tahit

Pravda, tvůrci nepřišli s ničím novým, ale jako celek nepostrádá velkorysou výpravnost, podpořenou zajímavými herci a docela místy zajímavou vypravěčskou konstrukcí. Jde ale o vnějšně přitažlivou podívanou, kde se po řemeslné stránce toho příliš vytýkat nemůže. Vyjma toho, že se tu vrství fakta a fikce dohromady.

Film precizně odhaluje praktiky mocenského mechanismu. Nelze si dnes jistě dělat iluze, že by se všehoschopní komunisti chovali jinak. Je to film, z něhož jsem neměl pocit dobře stráveného večera, ale naturalističnost faktičnosti scén byla zcela na místě. Nakonec film mobilizuje paměť na odvátý čas, který nelze jen tak škrtnout. V tomto smyslu dalo by se říci, že Černý čtvrtek přesahuje hodně rámec zábavy, ale má hlubší poselství. To byl zřejmě záměr tvůrců filmu. Nikoliv náhodou se tu objevila i zmínka o období okupace Československa sovětskými vojsky v roce 1968. Dobře udělaný

Slušná komerce, která má i cosi navíc. Nápaditě a zajímavě jsou například natočené scény mezi Georgem Clooneym a jeho filmovou dceru Shailene Woodley. V zásadě nic super výjimečného, ale emociální náboj to má.

Tak takových míst v rozličných končinách naší krásné planety je už hodně málo, což je neoddiskutovatelný fakt. Vizuálně je film sice velmi funkční, ale taky ve své podstatě hodně zidealizovaný. Místní domorodci mě sem a tam spíše připomínali malý kluky zápasící na pískovišti. Celé se to pokouší namluvit, jak by to v kontaktu s moderní civilizací vše krásně fungovalo. Z realistického pohledu si myslím, že společenství lidí na stupni doby kamenné nepotřebují ani nestojí o zušlechťování ducha, protože zcela preferují jiné hodnoty. Skoro se chce říct a domnívám se, že čím víc se tam civilizovaný člověk bude snažit jezdit, tím víc to bude mít na ně nepříznivý vliv.

Nevím jak pro vás, ale zážitek to není dobrý, fakt ne. Takže jak říkám, historka neradostná, ale přesto je třeba dodat, že dobře zvládnuta po filmové stránce. Povzdechl jsem si, ale nakonec, kam se podělo to vznešené přísloví. Konec dobrý, všechno dobré. Tak to si určitě neříkaly ty zneužité děti u soudu.

Dostalo se mu slávy a získal pověst nejméně nápadného člena slavné skupiny The Beatles. Dokument se snaží vyzdvihnout výjimečnost George Harrisona. Nicméně hledat odpověď na otázku, jaký vlastně skutečně byl, je de facto, (alespoň pro mne) mnohem výstižnější v knize Za zamčenými dveřmi. Protože ve Scorseseho filmu je poněkud idealizován. Na druhé straně je třeba podotknout, že Harrisonova tvorba si totiž po celou dobu jeho úspěšné rockové kariéry udržovala přinejmenším solidní kvalitu, která se uměla vrýt pod kůži. Možná by to chtělo více archivních záznamů z jeho z koncertů. Zde je třeba podotknout (snad mi krišnovci odpustí), že dokument dává příliš velký prostor filozofii Hare Krišny. A přitom se jen málo zabývá třeba jeho experimentování s psychedelickou drogou LSD, což Harrisonův život určitě dosti poznamenalo. Přes všechny uvedené výhrady je každopádně dokument zajímavý.

Je také možno namítnout, že jsou zde v podrobnostech zajímavé, méně zajímavé i nezajímavé informace. Výsledek je tím rozporuplný. Dosud opomíjeným, ale ještě ne dost dobře vyřešeným problémem je slovní doprovod. Jak bývá často zvykem, opět moderující herec.

Tak tohle vím zcela jistě, když si představím, že by mi při zhlédnutí bylo nějakých deset, tak se film stane okamžitě terčem mého zájmu. Příběh má labužnický přídech retro romantiky s verneovskou kombinací, která pohladí svébytností prostředí, kde se prohánějí ozubená kolečka. Užuž jsem chtěl napsat vynikající, leč filmové dojemné dobrodružství pomocí neuvěřitelných kouzel a nákladného 3D na nichž se vyřádili počítačoví mágové, občas působí uměle. A na závěr, nevím jak vy, ale vracím se ke vstupním slovům, film je určen především dětem, ale podle všeho se bude dobře bavit i starší diváctvo. Prostě film pro radost.

Ve slibném úvodu jsem čekal napínavou podívanou, ale žel zajímavě tvářící se snímek se pomalu a jistě posouval čím dál tím více do sféry slaboučkého děje a v závěrečném účtování jede ve vyježděných kolejích. Film není ničím jiným, než sledem provařených stereotypů z podobných filmů

Hned na začátku bych chtěl podotknout, že málokteré literární dílo se dá převést ve své úplnosti do filmového tvaru. Co se týče další okolnosti tohoto příběhu, tak pravdou je, že z literárního příběhu, který byl vtěsnán do dvou hodin, byl pouze přenesen povrch a z hloubky jenom část. Na druhou stranu nabízí zase o něco jiný pohled na stejný příběh, který byl již v řadě filmových i televizních adaptací tolikrát ztvárněn. Přesto vše, je výsledek překvapující, vnějšně přitažlivá podívaná je chytlavější než mnohé leckteré starší verze. Pojetí postav Jany Eyrové a Edwarda Rochestera, do kterého se dívka postupně zamiluje, nicméně zase nemá tolik prostoru zobrazování zrodu lásky jako jiné verze. Ale navzdory všem výhradám platí, že jde nezpochybnitelně o silný příběh lásky, na který se velmi dobře dívá. Tak mi na závěr nezbývá nic jiného, než ji vřele doporučit všem romantickým duším….