tahit

Myslel jsem si, že miniseriál v rouše Divokého západu bude vylíčen v idealizovaných barvách. Inu, jak jde čas, mrtvých pomalu přibývá, bylo to mrazivě podmanivé. Není to žádná idylka, ale pohled na odvrácenou stranu romantiky americké historie. Chvíli trvalo, než jsem se do toho dostal, ale s přibývajícími minutami to bylo čím dál tím lepší. Čekal jsem, s čím Kevin Costner přijde. Sice nevstoupil do téže řeky jako ve filmu Tanec s vlky, nicméně jeho postava je nepochybně jedna z jeho velkých rolí, jež je uvěřitelná. Ostatně musím se zmínit, že Tom Berenger se prezentuje také s plnou parádou, roli drsňáka věrohodně zvládá. Ať už na to pohlížím jako na historii, tak je to dosti netypický western. Při celkovém dojmu opravdu něco víc, než jenom masakrující příběh.

Je to sice dojemné, příběh nezveličuje, vlastně si ani nic nevymýšlí, ale tak nějak na můj vkus výstavba děje ničím film neozvláštňuje i v těch nejemocionálnějších momentech.

Ačkoliv se v druhé polovině film odvíjí mírně přehnaně, tak to zase moc nevadí, protože lze konstatovat, že působivost děje je značná. Viditelně tu vyznívá skvělá práce herce Madse Mikkelsena který je hybnou silou celého příběhu. Co se týče samotné historky, ať už je smyšlená, či nikoli, tak s jistou rezervou mohu napsat, že film si vzal na mušku de facto přesný popis toho, kam až může vést, když vezme kterýkoli člověk spravedlnost do vlastních rukou, který nemá stoprocentní jistotu o vině a v dobré víře touží po odplatě, ale zcela v rozporu se zdravým rozumem. Ale mám i drobnou výtku, když přijmu fakt, že Lucas je líčen jako velmi sympatický člověk, tak pochopitelně těžko si představuji, že se ocitne rázem rychle kvůli křivému obvinění v osidlech nenávisti téměř všech přátel. Působilo to na mě dost nereálně.

S pocity malého kluka jsem sledoval báječný biják s vůní dálek, který tvoří jakýsi vstup do života a myšlení odvážného muže, který uměl vzdorovat vlnám a větrům oceánu. Zažil to snad každý z nás, že sní o dalekých cestách ve spojitosti s něčím zajímavým, aneb brázdit vlny moří. Ostatně se domnívám, že převést celou plavbu voru Kon-tiky cca ve dvou hodinách do filmové podoby je téměř nemožné. Tudíž podle mého názoru tu nemá smysl hledat ten či onen prohřešek. Poněvadž co do významu má tento pojatý pohled v kresbě prostředí bezpochyby své velké klady, což ostatně souvisí přinejmenším s poznáním, kdo byl Thor Heyerdahl, který věnoval svou lásku a badatelství končinám nedotčeného ráje zaoceánských kultur. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se znovu zmocní nějaký režisér plavby voru Kon-tiky. Jak charakterizovat tento příběh? Snad slovy, bylo tam vše, co mám rád, i opětovný úžas nad obsaženým faktem, že to dokázal. Netřeba asi dodávat, s jakou radostí jsem kupoval všechny jeho knihy. Není bez zajímavosti a za zmínku stojí i skutečnost při této příležitosti zmínit českého velikána a cestovatele Eduarda Ingriše, rovněž přítele Thora Heyerdala, který také absolvoval na balzovém voru plavbu k břehům Polynésie. Jeho první pokus o plavbu se nezdařil, ale o pár let později v roce 1959 dosáhl svého vysněného cíle.

Ba věru smutný to film.

Nápad převyprávět životní příběh pocitů hledání a znovunalézaní nového smyslu života hezké Marie Krøyer vyzněl sice zajímavě, ale místy i jalově. I když účel světí prostředky, tak nad jiné si myslím, že z obrazu pojetí jejího manžela, rozporuplného bohémského malíře P. S. Krøyera, se mohlo na filmové ploše o malinko více vytěžit. Jinak z hlediska daného žánru to bylo dost dobrý.

K nejsilnějším pasážím filmu patří neuvěřitelná církevní zaostalost. Pochmurné pomalé tempo a postupný děj s hořkým koncem se vzpírá zdravému rozumu. Nabízí se otázka, proč náboženská společenství křesťanů nezmodernizují konečně přístup k lidem a nejdou s dobou? Když člověk vidí něco takového, že se věci takto dějí, tak není proto divu, že církev lidi naštve a lidi tíhnou k ateismu. Je třeba pojmenovat věci pravými jmény. V jistém smyslu se dá říci kategorická otázka, mohl by Bůh vytvářet zlo? Proč by to dělal? Samozřejmě, že ne. Vezmu-li v úvahu i tento případ, je nanejvýše opět jisté, že to dělá koneckonců vždycky jen a jen člověk, který ve jménu pouček katechismu způsobuje utrpení. Komu poté svítí možná jasné světlo betlémské? Posuďte však sami.

Poměrně slibný příběh, ale má to malý háček. Přemýšlel jsem, že bych tomu věřil, ale právě nesourodé momenty to posouvají za hranici uvěřitelnosti. Což samo o sobě ještě nemusí být prohra, důležité je (jako ostatně pokaždé), jak to působilo. Není to film, který bych musel vidět znova.

Ken Follett patří mezi mé oblíbené spisovatele, tudíž jsou mi takovéto seriály z dávné minulosti velmi blízké. Vizuální rys pohádkovosti je zábavně vymáchaný v chmurném středověku. Neostýchám se napsat, že v mých očích stereotyp lidských charakterů zla i dobra nijak nesnižuje zábavnost příběhu. A určitě musím také ocenit dostatek zajímavé dějovosti.

Zajímavé okamžiky přírodopisných scén pouštního parku Botswany snad ani lépe nemohly dopadnout. Dlužno dodat, mimo jiné a popravdě řečeno mě nejvíce zaujal mladý levhart. Jakousi pohodovou, nicméně nefalšovanou leností v období svého dospívání. Za příjemnou hodinku dávám samozřejmě *****