně vyřeší až tak v 54. minutě 12. dílu :)) Do té doby samé nové nečekané zvraty a závažné dramatické komplikace (včetně mohutného bum bum a 40 panen) ... Mladý Kvakani by tedy zasloužil hodně silně přes držku... Snad se budou s Glumem držet za ruce u posvátné gilotiny :) "Haló, zdravstvujtě - ne, nic nemáme, o ničem nevíme a ta cena bude velmi vysoká". Jinak je pěkné že pro jednu sprostou podezřelou agentku vypraví USA soukromé letadlo ...

La Casa tímto dostala finálně po Papuli a z původně skvělého nápadu a provedení se z toho už bohužel natrvalo stal sladce uslintaný hadr na pozadí permanentně běžícího přitepleného muzikálu. Dementní červení týpci se chovají a komunikují jako postižení jednobuněční kokoti a jejich maximálně iritující vymaštěnost už přesáhla bod snesitelného varu. Globální dav však tleská a $$ proud mlaská (jako koneckonců u každé poctivé telenovely). Myslím že finální hromadná La Patrona pro celý psycho tým by v této fázi byla už více než zasloužená. Ulice a Ordinace však nasadily laťku (v kvalitě i počtu dílů) příliš vysoko, takže něco takového se v blízké budoucnosti asi nechystá. Já se už tedy ale určitě nechystám na další návštěvu zmíněné španělské banky (snad kromě výběru z tamějšího bankomatu). P.S. - z návštěvy Japonska a Tokia teď asi budu mít permanentní psychický blok, protože se mi vždy při tom vybaví ta zdejší korunovaná kráva stejného jména ... Mohla by se prosím rychle přejmenovat na Mogadishu nebo Pchjongjang ... nebo Chánov ? Díky za pochopení ...

Temně drásavý dokument odehrávající se na území bývalého Švédska, obklopeného dalšími evropskými a blízkovýchodními chalifáty. O tom jak Abdul Ericsson, Fatima Gustafsson a další plejády roztomilých vousatých cukroušů a chodících pytlů nás tu už dlouhodobě učí upřímné toleranci, přátelství, nedogmatismu, usměvavé a otevřené mysli, nevymývání mozků, úctě k ženám i nenásilnému a přívětivému řešení jakýchkoliv problémů (a rádi do toho zasvětí v rámci pokročilého kurzu postgraduálně - a následně i post mortem - též vybrané místní talentované adepty). Jsme jim za to velice vděční a samozřejmě i těm, kteří nezištně a z dobrého srdce rozeslali na všechny strany tyto neodolatelné paušální pozvánky i štědré bonusové poukázky ... (Sauron a zbytky skřetů nám prý z dálky škodolibě kynou ... nevím proč?). Vše podbarveno lehce "černobylskou" hudbou a idylickými scenériemi rozkvetlého Rakkytníku s jeho jemnými a usměvavými rezidenty se stylovými samopaly na zádech, kteří by na druhého ruku nevztáhli, včetně vlastních a cizích manželek i rozkvétajících holčičkových nevěst v ceně jednoho podpisu. I když je možná pravda, že dnes už by mohlo být opravdu těžké najít v rámci kvízu 10 podstatných rozdílů mezi oběma prezentovanými syrsko-švédskými destinacemi. Po prvních dvou možná lehce statičtějších dílech se to natvrdo a plíživě rozjelo a člověk jen napjatě čuměl ... Proti tomu už teď působí paralelně plynoucí Homoland spíš jako trošku uhlazená soap opera? Je pravda, že podle zdejších excitovaných poznámek jsem očekával závratně kulminující a monumentálně drásavé finále a ono se toho vlastně ve výsledku nakonec zase až tak moc nepřihodilo a předchozí díly mi přišly o něco málo napínavější. I tak to byl hodně povedený a propracovaný temný opus (samozřejmě s povinnými idylicky zkorektňujícími a didakticky rozlišujícími aditivy - on zase takový poctivý bumbác v kancelářích Netflixu by asi nebyl moc vítaný kdyby řekli pravdu úplně naplno?;-). Vzhledem k místu vzniku asi nebylo překvapivé, že svou atmosférou i provedením to v něčem připomínalo spřízněný Most (samozřejmě ne ten z lázeňského rezortu Chánov :) včetně pátráním zapálené a lehce tápající slečny Mostové, která v tomto případě a v konečném důsledku vlastně totálně pos*ala úplně všechno co mohla, za což jí samozřejmě patří zasloužený nesrdečný dík ... a uvědoměle vymaštěné sulejmanské sestřičky to taky moc nevylepšily:) Tak uvidíme jestli nás upřímný a pravdomluvný isisympaťák Ibrahim Dušín (vedoucí místního klubu, který ještě nikdy neřekl sprosté slovo) obšťastní svou inšaláhovskou přítomností i v případné další řadě ... Jak úlevné, že je to naštěstí celé jen fikce a komiksová fantasy ... nebo ne ?? Uff... no nic, raději si rychle nahodím svůj nikáb (ať neriskuju pokutu) a vyrazím na malou kororektní procházku ... zatím ještě bez vesty... koncerty totiž stále zakázané... (Černobyl, The Spy a Chalifát - tři bezkonkurenčně nejlepší seriály poslední doby ...)