Tetsuo

Alzheimerova choroba tohoto filmu metastázovala do jeho největšího fanouška Ronalda Reagana. Patří mu to.

První překvapení letoška a dost možná nejlepší animák za posledních několik let. Ačkoli má 2D formát, grafika je co se týče detailů a realističnosti o generaci dál než 3D filmy. Ohromné množství nápadů, často velmi nekorektní a "nedětské".

Sošku z ledvinového kamene za odvahu.

Po Avatarovi nejlépe vypadající film ve 3D. Bohužel, na rozdíl od Avatara není 3D používáno k vyprávění, ale celý film slouží jen k předvádění 3D. Subjektivně nejdelší a nejpomalejší akční film za poslední dekádu. Totálně videoherní absurditu scénáře ponechávám stranou, ta už tu celkovou tupost jen korunuje.

Léta tu nebylo tak unavené předstírání zábavy. Předvídatelné, bez nápadu i základního srozumění, jestli dotyčná kapela je dobrá, nebo ne. Film pokrytecký do morku kostí - na jednu stranu jako by ukazuje praktiky bulváru a vytváření falešných událostí, zároveň sám potřebuje bulvár k životu a je prolezlý product placementem. Je to vlastně úplné odzbrojení satiry a vykastrování rocku. Poselství, že "blbé emo kapely pro teenagery se můžou spojit a čerpat energii z přestárlého rocku" je ale v něčem unikátně české a vypovídá dokonale o stavu zdejšího nevkusu a zakonzervovanosti.

Prostinké a geniální. Nejhezčí autotematický film o outsiderovi a americkém snu. Dodnes ten film žeru.

Jedna z nejlepších konjunkcí studenoválečnické ideologie a hard bodies.

Doposud nejtrefnější pojmenování české současnosti v českém filmu. Všechna nasranost a znechucenost světem podaná s velkou grácií a vtipem (čili anti-Vorel a jeho odpudivý Miliardář). Pasáž, kdy se otcové rodin osaměle opíjejí, je jako Intimní osvětlení po 45 letech. Jinak mám moc velkou radost, že se Robert Sedláček nezakopal v poloprofesionalismu a poloamatérismu, na němž postavil Největšího z Čechů.

Zřejmě nejvíce ideologický seriál z dob normalizace. Ideologie nepočívá v tom, co se říká oficiálně, ale jak se deformuje realita a její deformace se stává přijatelně sdílenou. Seriál stojí na iluzi zdánlivé spoluúčasti na dění (divácké "ano"/"ne" ale nemá žádný vliv na výsledek děje) a tímto cynicky odráží vlastně celou tu dobu. Svoboda volit je mystifikací a divák má jediné vysvobození: při pohledu na jídlo na obrazovce jít do ledničky a odměnit se za svou "věrnou službu". Obraz zadostiučení ve formě uspokojivého životního standardu výměnou za politickou pasivitu se stává přímým naplněním "života ve lži". Možná to při pohledu na tent zdánlivě roztomilý a nevinný seriál působí přemrštěně, ale právě tímto dokázala média nahlodávat lidi nejvíc.

V lečcems profesionálně udělaná detektivka a la 70. léta. Problém je v ideologickém vyznění filmu. Stylizace neodpovídá raným 90. letům, ale současnosti, takže to vypadá, že dnešní kapitalismus je nejprohnilejším zřizením, jaké tato republika pamatuje. S ohledem na minulost režiséra (bývalý polistopadový předseda KSČM) dotyčnou stylizaci nelze brát na lehkou váhu. A omluvou nemůžou být výroky o tom, že na lepší postižení dobových reálií nebyl dostatečně vysoký rozpočet...