progression

Výborný dokument mapující životní příběh Miroslava Horníčka, (nejenom) brilantního vypravěče a glosátora, který se v kontaktu s diváky cítil jako ryba ve vodě, osobnosti s laskavým a inteligentním humorem ("Hledám dívku na občasná setkání s ginem a tonikem a se mnou", "hovník" je od slovesa hovět si ...), herce a autora mnoha výborných knížek ("Dobře utajené housle"). Dokument kombinuje úryvky rolí, komentářů, rozhovorů (speciálně s Jiřím Sovákem ať už "písařovské" či "osobní" jsou nezapomenutelné) a díky bohatým archivům a vzpomínkám předkládá poutavým způsobem jak informace všeobecně známé, méně známé, pozapomenuté i "nové". Tento Člověk s neutuchajícím smyslem pro inteligentní humor, laskavost, přátelství a životní nadhled, moudrost a optimismus oprávněně patří mezi největší osobnosti naší kulturní historie. Jediným záporem tohoto dokumentu, bylo to, že byl příliš krátký ... Přesto jsem si při sledování příjemně "pohovnil" a zavzpomínal. Mistře, dík !

Přiznám se bez mučení, že na tento koprodukční film jsem byl hodně zvědav. Ano, byla tam spousta zajímavých dobových i novějších záběrů (i originálních), mnoho zajímavých informací (i dříve "utajovaných"), osobních vzpomínek, monologů i dobových záznamů, určitě to tvůrcům (titulky všech "spolupracovníků" trvaly docela dost dlouho ...) dalo spoustu práce, jenže chvílemi mi to připadalo (i kvůli střídání časových rovin) poněkud matoucí. A výsledný dojem a výsledek tím pádem podobný tomu jako když pejsek s kočičkou pekli dort ... Anebo mi ještě nedošlo to experimentálno :-?

Hodně příjemné překvapení. Čím menší propagace nenápadného TV filmu, tím lepší výsledek. Tragikomický i laskavý příběh řeckých utečenců, kteří se dostanou do socialistického Československa. Výborní dva hlavní představitelé (i když Vetchý se na toho Řeka zase až tak moc vizuálně nehodil), kterým zdatně sekundovaly jejich manželky. Dost odlišný přístup k migrantům na rozdíl od mediální kampaně, která je nám poslední dobou vtloukána do hlavy. Jestli to nebude tím, že to točil Řek ... My jsme měli v baráku obdobné Řeky přímo za sousedy a byli to skvělí lidé, kteří dost čecháčků silně převyšovali. Jejich jazykové perly při učení jsem bohužel nezažil, o to více jsem si vychutnával hlášky ve filmu ("dej mi nožičky svině ! ") i jiné perly ("doufám, že ho to odnese na Východ" apod.), které určitě časem také zlidoví obdobně jako hlášky z jiných úspěšných filmů. Tedy pokud ČT uvažuje o nějaké blízké repríze. Myslím, že tento TV film by si brzkou reprízu docela zasloužil a možná by se uživil i v kině. Myslím, že "Griffin a Phoenixová" byl také původně TV film a do kin šel až posléze a s hodně velkým úspěchem...

Fenomén Nagano s odstupem ve fascinujícím dokumentu Ondřeje Hudečka. Přesto, že o Naganu toho bylo napsáno, natočeno i zdramatizováno habaděj, tento dokument se opravdu vydařil na výbornou. Před rokem 1988 určitě bylo hodně našinců, kteří netušili, co Nagano je, nebo kde asi je. Po ohromném úspěchu podceňované party "Davidů" nad elitou "Goliášů" by se jedinec, kterému Nagano, Hašek, Jágr, Hlinka apod. nic neříká, asi hledal jako jehla v kupce sena. Tehdy vzniknul opravdu celonárodní fenomén, i u lidí, kteří o existenci "nějakých sportů" pomalu neměli ani potuchy. Tehdejší podceňovaný výběr měl ale ohromnou motivaci, vedený legendárním Ivanem Hlinkou, kterému se podařilo vytvořit ohromnou partu, kde každý dýchal a bojoval za druhého, bez ohledu, zda už hvězdou je, či teprve "vychází" nebo je přizvaným "náhradníkem". I o tom dokument je, obsahuje spoustu zajímavých záběrů, všeobecně známých, pozapomenutých i víceméně neznámých. Skvěle vybraná hudba, která dojem z dokumentu ještě více zesiluje, dost "mluvících hlav", ale mají co říci, včetně historických souvislostí. Závěrečný epilog, že rozhodující gól Rusům dal Petr "Freedom" je už jen třešinka na tom výtečném dortu. Takovýto fenomén Nagano se asi už těžko může zopakovat, ale možná že by stačilo něco "menších Nagan" společných i osobních, aby místo všeobecně se zvětšující blbé nálady a rozčarování přibývala ta pozitiva, na která bychom mohli být pyšní, a ne se za ty "anti-nagana" spíše stydět. A zdaleka nejde jen o oblast sportovní ...

Výborný dokument o nezapomenutelné herecké i lidské osobnosti Petera Falka, jehož si naprostá většina fanoušků spojuje s Columbem, doutníkem, ošuntělým baloňákem a "neviditelnou" manželkou. Jenže jeho herecký rejstřík byl daleko bohatší a nezapomenutelných rolí bylo požehnaně. Osobně jsem si myslel, že v dokumentu bude více toho "neColumba", ale i tak to byl záslužný počin alespoň částečně zmapovat jeho život i všestrannou hereckou kariéru. Trošku mne zamrzelo, že se do dokumentu nedostala alespoň zmínka o jeho nezapomenutelném ztvárnění Griffina, ale i to jen dokazuje, jak všestranným hercem byl a kolik nezapomenutelných rolí ztvárnil, takže se ani do "padesátiminutového" dokumentu nevešly.

Moc zajímavý dokument, který zpětně mapuje události ze Semil, které byly víceméně neznámé (s výjimkou Semilských pamětníků). Oficiální média (RP) o nich tehdy z pochopitelných důvodů neinformovala a když už, tak s titulky (viz název dokumentu). Zajímavé rozhovory s tehdejšími účastníky, archivní záběry, které zajímavou formou přibližují divákům, o co tehdy v Semilech skutečně šlo. Organizátorům se později podařilo i přemluvit prof. Patočku k návštěvě Semil. V tehdejších Literárních listech vyšel Patočkův článek, který se od dosud oficiálně uváděného dost podstatně lišil. Jenže doba a národní euforie už se zase bohužel začala "překlápět zpátky" a Literární noviny do budoucnosti nečekalo nic dobrého. A jak posléze dopadl prof. Patočka je všeobecně známo. Každopádně moc zajímavý dokument pochopitelně subjektivní, těch žijících pamětníků už tolik není, ale o tom "zrůdném režimu" toho poví a ukáže docela dost.

Zpočátku se film zdál jak jeden z mnoha průměrných filmů s tématem, se kterým se v poslední dobou ve filmové branži skoro "roztrhl pytel", jenže později se to začlo překlápět v nadprůměrné drama se slušnými hereckými výkony i vzájemnou alchymií hlavních představitelů, velkou dávkou empatie a mnoha náměty k zamyšlení. I když život dokáže být často "pořádná svině", je určitě smysluplné i v tom srabu zkoušet hledat alespoň zrníčka toho pozitivního. Ve skutečnosti je to určitě daleko složitější než ve filmu, ale to "pozitivno" je určitě malým balzámem na duši (vlastní i těch nejbližších). Předvídatelné rozuzlení bylo zobrazeno docela originálně a ta závěrečná píseň byla překrásná. U spousty současných filmů toho v divákovi moc nezůstane a chvíli po skončení filmu přemýšlí "o čem to sakra bylo", v tomhle případě to ale zdaleka neplatí a těch dojmů i námětů k zamyšlení zůstane v divákovi požehnaně a myslím, že jen tak brzy nevyprchají.

Radúza si stále klade laťku výše a výše a pořád ji úspěšně přeskakuje. Koncertní zpracování životního příběhu Anity Garibaldi je strhujícím představením, na kterém má samozřejmě lví podíl (hudba, dramatizace a vlastně celý projekt0. Ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu uskutečniila v roce 2018 unikátní představení, které bylo nyní uvedeno v televizní premiéře. Zuzana Navarová měla kdysi pravdu, že "tahle holka" má ohromný talent a nenápadně ji "dokopala" i ke studiu skladby na konzervatoři. A výsledky sklízíme neustále a věřím, že to tak bude i nadále. Více v mém deníčku včetně zajímavých odkazů.

Dost nestandardní námět, ale díky velice originálnímu zpracování, postupnému odhalování skutečnosti plně vtáhne diváka do režisérovy hry. Přesto, že vizuální složka filmu je silně upozaděna (klidně by to mohla být rozhlasová hra), vnímavý divák se ani chvilku nenudí a může se jen těšit na další zajímavé zvraty. Odpustíme li některé mírné nelogičnosti, stavba příběhu i odkrývaného tajemna stále více a více graduje až k velice vydařenému závěru. Výborný výkon ústředního představitele, i když v hlavní roli je vlastně telefon :-)

Ondřej Trojan už si nastavil svými předešlými filmy laťku zatraceně vysoko a ani zde nezůstal své pověsti nic dlužen. Velice silný příběh hodně rozporuplné osobnosti Zdeňka Tomana (o jehož existenci před natočením filmu věděl málokdo) z doby, kdy k převzetí moci se používaly jakékoliv metody. Je moc dobré tuto dobu stále připomínat včetně toho jak se tehdejší moc vypořádávala s třídním nepřítelem a následně i "sama se se sebou", kdy se začali obviňovat a "požírat" navzájem. Boj o moc nikdy nebyl ani nikdy nebude procházkou růžovým sadem, což je bohužel smutná pravda. Jiří Macháček se rozsáhlé dramatické role zhostil na výbornou, herecky upoutali i mnozí další (senátor Kubera bohužel nedostal větší hereckou příležitost stejně jako tomu bylo v "době lámání chleba" v inkriminované době s presidentem Benešem). Dojem z filmu je velice silný, jedinou menší nevýhodou je, že v ohromném množství postav se divák místy ztrácí. Druhá část filmu je velice silná a závěrečná retrospektiva "hrdinů" filmových i historických je nesmírně zajímavá a poučná. Je dost pravděpodobné, že po dalším shlédnutí své hodnocení ještě upravím. Na tuhle dobu bychom opravdu neměli nikdy zapomenout a současně bychom měli být obezřetní i v té době novější. Ono "o moc a prachy" jde vždy až v první řadě a (pod jinými košilkami) vlivy, metody i mocní nezřídka zůstávají .