Devadesát Dva

Stipe via IMMIGRANT MENTALITY!

"...so i kicked her in the pussy. BAM!" Abych tak trochu reagoval na ten krátkozrakej koment Thuga_Lea (btw funny name for somebody who criticizes black comedian), Chapelle se vrátil a jede a jádrem jeho vystoupení vždy bylo poukazovat na rozdíly mezi rasami, utahovat si ze stereotypů, z předsudků a narušovat je (takhle nějak to tuším sám řekl). Většina stand-up komiků se zaměřuje na nekorektní trefnost point zavedených na téma obyčejného života a Chapelle v tomhle není jinej, jen je trošku dál hned v několika liniích, jeho kadence není tolik dechberoucí, ale jakmile se s něčím vytasí, umí to i chvíli sofistikovaně držet.

Sakra, ten závěrečnej dialog. McDonagh šlape na paty Tarantinovi, vlastně bych řekl, že ho v rámci aktuální tvorby i překračuje, protože filmy nabíjí těmi real life motivy a chvílemi... a nemusí se uchylovat ani k enormní porci násilí, i když toho se taky vždy dočkáme. Vlastně bych řekl, že mu stačí jen chytrý motiv, zápletka a skvěle napsané a vypointované dialogy a postavy a on z toho udělá instantní klasiku. Frances McDormand je perfektní, oscarová a hlavně Rockwellovi, kterého člověk sleduje už řadu let ve vedlejších štěcích, bych ty ovace přál, protože se jí minimálně vyrovnal. Na filmu je nejzajímavější tragický rozměr postav, nedočkáte se rozuzlení v pravém slova smyslu. Definitivně jedna z nejlepších věcí za rok 2017.

-Strašná držka. -Moje řeč, soudruhu. Já si nemůžu pomoct, ale od 'Pustiny' mě z české produkce nic takhle nenadechlo.To vyobrazení komoušské éry je absolutně perfektní a jde vidět, že ta mentalita přežívá dodnes, sic jsem tohle období minul,1982-1983 je jen 9-10 let od mého narození a skoro se mi nechce věřit jak stejné a jak jiné to bylo. Vulgaritami a humorem se nešetří i navzdory temnějším tónům příběhu a to ani nemluvím o tom, co předvádí Ivan Trojan aka Martin Plachý, jeden z nejparádnějších výkonů ve vedlejší roli, co mě absolutně dostal a který mě opětovně nutí přemýšlet nad tím, že Trojan je aktuální numero uno v našich luzích a hájích (nemluvě o dalších lidech před i za kamerou zúčastněných), ale Trojan steals the show. Nemůžu tohle vynachválit, už teď mě mrzí, že jsem to dosledoval.

#FEEDKHABIB

Fight Companion! Joe Rogan, Joey Diaz, cocksuckers. Eddie Bravo. Brendan Schaub. Bryan Callen. Bill Burr. Z relativně zapadlého podcastu se tohle postupně vypracovalo v naprostou návykovou záležitost, kde se rozebírá úplně všechno. Konspirační teorie, primální stránky člověka (a přesný opak), MMA, box, drogy (all of em), sex, filmy, porno, UFO, zvířara, politika, komedie, rovnoprávnost, od vražd jen minutu k holení chlupů na zadku, na cokoliv si vzpomenete a kdokoliv se tam kdykoliv může objevit a rozebírat jakýkoliv subjekt a nikdo si neláme hlavu s korektností. Live stream on yt. Jedna z mých nejoblíbenějších neřestí posledních let. I fkin love it.

První projekce: 06.01.2009 (***) Druhá projekce: 26-28.12.2017 (****) | Při první projekci jsem o Pollockovi nevěděl víc, než řekl samotný film a stejně rozpašitý jsem byl i po jeho dosledování, nicméně myslím, že v té dbě jsem se pokusil o svůj první obraz technikou akční malby. Po téměř devíti letech jsem si dal druhou projekci, jako završení knihy "Jackson Pollock - Výroky a rozhovory", tentokrát už obeznámený s tím minimem toho, co se zachovalo a víceméně většinou z rozhovorů lidí, co Pollocka znali, protože sám nic nepsal a rozhovory se skoro zdráhal podávat a dokonce ani se svými nejbližšími toho příliš nenamluvil. Teď jsem si, coby fanoušek, tuhle relativně minimalistickou jízdu vcelku užil, byl v ní vidět, ze strany Eda Harrise, respekt, na režijní sesli, i v hlavní roli. Obdiv, k velikému malíři, který s sebou nesl velikost, tvoření, ale i destrukci.

Dramaturgicky nezvládnutá vizuální polízanice, která sem tam probleskne i s něčím originálním a kterou hlavně pohřbívá, že byla natočená ve stejném roce jako 'Blade Runner 2049'. Besson si chtěl natočit svého Avatara, ale tohle nebylo schopné se vyšplhat nikam, protože i nejvrchonější scény byly absolutně anticlimatic. Ironií a třešničkou na dortu je pak lesba Cara, objekt všech tužeb mužů.

Ve šlépějích 'Reservoir Dogs' a 'Hateful Eight', především. Ale i '12 rozhněvaných mužů' a všech komorních konverzačních snímků, s tím, že tady se hovoří kulkama, pokud vás filmová estetika a hraní si s formou baví víc, než že uvidíte "správně" natočenej kvalitní film, tohle je něco pro vás, stejně jako ostatně každej Wheatleyho počin, jsou branou do jiného světa. Tohle je ta skutečná lahůdka. Vlastně se divím, že mě něco tak přímočarýho a jednoduchýho tolik bavilo. Sharlto je opět neskutečnej, baví mě. Po velice mdlém 'High Rise' je Wheatleyho 'Free Fire' takové small redemption, které jsem si užíval sledovat. Opakovaná projekce (v budoucnu) nutností. Guilty pleasure movie.

Straight and real, nejlepší je nevyřčeno a nechává vás to plavat v atmosféře scén a mezi řádky. Chvílemi je to falešná citová vydíračka (celá linie s matkou), ale kdyby už, hlavní problém vidím v tom, že si film laťku toho, jak realistický a silný bude, nastavil vysoko... a tím se tak trochu sám sráží. Ale obecně je to dobrá filmařina, líbí se mi příběhy, co nemají potřebu se nějak šíleně patlat v charakterizaci postav nebo člověka zaplavit tunou scén, kde se pořád něco děje a radši zvolí minimalističtější přístup, co vás víc nechá žít obyčejné chvíle s postavami.