D.Moore

Mazaný, zábavný, odvážný, překvapivý film, který si podobně jako naposledy asi Nolanův Tenet přímo říká o druhou projekci, důkladnější prozkoumání a tedy i větší divácké potěšení. Moc rád mu vyhovím, protože Matrix: Ressurections není ani trochu zbytečný film, nýbrž víc než úžasná tečka za skvělou trilogií. Na jednu stranu sice šije na diváky boudu, ale na stranu druhou jim dává to, co chtěli (i když o tom třeba nevěděli). Lana Wachowski se při psaní scénáře opět spojila s Davidem Mitchellem, což je podle mě naprosto geniální multižánrový spisovatel, a na výsledek je tak radost pohledět nejen kvůli výpravě, ale zkrátka kvůli tomu všemu, co se ve filmu stane. Z obsazení bych kromě úžasných Keanu Reevese (kdepak, nehraje Johna Wicka, ačkoliv tak vypadá, je to prostě Neo) a Carrie-Anne Moss rád vyzdvihl Jessiku Henwick.

Můj oblíbený příklad srážky předloha x film je Jurský park. Crichtonova kniha je skvělá. Spielbergův film je skvělý. Co mají společného? Naklonované dinosaury, postavy, ostrov... A tím výčet skoro končí. Kdybych k tomu přistupoval jako zdejší bezmála fanatičtí fanoušci Sapkowského, musel bych Spielberga nastokrát posílat do horoucích pekel. Jenže... Proč bych to dělal? Kdyby jeho film byl blbý, tak snad... Ale pokud je výsledek, jaký je? Se Zaklínačem to mám úplně stejně. Ty knihy miluji. Hra (třetí) je jednou z nejlepších, jaké jsem hrál. Původní polský seriál byl onehdy obrovská událost. A první série téhle nové verze si mě získala víc, než jsem čekal. Druhá série v tom všem pokračuje. Sice rezignovala na to mazaně zábavné vyprávění v několika časových liniích, ale ono by tu už stejně nemělo smysl. Skvělé je hlavně to, jak tvůrci první řadu stále zužitkovávají, vracejí se k různým věcem, které se v ní zkrátka staly a šlo se od nich pryč, a kutí dost zajímavý příběh, v němž - a to je důležité - ten Sapkowski pořád je. Je snadné se rozčilovat nad odklonem od slovanství, prskat na všechny možné rasy, které se kde objeví, kroutit hlavou nad tím, že je něco jinak, než bylo v knize, a kopat kolem sebe vzteky nohama, ale když se do toho všeho pustíte natolik, že se zapomenete bavit, budete trucovat, seriálu nedáte šanci a budete se cítit jako velcí kritici, kteří tomu všemu rozumí, tak... No, je to prostě vaše smůla. Já bych dal nevím co, abych se mohl hned podívat na třetí sérii.

No, takhle... Mně se líbil i polský seriál, kvůli kterému jsme tehdy na střední škole zůstávali týden co týden do noci vzhůru, abychom mohli ráno probírat, co jsme viděli a jak moc se to (ne)lišilo od knih. I tehdy jsme se pošklebovali některým změnám, trikům, Marigoldovi, ale nevadilo nám to, protože seriál byl prostě zábavný, měl vynikající atmosféru a Geralt byl náš hrdina. Tohle je vlastně skoro tentýž případ, jen s tím rozdílem, že nový Zaklínač s vynikajícím Henrym "Mhmmmm!" Cavillem mě bavil ještě víc. Má lepšího Marigolda, lepší triky a je o dost lépe vyprávěný - to mazané prolínání tří časových linií na mě působilo originálně a svěže a bavilo mě, kdykoliv mi seriál nenápadně připomněl, ve které linii se právě nacházím. Sapkowskiho knihy jsem četl naposledy plus minus před těmi patnácti lety, ale byly tak výborné, že si z nich pořád dost pamatuji a hlavně si pamatuji jejich atmosféru, kterou se Netflixu, navzdory odklonu od slovanství, podařilo pěkně oživit. Asi nejvíce se mi líbily díly se Strigou a s Ježkem, nicméně každý měl něco do sebe. Navíc ta krásná hudba!

Tahle pohádka je nevlastní, o trochu chudší sestra Princezny zakleté v čase. Má na poměry štědrovečerních pohádek zajímavý nápad a dokázala ho docela dobře využít (když se po půlhodině všechno zamotalo, bylo sice jasné, že k rozmotání bude zapotřebí spíše divácká shovívavost než zručný scenárista), líbila se mi ústřední dvojice (netuctově krásná, ale hlavně velmi vtipná a "od rány" Anna Fialová) a hudba Davida Solaře. Nelíbilo se mi, že filmaři očividně neměli pořádný rozpočet na to, aby natočili velkolepé scény, nicméně Karel Janák se o to stejně pokusil... A nepochodil. Méně by bývalo více, hodina a půl je příliš, zvlášť když vás za uši a vlastně i za oči tahá špatný dabing obzvlášť německé části ansámblu.

Řekl bych, že tohle je nejlepší televizní pořad s Karlem Šípem a Jaroslavem Uhlířem, k němuž může například novější, lacinou porevoluční erotikou patřičně oslizlá Šaráda jen vzhlížet. Velký podíl na tom podle mě má i matador televizní zábavy František Polák. Jsem si jistý, že i díky němu je Galasuperšou zároveň zábavným televizním pořadem i parodií zábavných televizních pořadů. Vadou na kráse je jen řada vystoupení (dnes rozhodně) nezajímavých zpěvaček, zpěváků a skupin, která se většinou bohužel berou vážně.

Navzdory tomu, že rozhodně nedosahuje kvalit Planetária, Příběhů, písní a balad nebo Tomu, kdo nás má rád, se mi Neckářovo album Atlantida’99 líbí. Jenže zrovna tak jako náladu desky rozbíjejí písně Žít jako ve vatě, Dotazník a Úředník vítězí, rozbíjejí i tenhle pořad. Kdyby se televizní Atlantida držela jen písní jako Cesty tam a zpátky, Celý svět se mnou je tu a Jak dlouho ještě budem zrát (moje úplně nejoblíbenější, tady navíc se skvělým klipem, který překvapivě používá záběry z Bondarčukova Waterloo), bylo by to rozhodně lepší.

Objektivně bych asi měl říct, že Bez domova je z nových Spider-Manů nejslabší, jenže subjektivně je v tom filmu tolik skvělých momentů, že ani nechci mhouřit oko a hodnotím, jak hodnotím. Pavoučí fanoušci budou místy až v sedmém nebi, Jon Watts a Tom Holland to prostě dokázali a trilogii uzavřeli příslibem velkých věci do budoucna. Z toho, co není spoiler, musím vypíchnout hudbu Michaela Giacchina a doslova každou scénu, v níž se Spidey sejde s Doctorem Strangem.

Originální nápad, rozhodně, ale přesto jsem si Tlusťocha pouštěl s obavou, aby se Mel Gibson nevydal cestou Nicolase Cage nebo Bruce Willise a aby to nebyla blbina. A ona to blbina není! Především mám radost z toho, že bratři Nelmsové ten příběh nenapsali a nenatočili například ve stylu Rodriguezova Machete (ačkoliv by to bylo hodně snadné), ale šli na to jinak. A tak má  překvapivě multižánrový Tlusťoch opravdu zajímavou a působivou, leč těžko popsatelnou atmosféru a čekání na nutné akční finále mě rozhodně nenudilo.

Celou dobu jsem si říkal, jestlipak ten poctivý příběh s tak propracovanými hlavními i vedlejšími postavami má základ v nějaké knize. A on ho má v seriálu. Jeden z nejlepších (asi nejen letošních) filmů Netflixu díky tomu stojí na zajímavém ději stejně jako na naprosto úžasném výkonu Sandry Bullock a já se budu muset někdy podívat na Narušitele systému, protože Nora Fingscheidt je očividně skvělá režisérka.

Úžasně střelená komedie, mnohem lepší než její novodobý remake, především díky tomu, že Alastair Sim je (na rozdíl od Ruperta Everetta) skvělý i v té ženské roli, a díky tomu, že dívčí školu neobývají jen vyvinuté sexy studentky v krátkých sukních, ale především malé copaté holčičky s mašlemi a brýlemi, jejichž vzhled mnohem lépe kontrastuje s jejich chováním ("Říkala jsem jí, aby byla s tím nitroglycerinem opatrná..."). Škoda jen, že kvůli tomu kvantu vtipů a fórů se v závěru tak trochu zapomnělo na příběh a ačkoliv jsem se pořád bavil, bylo mi vlastně jedno, jak to celé dopadne.