D.Moore

Výborná biografie výborné hudební skupiny, kterou Clint Eastwood natočil jako... Gangsterku? Ano, přesně tak. Skvělé herecké výkony, typicky precizní režie "nezúčastněného pozorovatele" s několika senzačními nápady (jízda kolem oken hudebního vydavatelství), věrohodná retro atmosféra s lehce vyšisovanými barvami, no a potom hudba, hudba a hudba. Při scéně v závěrečných titulcích jsem až litoval, že celý film nebyl muzikál, protože ta pohodová roztančená pětiminutovka byla přirozenější a působivější než dejme tomu celý La La Land.

Místy opravdu krásně zběsilá groteska (Chaplin dostane do rukou vidle, tak si představte, co se asi bude dít) s jednoduchým, ale uceleným příběhem a s nečekaně melancholickým závěrem.

Z dávné školní projekce jsem si Vlasy matně pamatoval jako dobrý muzikál s dobrými písněmi a řadou scén, které nám coby puberťákům přivodily různé stavy. Dnes jsem ale Vlasy konečně viděl znovu, a to rovnou v kině, a musel si mínění poopravit. Je to totiž skvělý muzikál s přímo geniálními písněmi a scénami zrežírovanými tak světovým způsobem, že člověk zase jednou musí smeknout před talentem Miloše Formana. Ať už to jsou bezstarostné ódy zpívané a tančené po parcích, halucinogenní svatební scéna nebo finále s letadlem požírajícím vojáky, všechno je na jedničku. Týká se to samozřejmě i hereckých a pěveckých výkonů, no a ta lehkost, s jakou se střídá humor s mrazením, je rovněž obdivuhodná. Na světě jde o přátelství, o lásku, o volnost, říká tenhle film. Nebo by o to alespoň mělo jít. A to platí pořád. Nebo by alespoň mělo.

Charlie Chaplin ničí filmování a filmaře. Na můj vkus by to mohl dělat lépe nebo alespoň v kratší době, ale několik dobrých momentů (včetně zběsilého pobíhání na závěr) mu neupřu.

Trochu moc dlouhé, ale dobré. Chaplin se v tělocvičně vyřádil a závěrečný opilý souboj stál za to.

Zapomenutelný béčkový průměr. Chtělo to režiséra typu Stephena Sommerse nebo Joa Johnstona, který by z tak záměrně hloupého námětu udělal lepší podívanou. John Turtletaub to neumí.____P.S. České titulky Kateřiny Hámové jsou zase jednou hrůza. Ne, "squid" opravdu není "chobotnice", a že se někdo/něco "ponáří", to jsem četl fakt poprvé. A bylo toho víc.

Čekal jsem o něco více, ale pohled na Chaplina v policejní uniformě a zběsilý závěr za to stál.

Může být dokument o spitfiru dojemný? Může. A jak!

Rozborka budíku je obzvlášť skvělá scéna - když už si divák myslí, že ví, kam to všechno povede, a možná si také říká, že to Chaplin zbytečně natahuje, přijde jedno bezvadné překvapení a nakonec pouliční pointa.

Zprvu mě trochu mrzelo, že Pixar nevyužil čtrnáctiletou pauzu k tomu, aby nechal hlavní hrdiny zestárnout, a že navazuje přesně tam, kde minule skončil. Jenže nakonec jsem mile překvapen, jak se to navázání podařilo. Zrovna tak se mi líbí, že se druhý díl nedrží toho nechvalně známého prokletí některých dvojek a nemusí být za každou cenu větší v každém směru. Naopak, prvnímu filmu se docela podobá a je skoro i stejně dobrý. Skoro. Ohromně mě bavila celá ta sitcomová část s Bobem v domácnosti, protože pohled na bezradného a vyřízeného superhrdinu je milionový a Jack Jack je coby hlavní zdroj zábavy skvělý. Bohužel tahle celá legrace tak nějak přebila (obstojnou) padoušskou zápletku, ze které mi v paměti utkví hlavně dokonalá animace a ta skupina velmi podivných hrdinů.