Devadesát Dva

-Co to čteš? -Velké čekání. -Je to dobrý? -Ne tak, jak jsem čekal. (...) Vždycky mi na tenhle snímek něco pomohlo zapomenout, za což jsem byl, nahypeovanej z Eggersova posledního majstrštyku, vděčný a o to víc, když jsem to teď dosledoval (obdobně jako mi blízký přítel nedávno řekl, "Hej, ta oslava... nakonec bylo dobře, že jste tam nešli."), protože bych si ten image, hype, budoval uvnitř ještě víc, měsíce a měsíce, jak už jsem i tak musel čekat dlouho. Ale v realitě byl 'Northman', hmm... tomu filmu nelze upřít cit pro specificky nabušený vizuál, detaily, feeling, krvelačnost, divokost, jak POMO zmínil, dramaturgicky to nefunguje a to pak film z posledních dvou třetin stopáže oklešťuje o většinu kvalit, které se budují na začátku. Definitivně se mi líbily všechny ty špinavý části, brutalita, násilí, líbila se mi mytologie, halucinace, líbila se mi severská mentalita, spousta drobností, a definitivně jsem se nenudil, i přes dvě hodiny+ (ač bloudění na ostrově s pomstou-nepomstou mi přišlo jakože, nevíme odkud kam), ale víceméně, to nepřesahuje, co do hloubky, věci jako třeba Conan, je to fakt béčko. Ale Eggers se někam dostává a rád jeho práci sleduju. Vagína mořské panny z Majáku ale pořád rezonuje víc.

V momentech klasická řechtačka, i když to už není tam, kde to bylo. Ale jestliže chcete zapomenout na strasti života, vypnout u něčeho absolutně výplachově stupidního, pořád to nabízí totéž, co vždycky.

Druhá řada (konečně!) pokračuje v solidně nastavené laťce, ač se mi líbila přeci jen o drobek méně, pořád měla svoje tragické, temné, i humorné rozměry. Blend, který mě na ní baví. A i když málokdy byla poslední měsíce nálada na to, se naplno ponořit, nakonec jsem to slupnul jako malinu, z převážné části, během dvou dní. Ale Fez & Ash, man. Why u had to do my boyz like dat?

(...)

Polarizující ve své vlastní dimenzi. Něco jako extrémnější verze Švankmajera. Noční můra, kterou je těžké hodnotit, něco tak odlišného, speciálně, když Phil Tippett není filmař, v pravém slova smyslu, či scénárista, s chytře vypointovaným příběhem, ale čistě a jen génius stop motionu, který dokáže vaše oči zahltit a nechat vás cítit. Koukám, že víc něco pro někoho jako jsem já, kdo se vizuálnem a pocity zabývá na prvním místě, a to jak je něco vycepované, vypointované, zábavné, nebo logické, řeší až později. Vizuálně a pohlcením je tohle skutečně orgie, na jakou jen tak nenarazíte. A je šílený si říct, že něco, co někdo měl tři dekády ve vývoji zhltnete za slabou hoďku a půl.

Soulmates stuff. Alana and Gary who spend entire movie, running, doing, wanting and denying for one more end run, that is magic.

Nostalgie je mocná. To samo o sobě nese mdlejší provedení, spíše rekonstrukci. Ale fajn týdny. 7.5/10

Metaslasher, který si s nadsázkou honí u vlastního odrazu v zrcadle. Jen jaksi pozapomněl na cool aspekt slasheru v pravém slova smyslu. Kde jsou ty časy těch naháněček a odpravovaček z takového Vřískotu 2, který jsem opakovaně sjížděl na VHS?

Nutno repete pro výpisky.

Emocionální klimax v mém vlastním emocionálním klimaxu.