Devadesát Dva

Feel good in the end. J-Law (Maddie) jako typická dime piece (32), která je ztracená v životě, protože má pošramocenou rodinnou minulost a tak si dělá, co chce, šustí, co chce, aby zakryla svoji samotu a problémy, zatímco jí pomalu přibývají roky na pobřeží. Jenže bez auta nemůže vydělávat, takže když jí ho hned na začátku filmu úřady zabaví a stejně tak jí hrozí ztráta domu, což je to jediné na čem lpí (a co jí vedle pár přátel zbylo), do hry se dostává inzerát, kde bohatí rodiče chtějí boostnout synovi Percymu (19) sebevědomí tím, že mu nabrnknou kočku, která ho jednoduše řečeno pozná a ojede a za to dostane auto. Komedie, kde je hlavním tématem poznávání dvou odlišně ztracených lidí, kde jsou role tak trochu převrácené, ale které zároveň projíždějí už tisíckrát omleté téma a klišé... jako třeba, když máte s někým něco opravdového a pak si myslíte, nebo zjistíte, že je to lež... a musíte těm lidem dokázat, že je to opravdové. Víceméně se na to ale překvapivě dalo dívat. Ten throat-punch mě rozsekal... a ta nahá scéna Jennifer Lawrence (nejdřív Scarlett Johansson, pak tohle), sic je fakt, že už byla vidět i o roky dříve, ale proč ne? Nečekal jsem full on fight proti třem lidem, kde J-Law skáčou kozy + naprosto ideální zástřih bobra (třeba to odradí všechny pedo-holátka od toho trávit tolik času s nohou za hlavou, aby u partnera vzbudily dojem, že je jim devět let) + suplex slam. V závěru je pozitivní i to, že se nejedná o tradiční klasický rom-com konec, ale tak nějak "bright future ahead, experience we had together we will carry till the end of our days" a to je fajn. Ne každý žije šťastně až do smrti. "You're gonna be ok." "What are you? Some kind of wise Buddha? I'm older than you. You're gonna be ok."

"This is a mistake." "It is?" "It's always a mistake, we shouldn't do this." "Do what?" "Sleep with each other. I know it seems like we should, but trust me, I've been through this a million times and it's always a mess. So I just, I, I dont think we should. Even if we want to." "Yea... I wasn't thinking that." "Oh...c-cool. So, do you wanna come in, talk about why we shouldn't do it?" (...) Show, které jsem se několik let zpátky vyhnul (spíše čistě z časových důvodů, než, že by se mi nelíbila) a když jsem teď slyšel o tom, že končí a zrovna hledal, na co čumět, inu, načasování. Na první pohled působí 'Barry' (jak už se castingem Billa Hadera do hlavní role dá tušit) jako další gooffy záležitost, o dvojím životě hitmana/herce a samozřejmě má svoje silly momenty, ale tahle show hlavně skvěle balancuje drama, které jde do temných rozměrů úrovně až Breaking Bad / BCS (Lalo Salamanca), Ozark, aby pak přicházelo s absurdním černým humorem a komediálními postavami v závěsu. Řekl bych, že toho dolazování už tu vlastně není tolik a i v první sérii to chytá až dexterovský (a hlavně kvalitní a nenudící) rozjezd, v nuancích mi to připomíná všechny zmíněné show a to nejsou žádné béčkové počiny. Vcelku překvápko.

Víceméně dost hořká meditace nad tím, jak partnerství, rodina, vztahy, často kráčí na úkor praktičnosti a "tradice" a všech těch nucených politických sraček, co je "normální" a co je vlastně "doopravdy". Nikdo nikoho nikdy doopravdy nechápe, protože to prostě vlastně ani nejde (museli byste přesně vědět, co se komu honí v palici) a všichni bychom se měli nadechnout a všem říct "fuck you, fuck you, all of you" (úžasná scéna), ale taky pravdivá, to prázdno, neporozumění a předstírání, to úmorné předstírání... i když spolu držíte roky pohromadě, vlastně se můžete jen odcizovat, i když si myslíte, že trávit s někým čas nutně znamená, vždycky se hlouběji poznávat. Můžete mít hlavu zamotanou tím, co vám společnost tvrdí, můžete mít hlavu zamotanou tím, co vám kdokoliv tvrdí, že máte dělat, že je vaše povinnost, že je vaše zodpovědnost, že na tom lpíte, ze strachu o to, že byste o to přišli, namísto pravdy, "fuck you"... ale myslet sám za sebe, pro sebe, pro to, co je skutečné a co je skutečně pravdivé, pro vás, jako jedince, to není snadné a ještě méně je snadné to říct nahlas, rodině, společnosti. Všichni jsou jen kopie. Kopie chování, protože nechtějí vyčnívat. Kopie osobnosti, protože nemají vlastní. Tři roky střízlivý hlavní hrdina má záchvaty úzkosti a na 4. července se vrací, aby oslavil s rodinou v chatě u jezera Den nezávislosti, ale tentokrát rozhodnutý je konfrontovat. Nenápadné indie drama (Joe List a Louis C.K. team up) k zamyšlení.

Asi nejautentičtější vyobrazení toho, jak asi mohli 'Tři mušketýři' doopravdy vypadat, ve špinavém sedmnáctém století (a mluvící francouzsky!) a samozřejmě s možností natáčet na spoustě prestižních dobových lokací je taky bonus, i tak to je vše samozřejmě pořád podle fikce (ač postavy byly inspirovány skutečnými) a je to celé notně nadsazené, ale už to nepůsobí jak mnohem divadelnější a vyžehlenější pojetí třeba Lesterovy duologie, sic i ta má pořád solidní základ pro to se honosit být nejlepší adaptací Dumasova románu. Zkrátka a dobře, okolo tohohle se snesla řada dobrých ansáblů a herců v různých adaptacích (i třeba 'Muž se železnou maskou' - tohle herecké kombo je asi těžké kdy přebít), ale teprve tady si říkám, že Vincent Cassel, Eva Green a pak ne tolik známí francouzští herci (François Civil, který zde hraje D'Artagnana se mi nedávno moc líbil v policejním thrilleru 'BAC Nord', Vicky Krieps = Phantom Thread, i tvářička Lyna Khoudri) tomu dali ten správný nádech, aby to nepůsobilo jen jako přehlídka hereckých es, ale dalo se na to dívat jako na to, co to bylo v základu, příběh o přátelství, boji za to, co věřím, že je správná věc, příběh o lásce, zradě, kde intriky prostupují vším, tehdy tak, jako dnes, ale bez všeho toho obvyklého hrdinsko-dobrodružného patosu, který k tomu, ale ironicky, jaksi patří, jenže bez něj mě to zkrátka, osobně, bavilo víc, jako kdyby to bylo uvěřitelnější, reálnější, dokázal jsem si říct, že umazaní, zalepení a nemytí hrdinové odpovídají realitě víc, než ti kostýmově nažehlení, taky jistý temnější podtón, který po všem tom "osvětlení" ostatních dílů přeci jen odpovídá více náladě zámků, katedrál.

"It's weird what I do. Somebody asked me once, if it takes confidence to... nobody asked me, I just wanna talk about this..." Nevím, jakobych většinu tohohle už viděl odněkud. Zvláštní je, že když jsem před lety četl Nový zákon, zarazil jsem se, stejně jako Louis CK, u příběhu s fíkovníkem a tak nějak se přes to, pocitově, nemohl přenést. Celý ten pohled na náboženství, Ježíše a církev je tu nakousnutý v opět typickém stylu, který se nebojí jít na nahou a nihilistickou sexuální dřeň... Fat Jesus Louis CK is milking jokes, twisting and finding new levels with what is acceptable to say. "God doesn't hate you because you're gay. God made you gay, because he hates you. I'm just kidding, I'm kidding, there's no God." (..) "I watched long enough to see them switch places. And when the second guy was done, I call my friend and say why u send me this?" Fart porn story. Není to žádnej extrém, dokonce bych řekl, že ta kontoverze naopak ještě otevřela další pandořinu skříňku, spolu s Billem Burrem a Davem Chappellem neznám lepší A-tier komiky, kteří by dokázali pořád mít tak kvalitní materiál jako LCK a vlastně nenudit, ačkoliv tady mě, jak říkám, zarazilo, že to celé odněkud znám, celý stand up působil povědomě.  "I was having sex with this woman. She was about 35 and we're in bed and she starts to call me "Daddy". I was like, "please, don't, young lady, please, don't do that. She said "why does it make you uncomfortable I call you daddy during sex, is it because you have daughters?" I said, "no. It makes me uncomfortable, because I have a father and I used to call him daddy... when he fucked me, so... By the way, thanks for laughing at me, because i got fucked by my dad. I was not laughing at the time, 'cause i was cumming... because he fucked me good. My daddy fucked me so good. It's not his fault. I made him do it. I was such a brat. I was ten. I was like "Daddy, fuck me!" Poor guy was like "I know I'm spoiling this child, but I can't say no. (..victory smile face..) Thank you very much for coming I hope you enjoyed the show."

"I miss that gal. She was fun, she was wild. Even after the abortion, she was like "Hey, we should celebrate with a drink." I was like, "I dont think you should drink on an empty stomach." (...) "Comedy, huh?" is back. Mark je definitivně jeden z nadějných talentů mladší generace a jeho 'Out to Lunch' považuju za jeden z nejlepších standupů za poslední roky. Velký podíl na tom asi hraje fakt, že tam zkrátka dal všechny ty jokes co nastřádal za roky a byl to jeho první záznam-standup, protože 'Soup to Nuts' už zkrátka chybí ta kadence těch geniálních malých momentů. Ale to se samozřejmě dalo čekat. Marka znám hlavně z podcastů a videí, takže vím, že jeho mysl je rychlá, skoro je vlastně lepší sledovat ho, jak hází svoje nenápadné smeče v rozhovorech s větším množstvím účastníků, než regulérní standup, který si připravuje, podobně jako Theo Von. Jinak se nic nezměnilo, good ol' 'Kevin Hart' je pořád stejně vtipný, nekorektní, "loutkovitý" a koho bavil předtím, toho bude bavit i tady.

RIP, Tony (0-6, just stop, man). Lewis = shorts off. Věděl jsem, že Gaethje vyhraje (jak se zápas blížil víc a víc, Dustin Poirier na mě působil "stejně" zatímco Justin soustředěně, s malým úsměvem a jak řekl, "Chance for redemption"), ale nikdy bych si nevsadil na to, že to bude headkick KO. V 6:33 zpráva od sestřenky "Posledni fight se ti bude libit" (já jsem Gaethje fan, ona Poirier).

22.07.2023 First 1/2: 5*; 29.7.2023: Second 1/2: 4*. Dissing postav a náladou a triky oldschoolová "TV" práce z tohohle dělají svého druhu geniální lynchovskou parodii a "Matrix from Walmart". Dlouho jsem se tomu vyhýbal, ale je to geniální. Eyes Wide Shut. Should I fix it? 85%

"Am I hitting the spot, Colin Robinson?!"

Rozhovorů s Kubrickem je jako šafránu a tak musíte brát, co je. 'Kubrick by Kubrick' je po delší době dokument s jedním z mých (a věřím že i většiny filmových fajnšmekrů) oblíbenců se pouští do ostrého teritoria, ze kterého si ale odnáší na poli hoďky jen pár postřehů, i tak na vás ale génius Kubrickova formátu svým přístupem až opětovně nečekaně (a zároveň očekávaně) dýchne, protože přímo promlouvá v nahrávkách okolo známých, ikonických filmů, scén, tvorby, přístupů. Pamatuju, když jsem sestříhával video o Kubrickovi, kde jsem seřadil jen název s fotkou filmu a chronologicky za zvuků Beethovena ukázal celou jeho filmografii a nakonec jeho fotku. Za to video jsem měl praise i od rodiny, ale bylo to motivováno tím, jak dope mi přišel Kubrick jako tvůrce, jak dope byly jeho filmy v té době mých early teen years, pro mě osobně. Ať už jde ale o jeho práci nebo vůbec, rozhovorů a "behind the..." s ním je zkrátka málo. Soukromí si střežil, věci dělal po svém, měl silné autorské vize, ke kterým se vždycky roky propracovával a nebál se trávit hodně času opakováním záběrů a propracovávat se až na dřeň (zajímavý je dokument 'Stanley Kubrick's Boxes' o jeho výzkumu v oblasti témat, filmů, příběhů, o 'A Life in Pictures' se ani zmiňovat nebudu, viděl jsem to několikrát). Kubrick měl studio doma, stříhal doma, což mu asi hodně dávalo dlouhý prostor k tomu opakovaně komponovat filmy do perfektních tvarů, spoustu filmů natáčel i nedaleko svého domova v Anglii. (...) Eyes Wide Shut: "Most tragic masochistic relationships that im aware of are essentially physical attraction and this seemed to say it. This sort of primitive part of your mind that is just fascinated by the mystery of what's going on. It's all part of the sort of gigantic fantasy, that, the male sex fantasy... I think that the story would become impossible if you tried to give reasons for it." (...) "well I think that one of the things that characterizes some of the failures of 20th century art, in all art forms, is an obsession with total originality. Innovation means, you know, moving it foorward but not abandoning the classical form, the art form that you are working with. But I do think that the real explosion will come when someone finally liberates the narrative structure."