Mariin

Na Grobnickom polji v Chorvatsku se točil mimo jiné též Poklad na Stříbrném jezeře, Vinnetou, Old Surehand, Mezi supy.

Komickou postavu Doc Monroa hraje Karl Lieffen, vlastně K. František Lifka, původem ze severních Čech.

Zločinecké natáčení proběhlo v kostele v Číhošti v noci z 23. na 24. února 1950. Natočil jej filmový pracovník StB Jaroslav Černý, do svého dokumentu jej zakomponoval Přemysl Freiman. Přítomno byl na 20 dobře živených a rozverných komunistů. Polomrtvého kněze P. Josefa Toufara přivezli "estébáci" z Valdic (3 hodiny cesty autem), ale on byl tak zmučený a zesláblý, že ani sám nemohl vystoupit na kazatelnu. Udělali s ním jen několik záběrů poté, co jej na místo vynesli. Postava, která tahá za estébáky nainstalované dráty a vystupuje na kazatelnu, již není Toufar, ale československý farář Vladimír Průša z Hostivice, který zesláblého P. Toufara zahrál.

Scénář k filmu napsal Alex Berg (=Herbert Reinecker) podle povídky rakouského spisovatele Charlese Sealsfielda (1793-1864), pocházejícího z jižní Moravy (Popice u Znojma). Původní jméno spisovatelovo bylo Karl Postl a zajímal se o život Indiánů, jimž věnoval několik svých literárních děl.

Ve filmu se krátce objeví i režisér Rolf Olsen (vl. jménem Rudolf Knoblich) v roli zaměstnance banky.

Draculův (Jack Palance) hrad byl ve skutečnosti zámek Trakošćan v Chorvatsku.

Kara ben Nemsiho hraje Viktor Staal (1909-1982), rodák z Frenštátu pod Radhoštěm (vlastním jménem Stiassny). Při premiéře filmu r. 1958 v Düsseldorfu způsobil skandál, když se urazil, že jako první byla představena španělská herečka Mara Cruz, představitelka vedlejší role spanilé Senicy. Proto Staal v dalším filmu Der Löwe von Babylon už nehrál a musel ho nahradit Helmuth Schneider.

Roku 2007 byl tento western zařazen do Národního filmového registru USA mezi hodnotné filmy, které je třeba zvlášť uchovávat.

Vzniku filmu předcházel velmi ostrý konkurenční boj mezi Horstem Wendlandtem a producentem Arturem Braunerem, který se rozhodl natočit velkofilm s Vinnetouem a Old Shatterhandem s velkým nákladem. Film není točen podle žádné románové předlohy Karla Maye, scénář vychází čistě z invence Ladislase Fodora. Důvodem bylo to, že na všechny Mayovy romány koupil autorská práva Wendlandt. Scénář měl zpracovat dramatik Leopold Lahola, který měl být i režisérem Old Shatterhanda. Protože to nezvládal, byl narychlo sehnán argentinský režisér Hugo Fregonese. Rialto poskytlo Braunerovi Pierra Brice velmi nerado, a to jen proto, že se obávalo, že kdyby hrál Vinnetoua jiný herec, byla by celá série nenávratně zkažena. Výměnou za něj však dostali herečku Elke Sommer, kterou obsadili do mayovky Mezi Supy (1964).

Jaksi navíc je v příběhu postava Bílé holubice, míšenky bělocha a indiánky. Hrála ji izraelská herečka Daliah Lavi, která se ve scénce mezi vodopády koupe nahá (což je v mayovkách naprosto výjimečné). Její honorář za film 91 600 německých marek byl vyšší než honorář Pierra Briceho (!). Producent Artur Brauner neponechal nic náhodě a aby film náhodou u diváků nepropadl, dal do filmu toto lákadlo a více násilí. Zatímco vinnetouovské filmy Haralda Reinla byly určeny i pro děti a mládež, tento byl spíše směřován na dospělé diváky.

Člen rady Arts Council na filmovém festivalu v Benátkách, Valerio Riva, protestoval proti ocenění tohoto díla, s tím že jde údajně o propagandistický film, srovnatelný např. s nacistickou tvorbou Leni Riefenstahlové.

Režisér Tessari natočil dva westerny o Ringovi hned po úspěchu Leoneho prvního filmu dolarové trilogie Pro hrst dolarů, na jehož scénáři se Tessari podílel. Také Ringo se točil ve španělské Almérii a byl velice úspěšný.

Hudbu složil kultovní skladatel, Sergej Kurechin.

Představitelka Dášy, Marina Majkom se stala koncem 80. let moldavskou miss.

Tento sovětský fim se točil mimo jiné v Českém Krumlově a objevil se tu i hrad Kost a Trosky.

V krátkém záběru lze zahlédnout herečku Ingeborg Schönerovou, zde jako Madam Ruizovou, která byla manželkou režiséra Georga Marischky.

Románová předloha Karla Maye se odehrává vesměs v Argentině a je tu řada dalších odlišností. Např. Haukarakorova otce zabil kvůli zlatu Perillo, nikoliv Gambusino; kostru pravěkého lenochoda sestavil profesorovi k narozeninám Jaguár, nikoliv Kieswetter, slečna Graciela v románu úplně chybí atd.

Inspirací k natočení filmu o převážení heroinu a zlata v autě byla pro režiséra Ouryho skutečná zpráva z "Černé kroniky".

Louis de Funes měl obavy z konkurence slavného herce Bourvila, že ho herecky "převálcuje", ale nakonec měl každý tak odlišnou roli, že se nádherně doplňovali.

V 60. letech vzniklo 8 filmů s agentem FBI Jerry Cottonem, kterého hrál americký herec George Nader. Ačkoli příběhy jsou situovány do amerického prostředí, postava Jerry Cottona byla stvořena v Německu. Objevila se v 50. letech v sešitových kriminálkách a dlouho nebyl znám její autor. Dnes se ví, že tvůrců stovek příběhů s Cottonem je více, ale největší podíl na úspěchu tohoto fiktivního hrdiny má spisovatel Rolf Kalmuczak. Film Smrt v červeném jaguáru byl točen kromě Hamburku také přímo v San Franciscu a můžeme v něm několikrát spatřit proslulý most Golden Gate Bridge.