D.Moore

Strhující podívaná. Akční, ale i citlivá, v závěru až nečekaně působivá a dojemná. A neustále zábavná. Takový ten film, u jehož sledování málem zapomenete, že je "jen" animovaný.

Úžasný Vlastimil Brodský.

Kdejaký hraný seriál může Modrookému samuraji závidět jeho... Cokoliv. Postavy, příběh, estetiku, zábavnost, nápaditost, tu očividnou lásku, s jakou to všechno vznikalo a kterou Amber Noizumi a Michael Green dostávají právem zpátky.

Kniha se mi onehdy líbila, ale ne bezvýhradně. Co mi na ní ovšem vadilo, ve filmu není. Soustředí se jen na to nejdůležitější, a to Kosmonautovi ohromně prospělo. Melancholická meditace o samotě, tichu a odloučení není rozhodně pro každého, ale o to víc odmění ty diváky a divačky, kterým kápne do noty. Adam Sandler je zase jednou naprosto dokonalý, Hanuš s hlasem Paula Dana zrovna tak. Škoda, že si takový film nedokážeme natočit sami.

Čím je Impérium vrací úder pro Novou naději, tím je Duna: Část druhá pro předchozí film. Zkrátka naprosto přirozené pokračování, které netrpí nechvalně známými neduhy dvojek, ale dál rozvíjí příběh, rozprostírá ho do nečekané šíře a hloubky a už od úvodní scény působí dojmem, že minule to bylo jen rozestavění figurek na šachovnici a pár nesmělých, leč promyšlených tahů, ovšem pravá hra začíná až teď. Ohromující je pravděpodobně to slovo, které druhou Dunu vystihuje ve všech  možných ohledech. Propracovaný scénář, dechberoucí především pouštní scenérie, uvěřitelnost, hmatatelnost, herci a herečky, kteří těmi postavami prostě opravdu jsou. I neznalci předlohy snadno pochopí, čím je Herbertovo dílo výjimečné, až uvidí všechny ty nečekané zákruty, jimiž se děj vydává. Zvláštní vypíchnutí si opět zaslouží Hans Zimmer, který od minulé Duny nejspíš nesložil nic pořádného proto, že pracoval právě na druhé části. Stejně jako v případě minulého filmu mi teď nezbývá než věřit, že se dočkám(e) dalšího dílu, protože všechna ta pootevřená vrata a vrátka jsou zkrátka tak moc lákavá.

Už dlouho mě herecký výkon neuchvátil tak jako ten, který tady předvádí Emma Stone. Byl jsem opatrný, protože Lanthimosova Favoritka na mě před pěti lety rozhodně nezapůsobila tak jako na zbytek světa, a to se přitom alespoň naoko tvářila jako relativně normální film. Chudáčci to ale nedělají a byli mi od úvodní scény nesmírně sympatičtí. Viktoriánský surrealismus, podivné výjevy střídají podivnější, a postupně všechno začne dávat smysl, ale stejně netušíte, kam to směřuje. Jsem si jistý, že film překypuje různými psychologickými a filozofickými významy, dvoj-, troj- a vícesmysly, které lze postupně odhalovat, ale není to nutné. Obstojí i bez nich a své sdělení předá bez problémů každému, jakkoliv jsou příběh a jeho protagonisté bizarní.

S přehledem a hlavně s nadhledem natočený vánoční superhrdinský příběh, kde Zemi nebo vesmíru nehrozí zánik a jde "jen" o jedno zločinné spiknutí a o to, aby se jeden člověk dostal domů na svátky. V Avengers Josse Whedona pro mě byl Hawkeye ten nejméně zajímavý, a mrzelo mě to, protože Jeremy Renner je sympaťák. Bratři Russoovi mu ale v následujících filmech dopřáli řadu příležitostí, které k mé radosti využil, a tenhle seriál z něj definitivně udělal opravdu skvělou postavu. Že je Hailee Steinfield pro jeho příběh stejně důležitá jako on, mi vůbec nevadí, protože i ona je zkrátka trefa do černého.

Skvělá podívaná, přesně takové životopisy mám rád - vyberou si ze života té které osobnosti jednu důležitou kapitolu, a když jsou dobře napsané a natočené, podaří se jim říct vše podstatné. Z tohohle pohledu je ovšem Ferrari ještě o něco mazanější - může totiž být jak o Enzovi, tak o Pierovi, může být o obou zároveň, ale s největší pravděpodobností je o jméně Ferrari a o jeho nositelích a nositelkách. Michael Mann to má v malíčku od úvodní černobílé scény s okatou zadní projekcí přes tiché i hlasité dialogy a úžasnou scénu v divadle po závodní scény s kamerou proklatě nízko u silnice a scény bouraček (ta ošklivá triková z upoutávka v kině už tak ošklivá naštěstí není). Přesto to nejsou burácející motory, co žene Ferrariho vpřed, nýbrž do-ko-na-lé výkony Adama Drivera, který je zase jednou někým úplně jiným a dokáže si ukrást jakoukoliv scénu, temperamentní Penélope Cruz a jejího dokonalého protipólu Shailene Woodley. Šlapající hudba Daniela Pembertona a krásná kamera zážitek dotvářejí a podtrhují. Zase jednou opravdový film pro velké plátno.

Tenhle seriál mě vážně MOC bavil. Jekyll-hydeovská hororová atmosféra se velmi přirozeně mísí s dobrodružstvím spíš ve stylu Mumie než Indyho, ale zároveň je to pořád Marvel, takže nechybí ani humor (leckdy příjemně černý) a akce (nápaditá díky něčemu, co neprozradím). Závěrečné dva díly a úplný konec pak udělaly z Moon Knighta víc než jen další komiksovou podívanou a z hlavní postavy jednu z nejzajímavějších postav MCU, kterou páni a dámy doufám ještě zužitkují. Kdyby ne, byla by to opravdu škoda.

Takhle jsem doufal, že se mi bude líbit Don't look up!, ale nelíbilo. ani zdaleka. Nech svět světem je mnohem tajemnější, chytřejší, zábavnější, lépe natočený i napsaný film, který vlastně přesně vystihuje mé pocity ze současného světa. Stejně jako ten monolog Julie Roberts v chajdě.