Devadesát Dva

Season 2, WHERE U AT, MOTHERCFUCKER?!

A ještě velmi slabé tři. Nedělám to často, ale tentokrát, ač jsem ji ještě nedočetl, se musím zastat knihy. Žasnu nad ovacemi k adaptaci, zase nejspíš proto, že lidi prostě moc nečtou. Ale jaká nostalgie na člověka vane z předlohy, spousta narážek, odkazů a i když je to víceméně spíš pro mládež, není to zlý nadprůměr, který to myslí dobře. Nicméně filmová adaptace zní jen jako bezcharakterní znásilnění (Wadea jsem si představoval mladšího, tady je jako příliš sebevědomej bejk co předstírá všechny dvě emoce, co má, překvapení, zaskočení), nemluvím ani o absolutně razantních změnách v příběhu, ve feelingu z postav, jejich hloubce, je to jako dvě komplétně jiné vize, což mě při faktu, že se sám autor na scénáři podílel nanejvíc udivuje, Spilbergovi se holt neříká ne. Samozřejmě, neočekával jsem od filmu příliš i tak, ale filmová verze je šíleně šablonovitá, bere si pár nejlepších myšlenek a ohýbá vše, co není dost šablonovité, dává nám vizuální onanii s trochou humoru a dělá z 'Ready Player One' jen další prázdnou popcornovku. Jestli někdo z tohohle cítil nostalgii, jste mrtví prázdní lidé. Jediná věc, co se mi vyloženě líbila je ztvárnění Hallidaye Markem Rylancem, z toho lehce vanul ten zvláštní pocit geekovské geniality a studu + T.J. Miller. ____ 55%

I přes soudobější přístup, trefný humor a vcelku vydařenou poklonu původnímu filmu je Jumanji pořád těžká popcornovka, které chybí impozantnější záporná role a scény. Na stopáž se toho příliš neděje a jako kdyby vše ve filmu, vyjma motivu Jumanji, ála USA děcka z předměstí člověk za život viděl už tisíckrát, takže to příliš nového nepřináší. Dojem a vibe je samozřejmě spíše pozitivní, avataři fungují skvěle, ale vzhledem k ohlasům člověk čeká víc, než jen pár honiček a pár bitek s klišé závěrem.

Atmosféra příběhu, samotný námět a myšlenky okolo něj vás pohltí stejně jako úsměvy Christopha Waltze. Trošku přehumanizovaný snímek, na kterém je hlavní vadou jeho nekonzistentnost, na jednu stranu se vypořádává s ekologií, přežitím a s vším tím, že vůči vesmíru jsme nic, speciálně, když si zničíme planetu, na druhou stranu tomu chybí emoce, chybí tomu hodně lidských elementů, je to jen taková konzervativní empatická limonáda. Film je poněkud teatrální. Scéna, kdy Damon tripuje a všechny segmenty okolo Christopha Waltze mě ale bavily. Jakožto Paynův fanoušek od 'Bokovky' sleduju jeho práci a tak jsem do tohole šel i navzdory hodnocení. Stopáž značně přestřelená, i když ten záměr vyprávět příběh takhle chápu, ale dalo se to osekat nádherně na kratší a možná i lepší film.

Asi jedna z nejšílenějších, nejnekorektnějších a co do 'random levelu' nejvypiplanějších věcí, která mísí absurdní humor, který vás přinutí vrtět hlavou, aby vás moment na to rozesmál ještě víc, a zatímco nemůžete, momenty trefných střihů a špetka nečekané nechutnosti dodělávají zbytek. 'Eric André Show' i přes zdánlivý buranismus vyžaduje diváka, co už má nakoukáno a trochu přehled, aby ocenil, jak je to žánrově vymezené a originální oproti všemu ostatnímu, co můžete v TV spatřit. Něco, co genialitou hraničí někde na pomezí Jackass a Monty Python, ale zároveń si jde vlastní cestou. Je to už dlouho, co jsem se u něčeho tak nasmál. A přitom je ironií, že jsem i tomhle pořadu a jeho vymezenosti slyšel už nějakou dobu zpátky a nezkřížil s ním sám, coby vymezená osoba, cestu. Docela škoda, že okolo tohohle není větší hukot, vzhledem ke kontroverzitě některých momentů. Kultovní záležitost pro fajnšmekry.

-Vlastně vám volám jen tak. Neruším vás? -Ne. -Co děláte? -Poslouchala jsem hudbu.

U mě především zabodovala desetiminutovka Terryho Notaryho, okolo kterého jsem čekal, že se bude film více točit (plakát), ale ona je to jen dost rozvleklá satira, točící se okolo kurátora galerie Christiana, kritika na současnou švédskou vyšší třídu, liberálnost a svobodu slova, zodpovědnost, kde všechno to snobství kontrastuje s chudobou žebráků, všechna prázdnota a pseudo-artovství muzeií, galerií a současného "umění", které je fundamentálně o ničem, kontrastuje s tím, jak je Notaryho opice naopak absolutně autentická. Určitě ne špatné, ale dost rozvleklé v tom, co chce říct.

"Mysli taky trochu na lidi, ty vole, nejenom na sebe." Čecháčkovství v celé své dokonalosti. Kdepak jen autobazar, takhle přemýšlí všichni tady.

Je to už delší dobu, co jsem viděl slušnej vězeňskej snímek, definitivně si nevybavuju nic, co by mi uvízlo v hlavě za poslední roky... v tomhle případě totiž nešlo ani tak o drama, jako spíš o thriller, není to ani tak o tom, že by to ukazovalo, jak vězení chodí jako systém, kde vás ohnou ve sprchách a kde vás budou dozorci týrat (kupodivu i naopak, se mi zdálo, že zde mnohy byli jen lidi a taky se tak i k ostatním chovali), nebo, jak se z něho dostat... kdepak, zase naopak, hlavní hrdina je nucen se propadávat na jeho nejspodnější dno. 'Brawl in Cell Block 99' kráčí co do násilí a brutality věrně ve šlépějích Zahlerova posledního filmu a příběh je absolutně nekompromisní. Nechápu, proč nemá Vince Vaughn ambice pouštět se do podobných projektů, protože je tu absolutně špičkový a ani k tomu nepotřebuje hodně.

Tai Tuivasa says his favourite grappling technique is "get up". ROFL. (...) Mark Hunt wrestlerfucked to decision loss. Which always kills all the fun of his fights. (...) Yoel Romero wins via Cuban Missile Crisis. Rockholda je mi trochu líto, protože vím, že je v něm potenciál a že jeho prohry jsou vždycky nějaká mentální nerovnováha, něco se sebedůvěrou. Yoela sleduju od dubna 2014, kdy ukázal, že i wrestlefucking může bejt umění a fun to watch (což se bohužel nedá říct skoro o nikom dalším, at least in UFC) a pořád mě nepřestane udivovat, skoro každej jeho zápas si říkám, "nevím jestli vzhledem k jeho věku bude mít šanci" a stejně udělá nějakej explosive shit, kterým protivníka odtankuje na zem. Yoel je monster. O to víc žasnu nad tím, jak dobrej musí být Whittaker, o kterém skoro nikdo neví, 7-0 champ v MW division, kterej jedinej Yoela v UFC porazil. A ten Yoelův proslov k Lukeovi potom, priceless :)