D.Moore

Velmi zajímavý a skvěle zpracovaný dokument. Jedinou výtku bych snad měl k tomu, že pamětníkům občas takřka nebylo rozumět, ale jinak bez výhrad. Pohled na (ne)zištnou pomoc je příjemně nejednoznačný a diváka donutí přemýšlet, což je jedině dobře.

Chtělo by se napsat, že Tom Hardy hraje místy tak špatně jako Ben Affleck v Daredevilovi nebo Edward Norton v Hulkovi, ale nebyla by to pravda. Jeho výkon je mnohem blíže Nicolasu Cagovi z Ghost Ridera. Místy zkrátka tak špatný, až je to zábava. Opravdu jsem si nebyl jistý, jestli se Hardy zrovna pitvoří proto, že to má být vtipné, nebo proto, že to má být vážné (ale přitom to je zase, jen nechtěně vtipné). Film samotný žádná hrůza není, ale není to ani skvost. Vůbec mi například nevadilo, že necákala krev a neodletovaly hlavy, mnohem raději jsem, když filmaři pracují s náznaky. Docela solidní byly i akční scény (hlavně ta se zásahovou jednotkou) a vcelku ušel i záporák. Horší ovšem bylo, že mi vše ve Venomovi připadalo hrozně uspěchané a když přišlo "velké finále", skoro jsem to nepoznal.

Trampský hippie muzikál o zbojníkovi z Podkarpatské Rusi, něco takového mohlo vzejít jedině z Provázku. Písně jsem znal, film ne (a původní představení vůbec), ale přesně takhle jsem si ho vlastně představoval. Je to lyrické, je to tragické, je to ohromně nápadité a své, má to kouzlo a když to skončí, ještě dlouho na to myslíte a ta skvělá hudba vám zní v hlavě. Miroslav Donutil je opravdu výborný, ale stejně jako jeho Nikola se mi líbily postavy Bolka Polívky a Jiřího Pechy.

Krásné od začátku do konce. Rád bych napsal víc, ale nejlepší bude, když se na to každý podívá sám. John Turturro je výborný, můj oblíbený chameleon Sam Rockwell je (opět) přímo geniální.

Skvělá velká role pro stejně skvělého Martina Růžka, od jehož narození uplynulo předevčírem sto let. Příběh Buřiče Jejího veličenstva patří k těm, které je radost sledovat, dialogy k těm, které chce člověk hned slyšet ještě jednou, vychutnávat si je a pak o nich přemýšlet. Španělskou inkvizici jsem tu vzhledem k tématu sice čekal, nicméně nečekal jsem, že si na inkvizitora v podání Miroslava Macháčka došlápne někdo ještě nebezpečnější. A už vůbec jsem nečekal tak odvážnou scénu Jany Hlaváčové.

Ošklivý film, nedívá se na něj vůbec snadno. Ale to byl záměr.

Taková víceméně průměrná komedie s nadprůměrným Jasonem Stathamem ve vedlejší roli, s několika opravdu povedenými vtipy, s řadou očividně improvizovaných a ne tak dobrých vtipů a s akčními scénami, kterým chybí zuby. Dvě hodiny byly příliš a mnohem více se mi líbily Drsňačky.

Další božský koncert božské kapely, chtělo by se napsat Od Wembley i Bowl se ovšem liší - podle mého názoru je totiž mnohem lépe natočený. Celé vystoupení má obrovskou dynamiku, střih je patřičně zběsilý i na současné poměry a líbí se mi ty dokumentární prostřihy, ve kterých vidíme Queeny courat po Budapešti, nakupovat, rozdávat autogramy, létat balonem, jezdit na motokáře nebo se bavit s malou holčičkou (tahle Johnova scéna je nejlepší).

Kdo vám bude bližší - šarmantně chladný vrah, zamilovaná psychopatická vyděračka nebo zoufale nudný, ale aspoň trochu (i když ne úplně) kladný advokát? Jestli si myslíte, že se nebudete přiklánět na žádnou stranu a Kroky v mlze budete sledovat nezaujatě, pletete se. Je to jeden z těch rafinovaně napsaných příběhů, které si s divákem hrají a královsky ho tím baví. Nečekané zvraty, hitchcockovské napětí a perfektní výkony Stewarta Grangera a Jean Simmons... Je to vlastně romantický film, ovšem docela se v něm vraždí.

Od režiséra proklínaného Signálu jsem čekal to nejhorší, ale dostal jsem nadstandardně natočenou historku z malého českého podsvětí ve stylu Guye Ritchieho nebo Dannyho Boyla se skvělým Janem Budařem. Ani chvíli to nepůsobilo trapně!