elle

Pan Sokolovský je pro mě objev. Doposud jsem netušila, že většina z toho nejhoršího, co u nás za komunismusu na obrazovkách televize vzniklo, má stejného režiséra.

Celé je to takové zelené a dojemné. Svým způsobem ale děkuji za připomenutí. Děkuju, nechci.

Jedna hvězda za jistý původně asi nechtěný humor, který tato série má.

Chudák Štěpnička. Komunisti mu chtěli zabít mámu a vnutit mu tuto roli je víc než jen pokus o zločin.

Nejenže jde o dílo umělecky více než sporné, ale obsahem a zamýšleným vyzněním je to naprostá obludnost. Film o znásilnění městečka, kdy vidíme jak se pachatel na čin chystá, připravuje, morálně je dle autorů v právu a pak koná. Těžko hledat slušné slovo, které tomuto dílu věnovat. Také pro mě je to vzpomínka na dětství. Některé architektonické hrůzy jsou toho stálým dokladem a varovnou připomínkou. Naopak při výpočtu seznamu budov a míst, které podobní soudruzi zničili, zbourali nebo "vylepšili", se mi zatínají pěsti. Dnešní doba jistě také páchá kraviny (protože světe div se, lidé jsou stále blbí i chytří, žraloci i idealisti), ale každý může polemizovat, kritizovat a dokonce i adorovat obludnost doby, kdy se poroučelo větru, dešti, a nikdo mu nezakáže jít na školu, kterou chce, jet kam chce a nezavře ho za to.

Právě tato Jana Eyrová Samanthy Morton se nějak nejvíce přiblížila živoucímu, zvláštnímu stvoření, kterým by ta malá, nehezká slečna měla pro mě být. Má neobvyklý, bledý, skřítčí půvab, který nejde nazvat krásou a splňuje tu představu, že by nad ní povrchní pozorovatel ornul nos, má vnitřní jemný humor, který budí zvědavost o projasňuje ji, má tvrdohlavost a umíněnost, která ale není nesympatická, má v sobě laskaost i energii. Ciarán Hinds je patřičně nevrlý a trochu grobiánský, jak tak také má bezprostředně působit. Jeho zjev je velkým kladem, protože se jedná o muže, který opravdu na první pohled neoslňuje, naopak. Jeho špatné zkušenosti s ženami z minulosti, ale i těmi, které ho nezřídka obkopují , z toho pramenící tajená nejistota a nedůvěra, jsou proto o to věrohodnější. Jeho suveréní, charismatický projev to ale skvěle zahaluje a dělá jeho vzhledově nezezkou figuru, naprosto fascinující. Jinak se jedná o velmi hezky natočenou adaptaci, která citlivě, ale rázně usekává boční a vedlejší linie a koncentruje se na podstatné, na vztah a příběh hlavních dvou představitelů. Kostými a zejména kamera příběh dokonale podporují.

Seriál mě chvílemi baví, ale chvílemi mě i rozčiluje takový méně noblesní a vybroušený humor než má skvělý Ano pane ministře. Haló, haló mi trochu připomíná britského příbuzného novácké Hospody, zároveň je ale obdivuji, že se dokáží strefovat do tak citlivého tématu, jako je vlastenecké cítění obyvatel Francie a Anglie za Druhé světové války a zajímalo by mě, jak se seriál líbil v sladké Francii.

Film si vybírá některé aspekty Gauginova života a volně s nimi pracuje. Chvílemi mi to připadalo opravdu dobré, ale skákání v ději mezi retrospektivou jeho malířských začátků a jeho slavným ostrovním údobím, působí rušivě a oslabuje dramatický vývoj postav. Je zřejmé, jak jeho volby dopadnou, tak proč je tak složitě objasňovat. Je jasné, že se jeho rodinný život rozpadne, tak proč budovat prostor pro docela sympaticky pojatou Mette (ano - její linie by mi přišla nejzajímavější), když víme, že ..... Z obou rovin mi připadala zajímavější právě ta s Nastasjou Kinski, protože její pohled (ač asi neodpovídal reálu skutečné Mette) byl zajímavým docela universálním pohledem na to, jak těžké je být manželkou velkého muže, která ze sebe musí dělat fúrii, aby děti nepomřely. Gauginovo vnitřní přesvědčení o malířském údělu mohlo, tak jak ho předestírali zde, působit na nebohou manželku opravdu nepochopitelně a vzhledem k tomu vydržela dost. Trochu zkratkovitě a trochu fanaticky na mě působila právě jednostranná adorace domorodého života na ostrově. Oslava volnosti a prostého, svobodného života by musela mít více prostoru, aby na mě zapůsobila. Takhle to byla pouhá projekce kontrastu a Gaugin mi tou dobou už svým vývojem nebyl sympatický, takže jsem jeho pohled nedokázala akceptovat bez toho, abych si kladla další otázky. Sobec kritizující sobectví druhých? Zaslepenec, který odsuzuje zaslepenost ostatních? Opravdový Gaugin by mi asi také nebyl sympatický, ale domnívám se, že vyprávění jeho příběhu by mě mělo fascinovat.

Pohodová komedie s příjemnými černošskými herci.Queen Latifah působí opravdu hooodně příjemně a překvapila mě, že dokáže být stejně dobře drsňačka, dobračka i romantička. Děj moc nemůže překvapit, protože se v něm zase ukrývá ten slavný americký sen, tentokrát zabalený ještě černošskou otázkou, ale v hodně odlehčené poloze. Jako ženskou mě tam příjemně okouzlovalo, že se tam promenovaly ženy opravdu všeho druhu (malá, velká, tlustá, tenká) a každá z nich dokázala se sebou dělat maximum a prostě vypadat skvěle. Možná trhle, ale skvěle!!!!!! Musím se objednat ke své kadeřnici...brzo.

Abych měla tuto v jádru vlastně romantickou, poetickou komedii hodně ráda, mi tam trochu překáží téma nespavosti a nahoty. Já si tak pomalu buduji svůj spánkový problém, tak na mě filmy o insomnii působí velmi sugestivně a tak trochu nepříjemně. S nahotou to tady nebylo tak obtížné, protože je to jeden z mála případů, kdy mi přišlo, že v nahotě hlavní hrdina opravdu hledá krásu a a nebylo to takovéto chlapské slintání (na rozdíl od jeho potrhlých kolegů, kteří mě ale také přišli dojemní), přesto to na mě ale působí spíš jako zajímavý pohled na jeden druh mužského vnímání věci než že by mě těšilo, že to tam je. Autora obálky bych zároveň zabila i objala. Podle obálky bych film zcela pominula. Podle recenzí bych si ale rozhodně vybrala. Takže jsem byla připravená a nakonec mile překvapená. Byla tam poezie, krása i humor - ten pěkný britský. Nápad se zmrzlým časem byl skvělý. Emilia Fox se mi líbila zatím asi nejvíc, co jsem ji viděla. Krásný film o hledání krásy, lásky a odpočinku.