progression

Výborný dokument o nezapomenutelné a hlasově nezaměnitelné zpěvačce, která zpívala srdcem a svůj život žila naplno (bohužel i včetně toho alkoholu). Mnoho zajímavých informací (i méně známých) a svědectví o jejím pohnutém osudu od jejich blízkých.

Vynikající dokumentární cyklus o legendárních českých houslistech, kterým poutavou a originální formou provází významný současný představitel české houslové školy Pavel Šporcl. Houslista, který pro propagaci vážné hudby (speciálně houslové) mezi mladými (nejenom) díky svému "originálnímu přístupu i vizáži" udělal hrozně moc. I v tomto dokumentu hraje sám úryvky nejslavnějších skladeb českých houslových legend (známých i pozapomenutých). Je ohromná škoda, že např. houslová i životní kariéra jedné z legend Josefa Slavíka byla tak krátká. Kdoví jestli by jeho sláva nezastínila i Paganiniho ... Koneckonců přezdívku "český Paganini", která bývá v některých zdrojích uváděna, určitě nezískal náhodou.

Výborný dokument o vynikajícím a originálním režisérovi. Skvělý vypravěč a hlavně Člověk, Dokument mapuje jeho nejslavnější filmy, jejich postavy i charaktery. Nebýt toho, že jeho kariéra byla násilně přerušena, určitě bychom byli právem pyšní na daleko více jeho filmových klenotů. Na druhou stranu pokud je autorská svoboda silně omezována, sílu charakteru ukazuje i to, že než by se měl podřídit tehdejším mocným, snažil se za svojí pravdou stát a hájit ji, i když to samozřejmě jeho kariéru silně poznamenalo. Jeho "přátelství" s Vladimírem Pucholtem i Pucholtova úcta k němu při posledním setkání jeho (lépe řečeno jejich) morální a lidský profil výstižným způsobem zdůrazňuje.

Poslední filmové dílo režiséra Krejčíka, které už bohužel ani nestačil dokončit. Vynikající dokument o Vladimíru Pucholtovi, legendárním "mladém" herci 60. let s ohromným talentem a charismatem, později výborném a uznávaném dětském lékaři, ale především o skvělém Člověkovi. Dokument mapuje jak vzájemný vztah a přátelství režiséra s Vladimírem Pucholtem, jeho nejslavnější filmové i divadelní role i okolnosti jeho emigrace, včetně toho, že Pucholt přes nesporný herecký talent měl za životní poslání stát se lékařem a pomáhat lidem. To mu samozřejmě u nás bylo zapovězeno a proto se jeho osud odvíjel tímto směrem. Filmoví a divadelní fanoušci mu možná tak trošku zazlívají, že svoji hereckou kariéru tak náhle "utnul" (kdyby zůstal tak by ho stejně dříve či později utnul tehdejší režim), desetitisíce dětí, které obětavě léčil i jejich rodiče zase určitě velebí jeho kvality lékařské a většina z nich o kariéře filmové a divadelní ani netuší. Myslím si, že Vladimír Pucholt není z těch, který by se svými (minulými) úspěchy sám a rád chlubil, podle mého názoru žije a činí tak, aby toho po něm zůstalo co nejvíce a hlavně aby se nemusel za nic omlouvat, či stydět. To všechno Krejčíkův dokument mapuje dokonale a text onoho (klíčového) dopisu vlastní Pucholtovu osobnost i jeho kvality (odborné a především lidské) jen potvrzuje a zdůrazňuje.

Další z filmů zabývající se židovskou otázkou resp.otázkou přežití. V zahraniční koprodukci (francouzský režisér, německý scénář a většina herců z Polska) zaslouženě patří k těm nejlepším filmům zabývající se touto tématikou. Film víceméně vyprávěný z pohledu malého chlapce (náročné role se dvojčata Tkaczovi zhostila velice dobře a velice přesvědčivě - ve dvou se to lépe táhne :-). Film nejenom o překonání všech překážek, o neuvěřitelné vnitřní síle malého chlapce přežít, ale také hodně o povahách i hodnotách všech lidí se kterými se malý Srulik setkal (o těch kladných a samozřejmě i o těch "hajzlech", kterých bylo také požehnaně, jak už to obvykle v životě bývá). Zajímavé exteriéry, výborná filmová hudba a přesvědčivé herecké výkony jen umocňují vysoce emotivní a přitom uvěřitelný filmový příběh, který vás plně osloví a po skončení filmu (včetně hodně zajímavého epilogu) na něj určitě jen tak lehce nezapomenete.

Přesto, že vůbec nejsem příznivcem hororových filmů a zombíků obzvláště, musím přiznat, že tento kousek mne docela zaujal. Nevím jestli to bylo postavou Brada Pitta, zajímavou zápletkou, postavou "poručíka" v podání Danielle Kertesz, či celkovým zpracováním, ale film jsem nejenom nevypnul, ale se zájmem i dokoukal. Jen mne na konci napadla taková "kacířská" myšlenka : když jsme před mnoha lety obdivovali všemožné sci-fi, které se pak vyplnily daleko dříve a původní děj byla proti reálné skutečnosti procházka růžovým sadem, co všechno nás ještě čeká v (blízké ?) budoucnosti ... Největším nepřítelem lidstva je samozřejmě homo sapiens a naši planetu (o mezilidských vztazích nemluvě) si ničíme opravdu dokonale a důkladně ...

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů od Ingmara Bergmana. Bilancující pohled stárnoucího muže, který se ohlíží za svým prožitým životem. Množství vzpomínek i myšlenek, konfrontace s ženami, mladou generací, svéráznou hospodyní, nespočet symbolických obrazů, výstižná hudba a nespočet podnětů k zamyšlení i přemýšlení. A ten dojem z filmu po letech od prvního shlédnutí před skoro 60 lety vůbec nezeslábl, ba právě naopak, díky vlastním životním zkušenostem si teď tento Bergmanův "majstrštyk" mohu vychutnat i pochopit ještě daleko lépe. Ale samozřejmě mi do toho nesmí kecat ten "němec od A." :-) Vynikající výkon Victora Sjostroma (bohužel to byla jeho role závěrečná, ale stála za to) i výkony hlavních ženských představitelek (Ingrid Thulin, Bibi Andersson, Gunnel Lindblom), které jsme mohli obdivovat i v mnoha dalších režisérových filmech.

Imaginární místo děje (městečko Timoka), imaginární doba (válka ?), ale skutečný příběh lépe řečeno dost brutální popis mezilidských vztahů. V tomto případě vztahu dvou sester, které nemají "společného" vlastně skoro nic a popis vztahu (s minimem dialogů) je znázorněn z pohledu malého syna. Tento způsob vyprávění (spolu s dalšími "skoro imaginárními" postavami (liliputání, hotelový zřízenec atd.) přesně v bergmanovském duchu zesilují výsledný dojem a díky tomu i po více než 50 letech film neztratil nic ze své působivosti. Ale určitě to není ani náhodou film k pobavení, ale spíše k hlubokému zamyšlení.

Laskavá a pohodová komedie, která pohladí po duši. V malém rybářském městečku, kde "chcípnul pes" se rázovitý místní starosta (ve skvělém podání Brendana Gleesona) s tím pokouší něco udělat. Spousta laskavého, trpkého i černého humoru, "laskavé a odpustitelné lži", ale také mnoho námětů k přemýšlení. Výborná hudba i pěkné exteriéry a i když rozuzlení je trošku předvídatelné, díky nápadité cestě k němu, dokáže diváka plně zaujmout, rozesmát i dojmout. Spoiler : je zajímavé, že při scéně prvního hodnotného rybářského úlovku doktora "rybářského nadšence, ale amatéra" se mi vybavily Putinovy "úspěšné" úlovky historických středověkých karaf :-)

Legendární "One Man Show" v podání Philippe Noireta. Drama osobní pomsty z konce války. K tomu nádherná a neméně věrohodná Romy Schneider (sice většinou v retrospektivních scénách) dohromady s překrásnou hudbou daly vzniknout dech beroucímu a velice působivému dramatu, které ani po více než 40 letech neztratilo nic ze svých nesporných kvalit. Je sice pravda, že některé scény balancují na hranici uvěřitelnosti, ale přijme-li divák režisérovu a scénáristovu vizi, tak mu to samozřejmě nevadí, ba právě naopak. Navíc samozřejmě platí, že domácí hřiště je domácí hřiště !