progression

Velice vydařený díl z cyklu Slavná alba mapuje vznik jedné z nejvýznamnějších desek rockové historie po letech z pohledu zúčastněných (Fredddie už dost dlouho vzpomíná tam nahoře). Všichni členové legendární kapely si s nahráváním desky (a určitě nejenom této) neskutečně a detailisticky vyhráli, ale výsledek stál za to. Ústřední skladbu Bohemian Rhapsody považuji (a asi nejen já) za jednu z nejlepších skladeb celé rockové historie - notně předběhla dobu a stala se nesmrtelnou. Album ale obsahuje mnoho dalších hudebních skvostů, na jejichž tvorbě se autorsky podíleli všichni tehdejší členové skupiny. Zaujalo mne jejich "demokratické pravidlo", že při nahrávání skladby má vždy poslední slovo její autor, což asi v sestavě vyjímečných hudebních i skladatelských osobností muselo být dost užitečné.

Tak tohle bylo pro mne moc příjemné překvapení. Krásný a hořkosladký příběh z ne až tak běžné islandské kinematografie mi zpočátku připomínal některé z Kaurismakiho filmů. Ať už atmosférou, či zaměřením na "loosery" z okraje společnosti, jenže později mi přišlo, že tam je ještě něco navíc po islandsku, a že to díky scénáři a režii na většinu diváků překvapivě funguje. Hlavní hrdina "se srdcem na dlani", jenže ta dlaň je schovaná v mnoha rukavicích - slupkách, takže pro okolí je Fúsi podezřelý exot, v lepším případě pro ignoranci, v horším pro šikanu. A on to se svým srdcem neřeší, protože se zabydlel v těch svých slupkách, které mu zdá se plně vyhovují a asi ani nechce ve svém životě nic měnit. Ale zapůsobí "katalyzátor" v podobě mladé dívky (překvapivě rovněž looserky) a začnou se dít věci a originální zvraty. A přesto, že si svým přístupem za většinu problémů asi může sám, divák mu začíná fandit. Skvělé herecké výkony obou hlavních představitelů, moc zajímavá kamera v povětšinou ponurých exteriérech i interiérech, nenápadná ale zvýrazňující hudba, scény humorné, na pomezí parodie, vyhrocené, drsné i melancholické a podle mne díky režisérovi v souhrnu i velice slušně vyvážené a vybalancované. Holywoodský happy end se zaplaťpánbu nekoná, režisér dává šanci divákům, aby o tom "konci" popřemýšleli a o Fúsim zrovna tak. Přes svůj neohrabaný přístup si Fúsi svojí dobrotou dost "respektu" i ocenění nakonec vybojoval (i u původních zarytých nepřátel) a další opravdu záleží v první řadě na něm.

Moc povedený dokument o naší nastupující generaci mladých virtuosů, kteří zdá se mají hodně slušně "našlápnuto". Vždy jsme byli národem vynikajících hudebníků, takže by bylo skvělé kdyby vyrůstali noví a svůj bezesporu hodně nadprůměrný talent dále zdokonalovali. V dokumentu bylo sympatické, že to nejsou vůbec hudební "pokojové květinky", ale že i v mladém věku už émají ty své priority docela slušně srovnané a nežijí zdaleka jen tou hudbou. Zajímaví byli všichni, ale mne nejvíce zaujali ti dva bráškové ze smíšeného česko-japonského manželství. Ten mladší je neskutečný, to, aby na význačných vystoupeních hrál náročný klavírní koncert a po přestávce náročný koncert houslový, je opravdu rarita. Je pravda, že u těch houslí měl výborný vzor u staršího bráchy, kterého se snaží dohonit a předhonit. Jen doufejme, že se mu časem nezalíbí ještě nějaký jiný vzor např. na trubku :-)  To už by asi nestíhal ... A hlavně pokud to chce dotáhnout co nejvýše, tak se stejně časem bude muset rozhodnout, čemu dát přednost. Na dvou židlích se sedět nedá, a když tak dost blbě. Každopádně bude zajímavé kam to talenti z dokumentu v dalších letech dotáhnou a docela se na to těším. A to určitě u nás nejsou zdaleka hudební talenti jediní.

Tak jsem si zase po letech oprášil tenhle krásný filmík, jestli mé dojmy z něj nezeslábly a nepřijde o hvězdičku. Nestalo se, spíše naopak, dojmy se jen zesílily. Film jakoby nepatřící do Lynchovy filmografie, ale pro mne (spolu se Sloním mužem) dvě nejlepší "lynčoviny". Nesmírně laskavý a životobudičový film s jednoduchým dějem, ale o to působivějším přesahem a poselstvím. Trošku netradiční road movie s vynikajícím Richardem Farnsworthem (bohužel to byl jeho film poslední, ale stál za to). Alvinova cesta jeho rychlovozidlem (Formule hadr :-) za svým bráchou plyne zdánlivě pomalu, ale v jejím průběhu toho obsahuje neuvěřitelně moc - životní zkušenosti, postoje a vlastnosti, zajímavá setkání i výměny názorů. Přerásná hudba i kamera jen povyšující celkový dojem skoro na "chrochtání blahem". Krásná role i pro mou oblíbenkyni Sissy Špačkovou v roli Alvinovy starostlivé a současně všechápající dcery. V současné době nelehké a plné negativních a strašících zpráv je tenhle nenápadný, ale Velký film to nejkrásnější pohlazení po duši. Dost mne zaujalo i jedno z povedených Alvinových mouder : "Nejhroznější na stáří je když si pořád pamatujete, jak jste byli mladí ..."

Vynikající životopisný TV film o jedné z největších osobností minulého století Karolu Wojtylovi, člověku s nezdolným optimismem i v dobách nelehkých a současně člověku, který měl vzácný dar tento optimismus, lásku a víru v lepší budoucnost předávat ostatním. Vynikající herecký výkon hlavního představitele Piotra Adamczyka, který znázornil Karola Wojtylu způsobem, jako by jím sám byl (ten casting se opravdu podařil). Ale i další nezapomenutelné a zapamatovatelné herecké výkony. Celková šestihodinová stopáž (4 díly) vůbec nevadila ba právě naopak. Rád jsem si "oprášil" vzpomínky na tuto vyjímečnou osobnost, protože film zachytil víceméně celý jeho bohatý život včetně všech nejdůležitějších milníků a podle mého názoru byl i víceméně přesný v jednotlivých historických souvislostech. Koprodukce Itálie - Polsko filmu svědčila a celkových šest hodin filmu uteklo tak, že se divák ani na chvíli nenudil a jen s obdivem a úžasem sledoval životní pouť tohoto vyjímečného muže. A dojem z vyjímečného filmu o vyjímečném Člověku byl ještě umocněn výstižnou hudbou vyjímečného génia filmové hudby Ennio Morriconeho. A pětinásobný výskyt "vyjímečného" je za každou hvězdičku jeden :-)

Vynikající dokument o První dámě mezi katedrálami. Její historie je nesmírně rozsáhlá a vyvážená kombinace animovaných záběrů, historických fakt, dobových záznamů i historických objevů činí z tohoto dokumentu opravdu strhující podívanou plnou velice zajímavých poznatků o lidech, kteří se na výstavbě, rekonstrukcích i záchranách katedrály podíleli. Fascinující podívaná napříč časem, historií Francie, jednotlivými stavebními styly i lidskými osudy řadí tento nevšední dokument mezi nezapomenutelné.

Strhující dokument o Benu Ferenczovi, který většinu života strávil připomínáním práva a míru. Poslední žijící žalobce norimberských procesů stále aktivně vystupuje, udělal nesmírně mnoho pro odškodňování obětí holocaustu i pro spravedlivé "ocenění" viníků cestou spravedlivého práva. Ferenczův celoživotní boj za spravedlivější svět, kterému obětoval skoro celý život, je nesmírně působivý, hodně vypovídá o něm samém a přesto, že stál povětšinou proti velké přesile "mocných" , jejich touze si klídek zaplatit resp. na předešlá bezpráví zapomenout a uložit je k ledu, svůj boj za spravedlivost i přes mnohé překážky nikdy nevzdal.

Dost zajímavý rozhovor. Zajímavé názory, postoje i komentáře samozřejmě ale subjektivní. Při sledování jsem si mohl upravovat své názory i asociace v souvislosti s královskou rodinou, teď i v minulosti - pochopitelně rovněž subjektivní. Přesto si myslím, že špinavé prádlo by se mělo prát především doma a pouze čas ukáže, zda veřejné vystoupení něčemu prospělo, či naopak. Rovněž jen nadcházející čas prověří postoje, názory i soudržnost ústřední dvojice.

Vynikající finské válečné drama, které strhujícím způsobem znázorňuje obětavý finský boj o zachování nezávislosti proti mnohonásobné přesile agresora. O těchto událostech jsme se z pochopitelných důvodů ve škole neučili, to se samozřejmě nehodilo do krámu "osvoboditelů" i jejich příznivců. Výborným způsobem natočené válečné i akční scény, oslava hrdinství obyčejných lidí, ponuré ale působivé exteriéry Karélie, výborné herecké výkony (obzvláště mne zaujala postava Rokka) a samozřejmě i výborná kamera a působivá a atmosféru dokreslující hudba. V souhrnu opravdu velice příjemné filmové překvapení, na které jen tak nezapomenu.

Velice působivé road movie o setkání dvou hodně rozdílných postav, které ale mají jedno společné. Oba sní o novém lepším životě a pokoušejí se pozapomenout to špatné, čím ve svých životech dřív prošli. Herecký koncert dvou velikánů Gene Hackmana a Al Pacina je velice působivý a dojem i celkové vyznění filmu u mne nyní zanechaly podobné stopy, jako když jsem film před mnoha lety viděl poprvé. A na nezapomenutelný striptýz v hospodě se jen tak zapomenout nedá. A na vyvrcholení filmu už teprve ne.