progression

Tenhle film patří mezi mé oblíbené už mnoho let a rád jsem si ho po letech zase zopakoval. Myslel jsem, že lety malinko vybledne, ale bylo tomu přesně naopak. Výborný a netradiční Tommy Lee Jones (ještě jako "mladík"), ale Sissy Spacek je ještě o level výše. Místy drsný příběh "popelky", která dobyla (nejenom) Grand Ole Opry. Byla hodně silná a cílevědomá, ale bez Doo by se asi popelčin příběh vyvíjel úplně jinak a dost pravděpodobně by nebyl ani tento film. V té době jsem samozřejmě preferoval trošku odlišné hudební styly, ale jak Patsy Cline, tak i Lorettu Lynn jsem samozřejmě znal, i když jejich osudy zdaleka ne tak detailně jak perfektně zobrazil tento Aptedův film. I proto jsem měl film "silně zarytý" do paměti, protože mne tehdy docela dostal a neviděl jsem ho zdaleka jen jednou. A ta přidaná hvězdička ? Po létech jsem pozapomněl, že Sissy spolu s Beverly předvedly nejenom výborný výkon herecký, ale současně i pěvecký ! A závěrečnou interpretací hitu "Coal Miner's Daughter" si můžeme celoživotní příběh Loretty "dát ve zkratce" ještě jednou ...

Vynikající životopisné drama o Johnu Merrickovi, člověku s nevábným vzhledem a těžkým osudem, člověku s nesmírně laskavým srdcem a upřímnou myslí. V tomhle naštěstí platilo pravidlo, že když někomu něco schází, je o to více "přidáno" jinde. U většiny těch krásných lidí z tehdejší společnosti je tomu zase přesně naopak. Vysoce humánní příběh, ve kterém herecky excelují John Hurt (pod maskou) a mladý Anthony Hopkins (bez masky), ale i další herečtí velikáni. Ponurá atmosféra, skvělá hudba i černobílá kamera jen umocňují dojem z fascinujícího a hluboce lidského příběhu až k fenomenálnímu závěru

Jedno z nejlepších soudních dramat světové kinematografie, které se Normanu Jewisonovi obzvláště povedlo. Hodně silné a nadčasové téma, občas odlehčované vtipnými hláškami a situacemi vrcholí nezapomenutelným závěrečným monologem mladého právníka Kirklanda ve strhujícím podání Al Pacina (oskarovou nominací naprosto oprávněně oceněném). Dvě (nikoliv nepodstatné) vady na kráse jsou, že Pacino za tenhle výkon tu sošku opravdu nedostal a hlavně to, že skutečnost se bohužel od ideálů dost liší, což bylo, je a bude a lze si jen přát, aby se ta realita k ideálům alespoň trošku přibližovala, nikoliv vzdalovala ....

Tak to bylo pro mne moc příjemné překvapení a skvělé pokoukání, které ve mně rezonovalo ještě pěkně dlouho po skončení filmu. Po pár dnech jsem si musel tuhle lahůdku ještě zopakovat. Od režiséra Henri Verneuila jsem v minulosti viděl docela dost filmů a velká většina z nich byla silně nadprůměrných. Ne nadarmo byl považován za jednoho z nejlepších režisérů ve zlaté éře francouzských kriminálek sedmdesátých a osmdesátých let. Tenhle film jsem předtím "nepotkal" a teď musím říci, že patří k jeho úplně nejlepším. Nadčasová kriminálka s politickým přesahem, při jejímž sledování se ani na chvilku nenudíte a jen sledujete postupné odhalování "skládačky" faktů od velice elegantního a překvapivého úvodu až po strhující finále. Výborný a uvěřitelný Yves Montand v hlavní roli spolu s hudbou Ennia Morriconeho to spolehlivě jistí. Samozřejmě si najdete v ději některé drobné nelogičnosti, ale z hlediska odhalování jednotlivých fakt a velice důmyslnému režisérskému rukopisu to v pohodě "zkousnete" , protože vás film strhne a nepustí až do konce. Velice zajímavá je poměrně dlouhá scéna s psychologickým testem (podle skutečných výzkumů). Ale ta délka scény má rovněž význam :a dost možná i na diváka :-) Každopádně je výzkumný test velice zajímavý, ale současně i výstražný a varující - až z něho mrazí. ("Vždyť vy sám jste začal protestovat až při 200 voltech" ...)

Nezapomenutelné herecké výkony Dustina Hoffmana a Meryl Streep, k tomu naprosto přirozený malý Justin Henry a výsledkem je strhující herecký koncert, který vás pohltí od začátku až do konce bez ohledu na to, na čí straně jste. Nezapomenutelných scén, dialogů i monologů je ve filmu neuvěřitelné množství a tím pádem i mnoho podnětů k zamyšlení. Kažého upoutá něco jiného. Pro mne je možná nejpůsobivější "výroba" vajíčkových toastů - jak ta první, tak hlavně ta druhá.

Jeden z nejlepších Kachyňových filmů, trochu neprávem pozapomenutý. Nostalgická romance z předválečného pražského Žižkova. Obuvník Bursík v nezapomenutelném podání Vladimíra Menšíka, romantické i dramatické období dospívání jeho synů, poetické lásky i drsnější rvačky a nezapomenutelným způsobem znázorněná atmosféra předválečného Žižkova. Skvělá kamera i perfektně se hodící hudba Luboše Fišera a výborné herecké výkony jak herců starší generace, tak i těch nastupujících, daly vzniknout tomuto kouzelnému a poetickému dílu, které diváka pohladí po duši i bránici. To nejuctivější BRAVO pane Kachyňa a nejenom Vám...

Legendární a kultovní sci-fi horror Ridley Scotta, který ani po 40 letech neztratil skoro nic ze svého kouzla, Důmyslně budovaná atmosféra strachu, skvělé pravidlo, že "méně ukazovat, je v tomto případě dokonce daleko účinnější", vynikající herecké výkony (obzvláště Sigourney Weaver, Ian Holm a John Hurt), nadčasová výprava, triky i hudba. Stále mám v paměti tehdejší atmosféru v přeplněném kině, kde tajemně tichá atmosféra očekávání a strachu byla v klíčových scénách střídána neuvěřitelnými emocemi diváků. I ti, kteří film neviděli poprvé, často nedokázali své emoce ovládnout. "Alien" byl a je opravdu geniální dílo, pane Scott všechna čest.

Legendární filmový přepis jednoho z nejvýznamnějších muzikálů minulého století "Hair" od Miloše Formana a kameramana Miroslava Ondříčka. Výborné herecké, pěvecké i taneční výkony, perfektní popis ústředních postav, jejich vývoj i vývoj jejich pocitů a vztahů. Celý příběh graduje do významného poselství - kritiky a obžaloby maloměšťácké lhostejnosti, konzervatismu, ale především strhujícím způsobem znázorněným "odsouzením války ve Vietnamu" způsobem, jaký (asi) dokáže jen Čech a Miloš Forman v jedné osobě. Závěrečné vysoce emotivní scény pochodujícího Bergera spolu s dalšími vojáky (na smrt) do trupu letadla i epilog na hřbitově rámované ústředními melodiemi muzikálu se nezapomenutelně zaryjí do paměti a asi jen málokoho nechají úplně lhostejného.

Ota Pavel patří již dlouhá léta k mým nejoblíbenějším autorům. A jeho nezapomenutelným poetickým i realistickým způsobem popsané příhody jeho mládí (podobně jako u "Smrti krásných srnců") dovede nesmírně poutavou formou převést do filmové podoby právě jen Karel Kachyňa. A spolu s perfektním výběrem ústředních hereckých postav a hlavně nezapomenutelných hereckých výkonů (Hrušínského, Menšíka, Mikoláše ("Prdelky") i dalších) vzniklo dílo, které oprávněně patří ke klenotům tehdy československé kinematografie stejně jako dílo Oty Pavla patří ke klenotům československé literatury. Přesto, že Heřmánkův tatínek a Vančurové maminka ve "Smrti krásných srnců" jsou rovněž nezapomenutelní, u mne těsně na body celkově vede toto komornější televizní zpracování Pavlovy předlohy. Sportovní terminologií (Ota Pavel měl sport také nesmírně rád) možná v technické hodnotě (příběh) vedou "Srnci" ale v uměleckém dojmu a celkově pro mne "Zlatí úhoři".

Filmové zpracování legendárního brněnského muzikálu ze stejně legendárního divadla "(Husa) Divadlo na provázku". Většina písní z tohoto muzikálu zcela poprávu časem zlidověla, mladí představitelé "elévové" hlavních rolí tohoto muzikálu podle Olbrachtovy předlohy (Eržiky, Nikoly, Mageriho i mnoho dalších) to "dotáhli pěkně daleko" a už teď mohou pomalu bilancovat své hodně bohaté a zajímavé herecké, hudební i bavičské kariéry. Až poté, co jsem viděl originální filmové zpracování "Jesus Christ Superstar", mi došlo, že se režisér Sís možná tak trošku inspiroval. Každopádně v době vzniku to byl opravdu výborný muzikál a filmové zpracování nezůstalo o moc pozadu.