Devadesát Dva

Mannův 'Thief' okolo mě taky proplouval roky, až mi to nakonec nedalo... James Caan je zlodějem, antihrdinou, který se ale řídí kodexem, připomíná mi filmy jako pozdější Mannův 'Heat' (trefně i zde jakoby předvysvětleno "It means heat. Police. It's hard for me to make moves from now on."), nebo třeba 'Payback' s Gibsonem. Definitivně skvělý soundtrack a vizuál, i po letech se na to fajnově kouká, speciálně, když máte nějakej remaster version, ale myslím si, že u scénáře už to trochu pokulhává, film tak trochu o ničem (a fakt, že mi trvalo to dočumět asi dva týdny taky o něčem svědčí), popravdě, stejně jako v Heat se dostáváme i hodně do osobního života hrdiny a tak akci příliš nečekejte, spíše dávkovanou, zato řádně násilnou.

"...and then my next thought was why can't my wife just drown, you know?... She knows. I told her. She knows. She was like "You know I can swim, right?" Ye, I know you can swim. Doesn't matter if you can swim. It matters if a jury believes you can swim, so... (...) "Tommy! Please! Please! Don't kill me. I am your mother!"

Kdysi jsem viděl film s Jeremym Rennerem (2002), a dodnes si pamatuju, jak Dahmer pracoval v továrně na čokoládu, byl gay a činkou udeřil do hlavy jednu z obětí a používal vrtačku. Film ale za moc nestál. Tehdy jsem neznal kontext, snad jen, že to bylo podle skutečnosti, ale nijak extrémně se to nelišilo od řady podobných hororů/thrillerů té doby. Ale co vám to řekne v deseti, jedenácti? Tuhle sérii jsem ale původně loni ignoroval a začal ji sledovat teprve pár dní zpátky, potom, co jsem narazil na Shanea Gillise, který uvedl, že co ho přimělo, že se mu Dahmer trochu líbil, byl fakt, že neskutečně chlastal (a teď se bavíme o Netflix Show, ne o tom, co se skutečně stalo, protože, jak zjišťuju, celý tenhle seriál je překroucený a kurevsky nepřesný). Což je fascinující sledovat, protože zvuk otevírajících se plechovek slyší člověk v show častěji, jak Dahmera mít souvislou konverzaci. Je ale zvláštní se na to dívat v podrobnějším líčení skoro devíti hodin. Jeho dětství, problematickou rodinu, která ho nechala samotného, taxidermii a celkově rýpání v mršinách (fixace později přenesená do těl obětí), kterýžto zájem v něm podporoval i jeho otec, který podle všeho "měl jako mladší podobné myšlenky", ale který se přeci jen snažil být rodičem víc, než matka, která se na Jeffa prostě vybodla... evidentně ale zájem rodičů nebyl dostatečný, aby to v mladém Jeffovi nevybudovalo pocit zavržení a osamělosti. Dahmer byl za chlastání vyhozen už ze škol, za přestupky z různých prací. Sloužil v armádě, v Německu. Ale díky svým konstantním problémům s autoritami se mu nedařilo u ničeho vydržet. Jak říkal, nikoho z toho nikdy nevinil, rodiče, společnost, porno: "Byl jsem to já, takový jsem byl vždycky." Dokázal jsem to pochopit. Sledovat člověka, který si zkrátka vyvinul zvrhlý způsob fixace, se kterým nemohl nic dělat, protože byl osamělý a jak říkal, rozprášit kosti okolo domu, aby oběť tak nějak "byla pořád blízko, okolo", ze stejného důvodu ten kanibalismus. On ten námět samotný dost zavdává k tomu tenhle případ mytologizovat a vymýšlet si okolo něj spousty věcí. Dahmerovi procházelo tolik věcí, nad čímž se dá jen kroutit hlavou, a procházely mu překvapivě dlouho, aniž by nějak výrazněji věnoval pozornost detailům. A přitom, upozornění na vše byli. Ale Dahmer dostával prostor a tak byl jeho přístup arogantnější, bezhlavější. A jak opět říkám, fascinující, jak byl tohle schopnej dělat totálně nametenej. Definitivně nešlo o někoho, kdo by měl dexterovský přístup k vraždění, první vražda se stala impulzivně, neplánovaně a řadu let nic dalšího neudělal. Celkově považuji za fascinující část z bytu, kdy se ventilací šířil mrtvolný zápach z jeho bytu, zvuky vrtačky, zvuky násilí, hlasů, kdy vše sledujeme očima sousedky, kterou ale autority ignorují (asi protože je černá). Celkově, jediné, co mě upřímně moc nebavilo, bylo jakým způsobem řada práve černých herců přehrávala, to, že jste hlasití a fyzičtí, ještě nedělá dobré herce (naopak jediný dobrý herec hrál němou postavu a myslím si, že celkově, ta část, kdy Jeff jakoby konečně najde vztah a lásku a stejně překotí ve strach z toho "že osoba odejde" a tak se snaží ji k sobě připoutat, je asi nejlepší část celé show - škoda že i nejvíc smyšlená), v kterémžto ohledu jsem si ale zase dal připomenout, že woke = cancer. Ano, spousta, většina, Dahmerových obětí byli černoši, ale byli to prostituti (i Tony nebyl tenhle idealistický dobrý synek, co chtěl kariéru a chtěl vztah a lásku - ale hádám, že každá mince má dvě strany a každé straně se hodí jiná verze příběhu), nemyslím si, že mířil specificky, jsou tam bílí, Filipínec. Netflix z toho udělal klasickou woke frašku.

Pomalé tempo v příběhu o trans Monice, kde se námět dost ždíme i ze života hlavní představitelky Trace Lysette. Monica se v příběhu vrací k umírající (a kdo je Monica nicnetušící) matce, která se jí dříve zřekla, střetává se i s rodinou bratra (tady ji naopak komplet přijímají). Přítel Monicy je scumbag a ve filmu se ani neobjeví, zato mu ale pořád volá, a tady si cením toho actingu asi nejvíc, není to žádný přepálený drama, ale ty emocionální přechody, v jedné scéně před barem, v zelených neonéch: vztek, smíření, vztek... až se končí tradiční promiskuitní píchačkou s náhodným chlápkem, který jediný projevil blbý zájem u baru. Netlačí to na pilu, ale myslím si, že i přes to záměrné tempo to mohlo být kratší, protože zase tak silnej scénář to nemá. Vizuálně slušný snímek, trochu mi připomněl i podobný indie vibe, jaký jsem nedávno cítil u úžasného 'Falcon Lake'.

Bez debaty nejslabší BM série (a to se na ni čekalo nejdéle; možná už je opravdu čas "jít dál", protože nic netrvá stejné věčně), ale měla pár svých momentů, nicméně ty většinou pocházely z už "propraného materiálu". Nebál bych se říct, že třeba 'Beyond the Sea' (E03) krom své přestřelené stopáže nabízí jen variaci na 'Striking Vipers' z předchozí série, a i když mi předhodilo nečekané herecké duo, které jsem neočekával, že uvidím (Aaron Paul a Josh Hartnett - po obou jakoby se slehla zem, až na to video tour de house Aarona a fakt, že jsem zapomněl, že Josh hrál nedávno v Ritchieho 'Wrath of Man'). Nicméně, natahovalo se to, ale všichni jsme tak nějak tušili kam a jak to spěje, možná ne úplně přesně, ale bylo to jen slovy Toppera Harleye "Dlouhé čekání... (...) Ne tak, jak jsem čekal". 'Joan is Awful' (E01) byl slušný díl, který, pokud bych viděl jako první by mi asi dal naději a dojem, že se "teprve rozjíždíme" a ne, že tenhle průměr je vlastně vrchol, ale jako bych tohle už viděl x-krát, nicméně mě baví tyhlety 'dickovské' krádeže identit a mindfucky, simulace, protože se to dá v příběhu zamotat mnoha způsoby. Ale nic nového pod Sluncem, vážně. Už to tu bylo i v rámci samotné BM show. 'Loch Henry' (E02) poslední z těch, co stojí za zmínku a asi i nejnápaditější příspěvek, ale vlastně to říkám jen ze shovívavosti (a protože mám slabost pro to, jak vtipný nacházím skotský akcent), poslední dva díly mi přišly absolutně o ničem, a nebyl jsem schopný je regulérně sledovat a to i přes casting jako vždy skvělé Zazie Beetz (E04). Uff. 6/10

"Co to tu kecám?" (...) Jako vždy výtečný Hrušínský ve svém přirozeném hereckém projevu (a v imo prime time své herecké kariéry), kdy je ale moc zajímavý prvek čtvrté stěny a krátkých vsuvek, monologů, k divákovi, stejně jako neskutečný ansábl herců ve vedlejších rolích (ani nebudu vypisovat), v satirické komedii o personalistickém politikaření během komunismu, kdy se hlavní hrdina Vavřinec jaksi chce "zastat pravdy" (tomuhle bolestně rozumím) a dostane se do spirály situací. Navíc je to dost krátká záležitost, ale i po letech neskutečně chytlavá, vždycky je fajn objevit zpětně něco takového, občas si Hrušínského dám v něčem takovém, pro mě je to pořád nejlepší český/československý herec a tak mě nikdy nepřestane bavit "ho objevovat" a tady je přesně v té poloze, v které ho zbožňuju.

Fkin masterpiece. Kafkaesque. Bad Dream. Paranoia. Zároveň je to jako pohled do hlavy. Jako vnímání reality duševně nemocným (trochu jako 'Father' s Hopkinsem). Připomnělo mi to Charlieho Kaufmana, jeho scénáře, i jeho knihu. Je to už dlouho, co tu byl tak do reality příběhu sugestivně se propadávající film a jak jinak, než s Joaquinem. Beau se od začátku propadá z mizérie do mizérie (a třeba zmínit, tenhle film je primárně o matce a synovi), přičemž zápletka se rozjede velice brzy, ale nemáte šanci se chytit, protože jste ztracení v dění, a ve vrstvách, které to konstantně předhazuje, nenechá vás to vydechnout do posledního momentu, protože podle logiky, když se začne hrdinovi dít něco pozitivního, čekejte, že to nebude trvat dlouho, žádné vycákání velikých koulí do zdárného konce, film jakoby mohl končit v tolika místech a pořád by to dávalo nějak smysl, jenže on se propadá a balí na sebe další a další vrstvu, koneckonců jsou to tři hodiny. Jako spirála se hrdina propadá do podobného stupně zamotanosti, jaký je v 'Inherent Vice', rovněž s Phoenixem, zdá se, že hrát v těchhle neuchopitelných a nevysvětlitelných rolích je jeho jam. Fascinující je to i jako pohled na rodiče a děti, na vinu, na lásku a co si lidé tak a onak vykládají jako lásku a že nikdy svoje pravé, bytostné úmysly nepřekecáte sami před sebou a nikdy vlastně nevyváznete z jámy, do které jste byli vhozeni. Dlouho jsem neviděl tak fucked up film, inspiruje mě to k tomu se nedržet zpátky. Rada nad zlato je, nevěřte ničemu v tomhle filmu a zároveň chápejte, že vše je založeno na jakési původní pravdě. Aster mě opět absolutně dostal, ale tohle je úplně jiná liga, než 'Midsommar' a nebo 'Hereditary'; tentokrát se skutečně překonal.

Jestliže jste četli třeba Arnoldovu autobiografii, asi už vám to přijde jako opakující se příběh, nicméně Arnold je "bigger than life" a jeho charisma se nese skrze vše, co dělá, definice amerického snu, pořád kráčet výš. Větší cíle. Jeho neuvěřitelná soutěživá nátura. Tématicky rozdělený dokument (Kulturistika / Film / Politika) předhazuje klíčové momenty. I přesto se spíš těším na Arnoldovu novou knihu víc, než na tohle. Docela mě pobavila i ta zmínka o tom, že na "mentální problémy není čas, myslím si, že lidi, co se s tím trápí jen zkrátka nemají dostatek aktivity" (což je podobná filozofie, s jakou se s tím vypořádal Tyson Fury), myslím si, že o tom i hodně má být i Arnoldova nová kniha "Stay busy, be useful". Co je zajímavé je fakt, že Arnold nemusel nic ze svých úspěchů dělat, protože byl finančně nezávislý už od sedmdesátých let. Je to zajímavé z hlediska přehodnocení, kdy mít vše, veliké, hodně... a končíte na chajdě v horách, v rakousko-americkém stylu, reflektujete nad životem, nad nevěrou, nad rodinou, úspěchy i neúspěchy, životním přítelem, jakým byl Arnoldovi Frank Columbu; někomu to vše přijde jako nabubřelé chvástání, ale i kdyby bylo, je tam i spousta pravd, ze kterých se dá poučit, jak kráčet kupředu, jak přemýšlet.

"Yeah." "Yeah." (...) "Yeah." Zajímalo by mě, kolik si v přepočtu vydělal Keanu jen za tohle jedno slovo. A všichni teď kolektivně uznáme, že potřebujeme desetihodinovou verzi padání ze schodů (říkal jsem, že to někdo snadno hodí do smyčky). Same, same, but six years older. Párkrát tam byla odpravovačka, co byl děsnej diss (na odpravovaného a zasmál jsem se), ale upřímně, stačí se zaměřit na způsob, jakým Keanu běhá a řeknete si, jeho věk začíná být znatelný..., ale pořád vypadá dobře a i když má špatný kolena, hodí tam flying triangle, aby někoho shodil ze schodů. Nikdo nejdeme na Wicka s očekáváním realističnosti, ale občas si říkám, how ridiculously stupid it really is... a stejně se na to dívám. Člověk se pořád ocitá v jakési sféře zvláštních zabijáckých kodexů, s komplikovanými a spletitými tahy jednotlivých aktérů - asi nejlepším aspektem na filmu byl výkon Donnieho Yena (kterého jsem dlouho neviděl) v roli slepého hitmana (úžasná choreografie, martial arts display).

Sestřih z road standupů Davea Attella, kterého zmínil v jednom videu Bert Kreischer a o kterém jsem nikdy neslyšel. Attell je známým jménem v kruzích stand up comedy a asi nejlépe by ho vystihlo: chaos + nihilismus. Žádné zábrany. Od podlahy a primárně sex jokes. "Im not against gay marriage, as long as they are same race... I dont see anything wrong with that. No, 'cause every guy's done something gay. We've all had a gay moment. I know this 'cause I'm from the future. I know it. Whether its an uncle teaching you how to make a tie while you're both not wearing pants, huh? Hey. Or just wearing a scarf." (..) "How about you, The Lord of No Energy, are you enjoying this?" (...) Smrtící kadence a přeskakování v tématech, někdy hodně profound jokes, které jsou ale střelené velmi narychlo a vyžadují diváctvo, kterým rychleji šlape procesor. (...) "You can't hear me? Wow, way to kill a boner with that voice. Holy shit. The Anti-Viagra. "Hey, you comin' in or what? This pussy isn't  gonna eat itself." How about a hand for the guy that's gotta fuck that? How about that now? You wanted a hard motherfucker, Im hard motherfucker in this room! I was dating a girl with a lazy eye for a while. Mostly 'cause she was good at finding parking. But I'll tell ya -- I'm the worst comic. I'm just horrible." "Handicapped!" "Oh, you've never driven around with cockeyed bitch? Well, this whore-- this half-lizard she could find a spot two clicks back. She was that good. But I could never pull a facial on her. No, she could see it coming two days ahead of time. Facials. Not many women are into it. But If God didn't want you to do it, why did he give you eyelids? All right?" A tak dále a tak dále.