Nach

Film může mít sebelepší myšlenku, ale i ta je mu k ničemu, když jí neumí poutavě podat. Ztacen ve vesmíru mohl být zajímavým filmem, který se soustředil na minimalistické herectví hlavního protagonisty, ale bohužel, vše drhne a nic neběží jak má. Jen na jediné úrovni se filmu fařilo: uspat mě. Bohužel to jeho cílem zřejmě opravdu nebylo. 45%

Maniak je skutečně drásavé minimalistické dílo, jak po fyzické, tak psychické stránce. A rozhodně zatím nejlepší režijní počin Francka Khalfouna (pod producentským dohledem Alexandra Aji). Geniální propracovanost, z devadesáti pěti procent navíc přímo z očního pohledu hlavního hrdiny – padoucha v podání Eljah Wooda. Takže jeho tvář moc neuvidíte, ale užijete si jeho výtečný hlas, což je Eljahova skutečně nejsilnější stránka. Ovšem v těch pěti procentech filmu, kde je jeho postava vidět, je znát, že ač zkušený, tak jeho minimalistický herecký projev je pouze maximálně průměrný. V tomto jeho nejsilnější stránka prostě není. Nicméně ve všech ostatních bodech jde o výtečné, drásající hororové dílo, na které rádi fanoušci žánru budou vzpomínat. Nedokáži si lépe představit, jak zahájit hororovou sezónu roku 2013. Možná půjde o skutečně jeden z nejlepších hororů tohoto roku. Ještě uvidíme... 80%

Trochu podobné americkému filmu Zelený sršeň, ale více pitomé a o trochu více nelogické i nepřehledné v akčních scénách. Přesto nelituji času stráveného nad tímto snímkem. Žánrové klišé je sice značné, ale funguje, což je to podstatné. Přesto ale na čtyři hvězdičky je to stále málo. I kvůli záporáku, který mě prostě nenadchl a vlastně docela i nudil. 65%

Průměr s docela překvapivou pointou a zajímavýma hercema v čele s Gérardem Depardieuem. Původní seriál sice neznám, ale věřím, že ač film průměrný, ostudu původnímu dílu nedělá. Sice je i na těch 100 minut mírně zdlouhavý, ale řadu pozitivních věcí zde určitě najdu, ať už jde o atmosféru, hudbu nebo docela kvalitní akční scény. 65%

Velice poutavý dokument, jenž poučí, dokáže navodit napínavou atmosféru podobnou skutečnosti a mistrně využívá možnosti speciálních triků. Škoda (na druhou stranu, ale je to tak dobře), že některé díly jsou za 5* a jiné třeba za 3*, to ale záleží na případu, kterému se konkrétní epizoda věnuje. 80%

Do kina jsem šel se skepsí i očekáváním, ale převládal strach, že mnou milovaná klasika spíše utrpí hudební složkou (nutno dodat, že jsem muzikál Bídníci doté doby neviděl, ať jsem dlouho chtěl). A výsledek? Emoční (po Titanicu ve 3D druhý film, kde na konci si kino hromadně usmrkovalo a utíralo slzy), hudebně silný a skvěle zahraný příběh, který mě nenechal po celou dobu na chvíli vydechnout. Tobe Hooper je filmař, jenž se orientuje především na komorní snímání scén. Takže celý film spíše připomíná divadelní představení. Režisér klidně nechá v jednom jediném záběru herce zazpívat svou píseň, aniž by nastal jediný střih na okolí, jinou část jeho těla či změna pohledu kamery. Zároveň je tento muzikál unikátní v tom, že co herci na scéně zazpívali, to bylo zvukově do filmu poté použito a nepřistupovalo se (jako obvykle u muzikálů) k natáčení zpěvu zvlášť ve studiu. Co tedy postavy říkají – zpívají, to je jejich původní situační hlas. Náročné to muselo být velice, ale ty emoce o to více vyniknout. Nevýhodou oné komornosti je pak fakt, že epické scény, které mají vypadat epicky, stále působí jako z nějaké dražší divadelní inscenace, což zrovna nevím jestli byl záměr tvůrců. Ať ale mám výtky jakékoli, nemůžu zastřít, že výsledek je velice kvalitní, originální filmový počin, na který se mile rád (a nejen já) podívám opakovaně. Jistě z tohoto filmu bude chválená trvalka, která o fanoušky nebude mít nouzi. 85%

Celkem zapomenutelný hororový příběh, který zaujme snad jen po stránce zabijáckého klauna a jeho opravdu skvělého smíchu. Bohužel ale, i ten má tady až třetí housle a tak většinu času budete jen sedět a čekat, až se objeví něco, po čem vaše srdce zaplesá. To ale zřejmě nepřijde. 50%

Se skepsí a obavami jsem si obstaral tento film. Na téma vymítání ďábla jsem toho viděl již tolik, že mé očekávání byla na bodu mrazu. A překvapení se konalo. V moci ďábla se snaží k tématice exorcismu přistupovat co nejobjektivněji a nejrealističtěji. Příběh je totiž - jak jistě víte - podle skutečné události a tento punc skutečna se snaží (sem tam) zachovat až do samotného konce. Proto se celý případ kolem Emily Rose odehrává až po její smrti (není to spoiler, takže vydechněte přátelé) a ve flashbacích ze soudního přelíčení se vracíte do tragického života dívky, který mohl, ale též nemusel nést známky posedlosti zlými duchy, neboli démony, chcete-li. Tyto sekvence si umě hrají s divákovou myslí, kdy je vašim očím předkládána, jak teorie o démonech, tak i logická vysvětlení lékařů, proč se tak tamto a ono dělo. Nicméně zajímavé by to bylo, kdyby přítomnost (tedy to, co se odehrává po Emily úmrtí) nenesla jasnou a čitelnou stopu plnou paranormálních jevů. Hororoví fanouškové budou jásat, ostatní zavírat oči. Ve výsledku se ale jedná přesto o počin hodný pochvaly a minimálně čtyřhvězdičkového hodnocení. To já s chutí moc rád udělím. 75%

Tak návrat do Středozemě byl příjemnou, dobrodružnou, zábavnou, efektní ale i též zdlouhavou výpravou, u níž sice mé srdce zaplesalo radostí pod tíhou nostalgie, ale též i bylo mírně zklamané tím, že Peter Jackson se snaží podat maximálně devadesáti minutový příběh na poli téměř tří hodin. A to je opravdu velice znát. I přes tuto skutečnost je Hobit: Neočekávaná cesta zajímavou, pohodovou a samozřejmě i více dětskou podívanou do světa, který tak dobře známe z knih a filmové trilogie Pána prstenů. A ač je zde řada (nutných) postav (trpaslíků) zcela zapadlá v pozadí, že ani po většinu času nevíte o jejich existenci, tak pátá hvězda utekla tomuto snímku jen o chlup. 75%

Herecký koncert. Jiřina Jirásková ve své životní roli. Film, který nemá slabé místo a jeden z nejlepších tuzemských komorních dramat porevoluční éry devadesátých let. Nedokáži si představit, že by ho šlo natočit lépe, či že by ho dokázali lépe zahrát jiní herci. Dokonalost na celé své ploše. Bravo scénáristovi, režisérovi, hercům, všem!!! 85%