Devadesát Dva

Možná nejlepší film Spikea Leeho, věřím, že jednou se tak na něj budou lidi dívat, líbí se mi všechny ty momenty během projevů, záběry na obličeje obyčejných lidí, nebo režie, přecházející z ceremonie KKK do vyprávění Harryho Belafontea. Režie tohohle filmu je on point shit. Important subject too, aktuální. Ale tohle je aktuální už dlouho.

Na debut vůbec ne špatné, ale je to len takovej lehkej nadprůměr o bývalým boxerovi, lesbě-fotografce a jedné mladé žábě, co se zapletou do událostí okolo diskreditace jednoho židovskýho účetního (nuceně na zakázku pro mafii) a věci začnou nabírat nečekané obrátky. Pokud máti rádi někoho z ansáblu, film je ucházející, je to taková ta věc, co se dá dobře sledovat v bedně, když se chcete jen tak napůl dívat a přitom se věnovat něčemu jinýmu.

Stejně neambiciózní jako hlavní hrdina, co si chce jen trochu užít života (Suchánkovo neherectví taky přesné)... scénář bez scénáře o ničem, příběh průměrného přežití života, vlastně je to v tom, o čem to pojednává absolutně bezchybné, jenže si myslím, že to nebyl tvůrčí záměr. Ale mě tenhle film neurazil, viděl jsem spoustu snímků, co jsou horší, nudnější i falešnější a nacházejí se tu mezi klasikami a nebo jsou nazývány kultem v červených číslech. V lecčems se tu člověk může identifikovat, pokud je introvert nebo inteligentní nebo jej cokoliv dělí od zbytku zdejší tupé ignorantské populace - holt generační výpověď. Je to takovej ten další českej film, kterýmu řada lidí dá nízký hodnocení proto, aby něčemu dali nízký hodnocení a připadali si jako drsní páni kritici. Není to žádná velká filmařina ani co by se za nehet vešlo. Ale taky to není vůbec špatný. 6/10

Během doby, než jsem se k Mandy dostal a dlouhé měsíce se nemohl dočkat, jsem si film samozřejmě zidealizoval. A když pak přišel trailer, byl to BIG BANG, co jsem sledoval pořád dokola. Následně jsem vyposlechl, jak o projektu mluví Cage, Panos, další zúčastnění, co jej uvedli na Sundance, pak mraky (a mraky) reakcí na trailer, dokonce i některé recenze nadšenců, kterým se povedlo film spatřit. A ve výsledku je to asi tak to, co slyšíte, po všem tom čase a čekání... pokud ujíždíte na halucinogenech, osmdesátkovejch hororech, metalu, násilí, démonech, okultismu, revenge filmech, tady máte vše a já jen doufám, že Mandy otevře dveře pro to, aby Cosmatos mohl točit další projekty (s větším rozpočtem). Je třeba podpořit vize, jako jsou tyhle. Je to smutná a násilná tečka, dvoufilmu, na kterých Cosmatos dělal roky a vypořádval se skrz ně se smrtí rodičů. Jeden z titulků o filmu mě zaujal hodně "Uncompromising vision", to k filmu sedí asi nejvíc. Je to jako být na tripu bez tripu. Animované pasáže, práce se střihem, práce s videem. Objektivně bych dal za 4*, ale tenhle film je už teď kultovní záležitost, na jakou jsem dlouho nenarazil a přesně to jsem od něj očekával, chtěl jsem, aby mi srdce plesalo, smutkem i bolestí (dojde i na pár kapek černýho humoru a film pro mě skoro působí až jako koláž spousty dalších filmů, od začátečního: Tak mě někdy napadá). Jedna věc, co se mi líbí, je že film příliš nezabíhá do sebe-ospravedlňování, sebevysvětlování, co kdo proč komu jak a za kolik... stejně jako v literatuře, kde jsem teď do postmoderny, nemusí a člověk ho může brát takový, jaký je. Spousta myšlenek, jel jsem se potom hned projet na kole do noci a nakoupit, abych to zpracoval a zklidnil se. Jestliže rádi ujíždítě, tohle je pro jakýkoliv psychedelik-projekce jako dělaný. Cosmatos: I’m a hardcore atheist who believes that our existence is completely pointless and futile. I think you can find personal meaning in your life, and at the risk of sounding corny, I think loving people and being loved is important to being a healthy human being. Mandy vyčnívá, opět, díky kontextu a emocionálnímu rozpětí filmu, velmi podobně jako jsem to zažíval roky zpátky u první adaptace O'Barrovy Vrány... variace na možné vysvětlení konce a celého filmu se různí a myslím, že nejsou pevně dané ani samotným režisérem.

Ultimate love-hate relationship k tomuhle počinu. Nesnášel jsem na něm spoustu věcí, stejně jako se mi líbila spousta těch malých drobných bolestí.

Roky jsem plánoval si tenhle film pustit, s tím, že Costner bude hrát JFK v dramatickým biopicu, nakonec se ukazuje, že je to vše post-JFK, teorie, rekonstrukce, jak to vlastně s atentátem bylo, samá politika, něčí zájmy, lidi, co kryjou něčí další zájmy. Pro mnoho lidí a Američanů-patriotů (a že na tom ujíždějí), je tohle pořád veliká skvrna v historii. Vděčné téma, nekompromisní poprava... ale jak říkal Bukowski, někdy je nejlepší nechat pravdu být. Je to samozřejmé, že někdo v tom měl zájem, že spousta věcí nedává smysl (dráhy kulek dokládají, že střelců muselo být více = spiknutí) ale nemůžete vztyčit prst a obvinit jednotlivce, za tímhle stojí skupina, která se maskuje za systém. Ale do roku 2028 nemůžeme vědět.

Formálně prakticky perfektní. Jenže to je zároveň i jádro pudla problému... Wes už snad jen piluje tu formu a asi opravdu neví, co nového a jak jinak, by natočil. Originalitu a svěží vítr nahrazuje seberepetitivní kompozice, jeho filmy začínají být jako slabé variace jedné a též věci, sem tam loutkově, sem tam hraně. Pořád lepší, než většina mainstreamové nudy, jistě... ale nezbývá, než doufat, že se do budoucna dočkáme silnější kávy.Začínám mít dojem, že čím déle na film od svých oblíbenců čekám a větší očekávání od něj mám, tím víc to pak jde do kytek, Švankmajer (Hmyz), Gilliam (Don Quijote), Anderson (Isle of Dogs), jako kdyby velikost těchhle filmů nebyla v nich samotných ale v tom, že jsou hotovy, cílem je cesta, protože cíl jehož je dosaženo již není cílem. Modlím se jen, aby Cosmatos a jeho 'Mandy' minuli tuhle skupinu velikým obloukem.

Studie reverenda (Hawke), nahlodaného vlastním životem a pochybami, který se snaží pomoct ženě s jejím uzavřeným a depresemi zmítaným mužem, posedlým myšlenkou, že jsme zkurvili planetu a nezasluhujeme si žít. Když muž spáchá sebevraždu, reverend logicky do jisté míry obviňuje sebe sama, jeho pochyby, zdravotní stav a celková beznaděj, ho však přijmou převzít otěže myšlenek zavražděného muže... zároveň ho tlačí ke stěně s nožem na krku. Vlastně po 'Affliction' a letech, teprve druhý film, co vidím a režíroval Schrader a opět je to pořádná porce drsné, deprimující reality. Statická kamera. Minimalistický film. Skvělý scénář, přesně odehrané postavy. Provokující (jak pro koho).

I tak dík. Je to škoda, že Švankmajer, kterýho obdivuju už tak dlouho a je jeden z našich nejzajímavějších tuzemských filmařů, se musel rozloučil něčím takovým. Fiktivní prostřihy k natáčení a vůbec celkový obkecávání okolo hlavního děje v divadle, jen brzdily film. Myslím si, že kdyby z toho Švankmajer udělal 30 min dlouhej kraťas zaměřenj výhradně na děj okolo herců, fungovalo by to mnohem líp. Jsem si tím jistej. Jako kdyby na závěr měl potřebu dělat vše jinak, použil pár svých trademarků a to je vše. Skvělá je scéna, kdy Jaromír Dulava odkrágluje Magálovou nožem, světlé momenty se najdou (trestuhodně nevyužitý Lábus, stejně jako jen částečně Norbert Lichý, který je jako stvořený do Švankmajerových filmů), ale v kontextu mistrovy tvorby jedna ze slabších věcí (a kupodivu na ni vybrali přes crowdfunding velice slušný peníze)... na kterou jsem čekal fakt dlouho. Tak trochu mám dojem, že tohle zrání materiálu bude podobnej průser i u Gilliamova Dona Quijota. Ach jo. Asi nemůžu čekat vrcholovou formu od lidí, co už na to nemůžou mít formu. Spíš si říkám, kolik se toho změnilo za ty roky, co jsem poprvé slyšel o snaze realizovat tenhle projekt a než se to konečně zmaterializovalo a pak si to pustíte a ono je to tohle. Užijte si odpočinku, mistře, není snadný psát knihy, není snadný natáčet filmy. Vím to. I tak dík. Teď už snad zbývá jen to studium literatury o Švankmajerovi, čeká mě tu bichle, myslím si, že je to hned po monografii Káji Saudka asi nejdražší kniha, co jsem si kdy koupil - Možnosti dialogu / Mezi filmem a volnou tvorbou.

Civilní a lidský pohled na Máří Magdalénu, prvního svědka Ježíšova comebacku.Pomalé tempo. Snaha o autentické ztvárnění známého příběhu, výkladu a učení. V tomhle ohledu přesné a skvělé obsazení. Až překvapivě opomenutý film, který s upřímností a málem dělá mnoho.