Devadesát Dva

Meaning of life is to suffer. Gatsu.

Asi ten nejkafkovštější film, jaký jsem viděl. A na LSD by to bylo ještě zajímavější.

"Ten film byl divnej." Opakovali jsme nestále, mezitím, co jsme kritizovali efekty, špatnou dramaturgii, "flashbacky" (kapitola sama o sobě), absenci něčeho, o co se opřít, je ale zajímavé, že film o asimilaci a změně genetické struktury podobně kopíruje a asimiluje koncepty, náměty a motivy z jiných filmů. Vcelku zklamání i přes svoje úspěchy, a to mám rád podobný věci. Musím si najít ten song.

Krátký, formálně minimalistický film, který si hodně plyne svým tempem. Joaquin je Joaquin a jeho zlomené, zakřiknuté a zdeptané postavy mě baví, nehledě na to jaké jsou, vždy se s nimi dá indentifikovat, právě kvůli jeho herecké křehkosti, rozpolcenosti, přesto velikosti, kterou si s sebou nese. V momentech slušně násilná podívaná, člověk všechny akty tak nějak cítí, dostává se vám to plíživě pod kůži, abyste na konci stanuli tváří tvář dvěma nezvratně poškozeným a ztraceným lidem. Velice solidních 7/10 na to, že jde očividně o silnej nízkorozpočťák. Jednoduše, pokud jste fandové Joaquina, není lepší volby, pokud si chcete dát menší film pro ospalej a nudnej večer. | #4000

Film stejně sentimentální a křehký, jako jeho hlavní představitel. Upřímně by mě zajímalo, kolik let jsem okolo tohohle kroužil, než jsem se k tomu dokopal. Těžko říct, jestli to bylo dvanáct let, nebo devět. Ale myslím si, že kdybych čekal i dalších 15-30, nic moc by to nezměnilo, na některé filmy se vyplatí počkat. Okázalá teatrálnost Hepburnové mě zpočátku otravovala, ač to její rozvrklané stařecké postavě s postupem času dodalo ten potřebný náboj, který podtrhl Fondův výkon (geniální a přitom se vlastně ani nemusel příliš "snažit"), který mi hodně připomněl Rourkeova 'Wrestlera' v rámci, že se do tohohle představitel musel fyzicky prožít svým vlastním skutečným životem, aby mohl podat výkon, jaký ve filmu podal. Zároveň u mě tímto filmem Hepburnová debutovala (po čtyřech tisících snímcích, je úspěch konečně zavadit o možná největší herečku všech dob a zrovna když sekunduje Fondovi v jeho opus magnum, Oscarové i osobní roli). Chci se na tohle podívat znovu, až budu mnohem mnohem starší, abych zachytil všechno to nevyřčené v těch dialozích, hlavně mezi Henrym Fondou a Jane Fondovou, jejichž vztah a postavy byly v paralele k tomuhle filmu. A taky stařecké chování, které mnohdy není snadné pro mladé lidi dešifrovat, co se za čím skrývá atd. Nesmírně zajímavý film pro mnohé maličkosti a 'mezi řádky' mezilidských vztahů a samozřejmě hereckému koncertu, zároveň poněkud smutné, přičteme li fakt, že Fonda byl už před natáčením nemocný a jeho dcera Jane film zamýšlela jako rozloučení a smíření se s otcem (jeden z důvodů natočení filmu). Čtyři a půl. Váhal jsem nad pátou.

Season 2, WHERE U AT, MOTHERCFUCKER?!

A ještě velmi slabé tři. Nedělám to často, ale tentokrát, ač jsem ji ještě nedočetl, se musím zastat knihy. Žasnu nad ovacemi k adaptaci, zase nejspíš proto, že lidi prostě moc nečtou. Ale jaká nostalgie na člověka vane z předlohy, spousta narážek, odkazů a i když je to víceméně spíš pro mládež, není to zlý nadprůměr, který to myslí dobře. Nicméně filmová adaptace zní jen jako bezcharakterní znásilnění (Wadea jsem si představoval mladšího, tady je jako příliš sebevědomej bejk co předstírá všechny dvě emoce, co má, překvapení, zaskočení), nemluvím ani o absolutně razantních změnách v příběhu, ve feelingu z postav, jejich hloubce, je to jako dvě komplétně jiné vize, což mě při faktu, že se sám autor na scénáři podílel nanejvíc udivuje, Spilbergovi se holt neříká ne. Samozřejmě, neočekával jsem od filmu příliš i tak, ale filmová verze je šíleně šablonovitá, bere si pár nejlepších myšlenek a ohýbá vše, co není dost šablonovité, dává nám vizuální onanii s trochou humoru a dělá z 'Ready Player One' jen další prázdnou popcornovku. Jestli někdo z tohohle cítil nostalgii, jste mrtví prázdní lidé. Jediná věc, co se mi vyloženě líbila je ztvárnění Hallidaye Markem Rylancem, z toho lehce vanul ten zvláštní pocit geekovské geniality a studu + T.J. Miller. ____ 55%

I přes soudobější přístup, trefný humor a vcelku vydařenou poklonu původnímu filmu je Jumanji pořád těžká popcornovka, které chybí impozantnější záporná role a scény. Na stopáž se toho příliš neděje a jako kdyby vše ve filmu, vyjma motivu Jumanji, ála USA děcka z předměstí člověk za život viděl už tisíckrát, takže to příliš nového nepřináší. Dojem a vibe je samozřejmě spíše pozitivní, avataři fungují skvěle, ale vzhledem k ohlasům člověk čeká víc, než jen pár honiček a pár bitek s klišé závěrem.

Atmosféra příběhu, samotný námět a myšlenky okolo něj vás pohltí stejně jako úsměvy Christopha Waltze. Trošku přehumanizovaný snímek, na kterém je hlavní vadou jeho nekonzistentnost, na jednu stranu se vypořádává s ekologií, přežitím a s vším tím, že vůči vesmíru jsme nic, speciálně, když si zničíme planetu, na druhou stranu tomu chybí emoce, chybí tomu hodně lidských elementů, je to jen taková konzervativní empatická limonáda. Film je poněkud teatrální. Scéna, kdy Damon tripuje a všechny segmenty okolo Christopha Waltze mě ale bavily. Jakožto Paynův fanoušek od 'Bokovky' sleduju jeho práci a tak jsem do tohole šel i navzdory hodnocení. Stopáž značně přestřelená, i když ten záměr vyprávět příběh takhle chápu, ale dalo se to osekat nádherně na kratší a možná i lepší film.

Asi jedna z nejšílenějších, nejnekorektnějších a co do 'random levelu' nejvypiplanějších věcí, která mísí absurdní humor, který vás přinutí vrtět hlavou, aby vás moment na to rozesmál ještě víc, a zatímco nemůžete, momenty trefných střihů a špetka nečekané nechutnosti dodělávají zbytek. 'Eric André Show' i přes zdánlivý buranismus vyžaduje diváka, co už má nakoukáno a trochu přehled, aby ocenil, jak je to žánrově vymezené a originální oproti všemu ostatnímu, co můžete v TV spatřit. Něco, co genialitou hraničí někde na pomezí Jackass a Monty Python, ale zároveń si jde vlastní cestou. Je to už dlouho, co jsem se u něčeho tak nasmál. A přitom je ironií, že jsem i tomhle pořadu a jeho vymezenosti slyšel už nějakou dobu zpátky a nezkřížil s ním sám, coby vymezená osoba, cestu. Docela škoda, že okolo tohohle není větší hukot, vzhledem ke kontroverzitě některých momentů. Kultovní záležitost pro fajnšmekry.