Faye

Jedna rodina na kterou vydělává jedna prostitutka. Ráno se společně ošplouchnou u studny. Hlava rodiny využívá služeb zdarma, syn hlavně odposlouchává dění přes walkmana, matka uvaří, jen dcera jedinou živitelku rodiny nemůže snést. „Ty a já jsme jiné.“ Konflikt se vystupňuje v den, kdy dcera přivede do rodiny představit svého snoubence..a poté nastává zlom. „Bereš život tak jednoduše. Každý by mohl mít život jako ty. - Myslíš si, že jsem šťastná? Vážně mi rozumíš?“. Kimovo oblíbené téma prostituce a opět poněkud jinak.A mě začíná (čím dál tím víc) zajímat jaká je vlastně korejská realita nebo proč se na „prodejný sex“ pan režisér tolik upnul. V každém případě další pozoruhodný film z jeho tvorby.

Tři něžné příběhy o lásce. Odehrávající se ve třech různých místech Tokio, Taipei, Shanghai, v každém místě je muž a žena (nebo spíš chlapec a dívka ). Pocházejí z odlišných kultur, mluví jiným jazykem. Něco ztratili a zároveň něco jiného našli ..... snad. Všechny jsou o tomtéž, přesto je každý příběh osobitý. Pro milovníky asijských filmů povinnost.

Co je štěstí? Tuhle otázku si klade (nejenom) každý z hrdinů „Třinácti rozhovorů o tomtéž“, kteří se nečekaně a mnohdy i dramaticky střetávají a jejich náhodná setkání ovlivňují a mění jejich vlastní představy o štěstí. Skupinka několika lidí, kteří se ještě včera neznali.“ Je zvláštní žít ve městě přeplněném lidmi, kteří se tolik snaží, aby se na sebe nepodívali.“ Uprostřed dění a vrtkavého štěstí se ocitá i mladý právník, který vyhrál důležitý proces a cítí se šťastný. Tak šťastný, že se vysměje představě štěstí člověka s kterým se potkal v baru .aby o svůj slastný pocit za okamžik přišel a nejenom on. Mám ráda propletence nevyzpytatelných náhod, takže ta 5* je asi i za takový můj malinkatý osobní pocit štěstí, že se takové filmy natáčejí. A k tomuhle přání už není co dodat ..„Jestli štěstí skutečně existuje, doufám, že ho poznám, až mě potká“ .

Hlavním hrdinou krátkometrážního snímku je osmiletý Jonathan, který miluje fotbal a fandí Liverpoolu. Od obou lásek je odloučen a i jeho kamarád je fanoušek Manchesteru United. Tak se snaží co nejvíc „Liverpoolu“ mít alespoň v novém domě.

Krátký film o přáních a nadějích mladé dívky stát se zpěvačkou a tak utéci ze své rodiny. Od nezaměstnaného otce a nepochopení matky.

.. „"Prvek zločinu" je metoda... založená na rekonstrukci známých částí zločincova života. Je to jakási psychologická identifikace, umožňující policistovi najít skrze své myšlení cestu k neznámým zločincovým činnostem - razit si k příslušnému zločinu svou vlastní metodu. To je nebezpečný způsob, jak dosáhnout porozumění.“ Brutální vrah vraždí podle přesného vzorce prodavače loterijních losů, proto se z Káhiry vrací do deštivé Evropy detektiv Fisher aby pátral po zločinci podle postupů svého učitele. Prvek zločinu je první část evropské trilogie, je to děsivá noční můra se spoustou mrtvých koňských hlav, vody, hniloby, rozkladu. Znepokojující pesimistická vize Evropy zalité vodou. Neohromila mě sice už jako závěrečná „Evropa“, kterou jsem viděla nedávno, ale natěšila mě na „Epidemie“.

Starobylé veřejné záchodky a v nich rekapituluje svůj život stařičká toaletářka. První láska, rodina, práce, válka.

Zřejmě kouzlo nadupaných aut nějak nedokážu ocenit. A to i mimo plátno a obzvlášť poslední dobou. Možná i proto, že v autě do mě napumpuje adrenalin hlavně svítící kontrolka na benzín a zvědavé dotazy policejní hlídky ohledně náhradních žárovek, lékárničky atd. Vlastně nevím proč se na Fast and the Furious vůbec ještě dívám. V jedničce byl alespoň okouzlující blonďáček Paul Walker. A tady. I když Sean, ten má zase pozoruhodný talent na jazyky, vůbec jsem si nevšimla, že by měl nějaké problémy s výukou v japonštině :- ))). No nebudu v tom šťourat. Jdu se cournout pár kiláků po městě (pokusím se podle pravidel maximálně 50km v hodině) a jestli se ještě dnes, při té závratné rychlosti, stihnu vrátit, tak možná zvednu hodnocení i u téhle pitomosti a to čistě ze závisti. Teda ta japonština to byl výborný nápad!!! Na to si vzpomenu i po letech :- )))). Čímpak nás překvapí příště???

Troufám si říct, že to je nejpodivnější film ze všech podivných filmů Almodóvara, které jsem dosud viděla. Po drsném začátku - muž onanuje u TV a (místo porna) sleduje brutální vraždy žen, se začne rozvíjet fascinující příběh vášně a smrti propletený do osudů několika lidí. Angela (Antonio Banderas ) panice z pobožné rodiny a modelky Evy (Eva Cobo), která je přítelkyní jeho učitele Diega (Nacho Martínez) ve škole pro toreadory. Angel, z obavy ze své homosexuality a ve snaze přiblížit se svému vzoru, se pokusí Evu znásilnit. Tímto činem se začíná zaplétat do zvláštního světa lidí, vyžívajících se v perverzních rozkoších a kráse zabíjení. Mezi Femme fatale vraždící při milostném aktu, pro intenzivnější prožitek a muže s podobnou posedlostí po dokonalosti. No a u mě zatím za 5*. Až se vzpamatuji a po dalším zhlédnutí možná své impulzivní hodnocení upravím, ale zatím mé (zřejmě taky notně zvrácené) já nemůže jinak. „ I ´ve never seen anyone so happy“.

Příběh sedmnáctileté Marie, která se stává tím nejposlednějším pěšákem na cestě distribuce drog z Kolumbie do USA. „Budeš pracovat jako pašerák. Je to skvělá práce. Jen přijdeš, odevzdáš zboží, dostaneš prachy a to je všechno.“ Je to totiž určitá možnost pro ni a její nenarozené dítě. Obyčejně podaný příběh ženy, která se snaží využít něco jako šanci, i když cena jejího života se bude rovnat ceně obsahu jejího žaludku. Film ukazuje pašeráctví i v tom pozitivním světle. Drogy, které by mohly přinést naději. Každopádně, já jsem ráda, že jsem se konečně dopídila té poslední (a pro mě naprosto neznámé) herečky, nominované na Oscara za rok 2004. A byla vážně výborná, stejně jako film.