D.Moore

Líbí se mi, že si to Shane Black napsal a natočil po svém a nepotřeboval pouze otrocky odkazovat na originál, jako naposledy Predátoři. Prostě udělal pro něj typickou komedii plnou slovních přestřelek a nečekaných situací (v nichž opět hraje důležitou roli i dítě v ohrožení, zdaleka ne však bezbranné), a ačkoliv mu šlo hlavně o zábavu, napětí se na skok také dostaví. I když mám několik výhrad, hlavně k úplnému začátku a úplnému konci, jsem pořád velmi spokojený. Potěšili mě i neznámí, ale sympatičtí herci (Black scenárista jim hodně pomohl, aby divákovi přírostli k srdci, a jejich odchody jsou tedy vážně působivé), a rád chválím také Henryho Jackmana, který si se Silvestriho hudbou pohrál mnohem originálněji než naposledy John Debney.

Můj milovaný Cirkus! Už jsem málem zapomněl, jak moc skvělý ten film je. Špičková groteska s nádherným závěrem.

Velmi dobrá televizní verneovka. Že rozpočet očividně nebyl bůhvíjaký, mi na rozdíl od jiných doopravdy nevadí, neboť je to plné skvělých herců a má to tu pravou atmosféru, kterou od Verneova příběhu čekáte.

Nebylo to špatné, ale bylo to na můj vkus příliš dlouhé. Nicméně zapůsobila na mě vize války, z dnešního pohledu snad ještě mrazivější než tehdy, když člověk ví, co se v Německu chystalo.

Nenápadný a pohříchu neznámý kraťas založený na jednoduchém, ale skvělém nápadu. Jiřího Wimmera děsí televizní četba a krásně se bojí, třese strachy, nadskakuje, je to k popukání vtipné. No a pak si uvědomí, že zlověstná postava z obrazovky promlouvá přímo k němu, sleduje ho očima, a to stále není všechno. Je to perfektně zahrané a hlavně taky natočené, atmosféra je vážně tuhá a pointa dokonalá. Kdyby měl Kafka smysl pro humor, možná by něco takového napsal.

Tak tohle je podle mě dokonalá Chaplinova groteska, které jde jen a jen o zábavu, nic víc ani nechce, a tak vrší jeden skvělý gag na druhý, dokud neskončí. Už jako číšník je Chaplin výborný, ať zrovna počítá útratu podle ušpinění hosta nebo bojuje s kolegy i šéfem a prchá lítačkami tam a zpět. Jenže potom si o polední pauze odskočí na brusle... A začne opravdový koncert. To, co předvádí, se prostě musí vidět. Ideálně několikrát, dokud si nepochroumáte bránici.

Lubomír Lipský udělal z lehce nadprůměrné povídky nadprůměrnou.

"Jéžišmarjá!" Jsou zkrátka inscenace, u kterých se člověk baví od začátku do konce a ze sledování všech těch skvělých hereckých výkonů je mu hezky, no a když skončí, je mu hezky dál. Tohle je jedna z nich.

Milé a krásně zahrané. Felixe le Breux recitujícího Wildea bych mohl poslouchat stále, ale tahle povídka není jen o tom.

Rodinný film ve stylu Pánů kluků, ale vážnější. Ze závěrečného titulku mě doopravdy zamrazilo a doslova a do písmene hnusná postava Rudolfa Hrušínského se mi určitě vryje do paměti.