tahit

Tak tohle není obyčejný film o indiánech s osobitou kulturou, ani divoký západ jak ho známe z barvotiskových laciných filmů, ale fakta, která přitažlivě tlumočí opravdové kvality, které mám rád. Statečnost, charakter a čestnost. Ostatně i faktografická rovina obsahu snímku sedí. A byť je film hodně smutný a trpký tak stačí říct jen tolik, že svůj účel splnil. Co říci závěrem? Máte-li rádi pravdivé příběhy z amerického Západu, tak to je film přesně pro vás.

Přemýšlím, proč se mi ten film vlastně líbil, když je to takové naivňoučké a ještě k tomu uplynulo od natočení spousty let. Každopádně disneyovka se s lidovou postavou americké historie vyrovnala duchaplně, i když má trochu Davy Crockett příchuť čítankového hrdiny, tak nic neztrácí ze svého lesku a ryzosti charakteru. A to lze u tohoto dobrodružného snímku pohádkového stylu Walt Disney vnímat jako příjemnou protiváhu a výsostně příjemnou podívanou.

Spletitý děj, jenž je postaven na rutinní hře tajných služeb bez pravidel a rozhodně nenudí. Překvapivé bylo pro mě obsazení polské herečky Krystyny Jandy v postavě Anny Gretz, která sice v minimálním využití výkonem neoslnila, ale alespoň potěšila, protože je to moje oblíbená herečka. No a rozhodně bez nadsázky mohu napsat, že když v tom hraje Lino Ventura, (sběratel polibků od krásné Krystyny Jandy), který svojí přesvědčivostí a střídmostí vyjadřovacích prostředků vždy zaujme, tak to samo o sobě stačí jasně na záruku kvalitní podívané.

Po slibném začátku se nízkorozpočtový akční spaghetti western nijak nelišil od tuctových podobných snímků, které se v Evropě točily jak na běžícím pásu. Můj názor se taky nemusí líbit všem, ale myslím si, že hlavní postava filmu Pecos Martinez (Robert Woods) je v podstatě prázdná, pouze představuje střílející výplň podle opakovaného schématu, který je již drobet okoukaný. A nelze se ubránit pocitu, že je to vlastně totéž dokola stejné. Co ale filmu slušelo, byl příjemný soundtrack a nádherný song The Ballad of Pecos. Chvilku po zhlédnutí jsem si jí samozřejmě malinko zkoušel s kytarou pobrukovat.

Film se natáčel v jižní oblasti kouzelné Andalusie (Almeria), kde se tuším natočilo určitě více westernů, a část také v atelierech Berlína tehdejšího Západního Německa. Byť režisér Harald Reinl posunul dobu a změnil britské vojáky v červených kabátech za modré oblečení vojáků USA cca o sto let později, no tak výsledek není úplně špatný. Na druhé straně děj tohohle filmu se vymyká mým utkvělým představám Cooperových románů s vážnějším nádechem. Spíše kostra příběhu trochu kopíruje film Poklad na Stříbrném jezeře, protože jde o zlato. A namísto statečného Vinnetoua a jeho neméně zdatného bílého bratra Old Shatterhanda nastupují Unkas a Sokolí Oko. I když žel v ději Poslední mohykána už není ta síla těch z nejlepších mayovek. Pro úplnost budiž podotknuto, že duch románů Karla Maye byl asi přeci jenom Reinlovi bližší než klasická americká dobrodružná literatura, respektive indiánky od spisovatele Jamese Fenimora Coopera. Osobně si také myslím, že styl jeho filmové práce se více hodil vyloženě k Mayovým románům. Možná si to také třeba režisér zřejmě sám uvědomil a už žádný film od tohoto amerického spisovatele nenatočil. Nakonec zcela jednoduše, film není bez kazů, ale asi uspokojí určitě valnou část příznivců starších filmů dobrodružného žánru.

Zdařilý válečný film nabízí lásku, humor i boje. Je natočen na svou dobu s docela solidní řemeslnou bravurou a dokáže udržet pozornost, přičemž pravda je, že by se pár slabších scén našlo. Neznamená to, že by se mi však film nelíbil. Shrnu to stručnou větou. Myslím, že koho zajímají příběhy slavných druhé světové války, tak to je pádný důvod, aby film stál za zhlédnutí.

Jednoduchá kovbojka v tradičním duchu pomsty. Žel dnes již nemůže zapůsobit toutéž silou, jakou možná působila v době vzniku a nemůže se vlastně chlubit ani původností námětu. Koneckonců tuto skutečnost nemusíte brát nijak vážně, protože film za jedno zhlédnutí určitě stojí. Připomeňme, že ne náhodou naoko líbivý western je postaven především na atraktivních protagonistech Michèle Mercier, Roberta Hosseina, kteří byli ve své hvězdné slávě vítanými hosty i pláten československých kin. Samotný western patří k těm průměrným a nelze mu upřít jisté kvality, nicméně na úroveň snímků Sergia Leoneho nemá.

Celkově velmi zvláštní, ale abych tak řekl seriál má skutečně co nabídnout. Velkolepá freska ze středověké Anglie dvanáctého století má slušně promyšlenou výtvarnou stylizaci, náboženský svár, dobové kulisy, pěkné rekvizity a je tu skoro všechno, co k dobrému historickému seriálu patří. Ovšem s kouzlem knihy nemohu poměřovat, protože pravidla filmového vyprávění jsou úplně jiná a při vší úctě k bohaté dějovosti, je škoda, že ambiciózní filmový přepis svým obsahem vyzněl jako prostomyslná drsnější pohádka. Na druhé straně vím, že film to nemá nikdy oproti knize lehké. To ovšem všechno budiž bráno tak, že tvůrce se snažil vybrat linii románu kvalifikovaně, v nich se prolínají hlavní osudy postav. Co si odnesu hluboko v paměti z filmu, jsou hlavní představitelé, ať již je to Jack Jackson (Eddie Redmayne), převor Philip (Matthew Macfadyen), nebo pozoruhodný ztělesnitel zla Waleran (Ian McShane), který dal postavě dokonalou váhu. A co napsat o seriálu na závěr? Je to rozhodně zajímavý film. Pro úplnost dodám, že díky tomu budu chtít určitě katedrálu v Salisbury někdy rád osobně vidět.

Americký režisér Howard Hawks byl vskutku výraznou osobností s bohatou představivostí, nakonec o tom svědčí i toto mistrovské dílo. Když Japonci napadli Pearl Harbor, tak téměř dva roky poté natočili Američané během války velmi účinný snímek Perutě pomsty, dnes již klasické dílo, které se stalo zajisté jedním z nejvýznamnějších válečných filmů své doby, ale také posloužilo jako výborný prostředek propagandy, v čemž sehrálo klíčovou roli pro národní uvědomění Ameriky. Nepochybně šlo o působivou zbraň nejen námětem, ale i způsobem zpracovaní naklonit si filmem veřejné mínění. Portréty všedních hrdinů válečné doby střízlivě dokresluje věrně zachycené prostředí. Co však působí silným dojmem jsou letecké scény. A právě proto o to hlouběji klobouk dolů smekám, na svou dobu vzniku opravdu unikát, včetně jemného humoru s nalezeným psem. A bez velkých úvah mohu říci, že v lecčems předčí mnoho pozdějších válečných filmů.

Husarský filmový kousek ve špionážním rytmu má chlapský říz. Opět musím napsat, že by nešlo pravděpodobně o nic převratného, nebýt robustního hereckého výkonu Lino Ventury, který nepřestane nikdy udivovat, dává tomuhle snímku neuvěřitelné grády. Tím nejcennějším v Mlčenlivém je fenomenální psychologická drobnokresba osamělého hrdiny, který toho věděl příliš mnoho, svádí svůj boj o život na tiché frontě temných politických her a zájmů. Někdo možná namítne, že dnes už tak starý film nemusí dnešního diváka tolik zajímat či oslovit, jenže tu strhující atmosféru lze z toho snímku cítit i dnes. V tomto ohledu je zdejší napětí skvělou ukázkou bezmocnosti jednotlivce ve hře špionážních struktur. Ale co bych dál vykládal. Podívejte se na tu bizarní štvanici a nebudete litovat.