progression

Přiznám se bez mučení, že na tento koprodukční film jsem byl hodně zvědav. Ano, byla tam spousta zajímavých dobových i novějších záběrů (i originálních), mnoho zajímavých informací (i dříve "utajovaných"), osobních vzpomínek, monologů i dobových záznamů, určitě to tvůrcům (titulky všech "spolupracovníků" trvaly docela dost dlouho ...) dalo spoustu práce, jenže chvílemi mi to připadalo (i kvůli střídání časových rovin) poněkud matoucí. A výsledný dojem a výsledek tím pádem podobný tomu jako když pejsek s kočičkou pekli dort ... Anebo mi ještě nedošlo to experimentálno :-?

Tvrdá obžaloba zločineckého režimu docela zajímavě a uvěřitelně znázorněná francouzskými filmaři. Ti čeští natočlili o dva roky dříve tématicky dost podobné ("Ucho" a "Všichni dobří rodáci"), ty ale putovaly na dlouhá léta do trezoru. Tento film zdaleka nedosahuje jejich kvalit, přesto je to (i díky skvělému Yvesi Montandovi v hlavní roli) silně nadprůměrný film, který popisuje nejenom drsné výslechy, zinscenované procesy, kdy se "vítězové" na život a na smrt rvou o koryta a likvidují se mezi sebou, ale také o tom, jaký význam má mediální manipulace "davu", vždyť je to přece pro jeho dobro a lepší zítřky, není-liž pravda? Také mne před koncem snímku napadly dva úplně jiné filmy : Vrtěti psem a Kladivo na čarodějnice, že by opravdu jen náhodou :-?

Výborné sportovní drama podle skutečného příběhu jednoho z nejlepších hráčů historie amerického fotbalu Ernieho Davise. Ale není to zdaleka jen sportovní drama, ale současně i drama rasové. Mám rád filmy podle skutečných událostí, sportovní obzvláště a i když americký fotbal není zrovna mým šálkem čaje, tenhle snímek mne plně zaujal od začátku až do konce. Příběh byl strhující, sportovní scény více než realistické, výkony hlavních hereckých představitelů nezapomenutelné, akorát z toho tehdejšího rasismu bylo člověku poněkud šoufl. Přiznám se, že jsem neznal tehdejší nepsané pravidlo, že černoch s míčem za zadní (skórující) lajnu v některých oblastech absolutně nepatří.

Padesát let starý thriller (i když tenkrát se pojem thriller asi ještě nepoužíval), který ani po letech neztratil nic ze své působivosti. Nenápadný, ale originální a působivý scénář, interiér jednoho bytu, originální budování vypjaté atmosféry, výborná Manciniho hudba, ale především fenomenální Audrey Hepburn v roli nevidomé potenciální oběti vydané na pospas zločincům. Na její "pohled"/výraz po druhém telefonickém hovoru asi nikdy nezapomenu. Alan Arkin v roli psychopatického zločince/-ů rovněž nezůstává o moc pozadu. Každopádně i po letech a v "nové" filmové éře tento dávný filmový klenot neztrácí skoro nic ze své atmosféry, napětí, ale především z nezapomenutelných hereckých výkonů.

Velice zajímavý dokument o Romanu Polanském silně zaměřený na jeho mediálně sledovaný soudní proces. Přesto, že asi nemůže být stoprocentně objektivní, významně odhaluje praktiky podobných mediálně sledovaných procesů. Je dost deprimující sledovat, že rozhodnutí soudu nezáleží zdaleka jen na důkazech, vině a nevině, ale na tom, jaký mediální obraz (nejenom pachatele, ale i soudce a dalších zůčastněných) se národu předhodí. Roman Polansi určitě nebyl bez viny, ale to, co se po celou dobu procesu dělo, si určitě nezasloužil. Nepřekvapuje mne, že i žalobce zmínil "nedivím se, že utekl" a možná už také vím, proč má bohyně spravedlnosti šátek přes oči. Každopádně přes všechny životní rány osudu Roman Polanski svou rozsáhlou a významnou filmografií dokázal jak silnou osobností je.

Netradiční a okouzlující road movie natočená podle skutečného příběhu. Anthony Hopkins si svoji roli "tvrdohlavého novozélandského důchodce", který si touží vyplnit svůj celoživotní sen, náramně užívá. Díky jeho hereckému mistrovství se ten zpočátku dosti fantastický a neuvěřitelný příběh postupně překlápí v příběh reálnější a díky neutuchajícímu optimismu, životních zkušeností i neodolatelnému humoru se přistihnete, že hlavnímu hrdinovi docela fandíte. Mnoho zajímavých setkání s lidmi, kteří byli "naladěni" na jeho neuvěřitelně pozitivní vlnu, mi vybavilo starší rovněž nádherný film "Příběh Alvina Straighta", ale příběh s Anthony Hopkinsem se nese v "daleko sportovnějším" duchu. Významných a nezapomenutelných rolí ztvárnil Anthony Hopkins nepočítaně, ale myslím, že tato role patří zaslouženě k těm úplně nejlepším. A také si myslím, že kromě rychlostního rekordu hlavní hrdina současně překonává i rychlostní rekord v předávání optimismu a víry, že vlastně žádné sny nemusí být neuskutečnitelné, což v současném světě plném zpráv spíše pesimistických, není zdaleka zanedbatelné či nepodstatné. Díky Anthony !

Nenápadné rodinné drama. O co méně je tam dialogů, o to více emocí, gest a náznaků. A především v celém snímku má ohromný význam skvělá hudba, která významně přispívá k celkovému vyznění tohoto "maleho Velkého filmu". Vynikající Guy Pearce a krásná Felicity Jones to všechno ještě dokonale umocňují. Opravdu krásně vystavěný příběh o postupném "sbližování" duší, na který jen tak hned nezapomenete.

Záznam výborného komorního koncertu Marty Topferové s autorskými písněmi v latinsko-americkém duchu. Zajmavé i originální hudební nástroje, autentický a přesvědčivý projev a strhující instrumentální výkony celé doprovodné kapely - obzvláště kontrabasista nemá chybu.

Výborný režisérský debut Jodie Foster, která si jednu z hlavních postav pořádně užila i herecky. Příjemný film o malém géniovi a lidech z jeho okolí, kteří (jak už to obvykle v životě bývá) spadají do dvou kategorií. O těch, kteří si jdou tvrdě za svým prospěchem a sebe mají na prvním místě, ale také o těch, kterým jde v první řadě o dobro svých blízkých. Neuvěřitelně přesvědčivý a přitom přirozený představitel Freda tento "konflikt vlastností" postupně odhaluje i zajímavě glosuje. Ne náhodou se mi při sledování snímku vybavil o hodně starší film "Charly", s kterým toho má docela dost společného, i když Charly není až tak postava "dětská". Díky zajímavému scénáři, výborné režii i hereckým výkonům a v neposlední řadě i hudbě Marka Ishama mi to nakonec vychází (s přimhouřením oka) na plný počet. "Teď už sice nejsem taková hvězda, ale jsem šťastný" je už jen tou třešničkou na dortu.

Výborný životopisný dokument zaměřující se převážně na Bergmanovo méně známé i tajemné období kolem roku 1965.